České národní listy

Prezident Petr Pavel vetoval zákon o státních zaměstnancích. Koalice může jeho veto ve Sněmovně překonat, problém ale tím nezmizí. Sporné ustanovení o vedoucích stálých misí může nakonec skončit před Ústavním soudem.

Chci tvrdit, že ten politik, ta vláda, která prosazuje národní zájem, bude vždy ve výhodě proti tomu, kdo to nebude dělat. Pokud předchozí vláda Petra Fialy respektovala především mocenské zájmy Bruselu a Washingtonu, před těmi českými, zdá se, že Babišova vláda k problému národního zájmu přistupuje trochu jinak. Andrej Babiš osobně se snaží manévrovat v evropské politice mezi zájmy jednotlivých velmocí i mocenských skupin. Myslím, že je to tak správné.

Německo se proto tajně rozhodlo zřídit speciální, tajnou jednotku, která bude posílat zbraně na Ukrajinu a podporovat Zelenského ve válce proti Rusku. Německo je zapojeno do války proti Rusku. Porušuje svou ústavu a podílí se na přípravách na útočnou válku.

Nejvyšší veřejný žalobce Ukrajiny Kravčenko je obviněn z korupce, stejně tak jako před ním celá řada ministrů a blízkých spolupracovníků i podnikatelských kortešů prezidenta Zelenského. Představa, že by tato země byla v krátké době součástí Evropské unie je pro mě z říše velkého politického hororu. To, co se děje na Ukrajině v oblasti korupce je něco tak obludně gigantického, že proti tomu tolik vysmívané devadesátky v naší zemi jsou burským oříškem. Zlaté toalety a nákupy desítek a možná stovek nemovitostí lidmi z okruhu Zelenského v  západní Evropě a vlastně po celém světě, to je něco, co mně rozum vůbec nebere.

Andrej Babiš reaguje v podstatě stejně jako za covidu. Chaoticky. Což je logické, když musíte zůstat v mantinelech neoliberální demokracie. V rámci dnešních možností totiž můžete maximálně navrhovat nové daně pro chudinu. Jak to kdysi řekl Václav Klaus mladší? Můžete se chovat jako samospráva terezínského gheta a rozhodnout se, koho obětujete. Na osvobození musíte mít jinou odvahu… alespoň takovou, jakou má Alice Weidel, která jasně řekla, kam bude muset zajet, pokud mají z německého průmyslu zůstat alespoň žalostné zbytky.

Neprávem se nám desítky let vytýká, že jsme se „nevyrovnali“ s minulostí. Ale vždyť právě ten mezinárodními dohodami podložený odsun byl a je naším vyrovnáním s minulostí na základě jak historických zkušeností tak  prognóz  pravděpodobné budoucnosti. Zdálo se, že je všeobecně přijatý. Připomeňme si, jak v předlistopadovém období zahraniční rozhlasové centrály důsledně odmítaly veškeré „strašení“ revanšismem odsunutých Němců jako sovětskou propagandu. Zdůrazňovaly, že v SRN proběhl bezchybný demokratizační proces, takže se nemáme čeho obávat.

Navrhujeme proto jménem všech našich petentů, jménem 360 tisíc obětí německého teroru, a milionů dalších, kteří po šest let trpěli v tzv. protektorátu, abychom  urychleně a s velkou naléhavostí požádali Německo, aby nám začalo splácet reparace, které nám dluhuje. Opíráme se nejen o Pařížskou reparační úmluvu, o princip mezinárodního práva, který jasně říká, že agresor je povinen oběti své agrese nahradit škody, které jí vznikly, ale také i o závazná veřejná prohlášení významných německých ústavních i politických činitelů, počínaje kancléřem W. Brandtem a konče H.D. Genscherem, ministrem zahraničních věcí. Tito i další němečtí představitelé nám slíbili, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile bude opět sjednocené.  A k tomu zatím nedošlo, ač Německo je sjednocené již  30 let a samo sebe označuje za právní stát.

Stručně řečeno. My jsme obětí německé agrese, o tom nikdo nepochybuje, Německo je agresorem. Podle uvedeného principu mezinárodního práva je povinno nám zaplatit škody, které nám jeho agresí vznikly.

Proti diskusi na téma německých (nesplacených) reparací byl komplet celý tzv. demoblok (ODS, TOP 09, KDU/ČSL a STAN – jen nemnozí se alespoň zdrželi, konkrétně Petr Gazdík ze STAN a Václav Klaus, tehdy ještě za ODS).

V dojemné shodě s demoblokem hlasovali Piráti (jen dva se zdrželi) a ČSSD (tři se zdrželi, jediný statečný, tehdy ještě sociální demokrat Jaroslav Foldyna, se nebál vyslovit svůj hlas pro návrh).

Rozpolceným výsledkem se vykázali poslanci ANO. Kromě Julia Špičáka (hlasoval pro návrh), ostatní byli v poměru cca 3:2 proti nebo se zdrželi. Nemusím asi dodávat, že kolektivně pro návrh byli jen členové SPD a KSČM (kromě pár chybějících).

V Protokolu o jednání Krymské konference ze dne 11.února 1945 v části V. Reparace je mimo jiné zakotveno: 2. Věcné reparace budou na Německu vymáhány v těchto třech formách:

a) Odnětím německého národního majetku, který je na samém území Německa i mimo něj…;

b) Ročními dodávkami zboží běžné výroby po dobu, která bude ustanovena;

c) Použitím německé práce

D. Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejich příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejich reparací. Při tom se má ta to, že toto ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, jež by mohly vzniknouti ve věci majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka  dotyčné země v době, kdy byla okupována nebo anektována Německem, nebo kdy vstoupila do války.“

Demokracie by sama sebe přivedla ke zkáze, jestliže by se názory a jednáním menšiny cítila zavázána k opatřením, jež by již odporovala její základní hodnotové orientaci. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. není tedy ani z tohoto pohledu svévolným aktem, ale sankcí směřující k zabezpečení funkcí a smyslu lidských práv a svobod, jejich konstruktivního sociálního přínosu a prohloubení smyslu pro odpovědnost. Práva někdejších občanů Československa bylo nutno po ukončení nacistické okupace omezit ne proto, že zastávali odlišné postoje, ale z toho důvodu, že tyto jejich postoje byly v celkovém kontextu nepřátelské vůči samé podstatě demokracie a jejímu hodnotovému řádu a ve svých důsledcích představovaly podporu útočné válce. Tato omezení platí v daném případě stejně pro všechny případy splňující stanovenou podmínku, totiž vztah nepřátelství k Československé republice a její demokratické státní formě, bez ohledu na národnostní příslušnost.

1. Termín "kolektivní vina", určený k použití na německý lid, vytvořil lord Robert Vansittart, tajemník premiérů Stanleyho Baldwina a Ramsaye McDonalda, poté sloužil jako stálý podtajemník ministerstva zahraničí až do roku 1937, kdy byl kvůli své otevřené germanofobii a nepřátelským postojům vůči stoupencům appeasementu odstaven na vedlejší kolej zdánlivým povýšením na „poradce ministerstva zahraničí“.

"Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit. Cesta, kterou lze doporučit, je požádat Spolkovou republiku – jako ochrannou mocnost sudetských Němců – aby veškeré dosud trvající otázky, které vyplývají z tohoto komplexu otázek, objasňovala a řešila smluvní cestou. A to za spolupůsobení patronátního Bavorska a legitimních zástupců sudetských Němců. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit  majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko.  Tyto záležitosti je nutno dojednat. "

Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.

Aktuálně.cz

Benešovy dekrety patří na smetiště dějin, říká Bernd Posselt

8.6.2014

Prezidentovy požadavky na období 2026–2029, kdy bude současná vláda u moci, dosahují po zohlednění růstu HDP a postupného navyšování výdajů směrem k 5% cíli NATO zhruba 1 bilionu Kč. Jeden bilion korun představuje 200 milionů Kč na každého z 5 000 bojeschopných vojáků Armády ČR. Jakožto vrchní velitel ozbrojených sil by měl Pavel podrobněji vysvětlit, jakým způsobem by podle něj měla být tato bezprecedentní suma peněz vynaložena.

Na 2. Dni podnikatelů parlamentní frakce AfD v Bundestagu prohlásila, že Německo potřebuje obnovit jadernou energetiku, nakupovat zemní plyn a ropu tam, kde jsou nejlevnější, tedy podle ní především v Rusku, a co nejrychleji se zapojit do mírových rozhovorů s Moskvou. Nejde prý pouze o ukončení války, ale také o základní bezpečnostní a hospodářský zájem Německa. Stejnou linii Weidelová představila [1] již v rozhovoru pro Reuters, kde spojila ztrátu levných ruských energií s oslabováním německého průmyslu a rušením pracovních míst.

„Zde dlužno uvésti, že čeští živnostníci jsou bezvýjimečně bojkotováni.“ V Broumově byly dokonce v továrnách a na budově školy vyvěšeny vyhlášky přímo vyzývající obyvatelstvo k bojkotování všech českých obchodů a některých židovských německých firem. V Českém Krumlově byl zřízen tzv. Wirtschaftsamt, který provedl v židovských a českých firmách inventuru a poté do nich dosadil správce, kteří řídili provoz a odváděli mu denní tržbu, načež obdrželi potvrzení a nikoli prostředky k obratu.

Odešli, museli odejít, že se dopustili na nás těžkých zločinů, že se podíleli na vraždách Čechoslováků, tedy i německých antifašistů, a do poslední chvíle byli věrní nacismu. Historické příčiny mají i své důsledky. Proto konečně už by neměli nás obviňovat ze všech možných zločinů a uvědomit si, že největším nepřítelem „sudetismu“ byl nacismus, Hitler a jeho kumpáni, znacizovaní henleinovci v čele s Henleinem a Frankem, kteří jsou odpovědní za smrt snad až 200 tisíců padlých sudetů v německých uniformách, stejně tak jako za přesídlení německého obyvatelstva z Československa.

Podle jeho názoru by Berlín neměl tuto možnost jen tak odmítat, nýbrž by měl hledat způsoby, jak zmírnit napětí a obnovit dialog s Moskvou.

Vzpomeňme na všechny zabité děti z Donbasu! Sami nevíme, kolik jich zabili. Patří mezi ně i Viky Kucharčuk.

To je onen ohavný modus operandi válek, který kdysi označil již Winston Spencer Churchill: "Bombardování Berlína, Kolína a Porůří mělo počátek v bombardování Waršavy, Rotterdamu a Coventry.". Kdo první hodil bumenrangem v tomto případě, nechť si vyvodí čtenář laskavě sám.

Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!"

"...Germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,"

k čemuž může dojít ve dvou základních formách, buď vyhubením, či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!)“

Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitř­ní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní pomě­ry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními so­cialisty.. .

Češi se stále ve své velké většině považují za Slovany. Mluví jedním ze slovanských jazyků a dokonce u některých se zachovalo všeslovanské cítění. Propaganda s tím nemůže již desetiletí nic udělat.  A to je špatná zpráva pro ty, kteří chtějí Čechy odnárodnit, zbavit sounáležitosti se slovanským světem, vzít nám náš jazyk a odcizit nám naši kulturu, přepsat nám dějiny a zničit i naši státnost. Měli bychom vědět, kdo tyto zahraniční i vnitřní síly představuje. Měli bychom znát jejich jména a pokud jde o „Čechy“ i jejich politickou příslušnost. Víme, že patří především k TOP 09,  KDU a STANu. Nacházejí se však i v ODS a dokonce v ČSSD. Piráti se zatím celkově nevybarvili, i když i oni, jak můžeme pozorovat, se k těmto cílům staví příznivě.

   Ministr informací RS Miroslav Toholj (citováno dle Lj. Stojadinović: Ratko Mladić - Mezi mýtem a Haagem, Bělehrad, 2006) v té době prohlásil:

-"To nejsou vůbec zajatci, ale vojáci OSN, kterým Srbové odepřeli pohyb... Jen tento měsíc (tj. květen-červen 1995) srbské civilisty a lid západní Slavonie i v Pale bombardovala chorvatská, americká, turecká, španělská, holandská a francouzská letadla i muslimské vrtulníky. Ani srbská armáda, ani srbský lid v Republice Srbské a v Republice Srbská Krajina již tento teror nebudou snášet, v tomto boji jsou všechny prostředky legální... "

Akce proti členům UNPROFORu a civilním zaměstnancům OSN vyvolala bouři nevole a protestů Západu za použití silných slov "barbarské postupy", "sadisté", "necivilizované chování", "chování důstojné Saddáma Husajna" atd.

Noviny byly plné fotografii "zajatých" západních "rukojmí". A copak to, jak byla bombardována Republika Srbská, nebylo barbarské? Nebyly jejich nepravdy, až i jednoznačné lži, negací mezinárodních smluv, důstojnické etiky? Akce byla zcela originální, neprováděly se postupy v souvislosti "se střežením objektů proti bombardování'. Celá ta akce očividně strašně vynervovala "Západ", protože jim pokazila jejich nepoctivou hru kolem stále opakovaných útoků NATO na různé cíle v RS, jejichž výběr nejednou umožňovaly informace členů UNPROFORu a civilních pozorovatelů OSN, podle Mladiće těch "chlapců, kteří se při diskusi o lidských právech zdvořile usmívali na své srbské hostitele a ve stejné době hlásili letadlům NATO, kdy a kam mají svrhnout pumy, co bombardovat."

Dnes v zozname cieľov ozbrojených síl Ruskej federácie stále chýbajú najdôležitejšie logistické objekty Ukrajiny, ako aj… vodcovia ukrajinskej chunty, ktorí sú osobne zodpovední za smrť desiatok tisíc ruských občanov: vojenských aj civilných. Riešenie je na dosah ruky. Ak Rusko  odstráni tieto tri príčiny, strach Západu z jadrovej odvety sa k nemu okamžite vráti.