České národní listy

Opakované použití nepodložených obvinění proti prezidentu Asadovi a jeho vládě není ničím novým, jen pokračující mediální válkou vedenou Západem proti Sýrii. Tohle nové obvinění z výbuchu v Bejrútu je novou kapitolou velmi starého příběhu.

U příležitosti 550. výročí smrti krále Jiřího můžeme bilancovat a ukázat, co všechno musel v naprosto rozvrácené zemi vykonat v krátkém čase skutečný státník a hospodář, aby jeho vlast mohla opět zamířit k míru a prosperitě. A srovnejme pak jeho výkon s většinou těch, kteří si nárokují vůdčí postavení a hrají si na elity tady a teď.

Andrej Babiš by mohl být žalován za podněcování ke vzpouře za to, že 7. ledna na Twitter napsal, že „předání moci mezi prezidenty musí být vždy plynulé a klidné“. Nemyslel náhodou ve skutečnosti „bouřlivé a násilné“?

Dnes se najdou češti lidé, kteří se neostýchají napsat, že Němci neměli v ČR rovná práva. Bylo tomu naopak, v mém rodném městě nebyla jediná česká střední škola, až v roce 1937 začínalo gymnázium primou. Na radnici se úřadovalo samozřejmě německy, i když tam seděli Prohazka, Pataczek atd. Jediným Čechem ve „vyšších“ službách tam byl český polir Bárta.

Prezident Hácha požádal o německý branný zákon, aby byl sjednán pořádek. Čechy a Morava byly jako protektorát v březnu 1939 přičleněny k německému prostoru. České země, těžce zklamané anglicko-francouzskou zradou, se vrátily do lůna Říše, ke kterému po tisíciletí patřily" (s. 76). Při vítězném postupu německé armády v Polsku přece jen autorům unikla pravdivá poznámka: "Další osídlovací prostor byl znovu získán"

Národy se likvidují tak, že se jim nejdříve vezme paměť,” napsal Milan Kundera. “Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii...” Nedovolme to. Braňme odkaz  svých předků a vlastní sebeúctu. Braňme se proti  snahám proměnit nás v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav!

Na koho se establishment obrátí, až se na ně obrátí revoluce?   Jakou odpověď bude mít establishment, když jim bude položena otázka, kterou bolševici položili Kerenskému:   „Kdo si vás vybral?“

Všechna nová řešení se opírají zejména o myšlenku, že je nezbytně nutný vlastní investiční proces. Velká část novinářů na to samozřejmě pozornost neobrátila, to podle starého novinářského pravidla, že se špatné zprávy dobře prodávají a dobré prodávat nemá smysl. Navíc jsou mezi novináři rozšířena dogmata totalitní sekty liberálů o moc více než v jiných vrstvách společnosti. Právě i výuka žurnalistiky v naší zemi se ještě za Gorbačova začala přizpůsobovat americkým standardům. Následky jsou, bohužel, očividné

Humanita nemůže a nesmí být selektivní. Ani pro Armény, ani pro Řeky, ani pro Osetince, ani pro kosovské Srby či Albánce, ani nakonec i pro Azery samotné…Řešení po turecku přinese jen další utrpení, a nakonec i novou genocidu.

Kdo zašantročil tuto pamětní desku, kam ji uložil a kdo za to nese odpovědnost? Neměli bychom začít u konšelů v Českém Krumlově?  Měli bychom se nejdříve potázat radnice v Českém Krumlově, jak se věci mají? Podle dřívějších informací se pamětní deska pod bustou Edvarda Beneše nachází nadále v majetku společnosti KOH-I-NOOR HARDTMUTH a osazena nebyla. „Město Český Krumlov plně respektuje vůli současného majitele tuto desku neosazovat,“ píše radnice. Takže moc práce vyhledat původní pamětní desku, která byla pod bustou prezidenta Beneše, by to nedalo. Kdo začne hledat? Nebylo by vhodné zeptat se i uvedené firmy, proč pamětní desku neinstalovala? Kde ji skladuje? A za kolik korun by byla ochotná desku prodat?