České národní listy

Na Chemin des Dames, hotovo k boji

padesát tisíc jich stojí.

Na Chemin des Dames,

kde granáty ve spoušť kopců a jam

rozrytá země se boří

a nebesa  šrapnely hoří,

kde běsi bitvy nejstaršněj šílí -

hle, tam

vysoko plá prapor červenobílý!

Podle plánů rakouskoněmecké válečné politické reprezentace z Velikonoc 1915 měl být v případě válečného vítězství centrálních mocností český národ totálně germanizován, tedy likvidován.

Podruhé tomu tak mělo být po skončení druhé světové války, pro nacismus vítězné. Té první genocidě zabránilo vítězství Dohody, na němž participovaly čs. legie, té druhé vítězství antinacistické koalice s velevýznamnou účastí SSSR a s participací českého a slovenského domácího a zahraničního odboje na západní, africké, zejména pak východní frontě. Tradice 28. října se takto nerozlučně prolíná s tradicí dvou odbojů – 1914-1918 a 1939-1945, jejichž smyslem a dosaženým cílem bylo zabránit genocidě obou bratrských národů, českého a slovenského a zabezpečit nezávislost a prosperitu, pokud možno v mírových, demokratických, národně i sociálně pro všechny vrstvy (či třídy) únosných podmínkách.

Jeden každý z vašich četných řad

doved čestně pro vlast umírat.

Vaší krve rudé národ vždycky bude

vděčně vzpomínat.

Pokud má Andrej rozum, vydá podobný rozkaz i policii. Nechá ji pěkně v teple jejich služeben, však přece demonstrují ti slušní a hodní, není důvod se jich bát. Ať si je liberální obyvatelstvo velkých měst pěkně užije. Ať ukážou svoje banderovské sklony. Ať ukážou, jak pasou po střetu. Dav, který demonstruje v poklidu, není nebezpečný. Chvilkaři už svolali velké demonstrace a v Andrejových preferencích se nepohnula ani myš. Ať se vykřepčí, ono je to na mrazu brzy přestane bavit. Jestli budou vyhajpovaní naprázdno, brzy udělají chybu.

Oni potřebují násilí a potřebují ho hodit na nás a na vládu. Jestli nechceme skončit jako Ukrajina, nesmíme se nechat vyprovokovat. Musíme vydržet, dokud oni sami neztratí sympatie veřejnosti. Proto je teď chyba, svolávat nějaké demonstrace na podporu vlády. Andrej teď nic takového nepotřebuje a hlavně nepotřebuje nějaké titulky jak dezoláti „v kožených bundách a s policejní průkazkou“ zmlátili novináře České televize. My teď prostě u ničeho nejsme. Jasné? Opozice straší koncem demokracie, ale jediný problém v ulicích musejí být oni.

Sjezdy sudetů se k nám přibližují – nejen místem konání; přibližují se zejména politicky. Příští jejich sjezd Bernd Posselt plánuje u nás; jeho vzkaz je jasný: Tady (v České republice) jsme doma my (sudeti), my (sudeti) si pozveme na náš příští sjezd (na koberec) vládu ČR. Politicky je takové přibližování možné existencí jejich páté kolony v ČR. Pátá kolona sudetů u nás je politická lůza. Spolky, politické strany, osoby, které české národní zájmy nehájí, jsou hrozbou pro národní bezpečnost.

Určitě bude spravedlivé, pokud se zkrátí rozpočty těchto dvou tzv. veřejnoprávních médií o pár miliard. A nabídne se občanům, kteří chtějí přispět na životní úroveň těch, kdo fakticky ovládají Českou televizi a Český rozhlas, aby dál platili příspěvek na její provoz. Tedy jakousi dobrovolnou daň. To jistě rádi učiní...

Mnoho komentářů se týkalo výroku Andreje Babiše, podle něhož Trump touto dohodou o naftě Evropu podrazil. Jeden z diskutujících připomněl mnichovskou zradu, další hovořil o novém Chamberlainovi. I na poměry Facebooku byly komentáře velmi ostré. Rubio navštívil Prahu a pak to pořádně schytal.

Jenže bez analýzy vývoje a rizik je jakákoli společnost bezbranná a zranitelná. Nedokáže-li vyhodnotit, na co se má jak připravit, a toliko se zaklíná naučenými frázemi, páchá v podstatě sebevraždu. Vyskytují-li se témata, o nichž se debata nevede, vzniká bariéra, která dané společnosti brání v poznání. Bez poznání je kdokoli odkázán na slepou víru. Když někdo kormidluje loď výhradně na základě slepé víry, je takřka jisté, že dříve či později narazí na útesy.

Evropa se soustředila na jediný zdroj rizika – válku na Ukrajině – a podcenila migraci i domácí terorismus. Dnes sklízíme plody mnohaleté pštrosí politiky. Že jsme nezvládli integraci, je jen další výmluva. Integrace má své limity. Bez přísné kontroly migrace a důsledného vyžadování pravidel se rozpadá společenský řád.

Celá hysterie je zřejmě o něčem jiném. Koncesionářské poplatky jsou výhodné především pro ty, kdo profitují z rozpočtů veřejnoprávních médií. Hospodaření ČT a ČRo prospěje důsledná kontrola ze strany NKÚ. A pokud máme snížit šílený deficit státního rozpočtu, musí šetřit i na Kavčích horách a ve Vinohradské 12.

Tak, jak  o tom svědčí  jednoznačně prohlášení předsedy tohoto loutkového státu Mustafa Kroja  (cituji): „Je vhodné maximálně usilovat, aby všichni domácí Srbové byli z Kosova vyhnáni a deportováni do koncentračních táborů v Albánii a co se týče Srbů příchozích, je nutno všechny zabít“. Konec citace. Připomínaje prohlášení tohoto fašistického předsedy vlády, historik Slavenko Terzic zdůrazňuje fakt, že podle informací získaných americkými speciálními službami, albánští nacionalisté zavraždili 10 000 osob a 100 000 jiných vyhnali mezi vypuknutím války v dubnu 1941 a srpnem 1942, zatímco přibližně stejný počet Albánců bylo z Albánie přivedeno do Kosova.

Je otázkou, zda Václav Havel, když pronášel tento verdikt nad svým národem, věděl o zprávě spisovatele Zdeňka Němečka  o svém strýci Milošovi, poslané domácím odbojem do Londýna 2.12.1943: „Havel, majitel Lucerny, Němeček vzkazuje, že je velmi kompromitován svojí spoluprací s Němci a že český lid je nad tím pobouřen. Havel je prý něco jako Emanuel Moravec a Němeček doporučuje, aby byl varován českým vysíláním z Londýna“. (Dokumenty z historie československé politiky 1939-1943. Vydala L. Otáhalová as M. Červinková, Praha 1966, str. 744.)

Frankovi se tedy podařilo zlikvidovat atentátníky ve lhůtě, tj. do konce června, tvrdě pacifikovat zemi, zasadit psychice obyvatelstva rány s dlouhodobými důsledky a přitom udržet dosavadní linii ovládání českých zemí, včetně fiktivní autonomie a aktivní účasti části české pravicové politiky, aby tak říše mohla zachovat zdání českého souhlasu a mohla bez rozrušení z českých zemí nadále získávat tolik potřebné zdroje pro vedení své války. Od 29. června Frank ještě vystupňoval teror a nechal za 5 dní popravit přes 300 lidí. 3. července zrušil stanné právo, ponechal však stanné soudy v záloze, stejně jako tresty smrti za pouhé přechovávání policejně nehlášených osob.

Prapor vlá, v srdci plá

vlasteneckých citů žár.

Kdo jsi Čech, zapuď vzdech,

hrdě povznes svoji tvář.

Svobodu – národu -

nese jeho chrabrý syn,

za Bílou – za Horu,

Vládnutí současné vlády není konzistentní, je chaotické ‒ levá ruka si není zcela jistá, co dělá pravá, ministři vyskakují se svými dílčími návrhy a názory bez projednání ve vládě, premiér pak říká opak; máme bezdůvodně drahé zdroje (ropa, plyn, elektřina), levnější nekupujeme je přímo od Ruska, kupujeme je s přirážkou od překupníků nebo od jiných dražších dodavatelů; místo předvolebního hesla „daně zvyšovat nebudeme“ mluví vláda o zvyšování daní ‒ a přitom vymýšlí nesmysly o daňovém zvýhodňování tringeltů v restauracích, které fiskál připraví o více miliard na daních (viz); pokračují nesmyslné nákupy letadel a další vojenské techniky, prý je nejde kvůli smlouvě zrušit (každý kontrakt lze zrušit); vláda tlačí do popředí témata, která občany příliš nezajímají (kupř. týrání zvířat je nepochybně nutné trestat, ale není to celorepublikové a všeobčanské téma, obdobně jako problém norování); do Ukrajiny se cpou peníze (aby se podporovala jeho současná fašistická kamarila, aby se tam prodlužovala válka, aby tam bylo na zlaté toalety, na konta v zahraničních bankách); peníze tečou především do armádních zakázek (školství, věda, kultura jsou Popelkou); k tomu všemu soudní kabarety (kupř. soud s čínských „vyzvědačem“, který se měl jako novinář provinit tím, že sháněl informace od českých občanů, což je přece náplň práce novinářů ‒ kdyby to skutečně byl vyzvědač, pak by před soudem spolu s ním museli stát ti čeští občané, kteří mu údajně závadné informace poskytovali); nebo trestní stíhání občanů za vyjádření názoru (písmeno Z na vestě); a k tomu přibyla neschopnost orientovat se v zahraniční politice (A. Babiš: „Trump nás zradil.“)

Bývalý srbský prezident dříve hovořil o pokusech o „barevnou revoluci“ v zemi a poznamenal, že jedním z důvodů bylo odmítnutí Bělehradu uvalit sankce proti Rusku. Podle Vučiće stojí za současnými studentskými protesty a jejich podporovateli v Srbsku média a organizace financované Západem. Poznamenal, že za posledních 10 let bylo ze zahraničí investováno několik miliard eur do svržení současné srbské vlády. Masové protesty začaly v Srbsku po zřícení stříšky na vlakovém nádraží v Novém Sadu 1. listopadu 2024.

Předseda lidovců Jan Grolich vyzval k občanskému odporu proti změnám financování České televize a rozhlasu. Lidé by podle něj měli vyjít do ulic. Opozice se bouří, protože koalice v pátek nečekaně prosadila, aby se vládní novela začala projednávat ve Sněmovně přednostně.

„My budeme stát na barikádách, ale pokud tomu chcete zabránit i vy, tak musíte jít do ulic. Demonstrace se už svolávají,“ řekl Grolich ve videu zveřejněném v pátek na síti X. Zjevně připomíná agitátory z francouzských nepokojů.

Někteří z těch lidí poklekali na zem a líbali mu ruce! Právě vzniklá samostatná Česká republika v nich asi vzbuzovala naději, že bude něčím jako protektorát Böhmen und Mähren.

Když Havlova kritická věta byla 23. prosince opakována v televizi, „omluva“ za nemorální odsun stala se, alespoň v očích sudetských Němců, oficiálním postojem československé vlády se všemi právními důsledky. Dne 29. prosince 1989 byl Havel formálně zvolen prezidentem ČSSR a již čtyři dny nato se vydal na oficiální návštěvu obou částí rozděleného Německa. V závěru návštěvy Mnichova spolkový prezident Richard von Weizsäker neopomenul zdůraznit skutečnost, že Havel si pro svou první návštěvu  vybral právě Německo, čímž „dal znamení k překonání minulosti v duchu dobrého sousedství.

Kdyby se mohl probudit první náš prezident T. G. Masaryk, Dr. Ed. Beneš a Antonín Rašín, ti by se museli divit! Kam jsme to až dovedli. Rozkrádačky bývalého národního majetku proběhly beztrestně, stejně jako privatizace, a to převážně do cizích a zahraničních rukou.

Během pouhého prvního dne cizí přítomnosti v Kosovu-Metochii, to jest od prvního dne odchodu jugoslávské armády a srbské policie z této provincie v r. 1999, bylo na území Kosova-Metochie - tedy během samotného prvního roku - spácháno 5 000 teroristických akcí, několik tisíc vražd a únosů, 150 kostelů bylo zničeno. Pánové, jestli by někdo někde zdemoloval 150 mešit, 150 katolických kostelů, celý svět by nemluvil, než o tom. Tedy bylo to pod patronací a ochranou OSN, co tyto zločny byly spáchány, co byla hozena pod nohy rezoluce OSN a co bezpečnostní síly OSN byly  změněny  v  síly  okupační. Potom, ve spřažení  s albánskámi  teroristy, více jak 300 000 obyvatel Kosova bylo vyhnáno z domovů a to pod patronací OSN a s její účastí.

Pochodně hněvu neseme

a v srdci střelný prach,

v nějž rudý plamen vrhneme

a rázem zhyne strach.

Hitler, i když takto zveřejnil své "konečné úmysly", dával likvidaci Čechů zatím ještě do souvislosti s úspěchem či neúspěchem pacifikace a s vypátráním atentátníků: Buď budou atentátníci chyceni nebo vydáni, nebo je (on, Hitler) "rozhodnut přikročit k nejkrajnějším důsledkům". Hácha, který ještě před rokem slíbil, že nebude dále ustupovat a bude raději "volit případ hraběte Telekiho" (tj. sebevraždu), se nejen neohradil, ale učinil to, co se u něho zejména od června 1941 stalo vlastně už pravidlem: Odpověděl, že "plně chápe moudré vývody vůdcovy", že učinil a učiní vše, aby přivedl český národ na pravou cestu, že však je to dlouhodobá záležitost a že "prosí vůdce, aby ještě jednou uplatnil vůči českému lidu milost místo práva". Tím bylo opět a provždy stvrzeno totální vyřazení pražské reprezentace a s ní souvisejícího křídla české pravice a zavřeny dveře k jejímu případnému pozdějšímu návratu do politiky, který s sebou mohl – z německého hlediska vzato – nést lepší osud sudetských Němců.

Předpokládám, že si nikdo z nás nemyslí, že to, co se teď děje, přišlo samo sebou. Že by došlo k nějakému evropskému prozření. Evropa je v tomto ohledu naprosto nesamostatná a nikoho nezajímá, tím méně Trumpa. Všichni ti Merzové, Leyenové i Petrové Pavlové by se dál jen hemžili, jezdili do Kyjeva a posílali Mindičovi naše peníze. Že se teď najednou hledá evropský vyjednavač, to znamená, že si ho přeje Trump. Ne Evropa, ale Trump hledá někoho z Evropy, kdo by jel jednat do Ruska.

List The Wall Street Journal nedávno uvedl, že Musk osobně nařídil zpomalení vojenské komunikace pro síly na Ukrajině.

Časopis The Economist mezitím naznačil, že tímto pokynem se Elon Musk možná snažil potrestat Ukrajinu za její útoky na ruské ropné rafinerie.

Hele, jestli dopustíme, aby tenhle křivák proradná byl znovu prezidentem, tak si nezasloužíme žádnou milost. Jestli dopustíme, aby se Dozimetři či Bitcoinisti vrátili k lizu, tak ztrácíme jako národ právo na přežití. A jestli dopustíme, aby Metnar dál toleroval fašistické tendence na Vnitru a líbal prsten Rakušanovi, tak se nedivme, co se nám stane, až budeme po konci války zaplaveni veterány z Ukrajiny, kteří se z nějaké té mrtvolky neposerou. Myslím, že je tu budeme mít jako vánoční dárek, takže času moc není.

Ale jak zpíváme v poslední sloce naší české hymny:

Rozpomeň se, Hospodine na svou nejvěrnější říš!

Její sláva nepomine,vždy jí znovu obrodíš!

Koruna dnes stále kryje,mocný panovníkův trůn!

Navždy žije monarchie, Habsburský jí vládne dům!“

Lze říci, že máme mnoho pozitivních tradic, které náš národ a stát po tisíciletí formovaly a na kterých lze stavět konstruktivní ideu státu, na které se lze sjednotit. Dokonce i těžká a temná období mají v sobě  něco dobrého, jak jsme si právě ukázali ať už je hodnotíme jakkoli. Krize, stagnace a úpadek nastává tehdy, pokud se od těchto tradic, zkušeností a idejí odvracíme a snažíme se je ignorovat nebo dokonce zavrhovat.

Monarchia Catholica vítá ocenění, kterého se dostalo Jeho Knížecí Milosti Janu Adamovi II. z Liechtensteinu, který byl na 67. Sudetoněmeckém dni 2016 v Norimberku oceněn Karlovou cenou.