České národní listy

Zároveň se vynořil nový problém – válka na Ukrajině je delší a dostupné zbraně pro pomoc jsou vyčerpány, stejně jako munice. Mohl by to řešit nesmírně nákladný přechod průmyslu na válečný režim, ale prezident Biden má svázané ruce extrémně nízkou popularitou. V nadcházejícím volebním cyklu bude pod tlakem Donalda Trumpa, který chce tuto válku okamžitě ukončit. 

Rok před svou smrtí napsal Zbigniew Brzezinski:

    Potenciálně nejnebezpečnějším scénářem by byla velká koalice Číny, Ruska a možná Íránu, ‚antihegemonistická‘ koalice, kterou by nespojovala ideologie, ale vzájemně se doplňující problémy.

Tento scénář vytvořili po sobě jdoucí američtí prezidenti od Obamy po Bidena a jeho realizaci dnes vidíme v Siově návštěvě Moskvy a v ruském a čínském spojenectví s Íránem.

Oba prezidenti se rozloučili dojemným způsobem.

Xi: „Nyní dochází ke změnám, ke kterým nedošlo 100 let. Když jsme spolu, jsme hnací silou těchto změn.“

Putin: „Souhlasím.“

Xi: „Opatruj se, drahý příteli.“

Putin: „Šťastnou cestu.“

Češi bojovali za naši věc, a ne teprve posledních dvacet let, nýbrž celá staletí. Jestli teď nebudeme s fanatickou rozhodností bojovat za jejich věc, zpečetíme tím náš vlastní zánik“.

Komenský by užasl nad tím, že se ekonomický a konzumní typ člověka odtrhl od ostatních typů lidství. Redukce života na výrobu, obchod a konzum, na všeobsáhlé manipulace s penězi se stala  hrozbou pro budoucnost.  Vzniká nový lidský typ – lačný, nenasytný, bezohledný.  Ničí přírodu, působí ekologická rizika a pohromy. Rozbíjí společnost  vinou nesouměřitelností majetku většinových obyvatel a uzoučké vrstvy držitelů moci. Rozvrací svět  ozbrojenými konflikty, válkami a jejich nedozírnými následky.

Při přiblížení naši kolony k Božicím a Českým Křídlovicím počali Němci vyzvánět všemi zvony. Kapely spustily hymnu Deutschland über alles! A při vjezdu kolony do obce počali všichni mávat praporky a šíleně řvát: Heil! Řečník mačkal papírek a čekal, až některé auto zastaví. Vtom však zjistili, že jsme to my v uniformách vojenských a četnických. Volání slávy se změnilo ve výkřiky: „Fuj! Fuj! Da sind die Tschechen! Tschechische Hunde, tschechische Horde!“ a jiné nadávky a nejeden kámen dopadl i na nás.

Co se však týče aspirací Francie a Británie ohledně Střední Asie a jejich pokusů vytlačit Rusko z této oblasti, lze jim jen doporučit, aby neplýtvaly časem a penězi, ale aby se vypořádaly se svými četnými domácími problémy, neboť masové protesty proti probíhající sociální politice, včetně na úkor neuvěřitelné finanční a vojenské pomoci na podporu zločinného režimu v Kyjevě, stále rostou.

Ani k umění neměl už národ blízkého vztahu. Ztratili jsme tak národní osobitost a myšlenkové, umělecké proudy u nás byly jen konglomerátem toho, co jsme v cizině, hlavně na západě odkoukali.“ (Pelhřimov za války).  „Našemu lidu se doma znelíbilo, dal se na vandr do ciziny. Až se z toho vandru vrátí, zas jej povede na venkově český kantor a český kněz… A nebude otvírat stále okna do ciziny, opičit se po všem, co tam uvidí! Musí zakořenit ve vlastní, české půdě, z ní musí žít a z ní musí tvořit.“ (Na krásné samotě).

Existuje tedy důvod se domnívat, že čínské vedení, po zvážení všech pro a proti, obrací kurz v zahraniční politice, aniž by se obávalo rizik spojených s aktivitami Západu, kde ne náhodou bylo podepsání dohody o normalizaci vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií 10. března 2023 v Pekingu vnímáno "jako katastrofa". Diplomatická angažovanost Číny při sbližování dříve válčících zemí Blízkého východu, stejně jako její "mírový plán" na řešení ukrajinské krize, byly pozoruhodnými ukazateli toho, že čínský vůdce a jeho lid jsou připraveni na výzvy a vyšší sázky ve Velké hře.

Není to poprvé, kdy jediné, co nám zbývá pro zachování národa pro budoucnost, je občanský odboj. Ale možná je to naposledy, co ještě máme možnost volby – mezi odvahou a zbabělostí. Statečnost Srbů budiž nám příkladem!