České národní listy

Andrej Babiš před loňskými volbami vynaložil obrovské marketingové úsilí, aby ukázal, že je jiný než Fiala či Rakušan. Tenkrát v kampani „vykradl“ všechny programy. Cokoliv, co jen trochu rezonovalo mezi lidmi, to okamžitě začal slibovat také. Mluvili jsme o koncesionářských poplatcích? Šup, už to měl v programu. Všechno, co chtěla SPD či hnutí Stačilo, všechno, na co lidé slyšeli, to všechno slíbil. Měl plná ústa míru, zrušeného nákupu stíhaček, zrušení muniční iniciativy, sliboval valorizaci důchodů, zrušení inkluze, slíbil všem všechno a dokonce se to objevilo i v jeho programovém prohlášení vlády.

A pak se najednou ukázalo, že všechno jede dál úplně stejně. Muniční iniciativa zůstala. Stíhačky zůstaly. Koncesionářské poplatky zůstaly. Inkluze zůstala. Klesly ceny elektřiny, ale to je už dávno a že by všichni na vyúčtování viděli podstatný rozdíl, to také ne. Jestli Babiš chtěl být jiný než Rakušan, tak se mu to moc nepovedlo. Dokonce se mu to nepovedlo ani v tom, že by přestali stíhat lidi za názory. Nedávno sebrali jistou dívčinu za písmeno Z na tričku. Oganesjanova banda řádí dál, ceny benzínu šly nahoru jak za Fialy…

Metody čistky srbského lidu, které zavedlo ultranacionalistické chorvatské hnutí v 90. letech pod rouškou svých polovojenských jednotek, jsou velice podobné těm, které zasáhly tentýž lid na stejných místech o padesát  let  dříve. Byli to Srbové, kteří byli vražděni a vyháněni z Chorvatska na začátku 90. let v předvečer příchodu Tudjmana. Byli to rovněž Srbové, kteří byli vražděni a vyháněni z Kosova-Metochie. V Bosně-Hercegovině a v Kosovu-Metochii, „mezinárodním společenstvím“ v čele se Spojenými státy, které favorizovalo a aktivně podporovalo islámský fundamentalismus, který se v této oblasti učinil odpovědným za četné zločiny  proti  Srbům. Vrcholem  všeho  v  Kosovu-Metochii   bylo,  že  zločiny  proti  Srbům se napříště děly s plnou kolaborací okupačních sil vedených  NATO v  protikladu  s  rezolucí 1244 Rady bezpečnosti, která kvalifikovala podmínky příměří navržené Jugoslávii.

Jak je možne, že oznamiš, že podporuješ Plagu ohledně inkluze? Fakt nevidiš, jak to kurvi naše děcka? Si slepy?

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností."

Poznámka ČNL:

Neopomněl pan premiér H. Seehofer na Česko-německou deklaraci z r. 1997. Hrubě ji porušil, aniž by česká strana proti tomuto jeho jednání protestovala.

V létě 1938 nešlo o československý menšinový problém, nýbrž o následek dlouhodobého působení velkoněmeckého nacistického hnutí v českých zemích. Mnichovské události proto patří do kontextu nacionálněsocialistických dějin, a nikoli do kontextu menšinových konfliktů. Historická jedinečnost nacistického režimu - jeho ideologie a cílů, jeho rasismu a zločinů včetně holocaustu - nedovoluje užívání analogií, a tudíž ani metaforických odkazů na "Mnichov" v běžných politických konfliktech. Proto by bylo jistě záhodno méně než doposud o "Mnichovu 1938" rozjímat a místo toho věnovat větší pozornost vzpomínkám, výzkumu a vysvětlení mnichovských událostí samotných. Mezinárodněpolitické souvislosti kolem "Mnichova" nebyly totiž příčinou mnichovské dohody, nýbrž následkem dvacetiletého vývoje všeněmeckého nacistického hnutí ve třech sousedních státech: Rakousku, Československu a Německu.

Ačkoliv dříve bylo soužití obou národností přijatelné, po aktivitě Konráda Henleina byla většina německých občanů zfanatizována a život pro nás se stal utrpením. Zůstat v Nýrsku nebylo možné, český živnostník neměl naději na přežití a my bychom museli navštěvovat německou školu. Věřili jsme v ujišťování vlády, že nedojde k postoupení území, a tak k vlastní škodě jsme odešli až bezprostředně před příchodem německé armády.

Stručně řečeno: Nebezpečné ohnisko nepokojů, jehož financování se očekává už jen od pošetilých Němců – ačkoli ti už k tomu nemají prostředky. Ursula von der Leyenová, ona tupá blondýna z Pobaltí Kaja Kallasová a válečničtí potomci nacistů přímo u nás doma v Německu dovedli národy – a to zcela vědomě – přímo do ukrajinské pasti. Tyto politické zločince však nečeká žádný „Norimberk 2.0“ – namísto toho budou pobírat štědré penze a možná čas od času navštíví svou loutku Zelenského v jeho luxusním exilu kdesi ve světě.

Veľký Bocian urovnal spor v koalici, ale nijak neurovnal postoj veřejnosti k inkluzi. Ta ji prostě nechce, nechce a nechce. Jestli to Babiš nechápe, doplatí na to. Inkluzi vyřeší zavedení speciálních tříd, nikoliv nasazení dražších asistentů ani spádovost poraden. Inkluze totiž způsobila nikoliv odstranění zvláštních škol, ale udělala zvláštní školy ze všech škol.

Ano, dnes je český národ opět v ohrožení. Podívejte se však po celé Evropské unii. Můžete zjistit, že i německý, francouzský, anglický a další národové jsou v ohrožení, např. válkou, zradou svých některých ústavních činitelů, velkými vnitřními nepokoji, spojenými s migrací, "zeleným údělem", nedostatkem levných energií, inflací, velkými, jen velmi těžko splatitelnými dluhy států, podnikatelské sféry, celkovou ekonomikou. Nestrašte nás proto, že  český národ je bezmocný, že si sám nevládne. Totéž můžeme říci, pokud chceme být objektivní, i o řadě dalších národů.

Havlíčku, ty vzore pravdy,

zase nás tu bijí.

Místo Benešovy republiky

máme klubko zmijí.

Sebekritickou analýzu si vláda od samotné hlavy až po jednotlivé ministry musí učinit.

Má před sebou ještě tři roky práce.  A to je mnoho času věci změnit.

Zbědovaný, s košilí rozedranou,

v cárech, jež nezakryjí jeho rány,

vychrtlý, zkřehlý, s hlavou ovázanou,

bez pláště, provázkem jen přepásaný,

a boty neměl, dřeváky strašné jen,

on šel – byl mezi tisíci tak samoten -

však oči měl,

ty do dáli se kamsi dívaly,

ty dívaly se kamsi do dáli

vzdáleným, nepřítomným pohledem.

Zadruhé, je zapotřebí začít Andreje bedlivě sledovat, jestli se nenakazil Dienstbierismem. To je prosím smrtelná politická nemoc, která se projevuje postupnou zradou voličů z řad obyčejných lidí a podbízením se pražské kavárně a Jindvuichu Šídvuovi. Symtomy dlouho zůstávají skryté, projevují se stále větší nasraností voličů a vyhřeznou ve chvíli, kdy se objeví jiná politická strana, která uprazdňující se místo převezme. Následuje terminální fáze rychlého úpadku, který je provázen neschopností zpětné vazby a dlouhými prázdnými diskusemi v pražských kuloárech. Dokud je politická strana zdravá, je majnstrýmovými presstitutkami označována za extrémistickou, ale jakmile se Dienstbierismus pevně uchytí, začne být partaj novináři chválena, poplácávána po zádech lepšími lidmi, dokonce začne dostávat peníze od Barty a Šenkypla, ale nikdo ji nevolí.

      Vůle po dominaci je rovněž jediným možným vysvětlením některých praktik Spojených států, na první pohled iracionálních, jako byl nátlak na Izetbegoviče, aby zrušil  svůj  podpis  na  plánu  Cutilheiro*),  nebo později rušivou americkou akci méně známou veřejnosti proti pozdějším mírovým rozhovorům, jako byl plán Vance - Owen - Stoltenberg a jiných mírových smluv. Je evidentní, že mír na Balkáně nebyl v zájmu Spojených států do té doby, než vojenská a jiná přítomnost USA a NATO bude zajištěna a dokud nebudou vytvořeny všechny podmínky proto, aby řešení byla přijata pod americkou patronací.

Ale dohodou o dodávkách nafty s Putinem i odstoupením od idiotských pekelných cel na země, které odebírají suroviny z Ruska se postavil na stranu míru a rozumu.

V době Hitlerova převzetí moci v lednu 1933 byla DNSAP nejsilnější německou politickou stranou v ČSR. Poté se sama rozpustila, protože o její činnosti jako páté koloně hitlerovského režimu a jeho velkoněmeckých cílů již tehdy nebylo pochyb a jednalo se o jejím zákazu. Její vedoucí politici se postarali o založení náhradní strany, do jejíhož čela vybrali spoluprací s DNSAP nezkompromitovaného učitele tělocviku z Aše.

Jak „čeští“ Němci zaplakali nad svou snahou o odtržení „německého území“ od Československé republiky

a připojení k Rakousku a s Rakouskem pak k Velkému Německu

Dokument vyzývá federální vládu státu, aby se vydala směrem k „diplomatickému urovnání a zabránění další eskalaci války“, kterou Rusko vede proti Ukrajině.

Rezoluci podpořili členové stran Alternativa pro Německo (AfD) a Aliance pro sociální spravedlnost a inteligentní ekonomiku (BSW), které dohromady drží 44 z 83 křesel v zemském sněmu.

„Přesně tak… Konec energetické spolupráce, která úspěšně fungovala více než 50 let, nepochybně vedl ke ztrátě prosperity – nejen v Německu, ale v celé Evropě,“ prohlásil Schröder.

Činíme toto prohlášeni na základě svého historického a přirozeného práva. Byli jsme nezávislým státem od sedmého století; a v roce 1526 jsme se jako nezávislý stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili s Rakouskem a s Uhry v obrannou unii proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv jako nezávislý stát v této konfederaci. Habsburkové rozbili svou smlouvu s našim národem tím, že bezprávně porušovali naše práva a znásilňovali ústavu našeho státu, kterou se sami zavázali dodržovat, a my proto odpíráme zůstat částí Rakouska-Uherska v jakékoli podobě.

Podle informací zveřejněných v ukrajinském emigrantském týdeníku „Šlach Peremohy“ (Cesta k vítězství) byl vykonavatelem rozsudku smrti funkcionář KGB. Atentátník použil plynovou pistoli s tlačítkem obsahujícím plyn (jedovatý kyanid), který způsobil Banderaovu smrt [18]. Vůdce OUN zabil v Mnichově Ukrajinec Bohdan Nikolajevič Stašinský, což mělo symbolický rozměr.

V únoru 1940 svolal sjezd svých stoupenců a způsobil rozkol v OUN. Vznikla OUN melnikovců, nad kterou drželo patronát Gestapo, a OUN banderovců pod ochranou Abwehru. Na Banderaův příkaz byla 30. června 1941 ve Lvově vytvořena tzv. Banderaova vláda, jejímž premiérem se stal Jaroslav Stečko-Karbovič, a bylo vyhlášeno vznik nezávislé Ukrajiny [12].

Rozhodnutí Ukrajinců překvapilo německé úřady, které Banderu a jeho spolupracovníky zatkly a 15. října 1941 je uvěznily v táboře v Sachsenhausenu. Kromě Bandery byli v táboře uvězněni mimo jiné Jaroslav Stečko, Andrij Melnik, Taras Bulba-Borovec, kteří byli až do září 1944 drženi ve speciálním bunkru Zellenbau určeném pro politické vězně a vězně požívající určitých výsad.

 Stepan Bandera je již po desetiletí národním hrdinou Ukrajiny a symbolem boje za nezávislost „ukrajinského impéria“. Pro většinu Poláků, zejména pro potomky někdejších obyvatel Volyně a Podolí, kteří obývali území Druhé polské republiky, je Bandera pejorativním symbolem genocidy, krutosti, loupeží, zvrácenosti a sadismu.

Neznalost historických faktů z této Deklarace je zřejmý. Akt usmíření pojala současná politická reprezentace města Brna přijetím všech nesmyslů o kolektivní vině, pochodu smrti, aktu pomsty, jak ho líčí SL a jeho spojenci.

Vlna odporu vedla ve městě Brně k uspořádání konference historiků a příspěvky, které na ní zazněly vyšly ve sborníku „Komu sluší omluva. Historická pravda o poválečných událostech, který vydal Občanský a odborný výbor Brno,z.s. v r.2016. Celé městské radě byl sborník předán.

Kdo jsou dnešní vykladači mýtů?

Brzy po nástupu prezidenta V.Havla byla zrušena vládní komise pro stíhání válečných zločinců. Proč? Následovala omluva tzv.sudetským Němcům za odsun, přestože je nevyvratitelným faktem, že naprostá většina se přihlásila k německé říši a zůstala věrna Hitlerovi až do konce války. Před příchodem volali: “Chceme do říše!“, aby při odchodu z naší země volali a vyhrožovali: “My se vrátíme!“ Na to zapomněli mnozí naši politici, publicisté, kulturní pracovníci a církevní hodnostáři? Z jakých důvodů se podbízejí Sudetoněmeckému landsmanšaftu /SL/ a pomáhají odsunutým  Němcům v jejich letitém a neskrývaném revanšismu?

Když se na některé podíváme, kdo jsou a proč to dělají, nacházíme odpověď ve starém českém přísloví: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“

A v době, kdy jsem žádost o připojení podával, měl Andrej Babiš ještě plnou důvěru národa, že je konec koncesionářským poplatkům, že se udělá pořádek na ministerstvu vnitra a že bude zrušena inkluze. V době, kdy nás připojili, už víme, že na vnitru zůstali všichni Rakušanovi lidi, náčelník generálního štábu, kterého navrhl sám Babiš, se postavil ministrovi obrany a pochválil generála Haratka za to, že z České republiky dělá juntu a na podstatě inkluze se nic nezmění, jen to bude stát víc peněz.

Zatímco Zelenskij pokračuje ve svých neustálých cestách do zahraničí, kde žebrá o pomoc – což vyvolává otázku, kdy vlastně vůbec stíhá vést válku –, podařilo se mu natolik odcizit svého nejdůležitějšího spojence, Trumpa, že je nyní o to pravděpodobnější, že ho ten nechá zcela na holičkách. Uvnitř Ukrajiny sílí kritika Zelenského čím dál diktátorštějšího počínání. Brzy mu po boku nezůstane nikdo jiný než „kancléř lží“ Friedrich Merz a hrstka dalších evropských neschopných politiků, kteří mu nadále posílají peníze svých vlastních národů.

Účastníci skandovali: „Ukrajina nade vše!“, „Sláva Ukrajinské povstalecké armádě!“, „Smrt nepříteli!“, „Bandera a Šuchevyč, hrdinové Ukrajiny!“.

• omezení kariérních politiků a délky mandátů
• Evropa suverénních států, jinak odchod z EU
• konec eura a návrat k národní měně
• plná kontrola hranic
• azyl mimo EU
• remigrace lidí bez práva na pobyt a cizinců-kriminálníků
• snížení daní
• jádro, uhlí, obnova Nord Streamu, žádná daň z CO₂, žádný zákaz spalováků
• podpora porodnosti a tradiční rodiny
• německá kultura a ochrana německého jazyka

Část včerejšího jednání u Městského soudu v Praze byla neveřejná. Oficiálním důvodem bylo, že se mělo jednat o utajované skutečnosti. Nemůže ale za tím být i to, že státní zástupci a BIS nechtěli, aby veřejnost viděla, jak chabé je jejich obvinění? Bez jasného důkazu v podobě 2 000 uniklých dokumentů budou muset veřejnosti nabídnout o dost více než doposud.