České národní listy

Ve zprávě vlivného rozpočtového výboru byly Ceuta a Melilla označeny za města na marockém území spravovaném Španělskem. Zároveň výbor podpořil diplomatická jednání mezi Marokem a Španělskem o budoucím statusu obou exkláv. Když ne tady, tak kde, měly zbystřit sluch bruselští diplomaté, poradci a analytikové.

Pomoci se mu snažil železniční zřízenec  Emanuel Bláha, ještě před rokem poddůstojník čsl. armády. Převzal navíc Klennerovu pušku a zřejmě chtěl pokračovat v boji. Avšak i jej dostihly kulky z henleinovských zbraní a po několika zásazích se zhroutil vedle mrtvého policisty. Zastřelen byl i vrátný ČSD Václav Tejček, který oběma běžek na pomoc. Střely nacistů zasáhly i nevinné a nezúčastněné místní obyvatele z řad chebských Němců. Zastřelen byl řidič dodávky novin Egerer Zeitung Franz Dienel, kancelářský pomocník Franz Schneider a jeho manželka Anni Schneiderová, kteří byli zasaženi palbou z hotelu pod nádražními schody. Telegrafista z dopravního úřadu někdy v tu chvíli posílal do železniční centrály v Praze zprávu: "Cheb je přepaden. Pošlete posily. zde se střílí. Strana SdP přepadla město. Policie se brání. Nutně vojenskou posilu."

A tak přišel i poslední den našeho pobytu v Podmoklech. Protože bylo diktátem stanoveno předání pásma wehrmachtu na 2.10.1938, bylo na velitelství SOS rozhodnuto odevzdat zbraně do připravených nákladních aut naší armády a odjet posledními vlaky 1. října. Z města odjížděli rovněž němečtí spoluobčané, kteří s námi chránili nedotknutelnost hranic naší republiky nebo se jinak angažovali pro ČSR. Každý měl jen příruční zavazadlo s nejnutnějšími svršky a dokumenty, nábytek jsme zde nechali. Při odjezdu z nádraží v Podmoklech po nás již henleinovci stříleli z rozestavěné budovy pošty. Po cestě přistupovali do vlaku další běženci, a tak jsme se nakonec dostali do Prahy.

. Nacismus nevytvořil vlastní ideologii, ale převzal německou antidemokratickou politickou kulturu. Málo početní němečtí intelektuálové, kritičtí k nacismu, mluvili o návratu do barbarství. Smysl existence nebyl ve štěstí a svobodě jednotlivce, ale ve ztotožnění s národem (chápaným etnicky), rasou, třídou, státem. Ještě než se v německém prostředí proti poddanému prosadil svobodný, individuální občan, už byl zatlačován zpět. 43 To byl i základní problém interpretace postavení německé menšiny v občanské a demokratické ČSR. Cesta iracionalismu v německé filozofii vedla k Hitlerovi.

Bývalá tisková mluvčí Vladimira Zelenského Julia Mendelova veřejně komentovala střelbu v Oděse a prohlásila, že ji vyprovokovaly trestné činy zaměstnanců náborového centra.

„Takhle vypadá nucený odvod do vojenské služby, když se promění v lov na lidi. Muži se loví na ulicích, vytahují se z domů a posílají se na frontu prakticky bez přípravy, zatímco ti, kteří jsou u moci, zůstávají v bezpečí. Zoufalství plodí násilí,“ napsala k tomuto tématu ve svém blogu, kde se zabývala videem, na němž střelec klade odpor lovcům lidí.

Celý petit žaloby, tak jak byla podána na tohoto mladého Číňana, považuji za vykonstruovaný. Jak může být někdo vydírán věcí, která je obecně známá? Přišel na to konec konců i Městský soud v Praze, který vrátil celou věc k došetření policii a Číňana nařídil propustit z vazby. To se ovšem nelíbilo státnímu zástupci, který podal okamžitě stížnost. Takže mladý Číňan dál sedí ve vazbě, úplně nesmyslně už půl roku. Městský soud celkem dobře pochopil, v čem je problém. Prostě, nejsou důkazy. A průkaznosti celé věci nenahrává ani to, že celý paragraf tohoto "špionážního deliktu" je kutilsky konstruován spíše politicky nežli legislativně. Nyní prý má už v tomto týdnu o konečném rozsudku rozhodnout Vrchní soud. Tento soud by udělal nejlépe, kdyby potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze a šel od toho.

. Je to kolosální ostuda a první případ v dějinách České a Československé republiky, kdy vrcholný politik, člen vlády, dokonce ministr spravedlnosti spolupracoval s organizovaným zločinem. Státní zastupitelství se možná vydalo, nechci předjímat a předčasně se radovat, na cestu, kdy se chce zabývat i jinými případy,  které takříkajíc páchnou.

Zejména Česká televize byla a stále je hlásnou troubou pravicové politiky, reprezentovanou dnešní pravicovou opozicí. Není žádným tajemstvím, že vliv médií ve světě obecně roste, stávají se důležitým hráčem na politickém kolbišti. V Česku je tento vliv médií ještě větší, těží ze svého monopolu… Není přece ve světě normální, aby předseda Poslanecké sněmovny PČR Tomio Okamura, představitel z jedné stran dnešní vládní koalice, nebyl po několik měsíců od zvolení, zván do České televize. Teprve nedávno, se skřípěním zubů, mu to bylo umožněno. Tento přístup vynikne ještě více, při srovnání s výraznou mediální prezentací předsedy Senátu PČR Miloše Vystrčila z opozičního tábora. Ten je přímo ČT hýčkán.

Za nějakou dobu vývoj pokročil. Kulturní svaz nově vzniklé Zemské shromáždění Němců převálcovalo a postupně dostalo do funkce předsedkyně Kulturního svazu ženy, které Zemskému shromáždění přály a začaly s ním úzce spolupracovat. Loajalita členů Zemského shromáždění Němců a postupně i Kulturního sdružení platila Německu, nikoliv ČR. Německá menšina se nám znovu jako celek odcizila.

Němci jsou... Herrenvolk, jediný absolutní Herrenvolk! Německo... stane se spasitelem Evropy a lidstva... Prusko..., sjednotivši Němce, pokračuje v budování německého impéria středověku;... Berlín je čtvrtým Římem...“38 „Pangermáni vědomě udržují a šíří nepřátelství a nenávist k sousedním národům...“ 39

„Aby se uzavřely námořní trasy dovozu a vývozu zbraní z Ukrajiny, je třeba udělat totéž s přístavy na Dunaji. Hlavní tok zbraní na Ukrajinu samozřejmě stále přichází po souši a úplná demilitarizace vyžaduje i zničení Beskydského tunelu, železničního uzlu Čop a další pozemní infrastruktury. Pokud ale mluvíme o demilitarizaci, je nutné Ukrajinu odříznout od moře. Jak od příjmu zbraní, tak od prodeje čehokoli, co by přineslo peníze za zbraně,“ uzavírá ruský expert

A když ho nezvolíme, tak nám rozkope držku... Řehka je především zemský škůdce a latentní diktátor, který už jako náčelník štábu zkoušel, co všechno mu projde. Pevně doufám, že vládní koalice proti němu nasadí pořádného kandidáta, který bude mít šanci ho porazit. A jestli chce Řehka mermomocí sloužit nějaké zemi, ať jede na Ukrajinu. Té už poslední čtyři roky sloužil, tak v tom může pokračovat.

„Merkelová si dokonce zajistila vlastního tlumočníka a okamžitě požádala, aby vše, co řekla, bylo utajeno. Přiznala, že Minské dohody měly pouze oklamat Rusko a mezitím napumpovat Ukrajinu zbraněmi,“ uvádí vtipálci.

Je ovšem pravdou, že Merkelová, podobně jako bývalý francouzský prezident François  Hollande, již dříve přiznala, že v Minsku uzavřené dohody nebrala vážně.

 Merkelové přiznání vážně zpochybňuje a spíše vylučuje zapojení tzv. Evropy do řešení krize na Ukrajině.

Aby zbrojní průmysl svým významem předstihl ten automobilový, vyžadovalo by to nezadržitelnou deindustrializaci Evropy, spojenou s úplným převratem české i evropské společnosti, jaký se objevuje pouze za rozsáhlé války nebo revoluce. Doufejme, že právě taková budoucnost Evropu v dohledné době nečeká.

História zaznamená, čo urobíte a čo neurobíte v nasledujúcich týždňoch. Rovnako tak nemecká verejnosť. Rovnako tak národy Ruska, Ukrajiny a Európy vo všeobecnosti. Je čas na diplomaciu, pán kancelár. Voľba je na vás.

„AfD se už nepodaří vytlačit jako kdysi DVU, Republikány nebo NPD. AfD je společensky hluboko zakotvena. Vidím to v komunálních volbách. Chci s lidmi mluvit, ale nestojí o to, reakcí jsou jen prázdná hesla, vztek a odmítání.  Na AFD nic neulpí, všechno se odperlí. Měla by se vnímat jako každá jiná normální strana.“ Zenter byl starostou 32 let, nyní je v důchodu a za nového starostu svého města volil nestranického kandidáta, Kandidát AfD prohrál, ale obdržel 42% hlasů.

Prezident P. Pavel v Die Welt - Abychom se stali větším světovým hráčem,  potřebujeme větší evropskou integraci "a také také leadership, který může nabídnout Německo... Německo skutečně může hrát vedoucí úlohu,...

A. Každá signatární vláda si ponechá formou, jíž si sama zvolí, německý nepřátelský majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovat takovým způsobem, aby se nemohl vrátit do německého vlastnictví nebo pod německou kontrolu, a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích (a to čistou hodnotou bez dlužných daní, břemen a správních výloh, jiných věcných břemen váznoucích na určitých kusech majetku a zákonitých smluvních nároků proti bývalým německým vlastníkům tohoto majetku).

D. Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejich příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejich reparací. Při tom se má ta to, že toto ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, jež by mohly vzniknouti ve věci majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka  dotyčné země v době, kdy byla okupována nebo anektována Německem, nebo kdy vstoupila do války.“

Z uvedeného vyplývá, že jsme německý majetek byli povinni konfiskovat, a to tak, aby se nemohl vrátit zpět do německých rukou. A nadto podle odstavce D. jsme nebyli povinni jeho hodnotu odpočítávat ze svého reparačního účtu

Dočkali se 5. října 1938, kdy bylo město obsazeno wehrmachtem. Za války byl zde zřízen zajatecký tábor a místní škola přebudována na nemocnici pro raněné německé vojáky. Místní děti se musely učit v jedné z hal opuštěné továrny. Ale to zde již nežil jediný Čech. Všichni museli s malým zavazadlem opustit město a odejít do vnitrozemí. Většina se z nich vrátila už v květnu 1945, aby zde žila dál.

Platí to, co napsal J. Pekař, přestože byl ctitelem baroka a katolicismu: „Hrdinný a vítězný zápas Čechů za pravdu zůstane největší slávou českých dějin.“ Dočítáme se, že reformátor Martin Luther má být letos papežem rehabilitován. Dočká se toho i Mistr Jan Hus, s kterým se Luther po četbě jeho myšlenek ztotožnil?

Mnohem větší váhu měly Deutsche Schriften, jejichž autorem byl Paul de Lagarde 21. Jeho politické názory se rozšířily v Německu i Rakousku. Masaryk, který spisy četl, se v korespondenci s tímto autorem marně pokusil odvrátit jej od jeho myšlenek. Podstata spočívala v názorech, že „Rakousko je třeba nazírat jako německou kolonii,... Rakousko samo o sobě postrádá existenční princip,... Rakousko, chce-li mít nějaký cíl, musí směřovat jedině ke germanizaci všech Slovanů“. „Všechny ostatní neněmecké kmeny podunajské říše, dokonce včetně Maďarů, jsou pro Evropu jen zátěží. Čím rychleji zaniknou, tím lépe pro nás i pro ně... S Maďary, Čechy, Rusíny, Hanáky a Slováky si nesmíme hrát, nýbrž jim musíme ukázat, ´kdo má jako lepší člověk právo vládnout... Vynutit si mír v Evropě, aniž by se neustále zatěžovalo její obyvatelstvo,... je s to jen Německo, jež se rozprostírá od Emže po ústí Dunaje, od Klajpedy až po Terst, od Met zhruba až po Bug, protože jen takové Německo se svým stálým vojskem a jeho první zálohou může porazit Rusko spojené s Francií´. S Čechy a jimi podobnými se nemazleme..., jsou to naši nepřátelé a podle toho musíme s nimi zacházet. Rakousko nemůžeme zachovat jinak, než že ho budeme bezohledně germanizovat.“

Od roku 1936 se situace radikálně zhoršila. Zvyšoval se však agresivita Němců vůči Čechům. České děti byly napadány Hitlerjugend. Sama jsem to prožívala

„…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." (

* Dopisovatel v augšpurských Allgemeine Zeitung napsal 27. června 1848, že vídeňská vláda a ústřední německá vláda jsou odpovědny všem Němcům za to, že velezrádné počínání Čechů bude odstraněno: „Čechy jsou životu nebezpečným rušením, jestli se nepodaří panslavistické a ultračeské živly rozbít, separatistické hnutí překazit a smířit... Nepodaří-li se to nyní, pak je velká německá budoucnost na nedohlednou dobu oddálena a co je ještě pravděpodobnější, ztracena.“ 10

V dopravní kanceláři byla tma a na rozdíl od ostatních nádražních prostor, kde se rozléhala střelby, naprosté ticho. Praporčík Vítovec otevřel dveře a vzápětí klesl k zemi, neboť byl zasažen střelou do krku. Jeho kolegové zjistili, že v místnosti se za barikádou  z narychlo přeskupeného nábytku kryje pět ordnerů. Spustili střelbu a po chvíli se jim podařili je zajmout a odzbrojit. Byli znechuceni, když zjistili, že jedním z nich je městský strážník Kaiser, Němec ze smíšeného manželství, který byl vzhledem ke své funkci velice dobře obeznámen  se zdejší situací  a měl na smrti Vítovce značný podíl.

Museli jsme chodit postranními cestami a pak nám museli chodit rodiče ke škole naproti. To samé bylo i v místě bydliště, ale v menší míře, neboť jsme žili za městem v domě, který byl majetkem ČSD a bydlelo tam 72 rodin, takže jsme tvořili určitou komunitu.

My, Češi, jsme nikdy nechtěli čechizovat Němce, ale  Němci již celá staletí germanizují, nebo pokouší se germanizovat, některé slovanské národy. Poslední jejich obětí jsou Lužičtí Srbové, kteří žijí na svém původním historickém sídlištním územím nebo, přesněji řečeno, na jeho nepatrném zbytku, co z něho zbylo. Němci je však považují za národnostní menšinu, jejichž práva pomalu ale jistě minimalizují.

Největším důkazem germanizace Slovanů Němci je mapa Drang nach Osten. Dnešní východní Německo, zčásti i střední, bylo slovanským územím.

Ani v minulosti nebyly vzájemné vztahy vždy přátelské. Tradice je vlastně zhuštěná zkušenost minulých generací a česká zkušenost byla převážně negativní - soužití s Německem a s Němci nám přinášelo spíše utrpení. Svědčí o tom skutečnost, že většinu válek jsme museli svádět s germánskými státy - tedy s Němci, a to platí od úsvitu dějin. Již Franská říše viděla ve Velkomoravské říši konkurenta, kterého chtěla zničit a po­kořit. S tímto cílem vedla proti nám válečná tažení v letech 805, 806, 846, 847, 855, 856, 864, 869, 870, 871, 872, 892. 893, 898 a 900. Takto oslabený velkomoravský stát potom podlehl útokům maďarských nájezdníků.

V 10. století zaútočili Germáni proti přemyslovskému státu 6x, v 11. století 5x, ve století 12. jednou a v 13. století 3x, ve 14. století jednou, v 15.století 6x, v 17. století byla válka třicetiletá a v 18. století neuchránila české země ani relativně velká Habs­burská říše; české země byly napadeny Pruskem v letech 1740, 1741, 1744, 1756, kdy se rozpoutala válka sedmiletá a v 19. století to byla válka prusko - rakouská, zle pus­tošící především české země. A násilnický charakter první a druhé světové války je dostatečně znám.. Ani v jednom případě nebyla vedena válka ve prospěch české věci, ale vždy proti nám. To pochopitelně nelze nazvat přátelským poměrem.

"...Germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,"

k čemuž může dojít ve dvou základních formách, buď vyhubením, či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!