České národní listy

Platí tedy, že jediná možnost, jak by bylo možné usilovat o prosazení reparačních nároků, by byla přímá bilaterální politická jednání s Německem. Při případném vznesení nároků by však bylo možno očekávat, že německá strana by otevřela otázku konfiskovaného německého majetku včetně majetku sudetoněmeckého. Otázku požadavku na vymáhání reparací vůči Německu tak nadále nepovažujeme za relevantní ani aktuální. Poválečné uspořádání Evropy má zásadní hodnotu pro existenci ČR a nemělo by být zpochybňováno. Vytvořilo základ poválečné prosperity a míru v Evropě a evropské integrace. Případné rozhodnutí válečné reparace vymáhat by muselo být politickým rozhodnutím vlády, které by bylo velmi riskantním a nepřátelským počinem s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by narušilo celkové klima vzájemné důvěry nejen ve vztahu k Německu, ale i v Evropě.

Nic nám nebrání v tom, abychom žádali po SRN, aby splnila své reparační povinnosti. Naše jednání, jehož cílem je naplnění dlouhodobě porušovaného práva, nemůže vést,  k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě, jak můžeme i v ČR slyšet. Jsou-li SRN  a rovněž tak i EU skutečně právními subjekty, můžeme předpokládat, že nás v úsilí obnovit panství práva podpoří.  Jsme optimisty i pokud jde o vymahatelnost našeho práva na reparace z téhož důvody. Jedinou překážku, kterou vidíme, byla a zřejmě i je nestatečnost některých našich ústavních činitelů, kteří jsou zřejmě pod německým tlakem. 

Věřím, že „dezinformace“, které zde zazněly, budete šířit dál, každý ve svém kruhu. Čas se zrychluje, i my musíme zrychlit, aby se ty kruhy probuzených a odhodlaných lidí, co nejdřív propojily. Nedbejme na pokřik „páté kolony“, jí se také zkracuje čas. Milion chvilek brzy vyprší, nemá za sebou tu pevnou zeď budovanou po celá staletí.

Tehdy tu mohl i Mnichov projít jen cestou brutálního vnějšího nátlaku a zrady. Čeština nebyla ani jazykem jeho páté kolony. Cíle mnichovského diktátu byly dva: změnit naše území v předmostí agrese - a naši zemi v její bezprávné zázemí. Teď se nám ovšem Mnichov pašuje znovu. Plíživě sice, zato však vlastnoručně. Tedy intrikami části domácí politické a mediální scény. Stojí i padají s nehorázným lhaním a provokacemi. Terčem je právě země, která nám pomohla, tak jako ještě nikdo. Zhovadilostí, jimž je vystavena, už proběhla dlouhá řada. Zmohli se ti, kdo jimi honí kariéry, na jediný doličný předmět? Troufli si předstoupit - před nezávislý soud? Ani jednou jedinkrát. Právě to po nich musíme tvrdě vyžadovat. Pokud důkazní břemeno neunesou, musí svá nařčení veřejně dementovat a veřejně se omluvit.

toupá umělé vytváření nepřítele, na domácí půdě se jím stávají vlastenci a stoupenci funkční demokracie a hodnot s ní spojených, a v zahraničí státy a země trvající na své suverenitě a legitimní ochraně jejího bohatství, jako je Rusko. Pod záminkou zneužívání svobody a v zájmu „bezpečnosti“ občanů se začnou osekávat práva a svobody občanů, včetně tisku.

Jak hodnotit pobaltské země, v nichž je možné postavit pomník veliteli SS divize a kde je možné pořádat oslavné shromáždění na počest SS oddílů bojujících po boku hitlerovské armády? A co na to Evropská unie? Vydává rezoluce proti fašismu, který sama toleruje a podporuje.

Poskok být pouhý není banalita:

Odpornou válku totiž neodmítá.

Raději reky nežli skety věší.

Naději pohřbí strašná konformita:

          Opravdu tohle chcete, milí Češi?

Někteří pozdější  „oprávci “ dějin se postarali o to, aby byl Den osvobození, který  jsme  tělem i duší  v našich rozradovaných  městech a obcích  prožívali  9. května, přesunut na 8. květen.

Bojovali jsme za obnovení svobodné Československé republiky, nyní ji budeme hájit, aby nemohla být změněna v nějaký novodobý protektorát, jak si to někteří věčně nepoučitelní přejí.

Jaroslav Maršák, čestný předseda oblastního výboru ČSBS

„Pokud se nesemkneme, Slovák s Maďarem, Čech s Polákem, a nebudeme vystupovat společně vůči Západu i Východu, dopadneme všichni špatně,“ pravil.