České národní listy

Když v Karlových Varech Němci uviděli v české škole ozářená okna, pokřikovali před školou a vymlátili okna kameny.  To nám náš pan ředitel řekl a ještě dodal, že učitelský sbor uslyšel rozbitými okny křik a pláč dítěte. Byl to německý chlapec, náš spolužák, který se vracel z lékárny, nesl léky nemocné mamince. Pochodující Němci ho poznali, u naší školy ho dohonili, hlavu mu otloukali o zeď školy. Učitelé chlapce zachránili a ve sborovně ošetřili. Ráno nám pan ředitel ukázal zeď zalitou krví našeho německého spolužáka.

Nyní jsem podrobně komentovala situaci týkající se dětí. Jde o to, že tragédie se stala více než jednomu dítěti. Tragédii s jedním dítětem nelze kompenzovat, srovnat nebo zmírnit, ale mluvíme o globální tragédii, kde žije celá generace dětí. Mluvíme nejen o jednom regionu světa, ale o mnoha: Donbass, Sýrie, Libye. Mnoho států, které se kvůli „experimentům“ západního světa nacházejí v katastrofální humanitární situaci, je nečinných. Především trpí civilisté a děti. Bohužel mnoho zahraničních, zejména západních zemí, dělá vše pro to, aby prohloubilo jejich utrpení a tím ovlivnilo vedení příslušných zemí. To lze popsat jako nezákonný, nepřijatelný přístup. Nejdůležitější je, že v současné době bylo vytvořeno velké množství mezinárodních organizací: organizace systému OSN - UNICEF, sociálně-politické organizace na nadnárodní úrovni, sdružující veřejnost, pečující o lidi po celém světě.

  Proč takovou proti pravdě postavenou filmovou tvorbu podporuje naše Česká republika? Proč se musíme navzájem stále sebemrskat a hledat dnes všude možně jiné vzory a opět v zahraničí a vlastně – na čí pokyn?… Proč se tak masivně v poslední době útočí proti této republice médii a v tomto případě i filmovou tvorbou – proti vlastnímu národu, a to s plnou podporou vlastního státu?

Poté přišly obvyklé sudetoněmecké dny (které mají tak v oblibě katolická církev a KDU-ČSL), kde se opět volalo po zrušení Postupimské dohody. Bernd Posselt a landsmanšaft mají pevné zázemí v CSU, za kterou je poslancem v Evropském parlamentu. Sepsala jsem deklaraci, aby Evropský parlament odsoudil jakékoliv zpochybňování Postupimské dohody, obešla jsem s ní české poslance. Podepsali jenom komunisté. Jan Zahradil mi vysvětlil, že to nepodepíše, protože si musím uvědomit, komu patří český tisk (měl na mysli podnikatele z Posseltova Bavorska), a oni si to s ním nehodlají rozházet. Další mi řekl, že by je šéf lidovecké frakce v Evropském parlamentu za podpis zabil… A tak jsem deklaraci předložila společně s poslanci z jiných zemí. (s. 126)

Nechci polemizovat s touto americkou legendou, ale to spíše Západ nechtěl vidět předešlé sovětské úspěchy. A tak po atomových elektrárnách, ledoborcích, první družici, přišel let majora Jurije A. Gagarina. Stal se hrdinou pro celý svět. Od té doby již stovky kosmonautů obletěly naši planetu. Mezi nimi i Čechoslovák Vladimír Remek. Tento úspěch se dnes v médiích nerad připomíná, případně se zlehčuje. Před 60 lety to byla ale obrovská radost nad tímto úspěchem sovětské vědy.

Je samozřejmé, že Československo nemohlo samo Němce vyhostit, poněvadž je museli přijmout spojenci, kteří vládli v Německu a Rakousku. Odsun připravila Mezispojenecká komise v Německu. Němci byli odsunuti do americké a ruské zony podle přesného plánu v roce 1946. Československo odsun nezpůsobilo a nemá za něj odpovědnost. Odsun se konal pod dohledem mezinárodní spojenecké komise a Československu se dostalo uznání za jeho humánní provedení.

Útěk se uskutečnil posledním možným nákladním vlakem ve vozech vystlaných slámou, aby každý z prchajících mohl ležet na zemi, neboť v té době se na vlaky s uprchlíky střílelo.

Protiruské sankce nedávají smysl. Není to totiž Rusko, kdo vyvolal krvavý Majdan a kdo rozpoutal neméně krvavou občanskou válku.

Hlavním důvodem odsunu  bylo  vyloučit pro budoucnost zneužití menšin pro rozbíječské válečné cíle. Někteří odsunutí však odmítli spoluzodpovědnost za  rozbití Československa v letech 1938-39 i za  válečné útrapy jeho obyvatel po celou dobu války až do osvobození v květnu 1945.Založili krajanské spolky a nadace a  zkonstruovali  ideologii nespravedlivě obviněných  Prožité  dějiny  přepisovali tak, že se sami  octli v roli nikoli viníků, ale obětí,  své viny horlivě popírali a zalhávali, své oběti  naopak obviňovali. Žádali všemožné náhrady,  právo na návrat, omluvu a satisfakci.

Výsledky dlouhodobé demontáže našeho národního vědomí jsou ovšem patrné. Mezinárodním  výzkumem např. bylo zjištěno, že mezi  adolescenty z 28 zemí jen česká mládež necítila potřebu zachovat národní identitu v integrované Evropě.