České národní listy

Účastníci udalostí z roku 2014 vystúpili na neformálnom zasadnutí Rady bezpečnosti OSN s témou zločinov spáchaných nacionalistami na Ukrajine. O tom, čo sa vtedy dialo, hovoril bývalý zástupca šéfa Odeskej polície Dmitrij Fuchedži, bývalý zástupca regionálnej rady a kandidát na primátora mesta Alexej Albu, ako aj kandidát na poslanca Najvyššej rady v roku 2012 Sergej Kiričuk.

Okrem toho sa slova ujala aj obyvateľka Gorlovky Anna Tuv, ktorá prežila stratu manžela a malej dcéry počas ostreľovania zo strany ukrajinských ozbrojených síl. Trestné činy neonacistov podľa nej pokračujú aj dnes, Kyjev sa však nechystá takéto prípady vyšetrovať.

Západné štáty neboli zastúpené na úrovni stálych predstaviteľov. Navyše žiaden z nich neprejavil záujem o účty očitých svedkov. Namiesto toho západné krajiny obvinili Moskvu z úmyslu „propagovať falošný príbeh o Ukrajine“.

Pod tímto heslem se koná v neděli 9. května se v Praze v horní části Václavského náměstí od 16 hodin shromáždění (řádně ohlášené na Magistrátu hl. města). Jména vystupujících naleznete na pozvánce (nahoře). V petičním stánku budou moci účastníci podepsat Petici týkající se vyšetření „kauzy Vrbětice“ a požadavku na předložení důkazů veřejnosti.

Ministr zahraničí po vlně kritiky, že k celé záležitosti mlčí, vydal nedlouhé prohlášení. V něm konstatoval, že diskutovaný zákon je vnitřní záležitostí Ukrajiny…

V SSSR je však vysoko na seznamu emigrantů určených k likvidaci. Podle tajné služby OUN vyslali Sověti hned několik lidí, kteří měli Banderu zlikvidovat. Povedlo se to až někdejšímu členu UPA Bohdanu Stašynskému, 15. října si na něj počkal před jeho domem a do obličeje mu vstříkl kyanid, takže lékaři zpočátku jako příčinu smrti označili infarkt. Agent zakrátko později přeběhl na Západ a vše kolem akce prozradil. U soudu dostal pouhých osm let s tím, že skutečným viníkem je sovětský režim.

Celkový počet polských civilistů (včetně žen, dětí a nemluvňat) povražděných UPA během války (oběti byly často před smrtí brutálně mučeny) se odhaduje na 80 000–130 000.

Z Bendlerstrasse převezli Stečka dva policejní úředníci do úřadovny tajné policie na Lichterfelde. Vyslýchal ho důstojník SS. Nakonec řekl: „Bohužel, věci došly až tak daleko, že jsme vás museli uvěznit a odvézt z Ukrajiny.

Abychom ochránili říši od podobných nepříjemných překvapení, přivezli jsme sem i Banderu.“

„Koho?“ polkl Stečko.

„Banderu. Vašeho vůdce," odpověděl esesák Weinmann. „Můžete jít!“ Výslech skončil.

Je jen na slušných občanech, jestli tuhle zlovolnou taktiku prokouknou a dají veřejně činným lidem na srozuměnou, že nechtějí podporovat nenávist vůči jakémukoli národu, a tedy ani proti Rusům. Vzpomeňte na pomlouvačné kampaně nacistů proti židům - a co pak následovalo...

A my nemůžeme připustit, aby tento katastrofální stav trval do nekonečna.

 Proto jdeme k volbám. 

Budeme volit takové strany, které nerozbíjejí dlouholeté rusko-české svazky a vztahy.

Strany, které nechtějí agrese vyvolávané spolkem NATO, kam jsme byli zavlečeni bez vůle lidu. 

Strany, které nechtějí bezduše tahat chomouty žaláře národu zvaného UNIE. 

Takový bude náš postoj.

Vlastenectví, které mi vštěpovali rodiče, snaha vydobýt pro Ukrajinu státnost, to všechno mne už od gymnaziálních studií spojilo s ukrajinským podzemním národně-osvobozeneckým hnutím. Aktivně jsem pracoval v Plastu, ukrajinském skautu, cvičil jsem v Sokole, i když jsem od mládí trpěl revmatismem kloubů a jako třináctiletý jsem se dokonce dva měsíce léčil s vodou v koleni. Už jako gymnazista jsem byl členem UVO, ačkoli formálně jsem se jím stal až v roce 1928. Když v roce 1929 vznikla OUN, stal jsem se ihned jejím členem a delegátem její první konference ve stryjském okrese. Zpočátku jsem pracoval jako propagandista, kolportoval jsem naši ilegální politickou literaturu, počátkem roku 1931 mě jmenovali vedoucím referátu propagandy v zemské exekutivě. O rok později jsem se stal zástupcem zemského vedoucího OUN a zemským velitelem UVO.

Poláci Banderu dopadli, odsoudili jej k vysokému trestu za organizaci 64 atentátů na významné Poláky. Z polského kriminálu Banderu vytáhl až Hitler po obsazení Polska. Hitler sice Banderu propustil, ale nedovolil mu zorganizovat samostatnou Ukrajinu, a opět jej po neslavném pokusu o ustavení státu Ukrajina internoval a propustil teprve i s Melnikem roku 1943, k fašistické kolaboraci - k boji proti Rudé armádě. Banderovci strašlivě prosluli vražděním Rusů, Bělorusů i Malorusů a rovněž ohromnými zvěrstvy proti Polákům a Židům na území tehdejší Ukrajiny.