České národní listy

Abychom Trojského koně z Táborského manifestu vytáhli, nabídli jsme ve výše uvedené citaci provedení jen několik slovních změn. Lehce lze slova „s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997“ vypustit a nahradit je následujícími slovy: „s českým právním řádem a normami mezinárodního práva“. Pak zní tento odstavec takto: „Požadujeme - aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s českým právním řádem a normami mezinárodního práva.“

Je smutnou skutečností, že náš současný režim dokáže některé oběti minulých totalit doslova „prohlásit za svaté“ a na jiné pro jistotu zase úplně zapomene. Například osoba Milady Horákové. Nikdo soudný asi nebude zpochybňovat její utrpení a oběť, ovšem aby po ní bylo pojmenováno obří množství : škol, ulic, náměstí, parků, parčíků, pavilonů, učilišť a snad už brzy i nádraží, nemocnic, dálnic, mostů, letišť , kosmodromů či významných kráterů na Měsíci a nově objevených planetek v pásmu mezi Jupiterem a Saturnem, to už je tedy i pro našince opravdu – „silná káva“ !!!

Na naše hospodářství dosadila německá osídlovací společnost Němce, který tam hospodařil až do května roku 1945. Já jsem se navrátil hned 5. května 1945. Hospodářství však bylo zcela prázdné. Tehdejší uživatel, Němec, rozprodal co mohl  a odstěhoval se do Německa.

Žádnou náhradu jsem nedostal a protože za války Němec  žádné splátky na půjčku neplatil, narostly mi výlohy i o úroky. Začal jsem znovu hospodařit vlastně z ničeho.

a dobu své existence divadlo sehrálo velmi pozitivní roli pro sebevědomí českých středních a nižších vrstev, které už tolik necítily povinnost se podřídit tlakům na své poněmčení. Naopak začali být hrdí na svou českou identitu, kulturu, historii. Tento proces obrody pak trval ještě sto let, než dosáhl kulminace. Divadlo také přispívalo k pocitu sounáležitosti a soudržnosti Čechů, a to bylo pro další vývoj velmi důležité.

A se stejnou vírou  lidová věštba předvídá :„V Čechách bude dobře, až se kůň ruského vojáka napije z Vltavy.“

Babiš při každé příležitosti zmiňuje, že jsme svrchovaná země, aby vzbudil dojem, že podle toho také jedná. Ale sám moc dobře ví, že vždycky jedná v zájmu cizí mocnosti, obzvláště jedná-li se o vyhošťování ruských diplomatů podle požadavků Velké Británie (v roce 2018) nebo Spojených států (rok 2020 a 2021), o přijímání permanentních protiruských sankcí a o účast na zahraničních vojenských misí jakou je např. mise v Pobaltí. Navíc svrchovanost naší země už nám nezaručuje ani Ústava ČR (podrobně vysvětleno v produktu 31016 „Problematická Ústava ČR nezaručuje svrchovanost republiky a obsahuje další rozporná ustanovení“). Vše je jen politická hra se zapojením mocnějšího zahraničního partnera, či spíše nadřazené mocnosti.

Najmenej deväť ruských vojnových lodí vstúpilo do vôd Azovského mora, čím zablokovali prístup ukrajinskej flotily k moru. V skutočnosti obkľúčilo niekoľko významných prístavov, v ktorých kotvia vojnové lode ukrajinského námorníctva. Podľa údajov, ktoré má portál „Avia.pro“ k dispozícii, ide o lode Kaspickej flotily ruského námorníctva, ktoré prešli do Čierneho mora. Rusko zároveň jasne ukázalo ukrajinskému vojenskému veleniu, že ak to bude potrebné, ukrajinská flotila nemusí mať vôbec prístup k Azovskému moru.

Ukrajina pritom vyhlásila, že umožňuje členom Severoatlantickej aliancie využívať vzdušný priestor Krymu na vojenské operácie vrátane útoku na Rusko. Ruská strana však oznámila svoju plnú pripravenosť zaútočiť na akékoľvek lietadlo, ktoré sa odváži porušiť vzdušné hranice polostrova. Stojí za zmienku, že členovia NATO si ruské varovanie veľmi dobre uvedomujú a je im jasné, že Ruská federácia zaháji paľbu bez upozornenia a okamžite. Je zrejmé, že takéto „povolenia“ zo strany Ukrajiny opäť demonštrujú jej pokusy vyvolať konflikt medzi NATO a Ruskom. Vojenskí analytici sa domnievajú, že Severoatlantická aliancia si je plne vedomá hrozby narušenia ruského vzdušného priestoru, preto je nepravdepodobné, že by „povolenie“ Ukrajiny využila.

Avšak i   po Velké říjnové revoluci r.1917  zůstal  Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal  autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky,  v rámci SSSR.  R. 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády,   přiřadil k území Ukrajinské SSR. Šlo o administrativní opatření uvnitř státního celku, bez  vlivu na  jeho mezinárodní vztahy. Opět to bylo v rámci SSSR.  Problém nastal,  až když se Sovětský svaz rozpadl. Stalo se, že 8.  prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli  čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické otázky impéria.  Tehdy se dohodli, že země, jež spravují,   osamostatní,  rozpustí Sovětský svaz  a utvoří  Společenství  nezávislých států.