České národní listy

Najmenej deväť ruských vojnových lodí vstúpilo do vôd Azovského mora, čím zablokovali prístup ukrajinskej flotily k moru. V skutočnosti obkľúčilo niekoľko významných prístavov, v ktorých kotvia vojnové lode ukrajinského námorníctva. Podľa údajov, ktoré má portál „Avia.pro“ k dispozícii, ide o lode Kaspickej flotily ruského námorníctva, ktoré prešli do Čierneho mora. Rusko zároveň jasne ukázalo ukrajinskému vojenskému veleniu, že ak to bude potrebné, ukrajinská flotila nemusí mať vôbec prístup k Azovskému moru.

Ukrajina pritom vyhlásila, že umožňuje členom Severoatlantickej aliancie využívať vzdušný priestor Krymu na vojenské operácie vrátane útoku na Rusko. Ruská strana však oznámila svoju plnú pripravenosť zaútočiť na akékoľvek lietadlo, ktoré sa odváži porušiť vzdušné hranice polostrova. Stojí za zmienku, že členovia NATO si ruské varovanie veľmi dobre uvedomujú a je im jasné, že Ruská federácia zaháji paľbu bez upozornenia a okamžite. Je zrejmé, že takéto „povolenia“ zo strany Ukrajiny opäť demonštrujú jej pokusy vyvolať konflikt medzi NATO a Ruskom. Vojenskí analytici sa domnievajú, že Severoatlantická aliancia si je plne vedomá hrozby narušenia ruského vzdušného priestoru, preto je nepravdepodobné, že by „povolenie“ Ukrajiny využila.

Avšak i   po Velké říjnové revoluci r.1917  zůstal  Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal  autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky,  v rámci SSSR.  R. 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády,   přiřadil k území Ukrajinské SSR. Šlo o administrativní opatření uvnitř státního celku, bez  vlivu na  jeho mezinárodní vztahy. Opět to bylo v rámci SSSR.  Problém nastal,  až když se Sovětský svaz rozpadl. Stalo se, že 8.  prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli  čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické otázky impéria.  Tehdy se dohodli, že země, jež spravují,   osamostatní,  rozpustí Sovětský svaz  a utvoří  Společenství  nezávislých států.

Hranice hoří. Na nich knihy pálí:

Inkvizitory náš žal nezajímá.

Naděje mizí v šklebu nad kanály.

Tohle je tumor – a ne žádná rýma.

 „Naší vládě a s ní spjaté pseudoopozici dochází, že covidem nelze strašit lidi do nekonečna, a proto zoufale hledaly jiného vykonstruovaného strašáka, který by lidi udržel ve strachu. Vědí dobře, že vylekaným lidem se vládne snadněji,“ uvedl ve svém prohlášení Klaus.

Nastává doba shromažďování „ruských zemí“ a nastolení spravedlivého míru v pobaltských zemích, Moldavsku, Polsku, Rumunsku, Bulharsku, atd., Až do uzavření nové „Jaltské dohody“ na sto let.

Proto i dál očekávejme hrození pěstmi západního světa směrem k Rusku, vyhošťování jeho diplomatů a obchodníků, sankce, vystupňování bojů na Donbase a možná i válku, ale starověkou moudrost, vyjádřenou oním CUI BONO už nečekejme. Ta už se nevrátí, protože ve světě, který nám Západ připravuje, se pro moudrost už místo nenašlo...

Pamatuji se, jak Masarykova škola volala o pomoc. Chlapi v dílnách ČSD popadli do rukou, co se dalo, a běželi škole na pomoc; ta byla obklíčena ordnery, kteří měli v rukou řetězy a vyzbrojeni byli vším možným. Policie na vše sama nestačila.

Všechny zmíněné josefínské reformy posílily rozvoj českého národního obrození navzdory tomu, že politický absolutismus po desetiletí brzdil kulturní, ekonomický, intelektuální i sociální rozvoj. Důležitým aspektem zrušení nevolnictví bylo, že zbídačelé venkovské obyvatelstvo se začalo stěhovat za prací do měst. Je hodné pozornosti, že toleranční patent, který povolil helvetskou a luteránskou církev, ale ne Jednotu českých bratří, měl za následek přestup 50 tisíc rodin, což ze tří milionů obyvatel českého království bylo značné číslo.