České národní listy

    „V Maďarsku si dnes připomínají 100. výročí Trianonu – je to pro ně trauma a neumí se s tím smířit. Víte, co je trauma pro mě jako Slováka a s čím jsem se nikdy nesmířil? S tím, jak nás v 19. století likvidovali jako národ, jak masakrovali lidi v Černové, jako pronásledovali štúrovce, jak se snažili zničit náš jazyk a kulturu a jak nám s Hitlerovou asistencí bez mrknutí oka vzali území v roce 1938. Tohle je skutečné trauma, tohle je skutečná bolest,“ tvrdí politik.

Mariánským sloupem to začalo. Řada pokračuje sochou Marie Terezie, je ve výstavbě. Na své čeká maršál Radecký, pomník generálu Vlasovovi a jeho vojákům . A co potom? Doufejme, že nic a časem vše opět dáme do pořádku. I Koněv se vrátí na své místo. ČNL
 

Zavrženíhodné je to o to více, že se této zrůdné perverze dopustila vláda civilizovaného státu, která se do poslední chvíle těšila mimořádné masové podpoře svého obyvatelstva, takové, že jeho občané neváhali ze všech sil zuřivě bojovat i za cenu totálního zničení vlastní země až do posledních dnů prakticky proti celému světu, který se musel k porážce tohoto výjimečného zla spojit.

Kolem dekretu vznikla velká kontroverze a president Trump je především levicí kritizován, že se pokouší dostat pod kontrolu sociální média. Bohužel, v tomto případě to není pravda. Trumpův dekret, i když byl přijat z čistě utilitárních motivů, dostává "elektronické platformy" pod větší veřejnou kontrolu, konečně bude možné se bránit proti cenzuře politických názorů. Dekret je jednoznačně na straně svobody projevu a ochrany pluralitního politického systému. To, že proti němu nejvíce vystupují různí bojovníci proti dezinformacím, "factcheckeři" a internetoví udavači, už samo o sobě naznačuje, že se jedná o věc, v níž by měl americký president, ať už si o něm jinak myslíme, co chceme, získat podporu světové veřejnosti.

To, že solidaritu mají zajišťovat ti, kdo z poměrů těží jen málo, je smutnou pravdou, kterou žádná epidemie nezmění. A pokud ano, tak jedině k horšímu. Mocenská elita toho využívá k rozdělování zbytku společnosti. V podstatě to funguje tak, že ti, kteří jsou na tom jen mírně lépe než ostatní, mají doplácet na ty, kteří jsou na tom nejhůře. Proto ti mírně nadprůměrní nemají rádi ty úplně dole, to vše k velké radosti a pobavení těch úplně nahoře.

Tu nestačia nacvičené frázy „o spoločnom pozeraní sa do budúcnosti“, ako sa nám to snaží nahovoriť pán minister zahraničných vecí Ivan Korčok po návšteve Budapešti. Asi mu ešte nedošlo, že z pohľadu Budapešti „budúcnosť“ znamená revíziu Trianonu. Pochybné je aj Korčokove „pochopenie“ a „empatia“ pre Maďarsko a údajné trianonské „krivdy“. Kedy pán minister prejaví aspoň trocha oficiálnej úradníckej „empatie“ nad násilnou asimiláciou 630 000 Slovákov v Maďarsku, ako dôsledku ignorovania Trianonskej mierovej zmluvy zo strany Maďarska. Od Viktora Orbána a ani od nikoho z maďarskej politickej scény sa takejto „empatie“ nikdy nedočkáme. Maďarsko sa Trianonskou mierovou zmluvou zaviazalo, že bude chrániť národnostné menšiny a dodržiavať menšinové práva. Nuž, a aký je výsledok, pán minister a pán predseda vlády? Toto vás už nezaujíma?

Takže když odhalíme sochu prezidentu E, Benešovi v Praze na Loretánském náměstí, tak podle B. Posselta a jeho bavorského patrona, E. Stoibera, provokujeme. Koho? Zřejmě Bavorsko a tzv. sudetské Němce. Provokovat nebudeme, pakliže nebudeme stavět žádné pomníky, sochy pana prezidenta E. Beneše. O čem vypovídají tyto postoje? Oba pánové si zřejmě myslí, že ČR je nějakým novodobým německým protektorátem, v němž snad nesmíme o některých věcech rozhodovat sami bez jejich souhlasu. Pokud tak činíme, považují naše postupy za provokaci.

Stoiber varoval Paroubka

Na místě bysty pana prezidenta jsou stánky, kde se prodává kde co. Deska společně s bystou zmizela. Tak zůstávají otázky. Kdo nechal tento monument odstranit a jak je vůbec možné odstranit pietní místo prezidenta, člověka, který tak zásadním způsobem zařídil poválečné znovu vytvoření naší republiky. Jednodušší je odpověď na otázku PROČ? V době kdy ministři této vlády jezdí na srazy sudeťáků, se není ani čemu divit.