České národní listy

Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo.

Dnes mají také evropské země možnost alespoň neházet klacky pod nohy prezidentu Trumpovi, pokud usiluje opravdu o mírové dohody na Ukrajině a spojitě s tím také v Perském zálivu. A nejen to, svět potřebuje také dohodu o omezení jaderných zbraní. Zkrátka, přes všechny chyby, které prezident Trump udělal a ještě udělá, je tuto aktivitu - tedy summit s čínským a ruským prezidentem - potřeba nejen pochopit, ale také podpořit.

23. května 1945 informoval ministr Stránský vládu o návštěvě de­legace národního výboru Brna. Sdělila mu, "že tam mají ve vězení asi 1 600 zajištěných osob, z nichž asi 1 500 jsou Němci a zbytek Češi. Obyvatelstvo Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob.

menný seznam tohoto transportu se nezachoval. Osud .lidi z brněnských Kaunicových koleji však potvrdil i rakouský občan Franz Arnold z Vídně, který na dotaz rodičů Marie Sedláčkové "Manky", odpověděl: „Odvedli mne k výslechu, kde jsem musel vysvětlit, proč jsem odsouzen k smrti. Před rozsudkem jsem si měl ještě odpykat deset let nucených prací. Ostatní vězňově odešli. Když jsem se od výslechu vrátit, seděly na levé straně bunkru ženy z našeho transportu a povídaly si. Při tom jsem zaslechl rozmluvu dvou vojáků, kteří si vyprávěli, že ženy mají být také odstraněny. Pokud jsem se dověděl od ostatních vězňů, byli muži v plynově komoře jen přiotráveni, jelikož plyn někam unikal. Proto musel být do komory vpuštěn znovu, aby byli vězňově usmrceni. Po kremaci zůstala jen malá hromádka popela, kterou vězni zachránili. To je vše, co o transportu vím. Že by někdo unikl, nevím, ale jsem si stoprocentně jist, že všichni, kteří tímto transportem do Mauthausenu příjeli, že tam také zahynuli."

Na pochodech či transportech smrti, jež probíhaly od zimy do jara 1945, zemřelo, lépe řečeno, bylo zavražděno, asi 250 tisíc lidí. Někteří z nich, z vězňů koncentračních táborů, či válečných zajatců, nalezlo smrt na našem území.

Cílem těchto pochodů a transportů, o nichž se téměř nemluví, byla likvidace vězňů, svědků bestiálního mučení lidí v KT. Tyto oběti boje proti Německu, o nichž téměř nic nevíme, mají zmizet v zapomnění? Proč?

Na druhé straně sudeti i jejích čeští souputníci stále mluví o tom, že při "vyhánění" německého obyvatelstva z Československa jsme se dopustili zločinů válečných, proti lidskosti a dokonce i genocidních. I o vánočních svátcích jsme mohli slyšet toto lživé obviňování republiky i našich otců a dědů.

„Po návratu na nádraží v Blatné byl transport naložen do vagónů  a dopraven do Kštic u Podbořan, kde zůstal dva dny. V několika hromadných hrobech bylo zde pohřbeno 234 obětí. Dalších 27 mrtvých vězňů bylo odvezeno do Pšova a pohřbeno mimo hřbitovní zeď v několika vrstvách, v hloubce 60 cm.

Foto: Screen vysílání ČT1 Popisek: Odsun Němců ve filmu Gerta Schnirch

Fritz svůj komentář zakončil výzvou k okamžitému zásahu. Zdůraznil, že německá vláda má nyní poslední příležitost poskytnout skutečnou pomoc obětem německých zločinů.

To, že Rakušanova STAN ohlásila útok na post vyzyvatele ANO  nesporně otřese doposud první ODS, protože leklý předseda ODS Kupka objektivně nemá na to být lídrem opozice.

Taková společnost spěje ke kastám s nepřekročitelnými hranicemi, jak to správně říká třeba ing.Slezáček. K feudálním kastám, kdy vládnoucí třídy bydlí odděleně od lidu v satelitních městečkách pro obyčejné občany nedostupných, a nejvyšší třídy v residencích opevněných jako novověké hrady, s příslušnou ochrankou nahrazující někdejší zbrojnoše. Krásně do toho zapadají naši lidovci se svým novopečeným vůdcem panem Grolichem. Dvouprocentní strana starší kamenného uhlí (Co je na lidovcích nového?) - po zničené sociáldemokracii (která má epicentrum na feudalisované Moravě), v panu mnohoobročníku (což kritizoval již M.J,Hus ve století patnáctém) má ideálního předáka...je to výjimka potvrzující pravidlo dnešní převahy hnutí. K takové společnosti jsme to dopracovali v novorežimu tzv.progresivců,kteří by se měli správně nazývat regresivci. Duch Mussoliniho se raduje a jásá. Stavovská společnost je znovu na světě. Novorežim zde obnovil dvě společenské třídy, jejichž privileje zrušila již I. republika - šlechtu a církev římskou. Máme tu období restaurace jako ve Francii po Napoleonovi I. To by bylo téma pro Balzaca...A nejenom pro něj.

Andrej Babiš před loňskými volbami vynaložil obrovské marketingové úsilí, aby ukázal, že je jiný než Fiala či Rakušan. Tenkrát v kampani „vykradl“ všechny programy. Cokoliv, co jen trochu rezonovalo mezi lidmi, to okamžitě začal slibovat také. Mluvili jsme o koncesionářských poplatcích? Šup, už to měl v programu. Všechno, co chtěla SPD či hnutí Stačilo, všechno, na co lidé slyšeli, to všechno slíbil. Měl plná ústa míru, zrušeného nákupu stíhaček, zrušení muniční iniciativy, sliboval valorizaci důchodů, zrušení inkluze, slíbil všem všechno a dokonce se to objevilo i v jeho programovém prohlášení vlády.

A pak se najednou ukázalo, že všechno jede dál úplně stejně. Muniční iniciativa zůstala. Stíhačky zůstaly. Koncesionářské poplatky zůstaly. Inkluze zůstala. Klesly ceny elektřiny, ale to je už dávno a že by všichni na vyúčtování viděli podstatný rozdíl, to také ne. Jestli Babiš chtěl být jiný než Rakušan, tak se mu to moc nepovedlo. Dokonce se mu to nepovedlo ani v tom, že by přestali stíhat lidi za názory. Nedávno sebrali jistou dívčinu za písmeno Z na tričku. Oganesjanova banda řádí dál, ceny benzínu šly nahoru jak za Fialy…

Metody čistky srbského lidu, které zavedlo ultranacionalistické chorvatské hnutí v 90. letech pod rouškou svých polovojenských jednotek, jsou velice podobné těm, které zasáhly tentýž lid na stejných místech o padesát  let  dříve. Byli to Srbové, kteří byli vražděni a vyháněni z Chorvatska na začátku 90. let v předvečer příchodu Tudjmana. Byli to rovněž Srbové, kteří byli vražděni a vyháněni z Kosova-Metochie. V Bosně-Hercegovině a v Kosovu-Metochii, „mezinárodním společenstvím“ v čele se Spojenými státy, které favorizovalo a aktivně podporovalo islámský fundamentalismus, který se v této oblasti učinil odpovědným za četné zločiny  proti  Srbům. Vrcholem  všeho  v  Kosovu-Metochii   bylo,  že  zločiny  proti  Srbům se napříště děly s plnou kolaborací okupačních sil vedených  NATO v  protikladu  s  rezolucí 1244 Rady bezpečnosti, která kvalifikovala podmínky příměří navržené Jugoslávii.

Jak je možne, že oznamiš, že podporuješ Plagu ohledně inkluze? Fakt nevidiš, jak to kurvi naše děcka? Si slepy?

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností."

Poznámka ČNL:

Neopomněl pan premiér H. Seehofer na Česko-německou deklaraci z r. 1997. Hrubě ji porušil, aniž by česká strana proti tomuto jeho jednání protestovala.

V létě 1938 nešlo o československý menšinový problém, nýbrž o následek dlouhodobého působení velkoněmeckého nacistického hnutí v českých zemích. Mnichovské události proto patří do kontextu nacionálněsocialistických dějin, a nikoli do kontextu menšinových konfliktů. Historická jedinečnost nacistického režimu - jeho ideologie a cílů, jeho rasismu a zločinů včetně holocaustu - nedovoluje užívání analogií, a tudíž ani metaforických odkazů na "Mnichov" v běžných politických konfliktech. Proto by bylo jistě záhodno méně než doposud o "Mnichovu 1938" rozjímat a místo toho věnovat větší pozornost vzpomínkám, výzkumu a vysvětlení mnichovských událostí samotných. Mezinárodněpolitické souvislosti kolem "Mnichova" nebyly totiž příčinou mnichovské dohody, nýbrž následkem dvacetiletého vývoje všeněmeckého nacistického hnutí ve třech sousedních státech: Rakousku, Československu a Německu.

Ačkoliv dříve bylo soužití obou národností přijatelné, po aktivitě Konráda Henleina byla většina německých občanů zfanatizována a život pro nás se stal utrpením. Zůstat v Nýrsku nebylo možné, český živnostník neměl naději na přežití a my bychom museli navštěvovat německou školu. Věřili jsme v ujišťování vlády, že nedojde k postoupení území, a tak k vlastní škodě jsme odešli až bezprostředně před příchodem německé armády.

Stručně řečeno: Nebezpečné ohnisko nepokojů, jehož financování se očekává už jen od pošetilých Němců – ačkoli ti už k tomu nemají prostředky. Ursula von der Leyenová, ona tupá blondýna z Pobaltí Kaja Kallasová a válečničtí potomci nacistů přímo u nás doma v Německu dovedli národy – a to zcela vědomě – přímo do ukrajinské pasti. Tyto politické zločince však nečeká žádný „Norimberk 2.0“ – namísto toho budou pobírat štědré penze a možná čas od času navštíví svou loutku Zelenského v jeho luxusním exilu kdesi ve světě.

Veľký Bocian urovnal spor v koalici, ale nijak neurovnal postoj veřejnosti k inkluzi. Ta ji prostě nechce, nechce a nechce. Jestli to Babiš nechápe, doplatí na to. Inkluzi vyřeší zavedení speciálních tříd, nikoliv nasazení dražších asistentů ani spádovost poraden. Inkluze totiž způsobila nikoliv odstranění zvláštních škol, ale udělala zvláštní školy ze všech škol.

Ano, dnes je český národ opět v ohrožení. Podívejte se však po celé Evropské unii. Můžete zjistit, že i německý, francouzský, anglický a další národové jsou v ohrožení, např. válkou, zradou svých některých ústavních činitelů, velkými vnitřními nepokoji, spojenými s migrací, "zeleným údělem", nedostatkem levných energií, inflací, velkými, jen velmi těžko splatitelnými dluhy států, podnikatelské sféry, celkovou ekonomikou. Nestrašte nás proto, že  český národ je bezmocný, že si sám nevládne. Totéž můžeme říci, pokud chceme být objektivní, i o řadě dalších národů.

Havlíčku, ty vzore pravdy,

zase nás tu bijí.

Místo Benešovy republiky

máme klubko zmijí.

Sebekritickou analýzu si vláda od samotné hlavy až po jednotlivé ministry musí učinit.

Má před sebou ještě tři roky práce.  A to je mnoho času věci změnit.

Zbědovaný, s košilí rozedranou,

v cárech, jež nezakryjí jeho rány,

vychrtlý, zkřehlý, s hlavou ovázanou,

bez pláště, provázkem jen přepásaný,

a boty neměl, dřeváky strašné jen,

on šel – byl mezi tisíci tak samoten -

však oči měl,

ty do dáli se kamsi dívaly,

ty dívaly se kamsi do dáli

vzdáleným, nepřítomným pohledem.

Zadruhé, je zapotřebí začít Andreje bedlivě sledovat, jestli se nenakazil Dienstbierismem. To je prosím smrtelná politická nemoc, která se projevuje postupnou zradou voličů z řad obyčejných lidí a podbízením se pražské kavárně a Jindvuichu Šídvuovi. Symtomy dlouho zůstávají skryté, projevují se stále větší nasraností voličů a vyhřeznou ve chvíli, kdy se objeví jiná politická strana, která uprazdňující se místo převezme. Následuje terminální fáze rychlého úpadku, který je provázen neschopností zpětné vazby a dlouhými prázdnými diskusemi v pražských kuloárech. Dokud je politická strana zdravá, je majnstrýmovými presstitutkami označována za extrémistickou, ale jakmile se Dienstbierismus pevně uchytí, začne být partaj novináři chválena, poplácávána po zádech lepšími lidmi, dokonce začne dostávat peníze od Barty a Šenkypla, ale nikdo ji nevolí.

      Vůle po dominaci je rovněž jediným možným vysvětlením některých praktik Spojených států, na první pohled iracionálních, jako byl nátlak na Izetbegoviče, aby zrušil  svůj  podpis  na  plánu  Cutilheiro*),  nebo později rušivou americkou akci méně známou veřejnosti proti pozdějším mírovým rozhovorům, jako byl plán Vance - Owen - Stoltenberg a jiných mírových smluv. Je evidentní, že mír na Balkáně nebyl v zájmu Spojených států do té doby, než vojenská a jiná přítomnost USA a NATO bude zajištěna a dokud nebudou vytvořeny všechny podmínky proto, aby řešení byla přijata pod americkou patronací.

Ale dohodou o dodávkách nafty s Putinem i odstoupením od idiotských pekelných cel na země, které odebírají suroviny z Ruska se postavil na stranu míru a rozumu.

V době Hitlerova převzetí moci v lednu 1933 byla DNSAP nejsilnější německou politickou stranou v ČSR. Poté se sama rozpustila, protože o její činnosti jako páté koloně hitlerovského režimu a jeho velkoněmeckých cílů již tehdy nebylo pochyb a jednalo se o jejím zákazu. Její vedoucí politici se postarali o založení náhradní strany, do jejíhož čela vybrali spoluprací s DNSAP nezkompromitovaného učitele tělocviku z Aše.

Jak „čeští“ Němci zaplakali nad svou snahou o odtržení „německého území“ od Československé republiky

a připojení k Rakousku a s Rakouskem pak k Velkému Německu

Dokument vyzývá federální vládu státu, aby se vydala směrem k „diplomatickému urovnání a zabránění další eskalaci války“, kterou Rusko vede proti Ukrajině.

Rezoluci podpořili členové stran Alternativa pro Německo (AfD) a Aliance pro sociální spravedlnost a inteligentní ekonomiku (BSW), které dohromady drží 44 z 83 křesel v zemském sněmu.

„Přesně tak… Konec energetické spolupráce, která úspěšně fungovala více než 50 let, nepochybně vedl ke ztrátě prosperity – nejen v Německu, ale v celé Evropě,“ prohlásil Schröder.

Činíme toto prohlášeni na základě svého historického a přirozeného práva. Byli jsme nezávislým státem od sedmého století; a v roce 1526 jsme se jako nezávislý stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili s Rakouskem a s Uhry v obrannou unii proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv jako nezávislý stát v této konfederaci. Habsburkové rozbili svou smlouvu s našim národem tím, že bezprávně porušovali naše práva a znásilňovali ústavu našeho státu, kterou se sami zavázali dodržovat, a my proto odpíráme zůstat částí Rakouska-Uherska v jakékoli podobě.