České národní listy

Ve svém projevu 6. července 2017 americký prezident Donald J. Trump řekl:

    "Základní otázkou naší doby je to, jestli má Západ vůli přežít. Věříme v naše hodnoty natolik, abychom je bránili za každou cenu?... Máme odvahu chránit naši civilizaci tváří v tvář proti těm, kteří by ji rádi rozvrátili a zničili?"

Navzdory silným vzkazům hlavních médií a organizování extravagantních akcí ze strany GLOBSECu  vnímalo Rusko jako hrozbu pro svou zemi pouhých 26 procent Slováků, uvedl think-thank ve své zprávě Trendy z roku 2019. Důvodem je, že „Slováci jsou známí tím, že mají silnější protiamerické nálady než jejich sousedé“, stejně jako „silnější proruské nálady, založené na historickém a kulturním kontextu“.

„Už jsem řekl a opakuji, čím národnější, tím lidštější, čím lidštější, tím národnější... humanita žádá lásku k vlasti a národu positivní, zavrhuji nenávist k národům jiným.“ /T.G.Masaryk, Světová revoluce, Praha 1933, s.559/

Existují četná přiznání, že v Potočarech jsou pohřbeni četní, kteří nezahynuli v červenci 1995, podobně i jako jsou jedinci, vedeni jako oběti nebo nezvěstní, kteří jsou ve skutečnosti normálně živí…..Vysoký americký úředník OSN tvrdil, že bylo popraveno maximálně 700-800 lidí…..Za pět roků kopání v terénu, Tribunál v Haagu vykopal 442 těl, o kterých lze tvrdit, že ti lidé byli zastřeleni (popraveni) (pozn. měli zavázené ruce nebo oči)……“Slavný“ počet 8 000 obětí shání se tak, že se párují nálezy DNK, které vlastně nic neříkají o čase, příčině a způsobu smrti…..Udávaný seznam 6 600 obětí nikdo neviděl a nikdo nepotvrdil jeho existenci…..Za zločiny proti Srbům v oblasti kolem Srebrenici nikdo neodpovídal…

Prof. J.B. Kozák, Masarykův žák a jeden z „pátečníků“, zaznamenal tuhle „literární" vzpomínku. Jako čerstvý absolvent studia filosofie a filologie byl mladý Kozák r.1913 pověřen přípravnými pracemi k založení European Revue, společného projektu Setona Watsona a T.G. Masaryka. Masaryk tehdy dopisoval Rusko a Evropu. Při pracovním jednání Masaryka s Kozákem se řeč stočila i na Dostojevského. Pěkně si mě vyzkoušel, uvedl Kozák po létech, zjistil, že jsem sice všechno četl, ale Výrostka nikoli, a že to nečtu v originále. „Tož to se naučte", pravil pan profesor, když mu na rozloučenou podával svou pevnou ruku..

„Pohoštění na ambasádě ( v Bonnu) bylo už v plném proudu, když se znenadání v hale objevila nejméně dvacetičlenná skupina sudeťáků, poskládaná z postarších mužů a žen.

Obklopili okamžitě prezidenta a jeden přes druhého mu vyjadřovali vděk za to, co pro ně udělal a jistě ještě udělá. Gruša se postavil za Havla a do ucha mu to všechno překládal. Pak nastala ta nejtrapnější fáze, na kterou nezapomenu do konce života: Někteří z těch lidí poklekali na zem a líbali mu ruce!

V roce 1992 začíná nový, jiný čas. Začíná obnovením staleté rivality mezi Ruskem a Německem. Znovu spojené Německo hodlá Rusko vytlačit z Evropy. Nemocný muž v Moskvě se proti tomu nemůže bránit (Putin dneška, není Jelcinem minulosti-red.). Je přetížen i vnitřními problémy země, takže se zdá, že Německo má na východě volnou ruku. Předvojem jeho úsilí je hospodářská politika. Více než 130 miliard marek Německo napumpovalo do států bývalého Sovětského svazu a východní Evropy. To je víc, než nabídly všechny ostatní státy společně.

Stávalo se, že jsme se zde setkávali se žáky německé školy, a tehdy docházelo k různým neshodám a později i k napadání českých dětí. Hřiště DTJ bylo za městem na kopci a muselo se k němu jít kolem kostela „Jánská kaple“, kde pak v letech 1937 – 1938 docházelo k přepadům českých občanů zfanatizovanými členy  různých německých bojůvek. Na cvičení jsme proto chodili vždy ve skupině, neboť na větší počet lidí si tito „hrdinové“ nedovolili zaútočit. Abychom se mohli bránit, udělali jsme doma z gumových hadic pendreky, které jsme pak nosili s sebou.

Už týdny je malý český národ vystaven útokům tak nelítostným, tak prohnaným, tak cynickým, jaké dějiny doposud nepoznaly. Celá Evropa přihlíží a v očích má děs. Jak hadím pohledem ochrnutá se diplomaticky kroutí a svíjí, zapřísahá vraha, aby se smrtelnou ranou ještě počkal, žádá oběť, aby byla rozumná, a neuvědomuje si svou nesmírnou převahu, jak morální, tak materiální. Nejen strach z války tu otřásá všemi, kdo mají v sobě lidskost, a zbavuje evropské demokracie průbojné odhodlanosti, jaká jediná je s to zachovat mír.

Proč média lžou o koronaviru. Umírají lidé, kteří mohli žít.