České národní listy

V pondělí 21. 6. 2021 uplyne čtyři sta let ode dne, kdy byla po zkráceném politickém procesu, který vedl Karel z Lichtenštejna, vykonána na Staroměstském náměstí v Praze veřejná poprava 27 mužů, kteří se podíleli na Českém stavovském povstání.

Vítězný Ferdinand II. se rebelům a celému království krutě pomstil. Ihned po bitvě byly odbojné země podrobeny násilné správě, v Čechách pod vedením Karla z Lichtenštejna, na Moravě pod vedením kardinála Františka Dietrichštejna. Loupežné konfiskace majetku domácí šlechty, kterými konfiskační komise, vedené Lichtenštejnem, obdarovávaly hejna cizinců a dobrodruhů, nabraly nevídaného rozsahu: dvě třetiny půdy padly do cizích rukou. Dosavadní náboženská svoboda byla zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli učitelé, kněží (i Jan Amos Komenský), elita národa. Němčina se stala úředním jazykem. "Dalimilova kronika" byla veřejně katem spálena. Nastal konec samostatnosti české a na dlouho, až do nezapomenutelného slavného obrození, zdánlivý konec českého národa vůbec.

Na tom popravném theatrum tak zmužilí byli, že strachu na sobě neukázali, znamenitou pamět na sebe měli, tak horlivě se modlili a Pánu Bohu poroučeli, že nám to všechněm přítomným ku podivu bylo. A to jsme viděli, že nejednou rychtářové slzy z očí pustili. A kdy by byli nedali tak silně bubnovati a mohli ti vzácní lidé slyšáni býti, jistě bylo by mnoho lidí, i z nepřátel, k pláči přivedeno. Když jsme se pak zase zpátkem vraceli mezi jiné na rathauz a o horlivosti i zmužilosti vypravovali, říkali: "Chvála Pánu Bohu! Pane Bože, dejž i nám to potěšení Ducha svatého a obdař nás takovou zmužilostí." …

Dvacátý první červen dvacet jedna,

v pět hodin ráno rána z děla duní.

Brutální jatka – o to se zde jedná:

Nastalo Temno, z něhož nebyl únik.

Šedá zóna mezi Německem a Ruskem, hrající úlohu vojensko-politického nárazníku (a v krajním případě prostoru konfliktu, nezasahující bezprostředně území velikých velmocí), se stává nejen nikomu nepotřebnou, ale škodlivou a nebezpečnou.

Válka Německa proti Sovětskému svazu byla "vražedným barbarstvím", řekl Steinmeier v Německo-ruském muzeu v Berlíně-Karlshorstu

Mohou mi spílat, že jsem xenofobní a já nevím co ještě, ale já zůstanu Čechem a vlastencem.

Ale vraťme se k tomuto svědkovi, kterého zde máte. Měli jste veřejné svědectví tohoto Miroslava Deronjice, se kterým dokonce ani jeho matka neměla již nikdy mluvit vzhledem k tomu, co udělal, nebo napsal, že udělal: masakroval celou vesnici, které předtím zaručil bezpečnost. Nejdříve slíbil život, potom zmasakroval celou vesnici ! A vy, vy jste mu všechno pardonovali proto, aby vyprávěl pusté lži proti Karadžičovi.

Mimořádné nároky na zdravotní službu vzrostly zejména poté, co 6. června bylo identifikováno první úmrtí na "nemoc špinavých rukou"- úplavici neboli dysenterii. Do služby v táboře přišli ze Zemské nemocnice lékaři MUDr. Jiří Cvrkal, MUDr. Bohumil Dokulil a MUDr. J. Šňupárek, spolu s nimi tam působili dva jejich němečtí kolegové MUDr. Otakar Cicha a MUDr. Hermann. Z místních dobrovolníků i táborových obyvatel vznikla stálá zdravotní služba, jejíž obětavost však výrazně oslaboval naprostý nedostatek léků a zdravotnického materiálu. Na tomto stavu měli ovšem svůj podíl sami Němci svým bezhlavým podporováním hitlerovské imperiální války až do samého konce. Ještě v průběhu válečných operací spálila německá soldateska v rámci plánu ARLZ několik skladů zdravotnického zboží ku škodě všech bez rozdílu.

Úplná svoboda přiznání k německému národu a k německému světovému názoru.