České národní listy

V tomto ovzduší potom paní Černochová a bakalář Lipavský ujišťují, že jsou připravení. Oni by klidně Rusku válku vyhlásili. „Pozice České republiky je v této situaci pevná a neměnná. Připravujeme se na nejhorší možný scénář a jsme připraveni podpořit sankce vůči Ruské federaci“, prohlásil Lipavský. Nemá ovšem právo mluvit za náš stát – a za většinu občanů této země, kteří pětikoaliční slepenec nevolili – a hrubě s jeho kroky nesouhlasí.

 Řadím se k těm, kteří se nemohou dočkat, až tento kabinet padne, neboť ho vnímají jako hrozbu.

Masové vraždění Němců vedlo k nenávisti jejich obětí k nim.

Ale  vždyť  naši předci  právem  a spravedlivě zápasili o  národní  bytí, o udržení  identity, o svobodu a samostatnost. Proč na to máme zapomenout? Nejsou to i naše dějiny?  Nebyl to zápas o svobodu  a samostatnost i pro nás?  A  my se o tom  nemáme ve školách  v dějepise učit?  Máme  to všechno vynechat, přeje si pan Koudelka,  ředitel BIS.

Od převratu 1989 nepřestáváme žasnout nad neutuchajícími proudy pohrdavého a nenávistného znevažování našich národních dějin a naší národní kultury, které chrlí většina tisku i televizních kanálů.

„(…) Nejdřív bych chtěl říct, že ta mediální kampaň, která tady probíhá, z mého pohledu hlavně od opozice, je velice zvláštní a nestandardní. Já bych jenom připomněl, jak byl jmenován pan ředitel Koudelka v červenci 2016, kdy já jako koaliční partner jsem nebyl vůbec informován, a kde si to pan premiér Sobotka odhlasoval s panem Bělobrádkem. A já jsem vůbec nebyl informován. Ale to není podstatné. Já jsem pana vicepremiéra Hamáčka informoval o tom mém návrhu. (…)“

Ředitelem BIS bude zřejmě M. Koudelka. Sněmovní komisi pro kontrolu činnosti BIS povede i v tomto volebním období P. Bělobrádek.

Navrhujeme následné řešení. Z textu, který obsahuje Táborský manifest,:   „Požadujeme – aby vláda ČR neumožnila konání sudetoněmeckých sněmů na území ČR a takovou činnost sudetoněmecké kanceláře v Praze a prosudetských spolků v ČR, která nebude v souladu s Česko-německou deklarací z 21. 1. 1997“, navrhujeme vypustit slova „s Česko-německou deklaraci z 21.1.1997“ a nahradit je slovy : „ s čs. právním řádem a normami mezinárodního práva“. 

Proto si dovolím pro případ, že tímto způsobem někdo navrhne, aby Poslanecká sněmovna usnesením schválila text Česko–německé deklarace, navrhnout jiný návrh usnesení k Česko–německé deklaraci, a to:

1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

a) neschvaluje česko–německou deklaraci,

b) trvá na tom, že Mnichovská dohoda ze dne 30. 9. 1938 je nulitní od samého počátku a žádá vládu Spolkové republiky Německo, aby tuto nulitu uznala také v zájmu zlepšení budoucích vzájemných vztahů,

2. trvá na tom, že dekrety prezidenta Beneše jsou nedílnou součástí českého právního řádu. Pro to máme oporu v deklaraci uznáním toho, že stojíme na jiném právním výkladu,

3. Spolková republika Německo je povinna vyplatit České republice válečné reparace podle Pařížských dohod,

4. trvá na tom, že bod 3 Česko–německé deklarace používáním termínu poválečné vyhánění odporuje Postupimské dohodě,

5. trvá na tom, že použitý termín vyhánění je zásadním politickým ústupkem Německu a jeho snahám odmítat Postupimskou dohodu a odsun jako protiprávní a tedy nepřípustný.

Bod 4 a 5 mi dovolte odůvodnit. Jde o hlasování o něčem jiném. První je stanovisko Parlamentu, druhé – bod pět – je můj nesouhlas s vládní politikou, tedy vyjádření nedůvěry k tomu, co vláda dojednala.

6. trvá na tom, že k revizi Postupimské dohody není oprávněno ani Německo, ani Česká republika, která je jedním ze sukcesorů Československa jako jednoho ze signatářů dohod o poválečném uspořádání v Evropě po porážce nacistického Německa,

7. Poslanecká sněmovna trvá na tom, že vztahy mezi lidmi obou zemí musí být vztahy mezi plnoprávnými občany dvou sousedních suverénních států.

Článek XII protokolu Postupimské konference o odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska do Německa není oprávněna zpochybňovat ani německá, ani česká vláda.

Deklarace neuzavírá minulost, jak bylo slibováno, zakládá naopak nejistotu o politických, majetkových i jiných otázkách v budoucnosti.

Historická východiska návrhu deklarace zkreslují česko-německé vztahy v minulosti. Návrh deklarace vychází z nepravdivého předpokladu, že odsun byl pouze dvoustrannou záležitostí Československa a Německa. Dále nesprávně tvrdí, že rozhodujícím hlediskem pro odsun byla příslušnost k sudetským Němcům, zatímco ve skutečnosti se odsun vztahoval pouze na Němce, kteří se provinili proti ČSR.