České národní listy

Goebbels na adresu Němců, kteří přijeli z Československa: Vy nejste žádní občané Československé republiky německého jazyka – což bylo tehdy oficiální označení – vy jste sudetští Němci!

V tomto pojmu je totiž obsažen nárok na pohraniční území, osídlená tehdy hlavně Němci. Takže já dodnes tvrdím: byl jsem německy hovořícím občanem Československé republiky!

Po Mnichovu henleinovci především řádně antifašisty, které měli po ruce, zbili, vyslýchali je a pak odesílali do věznic a koncentračních táborů, kde mnozí z nich zemřeli. Jistě si dovedete představit, jaké bylo poválečné setkání koncentráčníků, kteří se vrátili „z převýchovy“ do svých domovů, s těmi, kteří se hlásili k nacismu a podíleli se na jejich tragickém osudu. Došlo i na vyřizování účtu, tentokrát v jiných mocenských podmínkách.

15. září 1938 přijely do Prahy první transporty z pohraničí. Jednalo se vesměs o starce, ženy a děti německé národnosti. Jen několik žen bylo doprovázeno svými manžely, kteří se potom, co se ujistili, že jejich ženy a děti byly v bezpečí, navraceli zpět domů.

Na pořadu dne je demilitarizace a denacifikace Ukrajiny, zrušení protiruských sankcí, stažení žalob proti Rusku a vrácení nelegálně zmrazených aktiv na Západě.

Všichni by měli vědět, jak páni Němci, kterým bylo v Sudetech tak „ubližováno“, museli požádat Hitlera, aby je „vysvobodil“ a zabral, jak zbili po záboru české občany, kteří z existenčních důvodů museli v Sudetech zůstat, např. horníci na Mostecku, pro které nebyla ve vnitrozemí práce.

Svědkem lynčování byl téhož dne zadržený Arnošt Vítek, který do protokolu uvedl: "Oba nás vedli na radnici a cestou nás znovu bili... Cestou na nás křičel dav Němců na vesnici, oběste je, nebo do Dachau s nimi. Když jsem přišel k radnici tak ordner strhl ze  schodů Jelena a směrem k davu volal: Tady ho máte, a bili ho, až klesl na zem. Když chtěl vstát, byl znovu bit."

V korespondenci z 12. ledna 2008 mezi předsedou petičního výboru občanů (Petice na obranu mezinárodní morálky, norem mezinárodního práva, zvláště  Charty OSN a rezoluce č.1244 Rady  bezpečnosti) a ministrem Schwarzenbergem (jeho dopis ze dne 5.února) se ukázala  malá ministrova znalost  událostí na Kosovu, anebo jeho snaha ukázat tamní události zkresleně, aby se  mohly obrátit proti   Republice Srbsko

A hlavní „oficiální“ západní  viníci moc pomoci neposkytli, vlastně skoro nic. Jen se jejich propaganda a jejich satelitní státy snaží, aby se o jejich zločinech moc nemluvilo. Odškodnil někdo z Chorvatska vyhnané a oloupené Srby v roce 1995? Zaplatil někdo něco Srbsku (bylo by to mnoho desítek miliard US dolarů) za zničenou infrastrukturu země během zcela ilegálního, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, kriminálního bombardování 78 dnů a nocí organizací NATO v 1999? A pokrytci se diví, že země neprosperuje. Dostali nějaké odškodnění potomci od NATO bomb povražděných za NATO agrese proti Srbsku? Dostali něco zmrzačení  nebo ti, co přišli o všechno? A co ti, kteří dostali leukémii nebo jiné zhoubné nádory následkem zločineckého použití Američany v Srbsku, na Kosovu, v Bosně, munice s ochuzeným uranem?

 „Chorvati jsou nyní ve fázi frontálního útoku na historická fakta, spoléhají a opírají se o tyto nové evropské trendy, protože nyní nastala chvíle pro totální revizi a popření všech zjištěných faktů. To by nemělo být chápáno jako něco neobvyklého, ale mělo by to být chápáno jako trend,“ řekl Jovanović.

Za těchto dvou útoků, hlavně toho v srpnu 1995, bylo vyhnáno a oloupeno přes 230 000 Srbů (některé zpráva udávají až 250 000). Bylo vyloupeno a zničeno na 25 000 domů a kolem 13 000 hospodářských a 78 náboženských (pravoslavných) objektů. Bylo zabito přes 2 000 obyvatel RSK. NATO letadla ničila vojenské i civilní objekty v oblastech se srbskou většinou severní Dalmácie, v Lice, Kordunu a Baniji (jsou to části tzv.Kninské, Srbské Krajiny v Chorvatsku, kde Srbové žili po staletí!). Před tímto vyhnáním Srbů z Chorvatska tam ještě žilo něco přes 12% Srbů, po operaci „Bouře“ jich zbylo jen něco přes 2,5% !