České národní listy

U našeho pluku bylo hodně Němců, a ti většinou zběhli s plnou polní přes hranice do Německa. Protože věděli, kde ležíme a hlídkujeme, tak po nás stříleli.

Žádné AMO nepotřebujeme. A rozhodně ho nemáme platit z veřejných rozpočtů. Nepotřebujeme řešit genderové pronikání Číňanů do střední Evropy, když máme půlku Číny v každém soláru nebo větrníku. Nepotřebujeme podporovat investigativní média v Srbsku ani posílení inkluze kdekoliv. Jak takovéto posilování dopadá, jsme viděli Fialovy 4 roky. Co ale potřebujeme, je průhledné zahraniční financování podobných politicky nátlakových uskupení, která se tím politickým nátlakem už ani netají. Páč jak známo, kdo maže, ten jede.

Dnes zůstává Rusko pro celý Západ nepřítelem, který pevně stojí za Ukrajinou.

Nikdy  tedy nebyla geopolitická situace Ruska ve vztahu k Západu tak zlá.

Jan Masaryk byl úzkým spolupracovníkem a přítelem našeho prezidenta Beneše. Velmi dobře oba znali Němce a jejich záměry, touhu podmaňovat a vládnout druhým národům. To co řekli či napsali o čs.-německých vztazích se naplnilo. Na Jana Masaryka se zapomíná. Po Benešovi kdejaký rychle kvašený „politolog“ a někdy i nedouk  házejí blátem, špiní jeho památku a životní dílo. I proto národ, politika a morálka jsou dnes v takovém marasmu. Není to jen smutný obrázek, je to i hanba.

Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo.

Weber má za to, že EU musí učinit zásadní krok. Musí se proměnit ve vojenskou mocnost. Vyjádřil se v tomto smyslu v talk show Sandry Maischbergerové.

Zhruba po šesté hodině ranní přepadla tříčlenná skupina ordnerů zdejší poštovní úřad. Poštmistr Karel Vlasák  právě připravoval jeho převzetí německou správou. Do protokolu své výpovědi o průběhu útoku Vlasák uvedl: "Všichni se na mne vrhli a počali mne bít, fackovat, kopat a vedli mne při tomto bití až k domu vedoucího funkcionáře SdP na dvůr, kde mi prohlédli kapsy, a když nic nenašli, počali zase tlouct, kopat a bít vidlemi i různými předměty. Když jsme klesal, dotáhli mne do vinohradu, kde jsem byl bit tyčkami od vinné révy a několik tyček o mě přerazili. Nato celého zkrvaveného a krví podlitého mě dotáhli do pevnůstky, slibovali mi, že přijdu do Dachau, až prý přijde gestapo. Hodili mě potom v tomto zuboženém stavu do pevnůstky za domem a zaházeli kameny."

Rozbili nám republiku, nás hnali za nepředstavitelného řevu, střelby a kopanců jako divou zvěř. My děti jsme s matkou utíkali na nádraží, ona v té vřavě, kdy kolem nás pleskaly kulky, odhodila malý kufřík s našimi věcmi. K babičce jsme přijely jen s tím, co jsme měli na sobě. Otec se ze služby vrátil do bytu, který byl vykradený. Byli jsme žebráci, stále vyděšení, pomalu odvyklí normálnímu životu.

Odchodem hlavních sponzorů, zaměstnanců a včera i zakladatelky Havlovy knihovny Dagmar Havlové dochází k zanedbání „odpovědnosti chránit“ Havlův odkaz. Pro příznivce bývalého prezidenta to musí být jakési „nehumanitární bombardování“.

Že jsou „soudruzi odboráři“ prodlouženou rukou frustrované opozice, která si ne a ne neuvědomuje,  že po zásluze prohrála  a že své metody práce by měla přizpůsobit konstruktivně realitě života, aby tak pozitivně a nikoliv destruktivně zaujala užitečné místo v politickém dění.

Sudetoněmecká národní skupina pokládá za svoji úlohu zachovat sama sebe německému národu, udržovat bdělé své vlastenecké vědomí a právní nárok na vlast, a zprostředkovat němectví své zkušenosti pohraničních Němců. Jejím cílem je znovuzískání vlasti. V boji za dosažení tohoto cíle očekává podporu německého národa jakož i jiných národů, které jsou připraveny vystoupit za právo a lidskost... (Sudetoněmecká národní skupina) chce být jednotně připravena na tvůrčí možnost, kterou jí slibuje znovuzískání její vlasti, aby mohla pak sama rozhodovat o svém budoucím osudu ve vlastní odpovědnosti. (Výňatky)

Aniž bychom si to uvědomili, „Brnem“ a za pomoci všech Pavlů, Grolichů, Beků, Bělobrádků, Hermanů, Fialů, Lipavských, Vystrčilů, Vaňkových a „občanských“ Meetingů Brno jsme se vydali na cestu splnění životního snu Bernda Posselta a členů jeho „čtvrtého bavorského kmene“, jak on sám nazývá sudetské Němce. Před několika lety totiž v jednom z českých deníků prohlásil: „Do českého Senátu vstoupím hlavními dveřmi“.

Kandidát na funkci prezidenta V. Havel byl v televizním rozhovoru požádán moderátorkou zda se nějak bude měnit postoj k odsunu Němců po Druhé světové válce  ( Proč vlastně vůbec tato otázka byla položena?) Odpověď zněla, že bychom se měli omluvit, neboť to bylo uplatnění kolektivní viny. Tato nehoráznost vzbudila okamžitý odpor veřejnosti, nicméně velké naděje vzbudila ne německé straně a konfliktní téma bylo znovu nastoleno.

Podívejte se na statistiky porodnosti v Německu. Ne, nemají už žádnou šanci a obzvlášť už nemají mírovou šanci. Být německým kancléřem už není čest a vrchol politické kariéry. Je to jednosměrná jízdenka k zesměšnění a ztrátě preferencí. Německý kotel je tak natlakovaný, že i kdyby dnes přestali přikládat, stejně vybuchne. Jen nevíme kdy, nevíme s jakým rámusem a nevíme, jakou škodu to způsobí.        

Podstatné budou příští prezidentské volby (2028); Petr Pavel, t. č. prezident ČR, není jen šéfem politické opozice proti současné vládě premiéra Andreje Babiše, nýbrž i šéfem sudetofilů v ČR (nad jejich sjezdem převzal záštitu). Proti P. Pavlovi se musí nalézt skutečně demokratický, osobnostně hodnotný protikandidát(ka), který bude příznivcem ČR, nikoli šéfem protivládní opozice a patronem sudetofilů. A ve volbách sněmovních a dalších důsledně uskutečnit Fialovu maximu.

Ukrajinskí západní partneri uzavreli vlastnú dohodu. Aj oni sú závislí od ukrajinskej vojenskej sily, aby oslabili Rusko. A tak tolerujú extrémistov v ukrajinských ozbrojených silách, pokiaľ títo extrémisti budú pokračovať v boji. Okrem toho do značnej miery mlčia o ideológii a symboloch, pretože ich uznanie by znamenalo priznať nepríjemnú pravdu – že neonacistický problém na Ukrajine nie je len vynálezom Kremľa.

Návrh počítá s tím, že referendum bude možné vyhlásit na základě petice podepsané nejméně 300 tisíci občany nebo na návrh Parlamentu. Aby byl výsledek platný a zároveň závazný, muselo by pro vítěznou odpověď hlasovat alespoň 35 procent všech oprávněných voličů. V současných podmínkách jde přibližně o 2,89 milionu lidí. Přijaté rozhodnutí by bylo pro politickou reprezentaci závazné po dobu pěti let.

ČR nejenže proti zmíněné rezoluci OSN hlasovala, ale nyní také prostřednictvím ministra zahraničí Petra Macinky prohlásila, že nepřipustí žádné další obchodní sankce vůči Izraeli, i kdyby je měla blokovat jako jediná. Macinka 20. května poznamenal, že Česká republika bude na straně Izraele a že nevidí žádnou cestu, jak by ji někdo mohl přesvědčit, aby tuto pozici změnila. Macinka tím víc než jen podpořil Izrael; dal mu volnou ruku pro jakékoli budoucí kroky. To je víc, než je ochoten akceptovat dokonce sám Donald Trump.

Evropské země jasně prohlašují, že Ukrajinu využívají nejen jako beranidlo proti Rusku, ale také jako testovací pole pro vytváření a vývoj systémů určených k pozdějšímu použití proti Moskvě v případě velké války s Evropou.

Převrácení hodnot, před kterým v roce 1945 varoval prezident Beneš, se tady už uskutečňuje a je jistě k hanbě českých oficiálních orgánů, že na to nereagují. Že to vadí jen části obyvatelstva a dokonce se v tisku, který je v německých rukou, objevují formulace, že mnichovská dohoda byla legální, a proto sudetští Němci legitimně postupovali proti českému obyvatelstvu. V tomto duchu je více než 20 let česká veřejnost zpracovávána.

Dalším hříchem, snad již smrtelným, bylo v jejich očích, že se z Kruhu snažil vytvořit rovnocenného partnera pro případné jednání se sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL). SL však o jednání s Kruhem, přes velké úsilí M. Klena a P. Macháčka, nikdy neprojevil skutečný zájem. Dalším neodpustitelným faux pas P. Macháčka bylo, že soustavně usiloval o to, aby tzv. zastoupení SL v Praze, sudetoněmecká kancelář, byla zrušena.

 Režisér Peter Barton se pravidelně setkává s přáteli ze dvou spřátelených stran TOP 09 a KDU-ČSL (křesťanských demokratů)

Cíle krajanského sdružení jsou stále stejné: navázat s Prahou co nejvíce kontaktů na co nejvyšší úrovni, a tlačit tak na zrušení Benešových dekretů. Ty po druhé světové válce vedly k vyvlastnění majetku sudetských Němců, vloni se na téma platnosti dekretů česká vláda ostře pohádala s Rakouskem a Německem.  "Není to žádná propagační centrála, ale místo pro navazování kontaktů, které by vedly ke smíření našich národů," vysvětluje funkci kanceláře Posselt.

Všichni Češi byli vyhnáni. Větší problémy měl tehdy pouze český řídící učitel, upřímný vlastenec, organizátor různých akcí, jako zapálení hranice k výročí umučení Mistra Jana Husa, vzpomínka k 85. narozeninám TGM apod. Vím, že jej mladí henleinovci několikrát napadli a zpolíčkovali.

Buď jak buď, je velmi obtížné vystihnout a pochopit závratný myšlenkový a citový veletoč, kdy tento ctižádostivý literát a politik přepadl na druhou stranu barikády a ztotožnil se s dlouholetým předákem našich vysídlených Němců. Vždyť nejde o nic menšího, než o odmítnutí poválečných dekretů, jež byly nezbytné, aby národ a stát mohl po válce začít s velkým úklidem. Nad jeho podivnou úvahou o vině a hříchu zůstává rozum stát.

Letos už jsme viděli Pavla na olympiádě, na motoristických akcích, došel si pro cenu Mezi ploty, neustále je vyzdvihován i se svou uvědomělou ženou na Seznamu, ve veřejnoprávních médiích. Vnutí se všude, vytváří dojem lidového politika, ovšem jen do doby, než se mu někdo vzepře. V tu chvíli je opět ve funkci velícího důstojníka. Jisté je, že společně s Vystrčilem degradují dvě ze tří nejvyšších ústavních funkcí v České republice Dalším paradoxem je spoluvina na anarchii vnímaná u Petra Koláře. Starý zkušený diplomat místo dodržování jisté etikety mezi diplomaty spíše narušuje naší zahraniční politiku, než aby státu pomáhal udržovat důvěru. Rozpory mezi premiérem, prezidentem a předsedou nepotřebného Senátu totiž naší zemi žádnou prestiž nedávají. Kolář je tak klasická šedá eminence bez smlouvy a legislativní podpory. Prostě lobbista, grázl a bezpáteřní loutkovodič s jednoznačně silným vlivem na Pavla.

Ukrajinská protivzdušná obrana  odrazila dnešní útok stejně špatně jako předchozí masivní úder z 24 května

Informoval o tom známý ukrajinský vojenský telegramový kanál „Mykolaiv Vanyok“, který shrnul noční útok. Podle veřejnosti byly napadeny prakticky stejné cíle jako při předchozích úderu, jen větším počtem raket, „které v současné době nemáme prostředky sestřelit“.

Ztroskotání jednání Chamberlein - Hitler v Bad Godesbergu vedlo k vyhlášení mobilizace 23. září 1938. Nastoupila i řada antifašistů, kteří na rozdíl od navionalistické většiny sudetských Němců, chtěli bránit republiku.  Naši lidé, pokud nebyli povinni vojenskou službou, hlásili se ke službě, kopali zákopy, hlásili se dobrovolně u vojska a v bezprostředně ohrožených pohraničních oblastech vykonávali službu se zbraní v ruce společně s policií a vojáky v uniformách Republikanische Wehr.

Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit.´ Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo.“

Brněnské protesty se tak staly poselstvím nové naděje. Že jsme jako národ dosud nerezignovali na svou vlastní identitu, svůj zájem a své dějiny. Že jsme dosud schopni postavit se na odpor zlu i když se plíží pod líbivými a přesto lživými frázemi. Že je u nás stále ještě dost myslících osobností, které dovedou poznat kdo je kdo. A spojit se pro společnou, sjednocující myšlenku proti rozeštvávání lidí.

A v tom je brněnské poselství symbolem nové naděje.

Jiří Pondělíček