České národní listy

8.březen 1943, Sokolovo, ukrajinská vesnice u Charkova. První bojové vystoupení Československého polního praporu. Necelých tisíc mužů a žen po dva dny zadržovalo německý útok na Charkov. U Sokolova padlo 86 hrdinů, mezi nimi i  jejich velitel, nadporučík Otakar Jaroš. Jaroš byl prvním cizincem, který obdržel nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdina SSSR. Německá odplata byla krutá. Desítky zraněných Čechoslováků od Sokolova byly v  charkovské nemocnici Němci povražděny. Cesta od Sokolova pokračovala dále přes Kyjev, Slovensko, Ostravu, až do jarní Prahy. Československé  hrdiny vítaly miliony, lidé slzeli, byli vděčni. Zná ten příběh o hrdinství  náš student… ?

Tato strategie ve skutečnosti spočívá v provokování rostoucího napětí s Ruskem v Evropě, aby se zvýšil vliv USA v samotné Evropské unii. Stále nebezpečnější a nákladnější hra, protože tlačí Rusko k tomu, aby se vojensky posilovalo. Potvrzuje to skutečnost, že v roce 2020, za plné krize, se italské vojenské výdaje zrychlily ze 13. na 12. místo na celém světě a předběhly tak Austrálii.

Masarykovo sociální postavení bylo dáno skutečností, že otec sloužil na císařských statcích jižní Moravy jako kočí, na vlastní oči viděl stopy národnostního i sociální­ho tlaku. Časté stěhování z místa na místo, jak velela vrchnost, i snaha o brzké zařazení dorůstajícího chlapce do zaměstnání, nejprve jako zámečnického učedníka ve Vídni, později jako kovářského pomocníka v Čejči a učitelského mládenečka v Čejkovicích, bylo zdrojem zkušeností, které každý neměl. Již sama skutečnost, že o možnost studia mu­sel prosit panskou kancelář, byla ponižující. "To byly ta­ké mé první sociální dojmy. když jsem vídal, jak byli ně­kteří panští úředníci na mého otce hrubí."(3)

Ale dnes letí Harry Potter a WD a různé duhové ovce. Přišli samozřejmě, jak jinak, ze Západu. Toho „hodného“, který nám vzal 360 000 spoluobčanů ve druhé světové válce minulého století, vP první světové asi 200 000, a dnes (zatím) -  „jenom“ zhruba 20 000 v té právě probíhající třetí světové... 

V blízkosti ubytoven nuceně nasazených byl zřízen tzv. dětský tábor. Podle nařízení si nemohli dělnice nechat narozené dítě ve vlastní péči a musely je dát do „dětského domova“. Dětská úmrtnost svěřených dětí byla obrovská. „Stávalo se, že denně bylo z domova vyváženo několik dětských mrtvolek a v papírových krabicích zahrabáno na hřbitově v Rühenu.. V období mezi červnem 1944 a dubnem 1945 bylo zaznamenáno tři sta dětských úmrtí.“ (C.d. str. 380) Co tomu mohly říkat matky dětí? Nic! Byly bezprávnými otrokyněmi v podniku, jemuž šéfoval pan F. Porsche. Pokud o tom, jak by někdo mohl tvrdit, nevěděl, pak říkám, že měl vědět, jak se s dětmi jeho „zaměstnankyň“ zachází.

Před 171 lety se narodil pan prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V důrazu na pravdu a humanitu navázal na Husa, Chelčického a Komenského. Bible byla pro něj autoritou, Ježíš byl víc než Caesar, plebejství víc než šlechta, individuální pravda víc než kolektivní bludy a střídmost víc než nenasytnost. Socialismus i demokracii hledal Masaryk v rodině a rodinu považoval za základ státu.

V chebských hospodách četníci zabavili několik tabulek zakazujících mluvit česky. Jedna byla zvlášť povedená: "Pro Čechy žádné pivo, žádné přátelské slovo, každý Čech bez piva a odpo­vědi musí pryč!" Jiná: Čechům nebude přineseno žádné pivo, také zde nebudou mluvit! Heii, Heil...

Poslední desetiletí 19. století je často označováno za století nacionalismu, většinou s negativní implikací. Ale v případě nerovnoprávných, neprivilegovaných národů znamenal nacionalismus především úsilí o uznání jejich životně důležitých dimenzí, a o dosažení rovnoprávného postavení a rovnoprávných podmínek ke své existenci a ke svému pozitivnímu rozvoji. Samozřejmě, že se v tomto úsilí musely střetnout s vládnoucími národy, podobně jako se nižší vrstvy, usilující o své politické zrovnoprávnění střetávaly s postoji vrstev privilegovaných. Národní komunita potenciálně skýtala podmínky pro pochopení problémů veřejného zájmu, pro efektivní a smysluplnou komunikaci veřejnosti s politiky, a v důsledku toho i možnost plnohodnotné občanské politické participace. Jinými slovy, národní entita byla natolik integrovanou společností, že poskytovala řadu nezbytných podmínek pro rozvíjení

Masaryk byl pro demokracii nejen politickou, ale i sociální a hospodářskou. Zastával práva nejširších vrstev a odsuzoval privilegia mocných, ať již je poskytuje urozenost dynastická, aristokratická nebo plutokratická

„Josef Středula, přední český odborář, který je původem z Hlučínska, vlastně je ´pruského původu´, a na setkáních vždy prokazuje hluboké znalosti o česko–sudetoněmecké historii. Několikrát také vystoupil v malých diskusních skupinách mimo program a poskytl nejnovější informace o vývoji české povolební scény.“ (Sudetendeutsche Zeitung, 17.11.2017, str. 1–2, volný a krácený překlad Pavel Rejf)