České národní listy

Bez odchodu z německé EU se hrozby německé evropské armády nezbavíme.

V současnosti stojí (či měla by stát) naše vláda před rozhodnutím, zda v investičních pobídkách pokračovat či nikoliv. Tedy zda peníze dosud vynakládané na investiční pobídky pro zahraniční firmy u nás dále k podpoře používat, avšak výlučně na podporu modernizace výroby českých firem u nás nebo ušetřit a použít k jiným potřebným účelům v rámci výdajových položek státního rozpočtu, či začít vytvářet rezervu na situaci, která vznikne v souvislosti s očekávaným propouštěním zahraničních pracovníků přechodně zaměstnaných v ČR.

Demokracie spočívá na práci a na diskusi. Lidé se řídí argumenty, ne libovolnými hesly nebo dokonce násilím. Cílem je správa společných věcí pro obecné blaho. Podléhá parlamentní kontrole. Demokracie není možná bez vědy a bez pokroku ve všech oborech lidské činnosti. Není možná ani bez lidskosti, bez  humanity, bez mezilidské vstřícnosti. Podstatu demokracie definuje heslo Velké francouzské revoluce, „Volnost – rovnost – bratrství“.

Lidi v listopadu loňského roku nechtěli žádný návrat ke kapitalismu. Počítali naopak s tím, že se bude socialismus rozvíjet bez deformací, které do té doby byly, ale o návratu o padesát let neuvažovali. Je velkou otázkou, zda by bývali OF podporovali, kdyby již tenkrát se prohlásilo, že programem je návrat ke kapitalismu.“    

V té době v koncentračním táboře Osvětim, 7. října 1942 umírala manželka již zemřelého Bedřicha Beneše (bratr prezidenta), Marie. Později – 17. března 1943 zemřela i jejich dcera  Jarmila. Za necelých šest měsíců po zatčení   umřela v listopadu 1943 další příbuzná, Emilie Kubátová, matka dvou malých dětí. Jediným proviněním všech zemřelých i nadále vězněných bylo, že byli příbuzní prezidenta E. Beneše. Proto museli být potrestáni. Hitler byl mstivý a podlý. Jiří Beneš, synovec prezidenta Beneše, byl také vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se vrátil domů a napsal knihu „V německém zajetí“, s jejímž obsahem se postupně seznámíme.

Mnozí návštěvníci pamětní desku hledají a nenalézají. Tato skutečnost budí znepokojení až pohoršení se současným stavem.

Zvláštní vnější mírumilovností se vyznačoval Trump, ale nebylo divu: dne 13. listopadu začalo v Kongresu první kolo televizních debat ohledně impeachmentu šéfa Bílého domu. Je obviňován z nátlaku na zahraniční vůdce, především Zelenského, ale k Erdoganovi byl okouzlující a delikátní. Jako kdyby v korespondenci nikdy nenazval svého „dávného znamenitého přítele“ Erdogana „hlupákem“.

Fridrich Barbarossa podněcoval separatismus uvnitř českého státu. Vyhlásil 1187 pražské biskupství za říšské biskupství, což znamenalo, že bylo vyčleněno z pravomoci českého státu. Rozhodovat měl německý císař. Prozíravý protitah provedl Vladislav II., když v listopadu 1197 prohlásil svého kněze Daniela za biskupa a ten mu složil okamžitě slib věrnosti. Stejné mocenské záměry se projevily kolem snahy povýšit Moravu na markrabství a tím i uvolnění jeho svazků s Čechy.

v tom moři hajlujících byli i takoví, kteří Hitlera sice jednoznačně nepodporovali, ale projevit své výhrady nebo nesouhlas se neodhodlali. V tom je jejich osobní tragédie, neboť neprojevený nesouhlas je přiřazuje k příznivcům Hitlera, a tudíž i k viníkům všeho neštěstí, které bylo způsobeno světu. A oni si to uvědomovali, proto také tolik Němců dobrovolně uteklo do Rakouska a Německa ještě před podpisem kapitulace. Znojmo například bylo 8. května poloprázdným městem.

Češi nepřestali spoléhati na to, že Německo bude poraženo. Tehdy se přiblížil den 28. října r. 1939. Dvacáté výročí památného rána, kdy revoluce naplnila pražské ulice. Jindy to byl svátek svobody, v r. 1939 bylo však nakázáno, že je dnem všedním. Čechové, zvláště mládež, se rozhodli manifestovati. Svátečními oděvy, odznaky, stužkami, květinami, které byly kladeny k hrobu Neznámého vojína na Staroměstském náměstí i u pomníků národních velikánů, aby bylo zřejmé české smýšlení a aby byla zjevná jednota české vůle.

Avšak na to Němci čekali. Provokacemi německých studentů a ordnerů, surovým zakročováním esesáků a gestapáků, kteří strhávali Čechům odznaky a bránili jim v důstojných projevech, docházelo k srážkám i k útokům ozbrojených čet na bezbranný lid, na bezbrannou mládež i děti. Byli zatčení, týraní, ranění. České studentstvo s holýma rukama se bránilo. Došlo k střelbě a německá střela zasáhla MUC. Jana Opletala, posluchače lékařské fakulty a místopředsedu Ústředního sboru samosprávy chovanců studentských kolejí Hlávkových. Byl těžce raněn a po čtrnáctidenním utrpení zemřel dne 11. listopadu ve věku 24 let.