České národní listy

Jiní musili projít tímto hrůzným oddělením do dalšího, kde byla gilotina. Již zde není. Němci ji těsně před revolucí odvezli a vhodili do Vltavy. Báli se jí, aby snad nevztáhla ruce také po nich.

Hegemonie  evropských elit se promítla i do  našich vnitřních záležitostí. Ztratili jsme  dosavadní mnohostrannou svébytnost, stali jsme se  omezenými a  závislými. Leckteré skupiny vládnoucích uplatnily  i u nás  neoliberální deregulace zcela bezohledně, a  zneužíly  koncentrace monopolní globální megamoci k radikálnímu okleštění  samostatnosti.Vytvořily u nás  stav všeobecné  podlehlosti a podřízenosti. Odsoudily nás  k nesvéprávnému postavení,

Jaké šílenství, jaký zločin, že tolik mladých mužů nyní umírá, místo aby obdělávali svou půdu a dělali ji prosperující!

V červenci 1990 odmítla Kancelář prezidenta republiky poskytnout podporu činnosti obnovenému Ústavu T. G. Masaryka. V roce 1991 byla pak s podporou Charty 77 vydána reprezentativní publikace Podivena "Češi v dějinách nové doby". Celou politiku první republiky považovala za špatnou, odmítala odkaz Masaryka a především Beneše a stavěla se negativně i k samotnému vzniku Československa. Toto hodnocení přejímaly i některé české sdělovací prostředky, které mj. žádaly i zrušení oslav vzniku svobodného československého státu 28. října 1918.

Nějak postrádáme lidi, co ještě nedávno křičeli, že to, co bylo ukradeno, má být vráceno. A nám Němci během šesti let republiku zčásti rozkradli a zčásti zničili. Nárok na reparace máme. Jeden z principů mezinárodního práva výslovně zakotvuje, že agresor je povinen nahradit oběti své agrese škody, které jí agresí vznikly. Německo bylo agresorem, my jeho obětí. Naše právo na reparace od Německa je nezpochybnitelné.

Proti soše se vyjadřovali i řečníci na víkendových Sudetoněmeckých dnech v Augsburgu. "Měl by si dobře rozmyslet, zda se v pondělí zúčastní odhalení sochy Beneše," vzkázal premiéru Paroubkovi bavorský ministerský předseda Edmund Stoiber, který je tradičním hostem sjezdů landsmanšaftu.

Bavorský premiér Edmund Stoiber řekl, že je to prohřešek proti dobrému sousedství.

Podobně se vyjadřovali i představitelé Sudetoněmeckých landsmanšaftů v Německu a Rakousku, kteří kritizují bývalého československého prezidenta zejména kvůli dekretům nesoucím jeho jméno.

Problémem těchto dní a týdnů je, že ve válce je jedna z jaderných mocností, která má mocný jaderný potenciál, o němž by bylo naivní se domnívat, že jej za žádných okolností nepoužije.

dyž jsme mluvili o literatuře, záměrně byla vynechána Božena Němcová (1820–1862), naše největší spisovatelka, neboť působila jak v době předrevoluční, tedy v době považované za obrozeneckou, tak po ní, v době obnoveného absolutismu, která obrozenecké práci nepřála. Existuje podivná trvalá snaha, přicházející od Němců, ale přijatá i některými Čechy neznalých faktů a souvislostí, že byla odloženým dítětem nějakých rakouských šlechticů. Účelem je zpochybnit její češství a přiřknout jí rakouský původ s předpokladem, že přece ‚méněcenní‘ češi nemohli mít tak nadanou spisovatelku.

ást Romů se octla na okraji společnosti a spolehla se  na sociální  podpory. Vinu na tom nemá „český rasismus“, ale historické  souvislosti  se světovým společensko-ekonomickým děním. S tak zvanou globalizací. Ta ničí  a rozvrací  skutečné  soustavy hodnot práce i kultury ducha a srdce  pod falešnými, jen zdánlivě  demokratickými  hesly lidských svobod  a  práv. Památník na počest mrtvým se např. u nás ukázal  atraktivnější a  ekonomicky  výhodnější   než péče o živé a o budoucnost jejich dětí.