České národní listy

Pan Volodymyr Zelenskyj jezdí po světě a žádá větší podporu, která je už tak podle vojenské terminologie lehce přes čáru, neb týlové zásobování je rovněž vojenským cílem. Svým přáním a případně jeho naplněním - bombardovat dodavatele – se otvírá prostor ruského útoku na celou EU a rovněž na USA. Samozřejmě i v takovém případě by to nemělo znaky vyhlášení války – třeba Spojeným státům, protože jinak by to automaticky znamenalo reálně aktualizovat možnost jaderného střetu.

V každém případ Mnichovská smlouva byla hanebná a Česko se nikdy nesmí dostat do lokajského podřízení cizí moci. Musí zachovat svou suverenitu a ochraňovat své národní zájmy. Právě tak, jak to činil po celý svůj život Edvard Beneš.

Bez vědomí hrdé a odpovědné národní příslušnosti proměňuje se společnost stále více v masu chtivých gloobálních konzumentů, ale i výtržníků a recesistů  bez zábran.  Někteří z nich nestačí přehrabovat miliony, jiní končí jako bezdomovci. Demokracie v beznárodním společenství se redukuje na prázdné formality, bez obsahu, bez smyslu, nesdělují žádné hlubší poselství. Chybějí niterné zdroje   nadosobního usilování a angažované aktivity v  státním celku i v regionech, ve spolcích i organizacích.

Krása těmito slovy: „Na to peníze nejsou, ale zároveň vydáváme prostředky pro cizí občany v obrovské výši, aniž vůbec rozlišujeme, a to je to důležité, zda ti lidé jsou v sociální potřebnosti. Prostě sem přijeli a okamžitě dostali dávky, aniž někdo zkoumal, jestli mají majetek a jaké mají příjmy." Ministerstvo práce a sociálních věcí přitom původně slíbilo, že bude od července letošního roku platit systém pravidelné valorizace příspěvků na péči v jednotlivých stupních příspěvků tak, jako je nastaven systém valorizace důchodů. K tomu ovšem nedošlo, protože patřičný zákon, který by zvýšení příspěvků na péči handicapovaným zajistil, stále není připravený. Národní rada osob se zdravotním postižením tak navrhla jednorázové zvýšení příspěvků o 10 %, vzhledem k loňské patnáctiprocentní inflaci. Od Jurečky a Stanjury se však handicapovaní dozvěděli, že na to nejsou peníze.

Chamberlain posílá Hitlerovi další poselství, v němž mu sděluje, že "vše podstatné může dostat bez války a bez odkladů".

Svatý Václav do našich dějin vstoupil velmi rozporně. Měl některé skvělé myšlenky, například roční export 300 volů do Němec by mohl být prováděn i v současné situaci, čímž by se výrazně zvýšila kvalifikační struktura české populace. (Smích v sále.) Ale vedle těchto myšlenek, pro které si svatého Václava vážím, je třeba si uvědomit, že na rozdíl od svého bratra Boleslava a koneckonců i na rozdíl od ostatních Přemyslovců dospěl k názoru, že ohnutá páteř je tím nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s velkým sousedem.

Pocházím ze smíšeného manželství. Nedávno nás navštívil příbuzný, narozený v roce 1953, tedy dávno po válce, a německy řekl „Tady stejně bude zanedlouho Německo“. Hrozně jsem se rozčílila. Z toho je vidět smýšlení mladých Němců. Tehdy volali „Heim ins Reich“, dostali, co chtěli a co si zasloužili!

28. říjen zůstal státním svátkem České republiky i po zániku Československa. Jde o to, aby byl překonán současný pokleslý vztah médií i velké části politické a státní elity ke státnímu svátku 28. října, aby symbolika 28. října napomáhala tak, jak je tomu běžné u státních svátků jiných národů, naplňovat soudobou českou společnost moderními demokratickými hodnotami i sebevědomým vnímáním sebe sama i své státnosti.

Zkrátka vítězství Fica a vytvoření vlády jím vedené by zároveň bylo vítězstvím zdejších potlačovaných politických sil.

Realitou se tak stávají slavná slova Bertolda Brechta o tom, že „lid ztratil důvěru vlády. Vláda se tedy rozhodla lid rozpustit a zvolit si jiný.“