České národní listy

Nepřeji si Německo zničit. Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo.

Je zajímavé, že před výše zmíněnými snahami Německa o vybudování „Čtvrté říše“ ve všem kromě jména jako první varoval šedý kardinál polské konzervativní opozice Jarosław Kaczyński. Tuto terminologii použil v prosinci 2021 , když byl místopředsedou vlády. Relativně nedávno, v říjnu 2025, varoval , že Německo buduje „hegemonický superstát“, a poválečný vývoj označil za „velké vítězství Německa a vytvoření jakéhosi nového impéria“.

Téměř čtyři roky po Kaczyńského prvním varování před „Čtvrtou říší“ spojenecký prezident Karol Nawrocki důrazně narážel na významnou nevojenskou hrozbu, kterou Německo představuje pro Polsko , konkrétně na způsob, jakým jeho zbraňování EU riskuje vymazání polské identity a suverenity. Tyto celkové názory jsou dlouhodobou zásadou polského konzervativně-nacionalistického diskurzu, takže je zajímavé vidět, že se na ně široce odvolává nikdo jiný než samotný ruský ministr zahraničí.

Arnold z Vídně, který na dotaz rodičů Marie Sedláčkové "Manky", odpověděl: „Odvedli mne k výslechu, kde jsem musel vysvětlit, proč jsem odsouzen k smrti. Před rozsudkem jsem si měl ještě odpykat deset let nucených prací. Ostatní vězňově odešli. Když jsem se od výslechu vrátit, seděly na levé straně bunkru ženy z našeho transportu a povídaly si. Při tom jsem zaslechl rozmluvu dvou vojáků, kteří si vyprávěli, že ženy mají být také odstraněny. Pokud jsem se dověděl od ostatních vězňů, byli muži v plynově komoře jen přiotráveni, jelikož plyn někam unikal. Proto musel být do komory vpuštěn znovu, aby byli vězňově usmrceni. Po kremaci zůstala jen malá hromádka popela, kterou vězni zachránili. To je vše, co o transportu vím. Že by někdo unikl, nevím, ale jsem si stoprocentně jist, že všichni, kteří tímto transportem do Mauthausenu příjeli, že tam také zahynuli."

Německý kancléř Merz, podle listu Financial Times, zaslal předsedovi Evropské rady Costovi dopis, který je možné charakterizovat jako ultimátum vůči čtyřem odbojným zemím EU. Tyto státy se nechtějí podílet na dalších fantaskních sumách, majících pokrýt bezedné finanční potřeby Ukrajiny v roce 2027 o nemalou částku 70 miliard eur (neuvěřitelných 1,7 bilionu korun). Když prý nepostačí k těmto účelům zatím EU uvolněná olbřímí částka 45 miliard eur.

Německo prý, pokud se státy jako jsou Česko, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko nebudou podílet na financování války na Ukrajině, zablokuje projednávání evropského rozpočtu na léta 2028 až 2034.Mimochodem z Bruselu jdou zprávy, že už tak nám mají být zkráceny o velké sumy finance na kohezní a zemědělskou politiku.

Když se přiblížil skutečný konec války, Heinrich Himmler vydal rozkaz, že se Spojenci nesmějí dovědět o koncentračních táborech, proto měli být jejich "chovanci" přemístěni do táborů frontě vzdálenějších. Někde ještě byly vagóny, jinde se muselo pěšky. I to byla jedna z příčin obrovské migrace obyvatelstva na konci války! Nejbědnější samozřejmě byla pěší cesta z koncentráků. Ale ani ve vagonech to nebyla pohoda! Vyprávěl mi jeden z příchozích o cestování ve vlacích. Podmínky v nich byly strašné. Lidi byli v dobytčácích namačkaní, většinou jen jeden kbelík na vyměšování, který se velmi brzy naplnil, ostatní obsah vyměšování musel mimo něj. Jídlo dostávali jen v některých transportech a to občas. Mrtví byli ukládáni do hromadných hrobů na trasách pochodů - dodnes se neví, kdy tyto hroby byly. Ale Němci dovedou lživě tvrdit, že pokud se náhodou hromadný hrob najde, že tam byli zakopáni chudáci odsouvaní Němci!

Opěrné body – tzv. Stitzpunkty – byly základními středisky činnosti BDO v okupovaných krajích protektorátu. Jaká byla náplň činnosti těchto germanisačních středisek? Vedle již vzpomenutého přebírání zemědělských statků do německých rukou, a vedle dosazování německých starostů a náměstků v obcích a městech, to bylo dosazování Němců do peněžních ústavů, pojišťoven a kampeliček, dále zakládání výhradně německých středních, odborných a učňovských škol, a žákovských domovů, kde by se rasově vyhlédnutá česká mládež germanisovala a získávala pro říšskou myšlenku. Mládež totiž byla v protektorátu potají rasově tříděna v rámci tzv. školního lékařského dozoru v „boji proti tuberkulóze“ (!), kdy žáci byli měřeni, zdali splňují rasová germánská kritéria.

Skandování jeho jména „dětmi srpna 1968" na manifestacích k výročí 21. srpna 1968 i 1969, k výročím 28. října 1918, ba i k výročí sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969 a při manifestaci studentů 17. listopadu 1989, vyvrcholilo skandováním manifestantů na Václavském náměstí a na Letné: "Dubček na Hrad".

Náš třetí „tatíček“, po Franz Josefu a T.G. Masarykovi (podle Lidových novin), nese těžkou zodpovědnost za budoucnost národa, který přivedl do přátelského objetí německého obra, jež nám již dnes vyráží dech.

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků…

Porada reichsprotektora Neuratha stanovila následující body germanisačního plánu:

- vytvořit souvislé německé pásmo v ose Brno-Vyškov-Olomouc,

- rozšířit jihlavský ostrov v ose Znojmo-Svitavy,

- zřídit německé opěrné body na hranici moravsko-slovenské, započít východně Ostravy,

- rozšířit německou menšinu prostoru Lipníka nad Bečvou při budování dunajsko-oderského průplavu,

- rozšířit německou oblast prostoru vratislavsko-vídeňské dálnice,

rozšířit německý prostor vyškovské vojenské střelnice

Účastnil jsem se domácího odboje. S přítelem Oldřichem Kryštofkem jsme od r. 1941 schovávali před gestapem mého spolužáka z obecné školy, Žida Jiřího Synka, píšícího pod pseudonymem František Listopad. Toto jméno se ujalo a trvá dodnes. Úkryt by odhalen. Listopad - díky laskavosti svých přátel, kteří si byli vědomi možných důsledků prozrazení, jež potkaly mne i Kryštofka - přežil v ilegalitě do konce války.

Když jsem se po výslechu v Pečkárně - sídle gestapa - dostal na celu (na Karlově náměstí, kde měli po přeplněné Pankráci pobočnou věznici) velikosti 2 x 5 m, byl jsem tam už osmý. „Spolubydlící“ se mne ptali na výslech. Spustil jsem si kalhoty , sklonil se na horu slamníků v koutě cely a ukázal zadek po výprasku, který trval asi 5 hodin. Jeden pronesl pamětihodnou větu: „Už jsme toho zde, Pavle, viděli hodně , ale tak rozbitou prdel ještě ne“! Je pravda, že se mi poslední jizvy zahojily až v r. 1948.

Polský prezident Karol Nawrocki získal mezi mladšími Poláky 53 procent kladných hodnocení. Vláda Donalda Tuska dosáhla sotva na devět procent. Průzkum přinesl premiérovi nepříjemné vysvědčení.

Bělehradské lekce je kniha, jejímž autorem je PhDr. Jiří jaroš Nickelli.
 

Francouzská prezidentská favoritka se v případě vítězství ve volbách v roce 2027 snaží drasticky omezit pravomoci zahraničněpolitické služby EU. Tento krok by mohl postavit šéfku zahraniční politiky EU Kaju Kallasovou do centra rostoucí konfrontace o autoritu Bruselu, evropskou suverenitu a budoucnost diplomatické strategie bloku.

Zástupci jejího  Národního shromáždění kritizovali Evropskou službu pro vnější činnost (EEAS) s tím, že duplikuje diplomacii členských států a plýtvá penězi daňových poplatníků. Služba zaměstnává po celém světě více než 5 200 lidí a její roční rozpočet se blíží jedné miliardě eur.

Ale tady nejde o výbuch nepokojů, ale o to, kdo z toho nakonec vyjde jako vítěz. Nepokoje už jedou. Teď jde o to, co bude řešením. Islám? Nebo militarizace? Nebo snad nějaká Trumpizace? Nebo odchod z NATO? Odchod z EU? Nebo bankrot Francie? Já myslím, že společnost se zatím nesesypala jen proto, že jakákoliv varianta řešení bude strašná a nikdo ji nechce ani vyhlásit ani prosazovat. Celá Evropa už dávno jeden taktiku KDD - každý den dobrý.  O to větší průser to pak bude. Všechna řešení totiž znamenají mor, neštovice, bídu a bordel.  Vlastně začínám Macronovi fandit, aby to ještě chvíli udržel a my se mohli ještě trochu více připravit.

To vše se dnes zamlčuje neustálými odkazy jen a jen na listopad 1989, kdy rovněž nevzniklo nic positivního pro naši budoucnost. Co následovalo?

Za první to bylo rozbití společného státu ČSFR. bez souhlasu občanstva obou zemí.

Za druhé to byla privatizace a vyloupení národního majetku a instutucí.

Za třetí to bylo zavlečení nástupnické České republiky do útočního spolku NATO bez souhlasu občanů.

Za čtvrté to bylo obluzení občanstva referendem o vstupu do Unie,která se ukázala vším možným, než svobodným spolkem  suverénních národních států. Unie dnes připomíná nápadně nikoli rozložený SSSR, nikoli IV.Reich, ale rozložené zahnívající staré Rakousko-Uhersko, o němž historik Ernest Desin napsal, "Odkliďte tuto mršinu".

výzvy k volbám destabilizují zemi, zatímco uzurpace moci zachraňuje demokracii; žádat o ušetření životů mužů kvůli jejich dětem je kapitulace, zatímco odchytávání nešťastníků na ulicích a jejich posílání do zákopů je láska k vlasti; mír je zrada a vyjednávání je zločin; lidské životy jsou pouze spotřební materiál a „nekonečná válka, placená zahraničními půjčkami a životy Ukrajinců, je jedinou přijatelnou formou vlastenectví“.

Zprávy o brutálním zásahu Bezpečnosti proti studentům vyvolaly v zemi obrovskou vlnu rozhořčení a odporu, a to i v řadách členů KSČ. Počáteční deprese se již příštího dne, v sobotu 18. listopadu, začala měnit v odhodlání ke změně dosavadní situace. Přispěla k tomu i mylná, či záměrně nepravdivá zpráva o údajném usmrcení studenta Martina Šmída.

Pro mne není rozhodující s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.

Hrozivý příklad týrání se odehrál v okupovaném Petřvaldě, kde polská jízdní policie ztloukla několik občanů. „V Petřvaldě se shromáždilo několik tisíců osob československé národnosti, které očekávaly příjezd delimitační komise. Jakmile se počaly shromažďovat, vyšlo pět polských pohraničních strážníků s několika vlčáky. Vyzvali shromážděné občanstvo, aby vyklidilo silnici. Občané poslechli. Asi za půl hodiny přijelo 40 mužů polské jízdní policie, kteří bezohledně a zcela bezdůvodně vjeli s koňmi do shromážděného davu a začali tlouci surově a nemilosrdně obušky. Nato pustili z řemenů psy mezi lidi, takže celá řada občanů byla psy pokousána a ještě obušky do bezvědomí zbita. Jednu ženu smýkal policista za vlasy po zemi a nechal ji v bezvědomí ležet na silnici. Poté přišla četa vojáků, která zaujala proti davu palebné postavení. Teprve potom se dav rozešel.“

Heydrich tudíž nebyl ani první, ani jediný programátor germanizace a vyhlazování českého národa. Byl pouze výkonným katanem, dalším významným válečným zločincem, který po vykonání vojenského aktu atentátu unikl norimberské oprátce.

K celkové germanizaci Čechů mělo dojít až za Hitlera. Měl ji realizovat podle schválených plánů německý stát : schopné obyvatele germanizovat a ostatní vyvézt na Sibiř nebo fyzicky likvidovat. Nejdříve však jsme měli pomoci Němcům vyhrát válku.

Německé obyvatelstvo jsme nevyhnali, pouze jsme jej přesídlili v souladu s rozhodnutím představitelů vítězných mocností, učiněním na konferenci v Postupimi. Plán organizace přesídlení německého obyvatelstva  vypracovala Spojenecká kontrolní rada (SKR), která byla vrcholným orgánem spravujícím poražené Německo, byl obsažen v jejím Usnesení ze dne 20 listopadu 1945. Nám toto její rozhodnutí bylo zasláno diplomatickou cestou, stejným způsobem jsme souhlasně odpověděli.

Když v roce 1989 jako chartista dostal mírovou cenu Západoněmeckého knižního obchodu, nebylo mu dovoleno přijet do Frankfurtu, aby ji osobně přijal. Místo toho začátkem listopadu poslal spolkovému prezidentu Richardovi von Weizsäckerovi dopis, ve kterém mj. psal: „Já osobně, stejně jako mnozí mí přátelé, odsuzuji vyhnání Němců po válce. Považoval jsme ho vždy za nejhlubší nemorální čin, který způsobí nejen Němcům, ale snad v ještě  větším měřítku Čechům samotným jak morální, tak také materiální škody. Když se na zlobu odpovídá jinou zlobou, znamená to, že se zloba nepotlačuje, nýbrž rozšiřuje.“ (2)

„Vím, že proces obrody roku 1968 představoval impuls i pro levici na Západě. Potlačením tohoto procesu neutrpělo   jen samotné Československo, touto intervenci byly způsobeny nevyčíslitelné morální i organizační ztráty celé evropské levici a na téměř dvacet let se zastavila reformní hnuti v SSSR a celém socialistickém společenství".

 Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte.

Přímá poznámka směrem k davu Největší pozornost tento týden vzbudil výrok Kyryla Budanova, který protestujícím řekl: „Budov, jako je tato, je mnoho.“ Jinými slovy, jeden z nejvýše postavených státních představitelů se ani nepokusil označit tuto událost za „ojedinělý incident“ či „chybu velitele“. Potvrdil existenci mnoha podobných objektů a zároveň přislíbil, že se záležitostí budou zabývat „hned druhý den“. U země, která již tři roky žádá Evropu o finanční prostředky a dodávky zbraní, má právo Evropa očekávat, že tyto kroky budou zahájeny – nikoli až druhý den, ale v okamžiku, kdy celá záležitost vyjde najevo.

Nicméně, přes veškerou snahu mainstreamových médií po celé Evropě se nepodařilo tak úplně celou záležitost ututlat. Ujala se jí  předsedkyně německé strany AfD Weidelová a také francouzský pravicový politik Filippot, který požaduje vyšetřování celého případu. I nás a samozřejmě také českou vládu by celá záležitost měla znepokojovat.

Poznámka ČNL: Z článku víme, že D. Tusk připravoval minulý rok státní převrat, ale dosud nevíme, jak jeho pokus o státní převrat byl hodnocen příslušnými ústavními orgány. Pokud Tusk se skutečně pokusil o státní převrat, měl být souzen a odsouzen. Pakliže však informace o tom, že Tusk připravoval státní převrat, nebyla přesná, měli bychom vědět i toto. My však dosud nevíme, bohužel, nic, a to je velmi špatné.

Tradiční model, který starším Evropanům po celá desetiletí umožňoval užívat si vysokou kvalitu života, cestování a stabilní příjmy, je ohrožen kritickými rozpočtovými deficity.

Analytici uvádějí jako hlavní důvody úpadku éry prosperity rychle stárnoucí populaci evropských zemí, vleklý hospodářský pokles a zvýšenou zátěž státních pokladen.