České národní listy

Vzpomínám si, jak vypadalo řádění henleinovců. Kolonáda trvale ověšena rudými prapory s hakenkrajzem, podupaly parádemarš za zvuků bubínku a píšťal nablýskané holinky oddílů SA. Provázel je nadšený křik… Děsili nás pochodňové průvody zfanatizovaného davu, který řval svoje vyznání: Weg mit Tsechen und Juden! Heim ins Riech! Wir wollen Krieg!

Duševní omezenost je asi to nejmenší, čím za stávající situace mohli poslanci trpět. Pokud jejich pochybný výkon nenastal vlivem duševního omezení, pak existují ještě dvě příčiny, proč takto absurdně jednali. Problém je však v tom, že obě zbylé příčiny jsou mnohem horší povahy než „obyčejná“ omezenost.

Joea Bidena hlásat, že „pokud skončíme ve válce, skutečné válečné přestřelce s nějakou velmocí, bude to [spíše] v důsledku kybernetického útoku velkých rozměrů“. O několik minut později řekl, že Čína a Rusko jsou „našimi konkurenty - a možná i budoucími smrtelnými konkurenty“

Každá válka je strašná, je to koncentrovaná hrůza, kterou naše generace zná zpravidla jen z televize, fotografií, románů.

 Ztratili jsme naši intelektuální elitu (Vyjmenuji například Karla Poláčka, Vladislava Vančuru či Annu Letenskou), hrdost, náš vzkvétající průmysl a sta tisíce lidí přišly o život. Řada rodin ztratila někoho blízkého. Romská menšina byla v podstatě vyhlazena, židovská menšina brutálně zredukována.

Na konci války se rozpadla  mocná válčící impéria. Vznikly nové státy. Mezi nimi i Československá republika, o níž se zasloužil náš zahraniční odboj v čele s T.G. Masarykem, E. Benešem, M.R. Štefánikem  a mocná armáda legionářů.

Neměli bychom vyhlásit druhé národní obrození proti všemu, co oslabuje naši národní identitu, co znevažuje úctu k paměti národa, co odmítá lásku k domovu, k rodné zemi, k mateřštině, co hanobí kouzlo kulturních tradic?

Petrovi píše paní Bára,

že už ho snad nechce znát.

Za hymnu SPD ho kárá:

Sudetští Němci, zfanatizovaní Henleinovým štvaním, začali vše české bojkotovat. 

Ve srovnání s Německem, nevedl zde Wehrwolf boj pouze proti osvobozeneckým jednotkám armády, ale i proti československým bezpečnostním orgánům. Ty byly bezprostředně po osvobození utvořeny zejména z bývalých partyzánů, s cílem zabezpečit pořádek v pohraničí, kam se začalo vracet původní české obyvatelstvo vyhnané na podzim 1938.