České národní listy

V té době v koncentračním táboře Osvětim, 7. října 1942 umírala manželka již zemřelého Bedřicha Beneše (bratr prezidenta), Marie. Později – 17. března 1943 zemřela i jejich dcera  Jarmila. Za necelých šest měsíců po zatčení   umřela v listopadu 1943 další příbuzná, Emilie Kubátová, matka dvou malých dětí. Jediným proviněním všech zemřelých i nadále vězněných bylo, že byli příbuzní prezidenta E. Beneše. Proto museli být potrestáni. Hitler byl mstivý a podlý. Jiří Beneš, synovec prezidenta Beneše, byl také vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se vrátil domů a napsal knihu „V německém zajetí“, s jejímž obsahem se postupně seznámíme.

Prezident E. Beneš zemřel 3. 9. 1948 a bezesporu se zasloužil o československý stát.

Edvard Beneš se zasloužil o stát.

Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci v Mnichově v roce 2007 řekl neokonzervativcům, že žádná omezení ruské suverenity nepřijímá, a washingtonskou hegemonii odmítla i Čína a Irán. Je to tedy neochota amerických neokonzervativců přijmout multipolární svět, která je pramenem konfliktu. A jestliže tito neokonzervativci nebudou zastaveni, přivodí světu nukleární Armageddon.

 Odmítám bojovat za fašistu Banderu a jeho hodnoty, které nyní zlověstně ožily. Je to mé přesvědčení a právo. A věřím, že takových bude v naší zemi mnoho. Jen nás musí být slyšet: Chceme konec válečné operace na Ukrajině. Nepřejeme si eskalaci tohoto konfliktu. Odmítáme třetí světovou válku.

Vládu přece nemáme od toho, aby podporovala cizí sousedský spor. Navíc spor, který s Ruskem mají ne Ukrajinci jako lidé, ale jejich neschopná a zkorumpovaná vláda, podporovaná ze zahraničí cizími penězi a zbraněmi. Vlastně ne cizími – těmi našimi.

ISW uvedl, že Rusko má nyní čtyři cíle. Hlavním je obsadit východ Ukrajiny. S tím souvisí snaha obklíčit ukrajinské vojáky, kteří ho brání, mezi Izjumem a pomezím mezi Doněckou a Luhaskou oblastí. Rusové se proto pokusili útočit na Bohorodyčne asi 30 km jihovýchodně od Izjumu a ostřelovali obce ležící směrem ke Slovjansku.

Josef Gabčík a Jan Kubiš své poslání splnili. Zaplatili svým životem. Jsou to praví českoslovenští hrdinové, kteří nám všem jsou příkladem v plnění povinností vůči českému lidu a republice.

Říkám naši Němci, protože „Sudety a sudeťáci“ – ta slova jsme prakticky neznali. Znali jsme výraz pohraničí a vnitrozemí. Nevím, proč se pořád teď mluví o Sudetech. To, že Němci byli vystěhováni, je naprosto správné, vždyť řvali, že chtějí „Heim ins Reich“, tak šli.

Jediné české noviny Pražské noviny, které upadaly, pozvedl k obdivuhodné úrovni Karel Havlíček Borovský, který se stal jejich redaktorem r. 1846. Proměnil je v nesmírně cenný zdroj politických informací a politického vzdělávání, a v to, co Masaryk nazval ‚poctivou žurnalistikou‘. Přes všechny postihy dovedl překračovat hranice dovolené censurou. Když se Havlíček ujal redaktorství, měl za sebou několikaleté cestování po Rusku a Polsku, zajímaly ho slovanské národy a slovanská idea. Brzy si uvědomil rozdíly v úrovni, tradicích i mentalitě slovanských národů s jejich rozdílnou historií, kulturou a podmínkami života. V tomto světle pro něho slovanská myšlenka ztratila na přitažlivosti a vrátil se domů jako ‚kovaný Čech‘, s vědomím, že kulturní a demokratizační rozvoj Čechů byl mnohem pokročilejší než u ostatních Slovanů, a že národ měl nakročeno k politické činnosti..