České národní listy

Někteří z těch lidí poklekali na zem a líbali mu ruce! Právě vzniklá samostatná Česká republika v nich asi vzbuzovala naději, že bude něčím jako protektorát Böhmen und Mähren.

Když Havlova kritická věta byla 23. prosince opakována v televizi, „omluva“ za nemorální odsun stala se, alespoň v očích sudetských Němců, oficiálním postojem československé vlády se všemi právními důsledky. Dne 29. prosince 1989 byl Havel formálně zvolen prezidentem ČSSR a již čtyři dny nato se vydal na oficiální návštěvu obou částí rozděleného Německa. V závěru návštěvy Mnichova spolkový prezident Richard von Weizsäker neopomenul zdůraznit skutečnost, že Havel si pro svou první návštěvu  vybral právě Německo, čímž „dal znamení k překonání minulosti v duchu dobrého sousedství.

Kdyby se mohl probudit první náš prezident T. G. Masaryk, Dr. Ed. Beneš a Antonín Rašín, ti by se museli divit! Kam jsme to až dovedli. Rozkrádačky bývalého národního majetku proběhly beztrestně, stejně jako privatizace, a to převážně do cizích a zahraničních rukou.

Během pouhého prvního dne cizí přítomnosti v Kosovu-Metochii, to jest od prvního dne odchodu jugoslávské armády a srbské policie z této provincie v r. 1999, bylo na území Kosova-Metochie - tedy během samotného prvního roku - spácháno 5 000 teroristických akcí, několik tisíc vražd a únosů, 150 kostelů bylo zničeno. Pánové, jestli by někdo někde zdemoloval 150 mešit, 150 katolických kostelů, celý svět by nemluvil, než o tom. Tedy bylo to pod patronací a ochranou OSN, co tyto zločny byly spáchány, co byla hozena pod nohy rezoluce OSN a co bezpečnostní síly OSN byly  změněny  v  síly  okupační. Potom, ve spřažení  s albánskámi  teroristy, více jak 300 000 obyvatel Kosova bylo vyhnáno z domovů a to pod patronací OSN a s její účastí.

Pochodně hněvu neseme

a v srdci střelný prach,

v nějž rudý plamen vrhneme

a rázem zhyne strach.

Hitler, i když takto zveřejnil své "konečné úmysly", dával likvidaci Čechů zatím ještě do souvislosti s úspěchem či neúspěchem pacifikace a s vypátráním atentátníků: Buď budou atentátníci chyceni nebo vydáni, nebo je (on, Hitler) "rozhodnut přikročit k nejkrajnějším důsledkům". Hácha, který ještě před rokem slíbil, že nebude dále ustupovat a bude raději "volit případ hraběte Telekiho" (tj. sebevraždu), se nejen neohradil, ale učinil to, co se u něho zejména od června 1941 stalo vlastně už pravidlem: Odpověděl, že "plně chápe moudré vývody vůdcovy", že učinil a učiní vše, aby přivedl český národ na pravou cestu, že však je to dlouhodobá záležitost a že "prosí vůdce, aby ještě jednou uplatnil vůči českému lidu milost místo práva". Tím bylo opět a provždy stvrzeno totální vyřazení pražské reprezentace a s ní souvisejícího křídla české pravice a zavřeny dveře k jejímu případnému pozdějšímu návratu do politiky, který s sebou mohl – z německého hlediska vzato – nést lepší osud sudetských Němců.

Předpokládám, že si nikdo z nás nemyslí, že to, co se teď děje, přišlo samo sebou. Že by došlo k nějakému evropskému prozření. Evropa je v tomto ohledu naprosto nesamostatná a nikoho nezajímá, tím méně Trumpa. Všichni ti Merzové, Leyenové i Petrové Pavlové by se dál jen hemžili, jezdili do Kyjeva a posílali Mindičovi naše peníze. Že se teď najednou hledá evropský vyjednavač, to znamená, že si ho přeje Trump. Ne Evropa, ale Trump hledá někoho z Evropy, kdo by jel jednat do Ruska.

List The Wall Street Journal nedávno uvedl, že Musk osobně nařídil zpomalení vojenské komunikace pro síly na Ukrajině.

Časopis The Economist mezitím naznačil, že tímto pokynem se Elon Musk možná snažil potrestat Ukrajinu za její útoky na ruské ropné rafinerie.

Hele, jestli dopustíme, aby tenhle křivák proradná byl znovu prezidentem, tak si nezasloužíme žádnou milost. Jestli dopustíme, aby se Dozimetři či Bitcoinisti vrátili k lizu, tak ztrácíme jako národ právo na přežití. A jestli dopustíme, aby Metnar dál toleroval fašistické tendence na Vnitru a líbal prsten Rakušanovi, tak se nedivme, co se nám stane, až budeme po konci války zaplaveni veterány z Ukrajiny, kteří se z nějaké té mrtvolky neposerou. Myslím, že je tu budeme mít jako vánoční dárek, takže času moc není.

Ale jak zpíváme v poslední sloce naší české hymny:

Rozpomeň se, Hospodine na svou nejvěrnější říš!

Její sláva nepomine,vždy jí znovu obrodíš!

Koruna dnes stále kryje,mocný panovníkův trůn!

Navždy žije monarchie, Habsburský jí vládne dům!“

Lze říci, že máme mnoho pozitivních tradic, které náš národ a stát po tisíciletí formovaly a na kterých lze stavět konstruktivní ideu státu, na které se lze sjednotit. Dokonce i těžká a temná období mají v sobě  něco dobrého, jak jsme si právě ukázali ať už je hodnotíme jakkoli. Krize, stagnace a úpadek nastává tehdy, pokud se od těchto tradic, zkušeností a idejí odvracíme a snažíme se je ignorovat nebo dokonce zavrhovat.

Monarchia Catholica vítá ocenění, kterého se dostalo Jeho Knížecí Milosti Janu Adamovi II. z Liechtensteinu, který byl na 67. Sudetoněmeckém dni 2016 v Norimberku oceněn Karlovou cenou.

Idiotský slogan, který tak rád užívá Petr Pavel, že je třeba jednat s Ruskem z pozice síly, je přesně to, co ho vylučuje, že by mohl být vyjednávačem. Jeho názory jsou nenávistné a chorobné. Podobě hovoří například kancléř Merz, který dělá vše proto, aby byl poražen a kterého si vyjel Petr Pavel navštívit podle zásady: Vrána k vráně sedá.

Jak jinak by Pavel získal informaci o posedlosti Vladimíra Putina strachem, že ho někdo zabije, prezentovanou v rozhovoru pro německý bulvární plátek Bild, než přímým kontaktem s jeho bezprostředním okolím? Možná ho někdo ze „starých přátel“ informoval i o „skutečných ztrátách“ ruské armády, „filtrování informací“ směrem k Vladimíru Putinovi, nebo o tom, že Rusko je (zase už) těsně před definitivním zhroucením? Je to samozřejmě nadsázka, ale i potenciálními nadsázkami by se již zmíněná BIS měla zabývat. Právě tohle má ostatně v popisu práce.

Ve jménu těžkého utrpení,

ve jménu starých křivd a běd,

ve jménu národa zmučeného

my jdeme v boj,

z něhož návratu není.

Za československý lid,

za vbitou na kříž naši zemi,

my budem se bít!

My budem se bít

Nechápeme ani celý nový projekt "nových lidovců". V čem tato strana, vzniklá ze dvou starých stran za Rakousko-Uherska - ze strany katolicko-pokrokové Msgre Šrámka  a ze strany ultramontánní arcibiskupa Stojana - nabízí "nový svěží vítr" jak psaly slogany předvolebních plakátů v Brně-Líšni? Spolupráci se sudetským lansmannschaftem v takzvaném "smíření"? Podporu zbrojení a ožebračování občanstva desátky na válku a na přípravu k válečné situaci?

Podporou habsburských pretendentů na vládu v našich zemích? Souhlas se zelenou ideologií a s pokyny Bruselu k jejímu naplňování od maxivětrníků až po soláry v obcich, kde se občanům bere možnost obrany? Mediální podpora protektorátních restituentů, jakou vidíme v jiných krajích, třeba ve zlínském?

S tím souvisí otázka, zda se někteří z těchto hráčů  nestanou s ohledem na události z minulosti v režii STANu ještě v průběhu tohoto čtyřletého funkčního období skutečnými vězni.

      Na rozdíl od vlád Slovinska a Chorvatska a islámsko-chorvatských úřadů Bosny-Hercegoviny, které   uskutečnily  ozbrojené  odtržení  a  na  rozdíl  od jejich iniciátorů  a jejich podpory v Německu a Rakousku nebo ve Vatikánu - potom ve Spojených státech a NATO - srbský lid, včetně mne, usilovali o zachování jugoslávského státu. Byli jsme to tedy my, kteří jsme na straně práva, zatímco demolizátoři Jugoslávie porušili právo jak vnitřní, tak právo mezinárodní. Jejich invokace práva na sebeurčení byla jen kouřovou clonou, která měla zakrýt samu povahu jejich zločinného počínání spojenému s ilegálním a násilným odtržením, protože národy Jugoslávie a zvláště republiky, neměly právo jednostranně opustit jugoslávský stát, ani podle jugoslávské ústavy, ani vlastních ústav, ani podle mezinárodního práva. Neměly zvláště právo realizovat takové záměry silou a přes mrtvoly svých spoluobčanů včerejška a společného státu. Článek 5 jugoslávské ústavy přijaté v r. 1974 a platné v tom momentu stanovil: „Území SFRJ je sjednoceno a sestává z území socialistických republik. Hranice SFRJ nemohou být měněny bez souhlasu všech republik a samosprávných provincií“.

Předseda kandidátky „Jednotné Srbsko“ Aleksandar Vučić dnes prohlásil, že pokud tato kandidátka vyhraje nedělní volby, nedovolí, aby toto vítězství ukradla jakákoli zahraniční ambasáda ani kdokoli jiný, a dodal, že pokud tato kandidátka volby prohraje, poblahopřeje svým soupeřům, četným západním mocnostem a všem nevládním organizacím k vítězství.

Národa Tvého junácký květ -

v cizáckých službách

jde potupně mřít...

Jak je Ti, česká země?

    Tomáš G. Masaryk, president-Osvoboditel, se zasloužil o stát, o naši samostatnost a svobodu. Ale jsme jí vůbec hodni? Zasloužíme si ji? Stojíme vůbec o to, být národem a mít svůj stát? Jak dopadá náš každoroční plebiscit o naší státnosti 28. října? Spokojíme se s tím, že jsme manipulovaný dav, který prodal svou hrdost za mísu konzumu, nemá minulost a nemá budoucnost, a jako stádo jde tam, kam se jde, bez přemýšlení o tom,  kam by se mělo jít?  Bůhví proč jsme dojati, když na světových sportovních soutěžích stoupá naše vlajka a hraje se naše hymna. Je to jen bezvýznamný relikt minulosti a nebo jsme v hloubi duše přece jen věrni ideálům 28.října? Smíme  opakovat slova naděje z pobělohorské doby, „Což zhaslo slunce, když zahalil je mrak?“

Tři roky se snažíme ukázat lidem, jaký Petr Pavel doopravdy je. Že to není žádný muž pevného charakteru a morálních zásad. Že je to úplně normální český převlékač kabátů a vlastně se skvěle hodí právě k tomu Grolichovi. A pak pic… stačilo jedno soukromé letadlo a avizovaná neúčast u voleb a všechno je náhle jinak. Nikdy nemůžete vašemu politickému soupeři udělat ani zlomek z toho, co si on udělá sám.

Pavel se v úterý zúčastnil zasedání Bezpečnostní rady státu v Praze, avšak po schůzce s Merzem neřekl, zda jejich rozhovor nějak souvisel s tématem, které zaměstnává českého premiéra Andreje Babiše. Ten po pondělním jednání vlády prohlásil, že „armádu budeme potřebovat hlavně doma, protože uvidíme, jak to všechno dopadne s tou migrací v západní Evropě, abychom ještě někdy nepotřebovali naši armádu na to, abychom bránili, ale snad to nenastane.“ Babiš se obává nekontrolované masové migrace z Německa. Snad si Merz ve svém nabitém domácím programu našel čas i pro to, aby s Pavlem probral možnosti, jak jí zabránit.

Vyjádřil se také ke skandálnímu prohlášení Andrzeje Szeptyckého, státního náměstka ministerstva vědy a vysokého školství a člena strany „Polska 2050“. Ztotožnil zločince UPA s polskými hrdinnými vojáky. 

„Nevím, jak dlouho má W.H.C. Andrzej Szeptycki tyto příznaky, ale UPA neměla s našimi hrdiny absolutně nic společného. Pokud by s někým měla mít něco společného, tak to bylo s německými jednotkami SS,“ komentoval to Janusz Korwin-Mikke.

„Rád bych zdůraznil, že banderovství je nacismus – ukrajinská verze nacismu,“ uzavřel Korwin-Mikke.

Na plenárním zasedání Lvovské oblastní rady dne 20. října podpořili poslanci usnesení, kterým se rok 2027 vyhlašuje rokem velitele UPA Romana Šuchevyče, Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a představitele OUN Oleha Olžyče (vlastním jménem Kandyba).

Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo.

Dnes mají také evropské země možnost alespoň neházet klacky pod nohy prezidentu Trumpovi, pokud usiluje opravdu o mírové dohody na Ukrajině a spojitě s tím také v Perském zálivu. A nejen to, svět potřebuje také dohodu o omezení jaderných zbraní. Zkrátka, přes všechny chyby, které prezident Trump udělal a ještě udělá, je tuto aktivitu - tedy summit s čínským a ruským prezidentem - potřeba nejen pochopit, ale také podpořit.

23. května 1945 informoval ministr Stránský vládu o návštěvě de­legace národního výboru Brna. Sdělila mu, "že tam mají ve vězení asi 1 600 zajištěných osob, z nichž asi 1 500 jsou Němci a zbytek Češi. Obyvatelstvo Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob.

menný seznam tohoto transportu se nezachoval. Osud .lidi z brněnských Kaunicových koleji však potvrdil i rakouský občan Franz Arnold z Vídně, který na dotaz rodičů Marie Sedláčkové "Manky", odpověděl: „Odvedli mne k výslechu, kde jsem musel vysvětlit, proč jsem odsouzen k smrti. Před rozsudkem jsem si měl ještě odpykat deset let nucených prací. Ostatní vězňově odešli. Když jsem se od výslechu vrátit, seděly na levé straně bunkru ženy z našeho transportu a povídaly si. Při tom jsem zaslechl rozmluvu dvou vojáků, kteří si vyprávěli, že ženy mají být také odstraněny. Pokud jsem se dověděl od ostatních vězňů, byli muži v plynově komoře jen přiotráveni, jelikož plyn někam unikal. Proto musel být do komory vpuštěn znovu, aby byli vězňově usmrceni. Po kremaci zůstala jen malá hromádka popela, kterou vězni zachránili. To je vše, co o transportu vím. Že by někdo unikl, nevím, ale jsem si stoprocentně jist, že všichni, kteří tímto transportem do Mauthausenu příjeli, že tam také zahynuli."