České národní listy

„Síly Aliance budou schopny velmi rychle mobilizovat své zbraně a masivně zaútočit na Kaliningrad,“ věří vojenské velení bloku.

„Rusko nebude s nikým diskutovat o stažení jakýchkoli raket, jakýchkoli zbraní z Kaliningradu, protože Kaliningrad je územím Ruska,“ cituje ho RIA Novosti.

Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný.

Opakuji na závěr - superlži madam Rakušanové nepohnou dekrety ani o milimetr.

Jistě i mnozí z naší generace nebudou moci uvěřit, jak šílené krutosti byl schopen výkvět německého národu. Je proto třeba vydati svědectví těch, kdo viděli a prožili. Tato kniha je mé svědectví. Přežil jsem zabíjení Čechů po smrti Heydrichově. Byl jsem dvakrát uvězněn německou tajnou státní policií v Praze a podroben mnohým výslechům v Petschkově paláci. Byl jsem v koncentračním táboře v Auschwitzu a v koncentračním táboře Dora v Nordhausenu. Byl jsem jako otrok zaměstnán při výrobě tajných německých zbraní" V 1" a "V 2". Viděl jsem koncentrační tábory v Buchenwaldu a v Ravensbriicku. Vydržel jsem hrozný transport vězňů z Nordhausenu v Duryňském Lese do severního Meklenburska, kdy esesmani, utíkající před zhoubou, vzali nás s sebou jako záštitu a v posledním vzepětí zuřivosti dobíjeli všechny, kdo padali hladem a únavou. Své svědectví o tom všem začal jsem psáti hned po zachránění ruskou armádou.

Naše rota byla v roce 1938 nasazena v Krkonoších na stavbu lanovky z Pece na Výrovku. U našeho pluku bylo hodně Němců, a ti většinou zběhli s plnou polní přes hranice do Německa. Protože věděli, kde ležíme a hlídkujeme, tak po nás stříleli.

Počátkem listopadu zasílá gestapo do Vyškova požadavek na vyjádření vládního komisaře k případu JUDr. Hona, zejména zda má být propuštěn, nebo dále až do konce války vězněn. Matzal po poradě s Drabkem zasílají písemné prohlášení, že vzhledem k postojům českého obyvatelstva není žádoucí, aby se JUDr. Hon do Vyškova vrátil. Tím je jeho osud zpečetěn. Na jeho průvodních papírech se objevuje značka RU (Rückkehr unerwünscht - návrat nežádoucí) a již 17. listopadu je mezi prvními odeslán do koncentračního tábora Osvětim, kde 8. dubna 1942 umírá. Při procesu po válce se Matzal hájil tím, že také vedoucí Vlajky Táborek se vyjádřil k Honovi, že se nemá vrátit.

Pokud dnes někdo hodlá nějak umenšovat zločiny tohoto vrchního zasloužilého sudeta, pak ve skutečnosti se snaží o přepisování dějin, které   vychází z osnovy hodní Němci, zvláště ti tzv. sudetští, a  zlí Čechové.

Rozsudek smrti mu přečetl v úterý 21. května 1946 soudce Vladimír Kozák, předseda Mimořádného lidového soudu.^[9][10] Byl odsouzen k trestu smrti oběšením ve středu 22. května 1946, tři hodiny po dokončení čtení zdůvodnění rozsudku a zamítnutí všech žádostí o milost byl na dvoře Pankrácké věznice před zraky 5000 občanů oběšen.^[10][11][12] Jeho tělo je anonymně pohřbeno na Ďáblickém hřbitově v Praze.

„Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanizace prostoru a lidí.“