České národní listy

„Za celý můj život jsem nezažila takové ponížení…“ Natož abychom s takovou stomatologií museli žít. Víte, pane ministře, pak se není co divit, že lidé se s nostalgií obrací ke komunistickému režimu. Za komunismu takové fronty na novodobé banány prostě nebyly. A lidé si to pamatují a ptají se, kde je chyba. Kdo ji udělal? A jak ji napravit? A nešla by napravit změnou režimu? Je to logická otočka. A je jen na vás, aby se nestala nosnou politickou myšlenkou, která strhne davy. Je to na vás.

Bombardéry útočily na města, mosty, přívozy ležící na ústupových trasách. Hlavním úkolem Rudé armády bylo zmařit ústup německých jednotek, které se snažily dosáhnout amerického zajetí, přestože podle dohodnuté kapitulace se nesměly hýbat od první minuty dne 9. května.

První velký kariérní vzestup pro Petra Pavla přišel během dvacetiletého období normalizace řízené z Moskvy, kdy vstoupil do KSČ a Zpravodajské správy Generálního štábu. Jeho poslední velký kariérní úspěch přišel během rodícího se období nové normalizace řízené z Washingtonu. Můžeme jen doufat, že tentokrát budou represivní opatření mírnější a kratší.

„Žijeme v době, kdy spousta lidí má strach říci svůj názor. Za komunistů jsme všichni nadávali v hospodě potichu na režim a všichni jsme se báli. Teď vyhazují lidi ze zaměstnání kvůli názoru. Znám učitelky, kterým bylo vyhrožováno. Takže lidé mají strach, je to nenormální doba. Žijeme v mediokracii, kdy provládní média lidem stále říkají, jak je vláda skvělá, přitom je to nejhorší a nejprolhanější vláda.

Ve sborníku Přísně tajné č. 3/2005 Zdeněk Mahler v článku nazvaném Květná neděle, popisuje nálet amerických bombardovacích svazů na Prahu 25. března 1945. Byl proveden v několika vlnách. Bombardování přineslo peklo i zkázu. A výsledek – 235 mrtvých, 417 zraněných, 90 objektů zcela zničeno, 1360 značně poškozeno.

eď už vidíme, proč vlastně v nedávném průzkumu agentury SANEP 55% respondentů sdělilo, že se obává veřejně projevit svůj názor. Kdo ho (a to nejen) v případě války na Ukrajině projeví a pokud je mírně odlišný od vládní a mediální mainstreamové linie, je okamžitě obviňován ze schvalování vraždění žen, dětí, starců a vůbec z genocidy ukrajinského obyvatelstva. Takhle svobodnou diskusi skutečně vést nelze.

Od konce 18. století nastává změna. Po zrušení  nevolnictví se zdvihá vlna národního probuzení,  v 19. století český živel začíná zase do měst  pronikat a česká vlast se dík buditelům a obrozenskému hnutí  stává zase vlastí českého národa. Z kolonizátorů zůstávají ostrůvky menšin v pohraničí. 

Z hlediska uvedeného můžeme říci, že proces vývoje demokracie nesměřuje k demokracii humanitní, ale k její postupné degradaci i v oblasti politické. Žijeme v době úpadku demokracie, jíž nazýváme liberální. V období liberálního kapitalismu nemůžeme nic jiného očekávat. Hodláme-li kvalitativně změnit demokracii, musíme usilovat i o změny v oblasti hospodářské a sociální. Pak teprve můžeme nastartovat proces vývoje současné, stále více formální a upadající demokracie, v demokracii humanitní. Bez systémových společenských změn to nepůjde. A za této situace nám mohou jak TGM, tak E. Beneš ještě mnohé říci.

- S církevními restitucemi. Dochází k vyvracení toho, co prvorepubliková pozemková reforma znamenala. Nerespektuje se maximální výměra půdy (50ha zemědělské nebo 250 ha půdy veškeré). Obrovské majetky se vracejí a popírá se tak tehdejší reformní úsilí odstranit křiklavé majetkové nerovnosti a křivdy. Probíhá restaurace dávno překonaných společenských poměrů. V čí prospěch a na úkor  koho?