České národní listy

Nelze přehlédnout, že současná SRN (Spolková republika Německo) je z právního hlediska nástupnickým státem NDR, stejně jako bývalé takzvané Třetí říše národa německého. Nese tudíž zodpovědnost rovněž za účast NDR na internacionální pomoci v srpnu 1968. Bylo by na čase, aby se Merkelová za nepřátelský útok v roce 1968 řádně omluvila a nevnucovala nám cestou euro-byrokratického teroru, který tvoří spolu se lží a korupcí pilíře německé EU afroislámské migranty, stejně jako nedůvěryhodnou vakcínu společnosti Pfizer.

„To není jen třídní a politický boj, v němž využívají barevné. To je čistka bílého obyvatelstva planety. A Rusko zůstává jedinou relativně samostatnou zemí s bílým obyvatelstvem…“

Toto za nacismu postihlo i mou rodinu. Když nacisté vyslýchali dědečka a zatýkali strýce, všechny knihy a spisy v domě zničili, zachoval se jen jeden díl legionářské epopeje Za svobodu. Byl ukryt za komínem na půdě – zapomněli na něj. Na dědečka a strýce nezapomněli. Dědeček zahynul pod výslechy, strýc v Osvětimi.

Ve všech oblastech života je vzdělání indikátorem potenciálu úspěchu; jeho opak, nevědomost – nebo co je ještě horší, lživá indoktrinace – je indikátorem potenciálního selhání. Důvodem, proč je americká zahraniční politika na Středním východě tradičně víceméně katastrofální, může být částečně i to, že politici, jejich poradci a analytici, na které spoléhají, jsou produktem vzdělávacích programů sponzorovaných z peněz dárců vůči Spojeným státům nepřátelských.

Možnost jedna. 

Arménie, malá Arménie, se stává etnografickou provincií „Velkého Ruska“. Jako Kaliningrad, ale s lepšími logistickými podmínkami. A hraničí s multi-vektorovým a možná dokonce neutrálním Ázerbájdžánem.

Možnost dvě. Arménie, velmi velmi malá Arménie, se stává etnografickou gubernií Baku v Osmanské říši.

Evropa potřebuje silný střed. Tímto silným středem jsme my v jižním Německu a na území bývalé dunajské monarchie, která byla malou Evropou, rozvrácenou před 100 lety pařížskými smlouvami. Toto společenství oživit moderní a demokratickou formou doby a učinit ji srdcem silné Evropy, je úkolem pro bavorskou a českou politiku i v neposlední řadě i pro sudetoněmeckou národnostní skupinu jako přirozený spojovací článek…“ (Pro České národní listy texty volně a kráceně přeložila Ing. arch. Nina Žečeva, Brno, 10.7.2019)

Maminka nesla kufřík, ve kterém byly naše doklady, ale vše ostatní jsme museli nechat doma. A tak jsme přišli o všechno, co stačili rodiče za dvacet let nahospodařit.

 De Gaullovi Svobodní Francouzi přesně aplikovali polský, Armií Krajowou roku 1943 deklarovaný model.  Po vstupu do Alsaska postříleli na 8.000 tamních Němců, čímž dali podnět k „spontánnímu útěku nejen říšskoněmeckých válečných přistěhovalců

prešovský rodák Jozef Aszmongyi, v roku 1992 61-ročný starousadlík v Českej republike, ktorý dňa 16. septembra 1992 v obci Hasina v okrese Nymburk spáchal samovraždu sebaupálením. Tento Maďar podľa priezviska, Slovák podľa pôvodu, Čech podľa bydliska a Čechoslovák nielen občianskym preukazom, ale Čechoslovák aj rozumom a srdcom, zanechal po sebe výzvu „Za spoločný štát – Československo“.

Podle Člověka v tísni je v současné chvíli v insolvenci přibližně 120 tisíc fyzických osob a podle odhadů profesních asociací z nich většina dělá v oborech, které mají zavřené provozovny. Nejhůř na tom jsou ti, co se starají o děti a jsou na to často sami, což bývají nejčastěji ženy.