České národní listy

Do těchto úvah se jim pochopitelně nehodila čerstvá zpráva o výsledcích průzkumu veřejného mínění, podle něhož z 30 tisíc dotázaných se přes 11 % vyslovilo pro kandidaturu A. Dubčeka, a pouze 1 % pro V. Havla, přičemž více než 80 % dotázaných nebylo rozhodnuto. Většina přítomných členů krizového štábu OF za této situace začala rozvíjet úvahy o zahájení masivní kampaně pro kandidaturu V. Havla. A J. Budaj se jménem VPN postavil jednoznačně proti nominaci A. Dubčeka. Proti těmto názorům vystoupil Z. Jičínský. Poukázal na výsledky průzkumu a  postoj venkova a spolu s P. Kučerou a P. Rychetským navrhli, aby byla učiněna dohoda, v níž by se Dubček zavázel, že ve funkci prezidenta setrvá jen do svobodných voleb.

Generál Mac Kenzie není prosrbský Kanaďan, ale profesionální voják. Když zmínil kampaň, při níž měli být z Kosova vyhnáni všichni, kdo nejsou Albánci, Kosovo připojeno k Albánii a uskutečnit tak cíl Velké Albánie, MacKenzie píše: „Jejich kampaň začala  začátkem r. 1990 útokem srbských bezpečnostních sil ; podařilo se jim obrátit Miloševičovu svalnatou akci v obecné sympatie pro jejich věc. Genocida hlásaná Západem nikdy neexistovala; z těch 100 000 mrtvých, údajně zakopaných v hromadných hrobech, se ukázalo být pouze okolo 2 000 všech národností, včetně těch, kteří zahynuli v bojích“.

 Válka na Ukrajině, doufejme, skončí a Ukrajinci i Rusové si vydechnou. Očekávat, že ale může skončit bez konstrukce mnohem širší evropské bezpečnostní architektury, by bylo očekávání chybné. Bez dohody všech stran nad dlouhodobými bezpečnostními zárukami pro všechny – na východě i západě, by žádný mír na Ukrajině nemohl být trvalý.

V tomto kontextu je Merzova samolibost v rámci Evropské unie, která se projevuje i výhružkami mimo jiné České republice, více než pochybná.

Dlouholetou snahou SRN je zabránit otevření reparačních požadavků kýmkoliv. Bázlivost či servilnost určitých kruhů v oprávněných státech vznesení nároků zabraňuje stejně účinně. Po uzavření smlouvy 2+4, jež předcházela opětovnému sjednocení Německa, Němci předstírali, že mlčení smlouvy o reparacích znamená, že reparace jsou už nadobro smeteny ze stolu. Stanovisko USA však byla zcela jiné. Podle právníků ministerstva zahraničí USA mlčení „prostě jen znamenalo, že o reparacích se teprve bude jednat v budoucnosti.“ (Odškodnění 2000-2006, Česko-německý fond budoucnosti, 2007).

Myslím, že to byl sociolog Jan Keller, který jako jeden z prvních kdysi zpopularioval základní taktiku liberalismu. Útok na rodinu, útok na historii, útok na národ, zpochybňování jakékoliv identity včetně té pohlavní. Muž už není primárně ochráncem rodu a žena už není primárně dárkyní nového života, národ je překonaná věc, všichni jsme multikulti Evropané, migrace je kuturní obohacení, muži mohou menstruovat, děti mohou dostat blokátory puberty, mateřství je na samém konci žebříčku hodnot, v čele pozornosti jsou nebinární Alžbětka

Pan Malý z České párty si myslí, že ČSR dostala v reparacích majetek o Němců zabavený dekretálními konfiskacemi!

Pokud by toto republika připustila, skončila by jako suverénní stát, a připustila by právní návrat pozice protektorátu. Navíc jeho úvaha tvrdí, že landsmannschaft se prý vzdal nároků na majetek. Opak je pravdou,a potvrzuje to i rozsudek bavorského zemského soudu o prohře pana Posselta vůči Witikobundu .

 Co se týče aplikace principu kolektivní viny, tak ti samí lidé, kteří ji odmítají v případě imigrace, ji prosazují v případě války na Ukrajině, kdy je pro ně špatný nejen jakýkoli ruský občan, kterého titulují hanlivým výrazem „russák“, ale i kdokoli, kdo nespatřuje řešení tohoto konfliktu v nekonečných dodávkách zbraní zkorumpovanému Zelenského režimu, a koho nazývají „prorusským“.

Nejserióznější a v podstatě shodně a opakovaně zdůvodnili návrh kandidatury  A. Dubčeka na úřad prezidenta Z. Jičínský a J. Dienstbier. Z. Jičínský to formuloval takto: „Uvědomte si, že jestliže ve světě někdo z československých osobností, myslím v politických a státních kruzích, je populární, jestli tam je nějaká osoba, která má ve světě jméno, tak to je tedy Alexander Dubček...Nejde samozřejmě dneska o to, navazovat na rok 1968 v jeho programovém smyslu, ale jde o to, navázat na rok 1968 jako na období národních dějin, kdy tyto dva národy se o něco samostatně snažily, a ať už si myslíte o tom cokoli, tak symbolem tohoto snažení v očích značné části veřejnosti a v očích mezinárodní veřejnosti je opravdu Alexander Dubček."

Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!

Poľský Najvyšší súd zrušil rozhodnutia o pozastavení funkcie predsedu Ústavného súdu Bogdana Święczkowského a jeho zástupcu Bartłomieja Sochańského. Provládni sudcovia však verdikt odmietli uznať, čím sa prehlbuje ústavný spor v krajine, informuje Hungarian Conservative.

Jednotu a protiruské odhodlání poněkud narušuje polský prezident Nawrocki, který se postavil do čela milionového pochodu za záchranu vlasti. Ve Varšavě demonstruje proti vládě milion lidí, ovšem premiér Tusk prezidentkému ultimátu nevyhověl a v době vydání tohoto článku stále ještě neodstoupil. Ale nějakou blbost určitě udělá…

Španělská policie ultrapravičáky preventivně zadržela, když zjistila, že se chystají zaútočit na levici a vyprovokovat krvavé pouliční střety, jež naplánovali na 7. listopadu v Madridu. A španělské noviny náhle prozřely, když zjistily, že na Ukrajině nacisté skutečně existují a pokoušejí se určovat budoucnost Španělska i celého zbytku Evropy.

Podle údajů španělského tisku byla skupina „Národní jádro“ součástí ultrapravicové „internacionály“, v níž figurují také pravicově radikální organizace z Německa, Francie, Maďarska, Rumunska a Chorvatska. V Evropě se tak v podstatě vytvořila zločinecká nacistická síť založená na principech „Azova“, jež školí další evropské spolubojovníky v metodách moderního válčení – s cílem přinést do jiných zemí násilí a vraždy.

Ve španělském městě Gijón bylo zadrženo 14 členů neonacistické skupiny Núcleo Nacional („Národní jádro“), kteří absolvovali vojenský výcvik na Ukrajině a plánovali ozbrojené povstání s cílem převzít moc ve Španělsku.

Navenek to ale vypadá, že k tomu došlo proto, aby se posílila autorita prezidenta. Stejně jako v případě náčelníka Generálního štábu AČR je totiž i předseda antimonopolního úřadu na návrh vlády jmenován hlavou státu. Veřejné zostuzení Petra Mlsny najednou Petru Pavlovi usnadnilo možnost dupnout si, pokud se jméno nového kandidáta nebude zamlouvat konzultantům, miliardářům a filantropům, kteří mu našeptávají. A je teď na Babišovi, aby rozhodl, zda je ochoten tuto další vládní pravomoc odevzdat.

Riešenie ukrajinského konfliktu má nielen splniť ciele, ktoré si Moskva stanovila v roku 2022, ale aj viesť k vytvoreniu nového bezpečnostného systému v Európe, ktorý by zohľadňoval záujmy Ruska.

Kyrylo Budanov se objevuje v operativních materiálech téhož případu. Jeho jméno („Kyrylo“, „Kyrylo Oleksijovič“) se objevuje v nahrávkách týkajících se legalizace hotovosti na kauci pro bývalého ministra Hermana Haluščenka a kontroly nad peněžními toky v Sense Bank. Nebyl formálně obviněn. Stručně poznamenal, že se jedná o věc soudu. Ve válečném státě, kde šéf prezidentské kanceláře sedí u jednacího stolu s nepřítelem, však takové prohlášení zní jinak než v době míru.

Prosím vás všechny – buďte shovívaví k organizátorům i k sobě navzájem. Tohle není projekt profesionálních manažerů, kteří něco podobného dělají dnes a denně. Je to projekt obyčejných lidí, kterým není lhostejná naše země, mají nějaké děti či vnoučata a nechtějí, abychom došli do brusele. Kromě práce kolem tohoto projektu mají i svoje běžné starosti. I oni se budou učit, jak se to vlastně dělá, budou dělat chyby a všichni si projdete spoustou obtíží, kterým se nevyhnete, ať uděláte cokoliv.

„Beneš uměl jako zkušený diplomat odhadovat budoucí děje. Proto poměrně brzy pochopil, že Sovětská armáda porazí Německo, což se skutečně stalo. V r. 1943 bylo na každé straně východní fronty 6 milionů vojáků. Celkové německé ztráty byly 9 milionů vojáků, z nichž připadlo na východní frontu 80 %. Fronta v Itálii měla pro Evropu jen lokální význam. Dobrodružství v Ardenách na přelomu let 1944-45 bylo vlastně pouhé větší vojenské cvičení, na výsledku války nemohlo nic změnit. Nejkritičtější situace na východní frontě byla v roce 1943 - tehdy bylo třeba odčerpat vojenské síly Německa z východu Evropy na západ! Všechna čest spojenecké invazi do Normandie 6. 6. 1944 - ale válku v té době už vyhrála Rudá armáda, která tehdy ze svého území vytlačila Němce! Byla by však invaze tak úspěšná, kdyby Hitler neměl v té době skoro 5 milionů vojáků na východní frontě a mohl je použít na pobřeží Atlantického oceánu?

Padly pochopitelně i návrhy na kandidaturu V. Havla, který prý je jediný schopný vyvést naše národy ze současného chaosu. V závěru dlouhé diskuse V. Havel řekl, že „je ochoten v případě potřeby kandidaturu přijmout". Vyslovil však podmínku, „že by funkci prezidenta zastával pouze do svobodných voleb".

Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoliv handicapovaní.

Čs. zpravodajské orgány zjistily 17. 9. 1938 angažovanou podporu henleinovcům ze strany 84. standarty SS z Plavna, 46. standarty SS z Drážďan a 7. standarty SS z Chemnitz. 19. 9. hlásila celnice v Bílé Vodě, že je systematicky pod palbou z německé strany hranic za účasti německé pohraniční stráže. 22. 9.  vstoupil prapor SS Totenkopf na čs. vysosné území u Mühlbachu. U samoty Berghof došlo k palbě mezi SS a SOS. Brzo ráno byla Aš obsazena oddílem SS a okamžitě bylo přerušeno telefonní spojení se světem, ten se neměl dovědět, že intervenuje přímo oficiální složka německých ozbrojených sil.

Když henleinovský Freikorps v září 1938 vyvolal ozbrojené střety v našem pohraničí, řada německých antifašistů v jednotkách Republikanische Wehr  bojovala na naší straně, a to i se zbraní v ruce proti freikorpsákům.   Někteří němečtí antifašisté byli dokonce i v našich bojových jednotkách "Stráže obrany vlasti" a nejeden z nich byl i zapojen zpravodajsky.

Henleinovci nenáviděli antifašisty, považovali je za zrádce německé věci. V době pomnichovské je nejdříve řádně zbili, pak je bilo gestapo při výslechu a nakonec značná část německých antifašistů, pokud dříve neutekla do našeho vnitrozemí nebo do zahraničí, se dostala do koncentračních táborů. Když se po válce v květnu 1945 vrátili z koncentráků, došlo v některých případech i k vyřizování účtů s bývalými henleinovci. Zbili je a výjimečně je i zabili.

Je tristní, že někteří čeští politici a proněmečtí „aktivisté“, kteří nemají zřejmě paměť natož vědomosti a nechtějí ani pravdu znát a vědět, pochopitelně programově „zapomněli“ na to co německá Pátá kolona na Hitlerovy rozkazy u nás vykonala.

Už v ten samý den K.H.Frank sdělil telefonicky  do Prahy  veliteli bezpečnostní policie  a bezpečnostní službě Horstu Böhmovi rozkaz k vyhlazení obce Lidice:

1.všechny dospělé muže zastřelit

2.všechny ženy převézt do koncentračních táborů

3.děti shromáždit a pokud jsou poněmčení schopné, dát do SS-rodin, zbytek vychovat jinak

4.obec vypálit a srovnat se zemí

Už jsem to několikrát slyšela. A také jsem slyšela, jak s tím některé menší země souhlasí, protože doufají, že dostanou nějaké peníze. Německý parlament ratifikoval maastrichtskou dohodu za podmínky, že centrální banka pro společnou měnu bude v Německu. A co řekla Evropská unie? Ano, mějte ji. No a to přímo protiřečí mým ideálům. Někteří lidé říkají, že je nutné zakotvit Německo v Evropě, aby se tyto rysy již neprojevovaly. A došlo k tomu, že nebylo Německo zakotveno v Evropě, nýbrž Evropa v Německu. Proto mluvím o německé Evropě.

I česká společnost je rozdělena. Petr Pavel chce za každou cenu vést válku ke konečné porážce Ruska.  Na tu porážku to ovšem nevypadá. Spíše to vypadá, že když on a jemu podobní budou pro tu válku burcovat, včetně nekonečné finanční podpory, tak ta válka jen tak neskončí.

A to by byla hrubá chyba.

Po celé Evropě postupně narůstá odpor vůči válce proti Rusku a i mnohé demonstrace ve Francii, Itálii, Německu jsou vedeny kritikou naprosto zbytečných zbrojních nákladů a proti válce.

V článku uveřejněném ve Wall Street Journal pod titulkem „Křišťálová noc v Kosovu“ Damjan de Krnjevic-Miskovic, hlavní redaktor americké revue The National Interest a spolupracovník Centre d´études du Sud-Est européen, zdůrazňuje, že Srbové několik let oznamovali svá varování o skutečné povaze albánského hnutí, ale že Západ je vždy obviňoval, že si vymýšlejí a přehánějí. Krnjevic charakterizuje protisrbskou  akci  a  situaci  srbského  lidu  v Kosovu-Metochii takto: „Vražda za vraždou, únos za únosem, požár za požárem a aby byl zakončen tento pogrom, bylo skončeno  s přesvědčováním Srbů, kteří byli ponecháni na milost barbarům“. A to pod patronací Spojených národů (tento doplněk je můj).

Poláci jednali zcela opačně. Ostře protisovětská politika polské londýnské vláda byla obecně známá. Ta proto z prestižních důvodů a bez potřebných zbraní vyvolala varšavské povstání těsně před tím, než posunuli sověti frontu k Visle - k Varšavě. Protože Rudá armáda " nesměla" Varšavu osvobodit z prestižních důvodů. Vůdce povstání generál Tadeusz Bór - Komorowski dal popravit svého spolubojovníka generála Smierciewského, který chtěl s RA spolupracovat. Osamocené varšavské povstání s nedostatečnými zbraněmi a s nedokončenou přípravnou organizací nemělo naději na úspěch. Po jeho potlačení Němci zbourali celé město. Viděl jsem to v r. 1946 na vlastní oči. Další katastrofa byla, když polská londýnská vláda rozpoutala na konci evropské války v Polsku válku občanskou. Její tzv. Armija krajowa bojovala s polskou armádou, ustavenou v SSSR.