Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 2, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

Krize nacistického režimu v roce 1944 a Slovenské národní povstání 2

 Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.

V předvečer povstání je také vhodné analyzovat postoj samotné slovenské armády i plány a záměry zahraničního a domácího odboje. Alibismus pronikl i do vedení armády a generál Čatloš, ministr obrany, tajnou cestou dával sovětské zpravodajské službě najevo, že by mohl organizovat vojenský puč a přejít na stranu Sovětského svazu. Nevyvolalo to nadšení, spíše kritickou otázku, zda fašistický stát je schopen takovou věc úspěšně realizovat. Nenajdou se v této armádě konfidenti nacistických agentur a neprozradí celu záležitost? A je vůbec žádoucí se kompromitovat s fašistickým režimem, když uznáváme kontinuitu Československa a prezidenta Beneše, s nímž máme spojeneckou smlouvu? Nelze pochybovat, že ve slovenské armádě, ale i ve státním aparátu, dokonce ve vládě, u policie a četnictva, bylo hned několik agentů, řízených z Německa. Také Jozef Tiso, slovenský prezident, dělal v předvečer povstání nabídky v tom smyslu, že slovenský lid by se neměl starat o mezinárodní dění, o politiku velmocí a nesahat do oblasti, kde nemá vliv. Má a může se však přizpůsobit. Ještě překvapivější výroky bylo možno slyšet z úst Alexandra Macha o možnosti začlenit Slovensko jako samostatný stát do Svazu sovětských socia-listických republik. Upozornil na to slovenský historik Ivan Kamenec ve své publikaci „Slovenský stát“ (vyd. v roce 1992). Pochopitelně ani podobná nabídka nemohla být akceptována. Zůstaňme však u slovenské armády. 14. 7. 1944 oznámil ústy generála Heliodora Píky také prezident Edvard Beneš z exilu, že je připraven plán na státní převrat za pomoci slovenské armády, kdy dvě divize otevřou průchod Karpaty. Již tehdy generál G. S. Žukov upozornil na nutnost přihlédnout ke stavu morálky slovenské armády a k celkové situaci v taktickém i strategickém směru. Generál Čatloš nabízí vojenský puč, prezident Beneš vojenský převrat. Má prezident slovenskou armádu pod skutečnou kontrolou, pod velitelskou pravomocí? Spíše tam měl několik důvěrníků, zapálených myšlenkou čechoslovakismu. Sovětské velení mělo jen kontrolu nad partyzánskými jednotkami, ve kterých byli komunisté a ti uváděli, že situace se rychle radikalizuje a může vyústit v povstání s revolučním charakterem. Sovětské vedení pochopitelně vsadilo na spolehlivost, na již ověřené zkušenosti z partyzánských hnutí, schopných v souladu s údery sovětských vojsk zasazovat německé armádě účinné údery. Současně je i pravda, že zvyšovaná aktivita partyzánů na Slovensku připoutávala pozornost německého gestapa, bezpečnostní služby, německé armády, vedení jednotek SS. K. H. Frank v Praze měl jedny z prvních informací o vývoji na Slovensku a také měl prvenství v organizování protipartizánských a protipovstaleckých akcí, realizovaných z narychlo sestavených německých sil v protektorátu. Měl vážné obavy, aby se povstání nerozšířilo do Čech a na Moravu. Dal uzavřít hra-nice se Slovenskem a přechod hranic trestal trestem smrti. Zasloužil si proto uznání Adolfa Hitlera i Heinricha Himmlera.

Slovenské vládnoucí kruhy a jejich diplomatický sbor v roce 1944 dospěly k úvahám, jak zachovat vazalský režim a domnívaly se, že by bylo možno obnovit něco jako byla Malá dohoda – spolek ČSR, Jugoslávie a Rumunska ve fašistické modifikaci, tedy Slovensko­ – Rumunsko – Chorvatsko. Přemýšlelo se i o nějaké podunaj-ské federaci a že by se snad svazek katolických států – Bavorsko, Rakousko, Slovensko, Maďarsko – vyvázal z podmínek vojenské porážky. Berlín o takové kom-binace neměl zájem a nenechal si z rukou vytrhnout iniciativu v diplomatické a vojen-ské angažovanosti ve východní Evropě. Na jaře 1944 navštívil Jozef Tiso Adolfa Hitlera v Německu, hledal pomoc a útěchu. Během návštěvy se jakoby nechtěně vynořila i otázka separátního míru Německa se západními spojenci, kdy by všechny německé divize ve Francii a v severní Itálii mohly být nasazeny proti Sovětskému svazu a slovanský stát by snad udržel vazalský vztah k Německu. Adolf Hitler jen připomenul, že by se tak mohlo stát jen tehdy, kdyby angloamerické síly k tomu byly přinuceny ráznou ofenzívou, která by je zatlačila opět k mořskému břehu. Jinak to nepřipadalo v úvahu a Německo by nemohlo diktovat své podmínky. Na tomto místě jen uvedeme, že Spojenci se vylodili ve Francii 6. června 1944 a německá ofenzíva v Ardenách se uskutečnila až 16. 12. 1944, ale nebyla ve strategickém směru ús-pěšná, i když vyvolala krizovou situaci. Tehdy britský ministerský předseda požádal J. V. Stalina o pomoc (6. ledna 1945) a sovětská armáda o týden urychlila své útoky na východní frontě a Hitler neměl žádné volné divize, která by mohl ze sovětské fronty stáhnout na západ. To ovšem byla situace pro slovenskou vládu zcela bez-nadějná. Slovenský vazalský režim se nedal zachránit ani po dočasném

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

erectile dysfunction and topical formulas

hydroxchloroquin,2. 8. 2021 3:23

methotrexate side effects usmle https://plaquenilx.com/# hydroxychloroquine risk

solutions to erectile dysfunction

can hydroxychloroquine,29. 7. 2021 16:10

does hydroxychloroquine require a prescription https://plaquenilx.com/# hydroxychloroquine what is it