České národní listy

V té době Kolčakova vláda v Sibiři ztrativše důvěru ruského lidu a vojska, byla v postavení zoufalém. Fronta proti bolševikům počala se hroutiti a naše vojska nechtěla více Kolčaka podporovati. Kolčak vida, že je konec jeho vlády, hleděl pro sebe zachránit, co se dalo. By kořist jeho byla co největší, odvážel z Ruska přes Sibiř do Japonska celých 42 vagónů zlata. Naše vojenské vedení, by národu nebyl zcizen tak ohromný poklad, dalo rozkaz obsaditi naším vojskem i dělostřelectvem stanici v Nižním Udinsku, Kolčaka odzbrojit a veškeré zlato zabavit. Když Kolčak uviděl, že jeho odpor by byl zbytečný, se podrobil. Kolčak i zlato pak bylo předáno místní vládě utvořivší se v Irkutsku. Po odzbrojení Kolčaka byl náš prapor poslán k posílení střežení zlata jako jeho doprovod do Irkutska. Ešalony (vlaky )byly postaveny na rozjezdu před hlavním nádražím v Irkutsku. Stráž u vlaku se zlatem, než bylo úředně předáno vládě v Irkutsku, byla z polovic stráží našich a z polovice stráží ruských, by se nemohlo naše vedení podezřívati z nesprávného předání zabaveného zlata. Zlato, jak bylo v zaplombovaných vagónech převzato, tak opět bylo Rusům předáno. Byl to čin od našeho vedení nadmíru diplomatický, neboť naše vojsko bylo by vždy obviňováno z krádeže majetku ruského národa a bylo by vždy překážkou diplomatickému jednání obou států.

V podtextu jeho druhého poslaneckého působení od r. 1907 již schází víra v dlouhodobou existenci habsburské říše.

  V podtextu jeho druhého poslaneckého působení od r. 1907 již schází víra v dlouhodobou existenci habsburské říše.

Bieloruský prezident Alexandr Lukašenko povedal, že Rusko a Bielorusko sú pripravené spoločne reagovať na vonkajšie hrozby. Vyjadril sa tak počas sobotňajšieho telefonátu s americkým ministrom zahraničných vecí Mikeom Pompeom, informovala agentúra Reuters s odvolaním sa na bieloruské médiá a ruské tlačové agentúry.

Varovali „západní organizace a vůdce, kteří ve vztahu k Moldavské republice vytvářejí destruktivní plány, že pokud to bude nutné, vlastenecké síly republiky udělají vše pro to, aby ochránily stát a zachovaly jeho suverenitu, včetně ochrany právně zvoleného prezidenta země a zajištění podmínek pro plnění jeho zákonných povinností“.

Ano, původně chtěl Putin změnit Rusko v souladu se Západem. Ale o několik let později se prezident Ruské federace otočil a řekl Západu: …. „Bye!“,shrnují čínští analytici.

​„Prováděním takových útoků na práva muslimů, kteří jsou občané (zemí Evropy, pozn. red.), přešel evropský fašismus do nové fáze. Evropa připravuje svůj vlastní konec frontou, kterou otevřela proti muslimům. Pokud se toho nezbaví co možná nejrychleji, taková bolest Evropu zničí zevnitř,“ uvedl Erdogan.

Nedlouho po první světové válce se skoro všude v Evropě zrodily militaristické tendence i se sklonem k autoritativním režimům. Jen Československo zůstalo čestnou výjimkou a ostrovem demokracie v bouři. Nepochybně i dík svým legionářům.

Ve jménu těžkého utrpení,

ve jménu starých křivd a běd,

ve jménu národa zmučeného

my jdeme v boj,

Vrchní velitel ruských armád generál Brusilov:

„Čechoslováci věrolomně opuštění u Tarnopole ruskou pěchotou bili se tak, že by všichni měli před nimi padnout na kolena. Jedna brigáda zadržela několik divizí. Padl květ československé inteligence. Jako prostí vojáci se bili a umírali učitelé, advokáti, inženýři, spisovatelé, známí veřejní pracovníci. Ranění prosili druhy, aby je zabili, jen aby nepadli do rukou Němců, kteří raněné Čechoslováky, zajaté v boji, trápí a mučí.“

A my bychom mohli dodat, že naše raněné legionáře Němci stříleli, či věšeli jako zrádce. Stejně tak si počínala i rakousko-uherská armáda.

„Pánové, nechceme být tolerováni, nechceme být považováni za zlo, jehož se nemůžete zbavit. Chceme být uznáni za plnoprávné občany tohoto státu, chceme být v Rakousku se svým českým způsobem a svérázem bez výhrad plně uznáni.“

Ale jeho postoj k vládě zůstával již značně nekompromisní. Například ve svém více jak dvouhodinovém projevu 20. března 1893 odsoudil centralismus jako prostředek nadvlády Austroněmců nad ostatními, a jako příčinu stagnace a zbytečného napětí mezi národnostmi v říši.