České národní listy

Profesor Peter Staněk v rozhovoru pro server Kupredudominulosti.cz zmínil, že polarizace bohatství a chudoby dostupuje ve světě obrovských rozměrů. Jak uvedl, čtyři tisíce miliardářů a šestnáct milionů milionářů vlastní 95 procent bohatství planety a ostatním zůstávají pouze úvěry a dluhy. A jednoho dne se dle jeho slov vše zřítí jako domeček z karet.

Restaurace a další maloobchodní podniky se tím pádem dopouští fatální chyby, když se na jednáních a v médiích nechávají zastupovat jedním z Babišových největších dlouhodobých kritiků, prezidentem Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomášem Prouzou. Restaurace mají dobré důvody pro zavírání až ve 23 hodin namísto 22 hodin, ale dokud je zastupuje Prouza, Babiš je ani nevyslechne

Beneš je dnes nejvíce nenáviděn nejen pro dekrety a odsun, ale též pro spojenectví se Sověty,jež jediné garantovalo státnost ČSR, a o  tuto garanci dnes ČR přišla,stejně jako o nikdy nesplacené reparace,náležející republice od Německa. 

Jak se zachová Česká republika a její politici ? Budeme burcovat politiky EU či NATO k zastavení agrese proti arménskému národu, nebo budeme lhostejní ?

Beneš je dnes nejvíce nenáviděn nejen pro dekrety a odsun, ale též pro spojenectví se Sověty, které jako jediné garantovalo státnost ČSR. A o tuto garanci dnes ČR přišla stejně, jako o nikdy nesplacené reparace, které náleží naší republice od Německa. Je to důsledek činnosti našich soudobých pravicových politiků," vysvětlil Jaroš.

Nejprve je potřeba „vyjít z exindividualismu“ a vrátit se ke kolektivům a jejich tradičnímu řádu, což samo o sobě již znamená přejít k oikofilii. Není jiný výstup z krize než ten, že se člověk stane opět součástí národního a rodinného kolektivu s instinktem sounáležitosti a schopností se sebeobětovat pro tyto kolektivy. Když tyto kolektivy přijme za své, bude je i bránit. Nemusíme se ani příliš zabývat metodami, kterými to udělá, pokud bude chtít kolektiv bránit, metodu si najde.

Ohniskem mnichovských událostí však nebyl Hitler, nýbrž Sudetoněmecká strana. Bez její činnosti a popularity by k Mnichovu nedošlo

V létě 1938 nešlo o československý menšinový problém, nýbrž o následek dlouhodobého působení velkoněmeckého nacistického hnutí v českých zemích. Mnichovské události proto patří do kontextu nacionálněsocialistických dějin, a nikoli do kontextu menšinových konfliktů. Historická jedinečnost nacistického režimu - jeho ideologie a cílů, jeho rasismu a zločinů včetně holocaustu - nedovoluje užívání analogií, a tudíž ani metaforických odkazů na "Mnichov" v běžných politických konfliktech. Proto by bylo jistě záhodno méně než doposud o "Mnichovu 1938" rozjímat a místo toho věnovat větší pozornost vzpomínkám, výzkumu a vysvětlení mnichovských událostí samotných. Mezinárodněpolitické souvislosti kolem "Mnichova" nebyly totiž příčinou mnichovské dohody, nýbrž následkem dvacetiletého vývoje všeněmeckého nacistického hnutí ve třech sousedních státech: Rakousku, Československu a Německu.

Po válce, v roce 1946, se konal soud s některými teroristy. Gustav Neisser , příslušník l. praporu a jeho 4. čety přiznal, že házel na celnici granáty. Jeden z velitelů útočné skupiny řezník Ignác Hassal byl při akci zraněn a zemřel. Další velitel, učitel Siegmund zůstal po válce v seznamu nezvěstných a bývalého záložního poručíka čs. armády Turnwalda odsoudil liberecký soud na doživotí.

Dvacáté narozeniny Československé, teď už okleštěné republiky, oslavily nacistické bestie, po svém. 28. října 1938 za pomoci faráře Stäppela, zatkli 29 otců a živitelů rodin. Většina z nás strávila za mří­žemi a v koncentrácích dlouhá léta. Někteří kamarádi byli v koncen­tráku ubiti před našima očima: Můj věrný kamarád Georg Heidler, Mathias Winterling a předseda komunistické organizace v Libé, sou­druh Josef Bauer. Další zemřeli na následky útrap. Řada soudruhů za­hynula později v trestných rotách wermachtu.

Dachau, Flossenburg, Dachau, to byla má cesta, než mě "převy­chovaného" pustili domů.

Kolik krve jsem za ten čas uviděl…