České národní listy

Je velice zvláštní, že v otázce migrace do kapitalistické Evropy nejsou preferováni migranti z regionů a zemí, jejichž převládající světonázor je mnohem slučitelnější s principy politické demokracie, občanskými a lidskými právy, zejména pak v otázce rovnosti pohlaví, náboženství… než islám a právo šaría.

Soutěž na podobu pomníku vyhlásila městská část v roce 2013. Výsledky byly vyhlášené na jaře roku 2014. Kvůli volbám se však realizace projektu zdržela. V roce 2016 začalo proti stavbě protestovat několik stovek lidí, kteří kritizovali zvláště umístění sochy do parku, kde v roce 1942 padl člen protinacistického odboje Václav Morávek. Podobné výtky vznesli odpůrci stavby sochy i v roce 2019, tedy rok poté, co Praha 6 podepsala smlouvu se sochařem Kováříkem.

Záměr radnice naopak podpořila monarchistická strana Koruna Česká, jejíž zástupci zaslali podporující otevřený dopis starostovi městské části Ondřeji Kolářovi (TOP 09).

Popíráme rouhavé tvrzení, že moc habsburské a hohenzollernské dynastie je božského původu; odmítáme uznat božské právo králů. Náš národ zvolil Habsburky na český trůn ze své vlastní svobodné vůle a týmž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou vésti náš národ a popíráme všechny jejich nároky na vládu v československé zemi, o které my zde a nyní prohlašujeme, že od nynějška bude svobodným a nezávislým lidem a národem.

Žádnou sochu či pomník, ani pamětní desku Marie Terezie jsme nechtěli. Je dost českých vynikajících osobností, které svou službou pro český národ si takové pocty zaslouží. Konšelé Prahy 6 nám ji přesto nadělili. Zrovna tak, jak samovolně   zbourali pomník maršála Koněva, tak nám „darovali“ i „překrásnou sochu“ Marie Terezie. Tato  se narodila jako nechtěná. Doufáme, že si na „svém“ místě dlouho nepobude ani ona, ani její „dárci“. Ostatně pan starosta Prahy 6 již dříve zmizel. Údajně se skrýval před nebezpečím, které mu mělo hrozit za likvidaci Koněva. Žije v ilegalitě nebo již „úřaduje“? Nevím. Ostatně je to úplně jedno.

Zatímco po Hitlerovi podle bontonu hodí občasně jedním slovem, ještě někdy provázeným tichou spěšnou omluvou adresovanou do germánské Walhally, ač vůdce byl vlastním hrobařem sudetoněmectví v ČSR, jak se vyjádřil jeden z německých historiků, ač führer nahnal na fronty druhé světové války statisíce sudetů, z nichž asi 200.000 padlo „hrdinnou smrtí za vůdce a vlast“, pak na Beneše hází snad všechno zlo světa, viní jej ze všeho špatného, samozřejmě i z toho, co udělat ani nemohl.

iž následující den po podpisu mnichovské velmocenské dohody 1. října 1938 sdělil pak Göring oficiálnímu československému vyslanci v Berlínu, že okamžitým požadavkem Německa, je odstoupeni prezidenta z jeho úřadu. Göring naznačil, že pokud by prezident Beneš okamžitě nerezignoval, bude Německo postupovat vůči Československu při uplatňování mnichovské dohody s největší tvrdostí. Podobné prohlášení učinil i státní tajemník berlínského zahraničního ministerstva Weizsäcker. Stejné informace přicházely i z dalších německých oficiálních míst.

Doufali jsme, že civilní oběti válečné agrese budou schopné  posílit své postavení, získat práva na osobní a materiální reparace brzy po skončení druhé světové války.

Doufali jsme, že rezoluce týkající se reparací válečných škod, schválená spojenci na mírové a reparační konferenci, budou uskutečněna. Ale krutá světová  realita nám denně připomíná, že fašismus a nacismus stále žije. Jsme si vědomi, že rezoluce mírových konferencí nejsou plněny, protože některá práva stále zůstávají neuznávána.

Názorně jsme mohli vidět, jak dopadne spolupráce Demobloku s pseudoalternativou. Tak nazývám všechny, kdo nevidí systémový kolaps a kdo nepřicházejí a alternativou k tomuto systému, ale snaží se nabudit dojem, že tento systém je životaschopný, jenom se musí zbavit konkrétního neduhu – v našich podmínkách například pana Babiše.

Sudetští Němci se nechali zfanatizovat Henleinem, zradili republiku a pomohli Hitlerovi k její likvidaci. Oni se nám mají omluvit za napáchané křivdy a utrpení.

Poslanec AfD Petr Bystroň tvrdí, že miliardy dolarů z daní se přelévají do krajně levicových programů, jako jsou projekty „přesídlování uprchlíků“ a aktivismus otevřených hranic.

„Je to velký byznys. Rozdělují organizacím 50 miliard eur ročně – a to je jen číslo, které přiznávají, takže můžeme odhadovat, že je to možná 100 miliard eur ročně,“ řekl Bystroň.