České národní listy

Kdo si troufá označit poválečné uspořádání Evropy za „bezpráví“ a žádat pro odsunuté náhradu za legálně konfiskovaný majetek (reparace) a právo „na domov“? “Domov“, který pomáhali rozvrátit? Kdo může kritizovat údajně uplatněný princip „kolektivní viny“ při odsunu, když přece podle jednoho z dekretů byli němečtí antifašisté z  vysídlování vyňati a mohli se sami rozhodnout, chtějí-li odejít nebo zůstat. Kdo si přeje anulovat zločinné záměry a skutky a vrátit retribuci zpět pachateli? Kdo si může přát, aby pachatel zlovolných činů dvakrát profitoval a jeho oběť dvakrát na jeho profit doplácela? Skutečně jde o „právní cítění“ odsunutých Němců? Ale není právě toto dodatečné omilostňování nacismu bezprávím?

Sudeťáci používali znalosti českého jazyka hlavně k tomu, aby dobře sloužili německému nacizmu, ať jako tlumoční­ci, gestapáci. špiclové. werkšucové, správci majetku po Židech, či dozorci četných českých vězňů.

Pro ty, kdo uprchli ze svých domovů, nebyly tehdy žádné možnosti finanční úhrady či podpory. Na tato léta zbyla jen smutná vzpomínka a hlavně pro naše rodiče trpká zkušenost z násilných činů sudetských Němců, kteří se tehdy roztahovali nejen v pohraničí, ale v celé naší vlasti.

v Nemecku chcú zabudnúť na to, čo sa stalo“ počas druhej svetovej vojny. Pamäti zločinov nacizmu sa vo verejnosti pripomínajú. V oficiálnej propagande sa hlavný dôraz kladie na posilnenie moci Bundeswehru ako základu budúcej armády celej Európskej únie.

           Ze země Komenského mizí dnes bohužel i to, co je nejdůležitější: vzdělanost, kvalitní „dílny lidskosti“, umění dobře se učit. Ve vysoce konkurenčním století vědeckých inovací vázne u nás i hlavní odkaz Komenského: „Učit všechny všemu podstatnému, celoživotně.“

Kdyby soud posuzoval tuto situaci čistě z právního hlediska, mohly by být zákony, které znevýhodňují neočkované lidi kvůli možné nákaze ostatních, ale zároveň neberou v úvahu potenciální infekčnost plně očkovaných, považovány za diskriminační. Ti, kdo takovou segregaci prosazují, by možná měli mít na paměti, že podle českého práva je i sama příprava uplatňování apartheidu trestným činem.

Týdeníku FORUM přeji jediné – masivní bojkot – aby měl maximálně takovou přízeň, jaké se od voličů dostává senátorům ve druhém kole voleb. Do stoky je totiž lepší nelézt – člověk by jí mohl načichnout.

Pokud Sovětský svaz získal Kurilské ostrovy a jižní Sachalin s přilehlými ostrovy na základě dohody představitelů spojeneckých států v Jaltě, pak Sachalin, ani Kurilské ostrovy  nemohou být okupovány Ruskem, které je nástupnickým státem Sovětského svazu. Z toho prostého důvodu, že SSSR právoplatně získal uvedená území výše uvedeným způsobem.

že budou obnovena práva Ruska porušená věrolomným japonským útokem v roce 1904, a to:

a) vrácení jižní části ostrova Sachalinu a všech přilehlých ostrovů Sovětskému svazu;

b) zmezinárodnění obchodního přístavu Dairenu, kde budou zabezpečeny přednostní zájmy Sovětského svazu, a obnovení nájmu Port Arthuru jako námořní základny SSSR; c) společné využívání Východočínské železnice a Jihomandžuské železnice, umožňující přístup k Dairenu, podle zásad organizace smíšenésovětsko-čínské společnosti při zajištění přednostních zájmů Sovětského svazu, přičemž se rozumí, že Čína si zachovává v Mandžusku plnou svrchovanost;

3. že Sovětskému svazu budou odevzdány Kurilské ostrovy.

Iturup je blízko jižního konce Kurilského řetězce ostrovů, mezi Kunaširem (19 km na jihozápad) a Urupem (37 km na severovýchod). Největší město je Kurilsk, má 2 200 obyvatel (2002) a je správním sídlem Kurilského okrsku, leží zhruba v polovině na západním pobřeží ostrova. Od roku 1945 je Iturup okupován Sovětským svazem, který ostrovy získal na základě spojenecké dohody z Jalty a smlouvy z Postupimi.