České národní listy

… Nechcem sa vyjadrovať k ničomu inému. Jasne chápem, že kým sa v generálnom štábe konečne neobjaví niečo úplne iné, nič sa nezmení. Všetko ostatné je dôsledkom politiky, ktorá sa odtiaľto realizuje. Nič viac a nič menej. Možno je to kruté, ale je to pravda (koniec citátu).

Velký král, jehož 600. výročí narození nedávno ignorovali i sami jeho Češi, by se dnes jistě nepodřídil ani impotentnímu Bruselu, ani agresivním USA. On se svou náturou by přišel s novou bezpečnostní architekturou.

Z otevřeného dopisu vyplývá jediné: to, že jiné státy EU činí k ochraně průmyslu kroky, zatímco český stát otálí, může mít za následek totální ztrátu konkurenceschopnosti zejména českého ocelářství, utlumení celého strategického oboru a ztrátu desítek tisíc pracovních míst i miliardových příjmů do českého státního rozpočtu.

Sověti i Kubánci se měli čeho bát a měli důvod dát ochutnat americké straně, jaké to je.

Možná je pravda, že někteří Ukrajinci byli donuceni nebo vystrašeni, aby se stali spolupachateli nacistů, ale mnohem více se k nim dychtivě přidalo právě proto, že chtěli vraždit Židy, ne proto, že museli. Historie a pravda mají svá tvrzení a včerejší hrůzy nesmí být vymazány ve jménu zabránění těm dnešním.

K postupnému vytunelování české státnosti docházelo posledních třicet let, tedy od samotného vzniku samostatné České republiky. Tempo se ale nápadně zvýšilo po roce 2004, kdy jsme se stali členskou zemí Evropské unie. Ovšem ke skutečnému zlomu došlo v roce 2019, kdy EU přijala Zelený úděl (Green Deal), tedy „velkorysý, masivní generační plán na revoluci v hospodaření a životech Evropanů“. Po pouhých třech letech již víme, že jde nejen o útok na naši životní úroveň, ale na samotnou naši existenci. Máme se vrátit od společnosti relativního nadbytku ke společnosti nedostatku.

Dnes pomalu přestává existovat slovo „český“. Je nám vnucován pouze pojem „prounijní“, s protiváhou „proruský“. Pokud mám jiný názor, než ten schválený vládní mocí – a jako že tedy mám, pak jsem onálepkován jako proruský šváb.

Československo tak bylo ve válečném stavu s Německem jako první stát světa a Češi, Slováci, demokratičtí Němci se jako první v Evropě postavili Němcům se zbraní v ruce. Ti, kteří padli v těchto bojích byli prvními oběťmi druhém světové války. U nás  válka začala, u nás  také skončila.

Přesně ve 20 hodin vzplanula nová divoká střelba, jakoby posměch vyhláškám o stanném právu a o zákazu prodlévání civilních osob na veřejných místech po 20. hodině. Střílí se v mžiku snad v celém městě a ve všech předměstích…Posádkové velitelství vysílá na ulice ihned silné vojenské čety a tanky. Tentokrát i těžké tanky s děly, ježto nebyla dodržena podmínka vojenské správy a střelba byla i tuto noc zahájena. ..

Ostatně sám Hitler mne 26. září v hrubém, divokém útoku v berlínském Sportpalastu veřejně prohlásil za svého neústupného odpůrce a řekl zcela jednoznačně, že jde o boj na život a na smrt mezi ním a mnou. Mluvil pravdu jako málokdy.