České národní listy

Premiér Andrej Babiš opět (již minimálně po stopadesáté) změnil svou rétoriku a z odmítače vojenských akcí proti Rusku se po skamarádění se s Petrem Pavlem vyhlásil cosi o připravenosti vyslat v případě konfliktu v Pobaltí dvě české brigády.

Je to krásný paradox… do války nás zatáhne člověk, který byl zvolen, aby udržel mír. Ale zase to vysvětluje, proč se neruší koncesionářské poplatky a proč se nezavádí zákon FARA. Česká televize bude důležitou součástí válečné mašinérie a Člověk v tísni také. Podívejte, jak skvěle dokázali společnými silami vysvětlit pravdě a lásce, že Ukrajinci nemají prakticky žádné ztráty a Rusové naopak mají ztráty větší, než celá jejich armáda.

• Použití jaderných zbraní nesmí být povoleno.
• Vznik multipolárního světa je nevyhnutelný, ale zatímco země teprve začínají zkoumat kontury budoucnosti, musí přežít současnou nestabilní dobu.
• Západ bude nevyhnutelně muset uznat realitu multipolárního světa.
• Dříve či později mezinárodní systém dosáhne stavu stabilní rovnováhy.

Beebe podle Šika nevěří, že Ukrajina dokáže válku vojensky obrátit ani že Rusko směřuje ke kolapsu. Tvrdí naopak, že Moskva přizpůsobila ekonomiku dlouhému konfliktu a vytvořila si vojenskou převahu potřebnou pro pokračující opotřebovávací válku. Další ruský postup ke Kramatorsku a Slovjansku považuje podle Šikova shrnutí za otázku času a další čekání může podle něj zhoršovat ukrajinskou vyjednávací pozici.

Tvrzení, že se válka vede „za demokracii a evropské hodnoty“, „proti hrozbě ze strany Ruska“ či z důvodu „evropské solidarity“, jsou pouhé záminky – naprosté nesmysly. Světu vládnou peníze, a ty ovládají i ty, kdo prosazují válku.

Karlovarské protižidovské akce zahájily fanfáry Hitlerjugend. 

Po "odtroubení“ sehnali židy, muže a ženy dohromady před „Schützenhaus“ a nechali je tam hodiny stát. „Přitom si počínali jako posedlí. Plivali na židy a pronášeli oplzlé poznámky. Muži byli potom odtransportováni z Karlových Varů. Mnozí přišli do Dachau, Weidenu, kde nyní byl také zřízen koncentrační tábor. Většina politických vězňů byla z Dachau odvezena, aby uvolnila místa židům.“ Židovské ženy oddělili od mužů a vyvezli je na československou demarkační čáru.

Pohraniční stráž je vyhnala přes hranici do republiky. Nemohly si vzít nic víc než šaty, které měly na sobě Podle jiné zprávy bylo při demonstracích provoláváno rozvášněným davem a hlášeno z megafonů: „Nieder mit den Juden“, „Heraus mit den Juden“. Obecenstvo je bilo pěstmi, plivalo na ně a ženám trhalo vlasy. Ordneři vnikali i do soukromých bytů, přistižené židy ihned zavřeli, naložili pak do vozů a odvezli do budovy policejního ředitelství, kde je uvěznili.

Velký znak tvoří čtvrcený francouzský štít, kde jsou umístěny heraldické symboly historických českých zemí – český lev, moravská a slezská orlice. Oba tyto státní znaky byly následně v prosinci 1992 v souvislosti s ústavním rozdělením československého státu převzaty jako znaky samostatné České republiky a jsou tak užívány dodnes.

„…Naším bezpodmínečným požadavkem je navrácení domova v jazykových hranicích z roku 1937..."

A po zákonu o amnestii v r. 1949 zůstala velká část zločinů spáchaných 9. a10.11.1938 neodpykána. Již v padesátých letech se nikdo nemusel obávat, že bude kvůli nacistické minulosti trestán. Zatímco četní nacisté za pomoci zákonů o amnestii v r. 1949, 1951 a trestního zákona z r. 1954 se dostali zpět do úřadů, získali hodnosti a především velkoryse vyměřované penzijní nároky, udělaly na druhé straně přeživší oběti při požadování nároků na odškodnění trpké zkušenosti; stejní finanční úředníci, stejný personál, který před rokem 1945 prováděl arizaci židovského jmění a židovských cenností z pověření nacistického státu odpírali, zašantročili nebo sabotovali hmotné odškodnění obětí.

Kvůli nacistickým zločinům bylo podáno 106 000 obvinění, ale vydáno bylo jen 6498 rozsudků.

1. ČR musí konečně zrušit rasistické a lidským právům odporující Benešovy dekrety, včetně tzv. amnestijních zákonů...

Skutečnost, že Německo je hlavním odpovědným za stupňování jugoslávské krize, je potvrzena americkým státním sekretářem Warrenem Christopherem v jeho interview pro noviny USA today, citovaný  novinami Die Welt z 18. června 1983. Chrisopher prohlásil, že po celou dobu procesu  uznávání  a  především  během  předčasného  uznání  byly  spáchány    těžké chyby, za  které Němci nesou zvláštní odpovědnost. Četné analýzy odhalují, že problémy, se kterými  jsme  konfrontováni  dnes,  pocházejí  z  uznání Chorvatska a později Bosny. Francouzský  kolega Christophera, Roland Dumas, kritizoval uznání Slovinska  a Chorvatska Evropskou unií ve svém interview pro Suddeutsche Zeitung z 21. června 1993, kde ukázal „překotný a spěšný způsob, kterým byla vyznačena cesta k rozkladu Jugoslávie“, potom podtrhl, ze „odpovědnost Německa a Vatikánu v urychlování  krize byla manifestně enormní“.

V Británii probíhají masivní protesty proti nezřízenému přijímání migrantů ze subsaharské Afriky a dalších končin. Medii jako je BBC jsou protestující označovaní jako oběti ruské propagandy (které je nutné léčit obušky, slzným plynem a pobytem v chládku). Ale co když ti lidé prostě jdou po ulici a nelíbí se jim ta změna jejich země? Co když prostě nesouhlasí? Co když britskému daňovému poplatníkovi vadí, že v centrech měst rostou stanová městečka, na ulicích se bodá noži a zdravotní systém kolabuje tak, že na sanitku čeká osm hodin. K tomu přece nepotřebuje žádný telegramový kanál řízený z Petrohradu. Vidí to z okna svého obýváku. Jenže přiznat, že systém selhal kvůli vlastním hloupým rozhodnutím, to se nenosí ani ve „vyspělé“ britské demokracii. Mnohem pohodlnější je prohlásit každého nespokojeného občana za zmanipulovanou loutku cizí mocnosti.

Jestliže nemůžeme senát zrušit, můžeme ho alespoň obsadit. Volte kandidáty, kteří chtějí zákon FARA a kteří chtějí zrušení koncesionářských poplatků. Ať libtardi zjistí, že loňské volby nebyly náhoda, ale skutečná změna. A ať Andrejko zjistí, že si s předvolebními sliby nesmí vytírat brusel a jeho válečnická rétorika ho posílá za Blyštivým Péťou. Ať tam nahoře všichni papaláši vědí, že chceme konec České televize, chceme transparentnost politických neziskovek a hlavně… chceme mír!

Ideálně volte tak, abychom po volbách měli po Starostech.

Pro  zachování historické pravdy je však nutné připomenout, že Češi nebyli jedinými spolubojovníky Slováků. V  SNP  bojoval větší počet sovětských občanů. z nichž mnozí veleli partyzánským skupinám a jednotkám, dále maďarští, francouzští, němečtí, bulharští, rumunští, italští, holandští, španělští a jiní  antifašisté,  příslušníci  27 národů. Byli to především   dělníci a pracovníci, kteří uprchli z nucených prací v Německu a jiných okupovaných zemí, uprchlí váleční zajatci a rasově pronásledovaní. Všechny je spojovala nenávist k fašismu a odhodlání obětovat i svůj život k jeho porážce. Ti všichni si zaslouží, aby jejich hrdinství  v boji za svobodnou Československou republiku nebylo zapomenuto a  nejen při výročích  připomínáno .

„Pojďme společně tu káru s tím krásným názvem Česká republika, s tou nejkrásnější vlajkou na světě táhnout dál. Ať žije naše vlast, ať žije Česká republika. Bůh ji ochraňuj,“ uzavřel Jindřich Rajchl své narozeninové vysílání.

Předseda protektorátní vlády J. Krejčí zde pod nacistickou režií a za uměleckého doprovodu chóru Národního divadla deklamoval : „ … žádný poctivý Čech nemůže a také nesmí v budoucnosti dopřát nejmenšího sluchu nepřátelům Říše, nejméně však úhlavnímu nepříteli českého národa zaprodanci Benešovi. Celý svět má slyšet, že se jednotně známe k Velkoněmecké říši a svorně zatracujeme její nepřátele!“

Česká veřejnost byla vládní propagandou matena ničím nepodloženými úvahami o existenci česko-německé spolupráce a možnosti československého přiživování na německé expanzi. . Beranova pravice vyslovila souhlas s mnichovským řešením i se ztrátami. Smutnou kuriozitou v dějinách diplomacie jsou úvodní slova česko-slovenského prezidenta E. Háchy při přijetí A. Hitlerem 15. března 1939, v nichž ujistil nacistického vůdce, že československé prezidenty T.G. Masaryka a E. Beneše téměř neznal (neopomenul podotknout, že u jednoho setkání s E. Benešem „došlo k různicím“), že režim Československé republiky mu byl cizí, stejně jako myšlenka československé nezávislosti.

Členové komise neponechali nic náhodě. Po Vltavě nechali po čtyři dny brázdit dva parníky, na jejichž žerdích se ve větru třepotaly nové vlajky s modrým klínem, což ze břehu pozorovali odborníci, politici i umělci. Červená a bílá barva měly značit české země, modrá Slovensko a tyto tři barvy byly navíc barvami slovanskými.

Když byl Rutte před rokem dotázán na možnost skutečně rozsáhlého ruského útoku v Pobaltí, odpověděl, že NATO je připraveno na jakoukoli eventualitu a že pokud by se Putin o něco takového pokusil, reakce by byla „zničující“. Přesto čeští představitelé údajně diskutují o možné ruské okupaci východních částí Estonska či Lotyšska a ředitel kontrarozvědky BIS Michal Koudelka v deníku The Guardian hovořil o možném ruském vpádu na území NATO v řádu měsíců.

Ty blbosti o krásách monarchie dnes šíří kdekdo, bohužel i universitně vzdělaní profesoři, nebo hradní president, s cílem zošklivit národu těžce vybojovanou republiku. Ale to jsme zašli od plakátů daleko do dějin...

Tato data dokládají, že německá okupace nebyla žádné idylické, poklidné období, nýbrž to byl zločinecký fašistický systém, který přinesl mnoho zla a smrt mnoha našim spoluobčanům," uvedl Jaroš-Nickelli.

(vž)

Jen chléb a hry, byť teče krev

hýkání oslů, kde zněl dřív zpěv

břicha jsou sytá jedů a plev

přátelství a čest vzácný je zjev.

Pomoci tvé žádámy
Smiluj sě na námi
Utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave
Kyrieleison

Likvidace našeho národa se tak nekonala. Všichni spojenci, kteří se zasloužili o zachování našeho národa, si zaslouží vděčnost. Nebýt jich, neexistoval by z nás nikdo. Vše by bylo německé.  Již v r. 1941 R. Heydrich jasně řekl, že Čech zde nemá co dělat.  Víme tedy, komu děkujeme za své životy, existenci nás všech. Vděčnost našim osvoboditelům musí být nejen v našich slovech, ale i činech.

Ačkoli Merz s Putinem ani nemluvil telefonicky a současná politická generace ve státním umění výrazně zaostává za Brandtem, Schmidtem a Kohlem, většina Němců – včetně AfD a BSW – jednání podporuje. Média a strach ve vyšších patrech moci však nezbytnému dialogu brání. Mír nenastane automaticky, tvrdí Dohnányi, ale je dosažitelný, pokud Německo konečně uzná své vlastní zájmy.

To Slovensko naše
posiaľ tvrdo spalo,
to Slovensko naše
posiaľ tvrdo spalo.
Ale blesky hromu
vzbudzujú ho k tomu,
aby sa prebralo.

Státní hymna – státní hymnou naší republiky se stala první sloka česká písně „Kde domov můj“, kterou složil hudební skladatel František Škroup pro divadelní hru J. K. Tyla Fidlovačka a kterou v roce 1834 poprvé veřejně zazpíval slepý houslista Mareš. Veřejný zpěv této písně byl v následujících desetiletích rakouskými úřady zakazován a pronásledován. A v roce 1920 se následně stala první slokou oficiální československé státní hymny, její druhou část tvořila první sloka slovenská národní píseň „Nad Tatrou sa blýska“, jejímž autorem je slovenský hudební skladatel Janko Matúška.

A to je ta krásná země,
země česká, domov můj,
země česká, domov můj.

Tu nemohu se vynadívat

a všechno ve mně začne zpívat,

zpívat i plakat. Maminko má,

jak je to hezké u nás doma!