Jsou to ti stejní důchodci, kteří před desetiletími stavěli energetické zdroje, včetně atomových elektráren, budovali vodní díla, metro, bytová sídliště. Vytvářeli výrobky, které byly chloubou československé ekonomiky. Tramvaje, lokomotivy, investiční celky, motocykly, naše zemědělství zajišťovalo naši potravinovou soběstačnost. Nedostižným snem všech polistopadových vlád byla vládní populační politika na počátku sedmdesátých let. Československo v jejich době byla světová značka ….

Za srovnání s dvacátým osmým zářím nemůže dvacátý osmý říjen vycházet jinak než jako symbol šťastnější, bohatší i bližší naší době a jejímu demokratickému vyznání. Měli bychom si stále uvědomovat, že probíhá bitva nejen o naši historickou paměť, ale také o duši českého národa.

A E. Mandler v současné době představuje nejen "zásadního" kritika A. Dubčeka, aniž by projevil sebemenší zájem o seriózní seznámení s dostupnou dokumentací, ale zároveň se stal náruživým obhájcem a hlasatelem názorů a požadavků sudetoněmeckého landsmanschaftu.

V r. 1999 vyzval Evropský parlament ČR, aby zrušila stále platné dekrety a zákony, pokud se vztahují k vyhnání. Rakouský parlament, národní vláda tuto iniciativu ihned převzaly. Jinak než německý Bundestag, který se zřejmě bál zahraničního ohlasu, se rakouská národní vláda  postavila téměř jednomyslně za přijatou rezoluci. Ale nezůstalo jen u tohoto rozhodnutí. Rakousko trpělivě, ale důrazně trvá na tom, že vyhnání sudetských Němců, ale také vyhnání slovinských Němců, zůstává na pořadu dne. Současným uctěním oceňujeme nejen vaše zásluhy o sudetské Němce… .“

Heydrichova metoda rasového výběru a asimilace, která se začala prosazovat v pohraničí, potom co Hitler roku 1940 schválil germanizaci celého česko-moravsko-slezského prostoru, se zdála místním Němcům příliš zdlouhavá a prosazovali její energičtější variantu.

Dne 22. září 1938 kolem 15. hod. (byla to doba snad stanovená pro přepady všech četnických stanic v Osoblažském výběžku) vtrhlo na četnickou stanici a dvůr stanice v Třemešné asi 20 – 30 a snad i více ordnerů ve stáří od šestnácti do padesáti roků, ozbrojených pistolemi a puškami a na rukávech měli hákové kříže. Někteří měli i lovecké pušky a žádali vydání zbrání, které jim byly na příkaz okresního úřadu v Krnově odebrány a odvezeny do Krnova. Jednalo se o zbraně lovecké i o pistole.

   Silná slova a sliby, ale v téže chvíli dutá slova a prázdné sliby. Protože způsob jakým nejvyšší německé autority vnímaly morální a právní povinnosti vzešlé z jejich historie, stejně jako jejich skutečné stanovisko v ohledu  nedotknutelnosti hranic, respektu teritoriální integrity a suverenity  všech států v Evropě, jako základních podmínek míru, je možno současně pozorovat na území Jugoslávie. Stát, kde německé intervence v průběhu XX. století způsobily tři miliony mrtvých: 1, 247 milionu srbských   obětí  v  průběhu  1. světové  války  a  1,7  milionu  srbských  obětí  během 2. světové války.

„Přesně před čtyřmi lety odpůrci energetické suverenity Německa vyhodili do povětří plynovod Nord Stream. Byla přerušena životně důležitá tepna německého průmyslu. AfD požaduje vyšetřování teroristického útoku na mezinárodní, národní i evropské úrovni,“ uvádí Krupalla.  Zdůraznil, že všichni, kdo jsou za výbuch plynovodu zodpovědní, musí nést odpovědnost.  „Nord Stream musí být opraven, znovu otevřen a chráněn!“ dodal německý politik.

Rusko je připraveno obnovit dodávky plynovodu Nord Stream ve spolupráci s AfD. Na sociálních sítích to oznámil zvláštní zmocněnec ruského prezidenta Kirill Dmitrijev.

"...zákon o financování České televize prostě není a zatím ani nebude.

Dneska si myslím, že za to může (Andrej Babiš promine) Andrej Babiš. Tečka."

Během prvního čtvrtstoletí tohoto 21. století mají západní lídři obecně a evropští lídři zvláště za sebou dlouhou řadu „chyb v uvažování“ – jak jednoznačně dokazují naše neúspěšné operace v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii a nyní na Ukrajině. Tentokrát však pro Evropany nemůže být v sázce více.

Závěrem lze říci, že než nás naši lídři povedou dále směrem k válce, dluží nám dvě věci. Za prvé, upřímné, veřejné a strategické zhodnocení rizik, kterým by nás tento postup mohl vystavit.

Za druhé, příležitost, aby se zajímali o naše názory a vyslechli naše hlasy. Koneckonců jsme to my, nikoli oni, od koho se očekává, že budeme válku vést a nést její náklady i důsledky.

Volba, před kterou my Evropané stojíme, je jednoduchá. Měli bychom změnit kurz směrem k míru a zahájit obtížný, ale upřímný diplomatický dialog s Ruskem? Nebo bychom měli nechat naše vůdce – vedené politickým narativem, který si sami vytvořili, a ignorující zde popsaná existenční rizika – aby nás i nadále vedli směrem k válce?

Stejně jako to udělali jejich slavní předchůdci před zhruba stoletím, v létě roku 1914?

Ruský prezident také zdůraznil, že se Rusko nepřipravuje na válku s Evropou – pro to neexistují žádné motivy ani důvody. Prohlášení Bruselu a několika evropských lídrů o hrozbě, kterou Rusko představuje, a o nutnosti připravit se na válku s ním označil za úmyslnou eskalaci a provokaci.  „Eskalaci ruské hrozby lze vysvětlit pouze jednou věcí: chtějí využít Ukrajinu jako dělové krmivo, aby zpomalili rozvoj Ruska. To je naprostý nesmysl!“ - řekl ruský prezident Putin.

"Jak v roce 1945 žádali sudetští Němci o připojení kusu Šumavy k USA

„…připojení k Československu dává sudetským Němcům – při znalosti české národní povahy – naději jen na brutalitu, bezohlednost, neporozumění, útlak a otroctví…“

Byl to také především A. Dubček, kdo se vytrvale a houževnatě angažoval v úsilí o zachování jednoty Československa.

K tragické havárii došlo v situaci, kdy vrcholilo jednání o rozdělení republiky.

Nejdříve jsme museli strpět vytržení „českého národa“ z ústavy republiky, téměř současně pak rozbití česko-slovenské federace a dnes bojujeme proti destrukci naší státnosti, národa, kultury i jazyka. Byly tyto kroky připravovány i těmi, a snad především jimi, kteří viděli jak v Československu, tak i v ČR, umělý útvar, který má být a musí být transformován do jiného, tzv. přirozeného státního celku, jako jeho součást?  Je to pravděpodobné. Ale ať se věci mají jakkoliv, to, co nám zbývá, nevzdáme! Nemůžeme téměř po sto letech trvání naší státnosti, stát se opět jen jednou ze zemí, jíž jsme v Rakousku byli.  S tímto osudem, který nám připravují, se nesmíříme.

Kancléř Schröder označil vztahy mezi SRN a ČR za výborné. Proto není ochoten připustit, aby se narušovaly neakceptovatelnými poselstvími z německého jihu. Stoiber totiž označil na 56. sjezdu sudetských Němců v Augsburku vyhnání Němců za největší etnickou čistku 20. století. Nadto opětně požadoval zrušení BD, na jejichž základě byly vyhnáni z ČSR Němci a Maďaři.

Říšské ministerstvo vnitra vydalo už 2. prosince 1938 zákaz používání češtiny jako úředního jazyka. Češi mohli korespondovat a jednat v úředních záležitostech výhradně německy.

Všechny české politické strany byly rozpuštěny. V souvislosti se záborem byla ochromena činnost hlavní části spolků, jednak útěkem jejich funkcionářů, evakuací spolkového zařízení, tak i rabováním a zabíráním spolkového majetku henleinovci. Činností zvláštního likvidačního komisaře tzv. Stillhalterkommissar, jež měl zjednodušit spolkovou strukturu a podřídit ji nacistickému systému, došlo k ukončení činnosti dalších spolků. Ty, které nebyly zlikvidovány, ve své činnosti ustávaly. Ze strany nacistických orgánů totiž nebyla vůle, aby vůbec fungovaly. Případná činnost byla omezována dohledem landrátů, které schvalovaly složení představenstva a stanovy, či všeobecným dozorem hodnostářů NSDAP. Jediným povoleným sdružením se staly hasičské spolky, u nichž byly zavedeny jednotné německé povely a jejichž dřívější kulturní aktivita byla podvázána. Rušení či slučování s německými postihlo i hospodářská, konzumní a záloženská družstva. Cena převzatého spolkového majetku byla při ukončení činnosti tohoto komisaře v roce 1940 vyčíslena na 142 milionů marek.

Likvidační proces ve výsledku vedl ke znemožnění spolčování a sdružování českého obyvatelstva.

Kulturní život Čechů omezovala neexistence českého tisku a nakladatelství a uzavření většiny knihoven, v jejich případě byla situace lepší v oblastech se širším českým osídlením ve vládním obvodu Opava. (Na Hlučínsku byly z knihoven staženy české knihy, jež se v některých obcích i pálily. Český kulturní život zde neexistoval.)

Restrikce a zákazy se dotkly dalších aktivit českých obyvatel, jako byly zábavy, plesy, divadelní představení či fotbalová klání. Veřejná procesí a náboženské poutě byly záhy zrušeny. Jediným pojítkem s vnitrozemím se často stával československý a posléze protektorátní rozhlas. Češi se tak setkávali nejčastěji ve vlastních bytech a obydlí, kde nebyli svázáni užíváním německého jazyka.

. Genscher se objevil ve Vatikánu v polovině prosince 1991 a při svém návratu 19. prosince oznámil, že Německo uzná Chorvatsko a Slovinsko bez ohledu na pozici ostatních zemí. Stalo se tak 23. prosince a Vatikán tak učinil 13. ledna 1992. Německo a Vatikán měly na této záležitosti vlastní geostrategické a historické zájmy. Během let pracovaly na destrukci Jugoslávie. Jednoznačně to bylo ilustrováno Helmutem Kohlem v článku uveřejněném ve slavné revui Politique internationale (1994-1995, č. 66), kde ujišťoval, že historie Jugoslávie, současná i minulá, tvoří neoddělitelný celek.

      Rozhodující období nastalo s příchodem Kinkela do čela německé bezpečnostní služby, který vytvořil úzké vztahy s ustašovskou emigrací. Hlavní osobnosti, které působily v Jugoslávii k destrukci státu byly, podle studie dobře známého německého analytika Ericha Schmidta-Eenbooma :  Josip Malovic, Josip Bojkovac, Franjo Tudjman a nynější chorvatský prezident Stjepan Mesič.

V plné aktivitě jej zastihla i druhá polovina let šedesátých a probíhající obrodný proces ve společnosti. Dne 30. března 1968 byl na návrh Svazu protifašistických bojovníků zvolen prezidentem republiky. Na rozdíl od dřívější praxe proběhla volba tajným hlasováním, nikoliv aklamací. 6. dubna pak jmenoval novou vládu. Funkce prezidenta neumožňovala přímý vliv na vnitřní politiku. Svou autoritou prezident podporoval reformní program KSČ. Varoval ale před příliš radikálními požadavky. První návštěva prezidenta patřila Slovensku. V krátké době pak navštívil postupně všechny kraje napříč republikou, často vedly jeho kroky do průmyslových a zemědělských podniků. Nutno dodat, že manželka Irena Svobodová se role choti prezidenta zhostila s velkou noblesou a přirozeností.

Příměří logicky ne. Udržovat u moci současný establishment by bylo sebevražedné.

Jasně stanovou a nezvratitelnou mírovou dohodu, kterou si naopak EU nepřeje, jistě ano.

S uvedeným stanoviskem pana prof. Václava Pavlíčka, CSc., se plně ztotožňujeme. A s ním opakujeme: " Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný."

Ve středu 23.9.2026 vystoupil při příležitosti Valného shromáždění OSN Donald Trump a přednesl svůj projev, ve kterém oznámil, že stojí před velkým rozhodnutím. Buď s Islámskou republikou Írán uzavře dohodu, díky čemuž se Írán stane jedním z nejvýznamnějších států Blízkého východu a nebo Írán „anihiluje.“ Prostě ho pošle do pekla a to velmi rychle.

A nikdo ani nepípl. Americký prezident na půdě Organizace spojených národů řekl, že jeden národ možná zničí a kromě íránské delegaci všichni seděli a pak i tleskali.

Jak víme, sudetští Němci ve svém nacistickém fanatismu dělali dobrou a věrnou službu Hitlerovi ke společnému cíli: rozbití naší republiky a připojení sudetského území k reichu.

Kdybychom se měli pokusit určitým způsobem vyčíslit rozsah vyhošťování z pohraničí zabraného Německem, dá se předpokládat, že se pohyboval mezi 700 až 800 Čechy (pochopitelně není zde bráno v úvahu židovské obyvatelstvo). Čísla, která používal Mastný v Berlíně, totiž neodpovídala počtu vyhoštěných osob, jimiž disponovaly příslušné místní československé úřady. Uvedené zprávy naznačují, že nešlo o trend typický pro celou Říšskou župu Sudety. Na druhou stranu byl častější v území připojeném k župě Niederdonau. Musíme si uvědomit, že se jedná pouze o údaje k údobí druhé republiky, neboť k vypovídání větších skupin českého obyvatelstva z okupovaného pohraničí docházelo i po její likvidaci v březnu 1939.

Nedosti na tom. Podle nás odbojářských potomků, bylo takto nelegitimně rozbito nejen Československo. 

Ale především tak byl nelegitimně rozbit Sovětský svaz a následně i socialistická Jugoslávie. Byly rozbity jak proti ústavám těchto států, tak proti mezinárodnímu pořádku.

      V průběhu otevřené agrese proti zbytku Jugoslávie, tj. proti Srbsku a Černé Hoře, bylo svrhováno desítky tisíc tun bomb a projektilů s ochuzeným uranem jakož i s  jedy do té doby neznámými. Jak konstatovali mezinárodní experti, při agresi proti Jugoslávii spáchané v r. 1999 ze strany NATO, bylo svrženo pět až šestkrát více toxických substancí, než na Hirošimu.

„Na břehu řeky Mže stála vesnice Sokolovo. Obranu předsunutého Sokolova svěřil Svoboda rotě, které velel jeho nejlepší žák, nadporučík Jaroš. Den narozenin prezidenta Osvoboditele T.G. Masaryka oslavili Čechoslováci svou první bitvou. Poprvé v této válce dopřál osud nesovětské jednotce střetnout se na východní frontě s Němci. Svoboda pozoroval z okraje lesa průběh celé bitvy. Viděl německé automatčíky v bílých pláštích, postupující za tanky. Spatřil, jak byla umlčena naše protitanková děla. Německé tanky pronikaly kupředu. Svoboda jich napočítal několik desítek. Němečtí plamenometčíci zapalovali stavení, dřevěné budovy ve vesnici chytaly jako zápalky. Sokolovo hořelo. … Jaroš neustoupil. Zaujal kruhovou obranu kolem kostela. Dvakrát raněn nepřestával střílet z automatu. Pobíjel desítky fašistů. Neustoupil. Hrdina SSSR a hrdina československého lidu, kapitán Otakar Jaroš padl v Sokolovu smrtí chrabrých. Němci však neprošli. Utrpěli velké ztráty. První čs. polní prapor se udržel na řece Mži, na okraji lesa. … Němci se probili k Charkovu na jižním úseku a první čs. polní prapor dostal rozkaz, aby v noci ustoupil. Svoboda odešel poslední, když se přesvědčil, že už se stáhla i poslední rota, kryjící ústup.“  (Julius Šif, Generál Svoboda)

Především se mýlíte, že by se Anglie a Francie k nám připojily, půjdeme-li do války sami. Dle mých zpráv a dle toho, co sám vidím ve Francii a v Anglii, dnes obě tyto země do války kvůli českým Němcům nepůjdou a vůči nám budou postupovat jako vůči viníkům války, půjdeme-li do ní sami. Řekli mi to opětovně ústně i písemně, úředně a multivativně už dne 21. září, a vše, co od té doby podnikly, toto jejich rozhodnutí jen zesílilo. Nedělám si o tom žádných iluzí. Je faktem, že nás ve věci našich smíšených krajů definitivně opustily už před zářijovou krizí a že Francie své smlouvy nyní už nesplní. Vidíte přece, že i Polsko nám nyní poslalo své ultimátum. Bylo by ode mne lehkomyslné, kdybych chtěl vést národ na jatka v této chvíli v izolované válce.

Odešel jsem se souhlasem všech, nové vlády, stran a jejich vůdců i vojáků, po dohodě, že tím jim usnadním situaci, poněvadž pro Německo jsem byl symbolem starého státu, svobody, demokracie, revoluce - všeho. Berlin to našim jasně dal najevo. Jsem však v cizině nikoli jako emigrant, zachovávám si možnost, kdykoli se vrátit.

To pan Drábik neví, že za zradu Západu Mnichov neoznačili jako první nějací bolševici, ale sám president Beneš?

Že pro presidenta Beneše byla Mnichovská zrada (nikoli jen "Dohoda" jak to presentují moderní narativy!) doživotním traumatem?

Byli jsme před Petrem Pavlem a budeme i po něm.