České národní listy

Jménem všech našich petentů, jménem 360 tisíc obětí německého teroru, a milionů dalších, kteří po šest let trpěli v tzv. protektorátu, požadujeme, aby nám Německo začalo urychleně splácet reparace, které nám dluhuje. Opíráme se nejen o Pařížskou reparační úmluvu, o princip mezinárodního práva, který jasně říká, že agresor je povinen oběti své agrese nahradit škody, které jí vznikly, ale také i o závazná veřejná prohlášení významných německých ústavních i politických činitelů, počínaje kancléřem W. Brandtem a konče H.D. Genscherem, ministrem zahraničních věcí. Tito i další němečtí představitelé nám slíbili, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile bude opět sjednocené. A k tomu zatím nedošlo, ač Německo je sjednocené již 30 let a samo sebe označuje za právní stát.

Demokratickými prostředky, mezi které patří i tato petice, za níž  budou stát tisíce lidí, hodláme ovlivnit činnost vlády, aby bez zbytečných odkladů zahájila diplomatickou cestou jednání s Německem o zaplacení reparací a tak zajistila v určitém přijatelném časovém horizontu příliv několika bilionů korun, podle odhadů asi od 5 do 10 bilionů, do naší státní pokladny, a tak zajistila oddlužení republiky a její další rozvoj  ve všech oblastech. A to je jistě jeden z nejdůležitějších našich národních a státních zájmů současnosti.

„Západní naděje, že Rusko bude čelit ekonomickému kolapsu nebo vnitřním protestům proti vládě a takzvanému SVO, se nenaplnily. Ruské obyvatelstvo neprokázalo výraznou konfliktní únavu, která by mohla vést k rostoucí nespokojenosti, a režim se vyhnul novým vlnám mobilizace, minimálně do nadcházejících voleb,“ píše se v článku.

Časopis píše, že ke změně situace je nutný pokles cen ropy, zpřísnění sankcí a změna vojenské rovnováhy ve prospěch Ukrajiny – zvýšením dodávek západních zbraní.

Po skončení války se z touhy po pomstě a v odplatě za tuto genocidu dopustila i část české populace hrozných forem trestné činnosti vůči německy mluvícím občanům. Dokonce i několik měsíců po podpisu mezinárodní dohody, která ukončila válečné utrpení.Nebezpečný princip, který umožnil tyto hrozné činy, byl postaven na fikci kolektivní viny na základě etnického původu. Pouze tímto způsobem mohla být pošlapána lidská práva tisíců lidí, mohly být připraveny o svůj majetek, svou čest a v mnoha případech o své životy. A. dokonce bez ohledu na to, zda osobně byli pro, nebo proti, nacistické okupaci.

Senátor Bernie Sanders (stát Vemont), který již dlouho vyzývá k tomu, aby pomoc Izraeli byla podmíněna, nyní upřesnil pět takových podmínek. Požaduje ukončení Izraelského "bezohledného bombardování" a "významnou pauzu ve vojenských operacích", dále právo vysídlených Palestinců vrátit se do svých domovů v pásmu Gazy, nepřípustnost dlouhodobé izraelské okupace nebo blokády Gazy, konec násilností osadníků na Západním břehu Jordánu spolu se zmrazením expanze osad, a nakonec závazek k širokým mírovým rozhovorům o řešení v podobě dvou států. Jak El Haaretz píše, tyto požadavky vermontského senátora, dříve považované za krajní, jsou teď v souladu s hlavním proudem strany.

Nepřipomíná to nadiktovaný vznik Protektorátu Čechy a Morava? Zkušenosti s německým sousedem nebyly nikdy pozitivní, ani ve středověku, ale ani v novověkých dějinách.

Během kosovské „Křišťálové noci“ (název jako vzpomínka na protižidovský pogrom 9.listopadu 1938 v nacistickém Německu), vypálila kosovsko-albánská chátra 17.-18. března 2004. v starobylém  Prizrenu srbský pravoslavný chrám „Bohorodičky Ljevišské“, památku UNESCO, ze XIV. století. Zničila jeho fresky, celý interiér, Odehrálo se to za zbabělé nečinnosti přítomné německé jednotky KFOR, která tuto oblast měla udržovat v pořádku, chránit. Podobná chátra zničila i klášter Devič z XV.století v centrálním Kosovu, za zbabělé nečinnosti francouzské jednotky KFOR. V oblasti Prizrenu byla těžce poškozena až zničena celá řada srbských pravoslavných kostelů: Sv.Spásy, Sv.mučedníka Georgie (Jiřího), Sv.Mikuláše, Sv.Kozmy a Damiána, Sv.Naděje, Sv.Panteleimona, část z nich z XIV. a XV.století. Albánská chátra vypálila a zničila i právě obnovovaný klášter Sv.Apoštolů z doby císaře Dušana, sídlo vladyky (biskupa) Artemije, bohosloveckou školu, kterou absolvoval v 1911 autorův strýček Bogdan. Jako pravoslavného kněze ho pak po 30 letech v 1941 zavraždili chorvatští ustašovci v popravišti Jadovno, spolu s jeho synem Mirou..

24. září se početná skupina FS pokusila přepadnout výcvikové středisko Špičák u Železné Rudy. Dvě družstva čs. armády útok odrazila. Družstva byla složena z českých Němců. FS zanechala na bojišti několik raněných. Ti nemohli pochopit, že existují Němci, kteří neuznávají Hitlera a nacismus.

Zatím můj otec ležel s p. Sýkorou pod oknem, kde se kryli. Když palba na chvíli ustala, otec vstal, aby se podíval, zda se naši probili. V tom však padla rána, kterou otec dostal přímo do hlavy.Napsal jsem ještě před 15. březnem 1939 vyslanectví Německa v Praze, že mi zastřelili otce, který se pokoušel evakuovat moje věci, a maminka že je zcela bez zajištění. Odpověď jsem dostal téměř obratem: „Váš otec zemřel při neodborném zacházení se zbraní.“

Byli jsme vyhnáni (já jako desetiletý a matka jako vdova) ze Znojma a byli nuceni tam zanechat většinu bytového zařízení a ostatních věcí. Dosud se nám nikdo z SRN neomluvil, ani neprojevil snahu o odškodněn