České národní listy

Ve středu 23.9.2026 vystoupil při příležitosti Valného shromáždění OSN Donald Trump a přednesl svůj projev, ve kterém oznámil, že stojí před velkým rozhodnutím. Buď s Islámskou republikou Írán uzavře dohodu, díky čemuž se Írán stane jedním z nejvýznamnějších států Blízkého východu a nebo Írán „anihiluje.“ Prostě ho pošle do pekla a to velmi rychle.

A nikdo ani nepípl. Americký prezident na půdě Organizace spojených národů řekl, že jeden národ možná zničí a kromě íránské delegaci všichni seděli a pak i tleskali.

Jak víme, sudetští Němci ve svém nacistickém fanatismu dělali dobrou a věrnou službu Hitlerovi ke společnému cíli: rozbití naší republiky a připojení sudetského území k reichu.

Kdybychom se měli pokusit určitým způsobem vyčíslit rozsah vyhošťování z pohraničí zabraného Německem, dá se předpokládat, že se pohyboval mezi 700 až 800 Čechy (pochopitelně není zde bráno v úvahu židovské obyvatelstvo). Čísla, která používal Mastný v Berlíně, totiž neodpovídala počtu vyhoštěných osob, jimiž disponovaly příslušné místní československé úřady. Uvedené zprávy naznačují, že nešlo o trend typický pro celou Říšskou župu Sudety. Na druhou stranu byl častější v území připojeném k župě Niederdonau. Musíme si uvědomit, že se jedná pouze o údaje k údobí druhé republiky, neboť k vypovídání větších skupin českého obyvatelstva z okupovaného pohraničí docházelo i po její likvidaci v březnu 1939.

Nedosti na tom. Podle nás odbojářských potomků, bylo takto nelegitimně rozbito nejen Československo. 

Ale především tak byl nelegitimně rozbit Sovětský svaz a následně i socialistická Jugoslávie. Byly rozbity jak proti ústavám těchto států, tak proti mezinárodnímu pořádku.

      V průběhu otevřené agrese proti zbytku Jugoslávie, tj. proti Srbsku a Černé Hoře, bylo svrhováno desítky tisíc tun bomb a projektilů s ochuzeným uranem jakož i s  jedy do té doby neznámými. Jak konstatovali mezinárodní experti, při agresi proti Jugoslávii spáchané v r. 1999 ze strany NATO, bylo svrženo pět až šestkrát více toxických substancí, než na Hirošimu.

„Na břehu řeky Mže stála vesnice Sokolovo. Obranu předsunutého Sokolova svěřil Svoboda rotě, které velel jeho nejlepší žák, nadporučík Jaroš. Den narozenin prezidenta Osvoboditele T.G. Masaryka oslavili Čechoslováci svou první bitvou. Poprvé v této válce dopřál osud nesovětské jednotce střetnout se na východní frontě s Němci. Svoboda pozoroval z okraje lesa průběh celé bitvy. Viděl německé automatčíky v bílých pláštích, postupující za tanky. Spatřil, jak byla umlčena naše protitanková děla. Německé tanky pronikaly kupředu. Svoboda jich napočítal několik desítek. Němečtí plamenometčíci zapalovali stavení, dřevěné budovy ve vesnici chytaly jako zápalky. Sokolovo hořelo. … Jaroš neustoupil. Zaujal kruhovou obranu kolem kostela. Dvakrát raněn nepřestával střílet z automatu. Pobíjel desítky fašistů. Neustoupil. Hrdina SSSR a hrdina československého lidu, kapitán Otakar Jaroš padl v Sokolovu smrtí chrabrých. Němci však neprošli. Utrpěli velké ztráty. První čs. polní prapor se udržel na řece Mži, na okraji lesa. … Němci se probili k Charkovu na jižním úseku a první čs. polní prapor dostal rozkaz, aby v noci ustoupil. Svoboda odešel poslední, když se přesvědčil, že už se stáhla i poslední rota, kryjící ústup.“  (Julius Šif, Generál Svoboda)

Především se mýlíte, že by se Anglie a Francie k nám připojily, půjdeme-li do války sami. Dle mých zpráv a dle toho, co sám vidím ve Francii a v Anglii, dnes obě tyto země do války kvůli českým Němcům nepůjdou a vůči nám budou postupovat jako vůči viníkům války, půjdeme-li do ní sami. Řekli mi to opětovně ústně i písemně, úředně a multivativně už dne 21. září, a vše, co od té doby podnikly, toto jejich rozhodnutí jen zesílilo. Nedělám si o tom žádných iluzí. Je faktem, že nás ve věci našich smíšených krajů definitivně opustily už před zářijovou krizí a že Francie své smlouvy nyní už nesplní. Vidíte přece, že i Polsko nám nyní poslalo své ultimátum. Bylo by ode mne lehkomyslné, kdybych chtěl vést národ na jatka v této chvíli v izolované válce.

Odešel jsem se souhlasem všech, nové vlády, stran a jejich vůdců i vojáků, po dohodě, že tím jim usnadním situaci, poněvadž pro Německo jsem byl symbolem starého státu, svobody, demokracie, revoluce - všeho. Berlin to našim jasně dal najevo. Jsem však v cizině nikoli jako emigrant, zachovávám si možnost, kdykoli se vrátit.

To pan Drábik neví, že za zradu Západu Mnichov neoznačili jako první nějací bolševici, ale sám president Beneš?

Že pro presidenta Beneše byla Mnichovská zrada (nikoli jen "Dohoda" jak to presentují moderní narativy!) doživotním traumatem?

Byli jsme před Petrem Pavlem a budeme i po něm.

Pane prezidente, nevím jestli jste svým projevem spíš nerozdupal porcelán jako slon, nežli abyste něčemu  konstruktivnímu pomohl.  Kandidatura Česka do Rady bezpečnosti se  podle mně po prezidentově projevu přesunula do říše snů a pohádek.

 „Proč jsem podepsal a přijal vše, co mně předložil Gottwald, vyplynulo z prosté úvahy, před čím jsme stáli. Byli jsme dva kroky od hrozné propasti občanské vojny, o jejímž výsledku a zakončení stejně nemohlo být pochyb, a bylo mou povinností jako presidenta něčemu takovému zabránit. To musí být dnes každému jasno. Je mně ovšem také jasno, že je to signál, kterým byla ohlášena správnost politiky našich komunistů. Já sám s tím sice tak nesouhlasím, protože se domnívám, že jsme měli vydržet aspoň ještě nějaký čas se svou formou Národní fronty, jaká tu dosud byla, já sám jsem vždy byl pro vývoj, a ne pro revoluci a jenom, abych dal najevo toto své přesvědčení, šel jsem sem do Sezimova Ústí.

Připomínejme si znovu a znovu  slova našeho spisovatele Milana Kundery o likvidaci národů

 ".. Zničí se jejich knihy, jejich vzdělanost, jejich historie. A někdo jiný jim napíše jiné knihy, dá jinou vzdělanost, vymyslí jinou historii .. ..Nedovolme to. Bez odkazu předků a bez vlastní sebeúcty bychom přestali existovat. Nechceme se přece proměnit v nevědomý, neodpovědný, manipulovatelný dav. Nedopusťme to ! A národní obrození je nám příkladem, vzorem, oporou, povzbuzením a nadějí. Usilujme o jeho oživení a obnovu."

 Jsme v období, kdy dochází k již pokročilému přepisování našich dějin. Místo abychom po Německu požadovali zaplacení reparací ve výši bilionů korun, tak již celá desetiletí se „smiřujeme“ s tzv. sudetskými Němci a navazujeme dobré sousedské vztahy s Německem. Tyto a obdobné procesy, v jejichž průběhu v podstatě dochází k vidění agresivního Německa jako oběti a nás, Čechů, skutečné obětí agrese, jako agresora, probíhají od počátku 90. let 20. století.

Květiny zvadnou, slovo někdy zradí,

i ruka ruce může často lhát.

Když jste jel mostem, který máme rádi,

v přívalu slávy šuměl vody spád.

Význam této osobnosti nejlépe vystihl zákon z dubna 2004, který schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Zákon je tvořený jedinou větou „Dr. Edvard Beneš se zasloužil o stát.“

Hlavním doprovodným znakem německého sjednocení (3. 10. 1990) se stalo uzavření klíčových průmyslových a energetických podniků bývalé NDR. Například v Sasku-Anhaltsku šla v roce 1991 do likvidace největší rozestavěná elektrárna na území Německé demokratické republiky, Kernkraftwerk Stendal. V Magdeburgu zanikla významná bašta strojírenství, Kombinát Schwermaschinenbau Ernst Thälmann (SKET). 

 V Sasku (Sachsen) došlo k likvidaci strojírenského podniku Kombinat Fortschritt Landsmaschinen v Neustadtu, který se zaměřoval na výrobu zemědělské techniky včetně traktorů a kombajnů.

V posledních dnech to celkem všude v Evropě vypadá na vítězství chcimírů. Ale je třeba počítat s tím, že chciválci udělají cokoliv, aby mír nebyl. Pokud padne Ukrajina, padneme my všichni, řekl Petr Pavel. A protože Le Penová ještě neyhrála a Alice Weidel také ne, nejspíš nás čeká spousta provokací a pokusů nás dostat do  války.

Brzy přibyly další případy vyhošťování. Okresní úřad v Českých Budějovicích uvedl v dokumentaci 11 osob a spis okresního úřadu v Lounech pak 5 osob.  Čtyři z nich byli vypovězeni z Českého Krumlova se lhůtou pěti dnů, jeden z Nových Hradů se lhůtou tří dnů. V nótě z 20. prosince 1938 žádalo československé vyslanectví v Berlíně Auswärtiges Amt o sdělení důvodů, které vedly k vyhoštění 9 osob, dříve internovaných  v krumlovském zámku, na demarkační čáru. Odpověď byla opětovně vyhýbavá. V Uherčicích (okr. Moravské Budějovice) bylo vypovězeno 40 českých rodin. „Vypovídali, že byli dne 13. října vypovězeni ústně do 24 hodin. Odchod byl jim umožněn tím, že jejich nábytek byl selskými povozy přivezen k demarkační čáře na okresní silnici Lubnice–Police a tam složen. Uprchlíci - vyhoštění jsou šťastni, že jsou v ČSR a nechtějí se vrátit, protože prý hodně zkusili."

Ve dnech 16.-18. t. m. jednal jsem v Berlíně za účasti odborných expertů ministerstva národní obrany hlavního štábu (pplk. gšt. Žampach) a ministerstva zahraničí (mjr. Dr. Ševčík) s vedoucími osobnostmi americké a ruské okupační vojenské vlády v Německu o všech otázkách souvisejících se skončením transferu, resp. o modalitách organizace odsunu v posledních fázích. V rámci jednání učinil jsem návštěvu u amerického generála Lucia D. Claye a ruského genlejtnanta Lukjačenka.

Oba jmenovaní činitelé tlumočili mně dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu. V duchu tohoto pro nás potěšujícího uznání probíhala potom ovšem i všechna další jednání s americkými a ruskými činiteli, takže výsledek sjednaných dohod je pro nás optimální a poskytuje definitivní a plnou záruku, že transfer bude skončen včas a důsledně.

Patrick Robinson: Pane Miloševiči, překladatelé vás žádají, abyste zpomalil, nemohou sledovat.

Slobodan Miloševič: Dobrá. V kukuřičném poli blízko vesnice Jankovac bylo 65 Srbů podřezáno. Všichni byli identifikováni.

Ve vesnici Svinjarevo, 25 osob bylo zabito. Celé vesnice byly devastovány v kraji Papuk a Slunj. Vůči srbskému lidu byla nejširší metodou teroru forma násilného vyhánění, což potvrzuje úzký vztah mezi událostmi v r. 1941 a 1991.Tato akce nabyla vrcholu v západním Slovinsku brzy po volebním vítězství strany HDZ, což se projevilo psychózou strachu, který podněcoval populaci k útěku.

      Různé metody byly užívány k terorizování srbských dětí ve školách, vyzývání Srbů k dostavení se na policejní stanici, zabavování telefonu, masové propouštění z práce, zaminování jejich domů. Krizový štáb situovaný v Slavonska Pozega 29.10. 1991 rozhodl vyhnat Srby z 24 vesnic, z nich to byly Oblakovac, Orijaca, Slatina, a jiné. A to ve lhůtě 48 hodin. Rozkaz byl vysílán rozhlasem a zveřejněn tiskem.Ti, kteří odmítli uposlechnout byli odvlečeni do táborů, což vyvolalo první velký exodus Srbů z prostoru Podravska Slatina a Daruvar. Od července 1991 do srpna 1902 bylo 193 vesnic etnicky vyčištěno od svých srbských obyvatel. Nevyvratitelné dokumenty na toto téma byly předány Evropské unii.

A Pavel představuje vlastně stejný typ a zaměření politiky. Chlapci, nedělejte stejnou chybu podruhé za sebou. Buď změníte zahraniční politiku vládní exekutivy, včetně prezidenta, což by znamenalo vyloučit z vlivu na prezidenta 'zkušené diplomaty" Žantovského a Koláře a pak máte šanci uspět. A pokud tato změna nepřijde a budete provádět stejnou politiku jako Topolánek a Schwarzenberg (a dosud také Pavel) ušetřete si práci a nervy i peníze s nějakou kandidaturou.

V Rusku prostě zvítězila touha většiny Rusů po stabilitě a bezpečnosti  země, což se zejména projevilo hlasováním pro stranu Jednotné Rusko v okrajových regionech země. Úvahy o tom, že ruské volby nebyly férové, jsou sice zajímavé, ale na pět let je v Rusku a v jeho politickém směřování v zásadě vymalováno. Jen  tak mimochodem, Ukrajina se neodvážila vlastní volby, ať už parlamentní anebo prezidentské, v podmínkách války vůbec uskutečnit.

Myslím si však, že česko-německému smiřování by mělo předcházet česko-české smíření. Jeho důsledkem by pak byla společná, a tím také podstatně účinnější obrana našich státních a národních zájmů.

Utvářet a opanovat Evropskou unii pro účely ekonomicky silného Německa, znamená hrozbu Čtvrté říše se všemi důsledky, jako bylo plánem té Třetí...

Nejnověji cestu "tiché agrese" Německa potvrzuje článek nedělních Timesů z 24.listopadu 2013: German invasion cuts Britons of top jobs. V článku autor uvádí, že Německo zvyšuje svojí dominanci v Bruselu. Má zde současně skoro dvakrát tolik pověřenců v EU komisi než Britové.

„Udělám vše pro to, aby Slovensko nebylo zataženo do žádných nezodpovědných vojenských dobrodružství. Za mé vlády nikdo nebude pod žádnou smyšlenou záminkou posílat slovenské vojáky mimo Slovensko, aby bojovali proti Rusku nebo jakékoli jiné zemi,“ řekl Fico.

Pro připomenutí, polský premiér Donald Tusk nedávno prohlásil, že Rusko by v nadcházejících měsících mohlo zahájit „hybridní údery“ s využitím dronů a raket proti zemím podporujícím Ukrajinu. Tento scénář je podle politika nejpravděpodobnější, ale ne jediný.

My na Slovensku nepotřebujeme povýšenecké řeči od pražských převlékačů kabátů, my Slováci chceme mír!

Jarosław Kaczyński, předseda největší polské opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS), prohlásil, že na začátku ruské invaze chtěla Ukrajina vytvořit s Polskem jeden stát, a tím ho „vtáhnout do války“ a zajistit si členství v NATO.

Pro nás přináší pokračování a prohlubování německého politického marasmu dvě špatné zprávy – nelze doufat v žádné pozitivní změny v přístupu k zelené politice na evropské úrovni, jak o tom sní Andrej Babiš. Oslabený Merz je závislejší na svých zelených partnerech a už je to znát v německém odmítání změn v nastavení Green Dealu v evropské diskusi. Ještě nebezpečnější může být snaha zachránit domácí pozice zastrašováním veřejnosti šířením válečné hysterie, zvyšováním mezinárodního napětí a sny o stimulaci ekonomiky obřím zbrojením. Hrozí, že kancléř, který tuto politiku prosazoval od počátku své vlády, bude na tuto nebezpečnou kartu sázet stále více.

 Na Přešticku výrostci a příslušníci NSDAP demonstrovali před hostinci slovy „Tschechen hinaus“. 25. ledna 1939 se konaly v některých německých obcích pohraniční průvody, při nichž bylo před domky obývanými Čechy provoláváno: „Mit allen tschechischen  Gesindel heraus. V Kašenci u Miroslavě (okres Moravský Krumlov) pochodovali  podnapilí němečtí mladíci obcí tschechischen Gesindel heraus.“  

V Kašenci u Miroslavě (okr. Moravský Krumlov) pochodovali podnapilí němečtí mladíci obcí a vytloukali okna českých obyvatel a přitom jim vyhrožovali. „Tím se vytvořila nálada, že i zbytek Čechů je rozhodnut Kašenec opustit.“ V Želeticích na jižní Moravě byly na domy českých občanů namalovány černou mastnou barvou dehonestující nápisy "Böhmischer Schwein, Verräter. Auch ein Bömischer Wenzel, Gllückliche Reise nach ČSR. Du gehörst nach ČSR, Beneš ruft, Tschechische Harde Heil."

Renomovaný americký teoretik Stephen John Steedman uvedl se znalostí věci v revue Foreign Affairs v r. 1993, že na začátku války (cituji): „… neexistovalo ani Slovinsko, ani jiný stát. Existoval pouze jediný stát a to Jugoslávie, v jehož čele stál, v této fázi krajně kritické, reprezentant Chorvatska Stjepan Mesič; předseda vlády Ante Markovič, také z Chorvatska, stejně jako ministr zahraničních věcí Budimír Lončar. V celém vrchním vojenském velení pouze dva z 16 hlavních generálů byli Srbové, většina z nich byli Chorvaté, Slovinci nebo příslušníci jiných národností.