České národní listy

Málokdo asi muž ví, že Hitler, který Beneše zuřivě nenáviděl, v ničem nepolevil.  Obsazením republiky získal kořist – příbuzné prezidenta Beneše. Jeho represivní nástroj – gestapo, se do postihu vložilo s vervou. Perzekuci neušla neteř prezidenta , učitelka Emilie Vožehová, provdaná Kabátová z Kožlan. Gestapáci ji sebrali při vycházce, v kočárku s malým děckem, za ruku vedla osmiletou dceru.  Několik dní poté zatkli i bratra paní Kubátové, Stanislava Vožeha, který bydlel v Praze. Po několikatýdenních výsleších skončil v koncentračním táboru v Polsku. Propuštěn byl, až když na následky týrání úplně oslepl.

Nejmocnější tělovýchovnou organisací v Československu jest SOKOL. V roce 1938 čítal celkem 642 093 členů, kteří byli sdruženi v tělocvičných jednotách a tyto opět v 52 župách. Byl tedy každý čtrnáctý obyvatel Československa Sokolem.

Proto mi dovolte, abych na závěr uvedl, co přiznal Konstantina von Neuratha na Norimberském procesu: „ Sokol byl nejnebezpečnější protistátní organizací. To jsem nemohl trpět.

Kabinet Petra Fialy si plně zaslouží, aby až do dalších voleb zůstali oba dva – bakalář Lipavský i plukovník Foltýn – stejně jako Vít Rakušan či Jana Černochová – symbolem totality, zvůle, arogance a nesmírného hnusu, podlosti a malosti. Aby již na dálku valná většina voličů věděla, že tohoto zápachu je potřeba se jednou provždy zbavit. 

 A tak je to  tedy na nás. Co kdybychom  na počest  vzniku Československa a  na počest 28. října zahájili uvědomělý zápas za uchování  čistoty a  krásy našeho jazyka?  Jazyka, který nám byl po staletí „Chrámem i tvrzí“, jak  před léty  nezapomenutelně napsal  Pavel  Eisner? A o kterém se dočteme i  v nezapomenutelné knize Alberta Pražáka „Národ se bránil. Obrany národa a jazyka českého.“ Nejsou to naléhavé výzvy pro dnešek?

I Lužičtí Srbové si kladou otázku o další vlastní existenci. Kdo jim ze slovanských států pomáhá? Kdo protestuje proti bezprávím, jež je v jejich domově provázejí? Přesto od konce 10. století až do dnešních dnů bojují o svou existenci. Udělali z nich v Německu národnostní menšinu, přestože jsou vlastně příslušníci národa, který žije na svém původním sídelním území.

Méně než 72 hodin před jeho smrtí doručil Miloševičův právní zástupce dopis ruskému ministerstvu zahraničních věcí, ve kterém vyjádřil strach, že je Miloševič otravován jedem. (5)

V roce 1160 zabili Němci obodritského knížete Niklota. Slovanské kmeny, jež si Velkým slovanským povstáním roku 983 ještě jednou na téměř dvě stě let vybojovaly samostatnost, v 12. století definitivně podlehly. Velmi rychle, jak se zdá, se Němcům podařilo zgermanizovat téměř celý polabsko – slovanský kraj. Desítky slovanských kmenů zmizely z národopisné mapy Evropy.

A jejich charakter věrných žáků se vidí lépe ve frenetickém destruktivním počínání Genschera a Kinkela vůči Jugoslávii a Srbsku. A v jejich aspiraci na to, aby byla nastolena a upevněna dominace Německa v Evropě zúžením středoevropského a východoevropského prostoru, jak se to již stalo.

Snad nikdy v dějinách se neobjevila bláznivější utopie. Žádná mocnost na světě, ani Čína nebo Ruská federace, by neměla získat pozici absolutistického nekontrolovatelného vládce nad všemi ostatními státy. A už vůbec se takovou mocností neměly stát Spojené státy! Takové hegemonistické uspořádání motivuje každou vládnoucí elitu ke zneužití této pozice. A platí to obzvláště pro elity, které jsou chorobně posedlé po ziscích a je jim nejspíš vrozená bezohlednost, neodpovědnost a extrémní míra arogance, což je asi základní charakteristika washingtonských „elit“. Tyto „elity“ pochopitelně nemají vůbec nic společného s obyvatelstvem Spojených států. To je ale už obecný rys současné západní „demokracie“.

Existuje jen jedna a jediná otázka a jedno a jediné rozhodnutí: Washington Putinovi věří, nebo ne. Pokud Washington Putinovi věří, nepošle do Ruska rakety. Pokud Washington Putinovi nevěří, dojde ke třetí světové válce, pokud Putin neodstoupí.

Pokud si ale někdo přeje velkou válku v Evropě, paralelně s ní neméně velkou válku na Blízkém východě a současně též i válku v Tichooceánské oblasti, pochopitelně též velikou, s nadějnými vyhlídkami na válku světovou a jadernou, pak nechť i nadále volí ve své zemi politiky, kteří oddaně podporují americký unipolární systém, neboť si na něm vystavěli svoji kariéru. Dočká se brzy úplně všeho, ale bude se asi divit, že pro něj a jeho blízké se místo v protiatomovém krytu už jaksi nenajde.

istorické zkušenosti s Německem nepřestaly platit ani působit. Jde ale o propracované zaměřování, o novou mluvu, "argumenty", o zapojování Německa do americké východní strategie "Rychlého globálního útoku". Směrem na východ, proti Rusku.

Jsou věci, na které se nesmí zapomenout, když třebas někteří němečtí představitelé a neznalí lidé z EU poučují lidi o tom, co je demokracie.

Srbský národní program je napsán. Národnostně uvědomělí a odpovědní Srbové vedou boj za svobodu Srbska. Ten boj má smysl a my z něj máme radost. Před Srbskem stojí národní, kulturní a státní obroda!

Antinárodní politici, tzv. nevládní organizace, zkorumpovaní mediální kritici a diletanti nemohou vést ani vytvářet vnitřní, či zahraniční politiku Srbska. Přijetí evropských hodnot v žádném případě neznamená denacionalizaci!

MEARSHEIMER: Ano, byli jsme předem varováni, ale jde o to, že jsme byli zapojeni do bojů. Byli jsme zapleteni s Izraelci, Francouzi, Brity, Jordánci a Saúdy. Všichni jsme byli zapojeni do bojů. Tím se dostáváme k problému eskalace. Abychom čelili scénáři íránské eskalace, faktem je: Írán nechce válku se Spojenými státy a Spojené státy nechtějí válku s Íránem. Jsou to Izraelci – zejména Benjamin Netanjahu – kdo se nás snaží vtáhnout do války, protože chce, abychom my, Spojené státy, Írán skutečně rozdrtili, vojensky jej oslabili a hlavně šli po jeho jaderných schopnostech, protože, jak dobře víte, jsou blízko bodu, kdy mohou vyvinout jaderné zbraně.

Ale brzy byla proti Srbsku vznesena obvinění, zatímco v Rakousku-Uhersku a v Německu se rozpoutala skutečná protisrbská hysterie. V jeho díle, které jsem již citoval, velvyslanec Hartmann píše: „ V Rakousko-Uhersku a v Německu začala mohutná antisrbská kampaň, která zastínila vše ostatní a dala příležitost velvyslanci Německa v Londýně, hraběti Karlo Mac Lichnovskemu, obrátit pozornost státního sekretáře německého státu v ministerstvu zahraničních věcí Gottlieba von Jagow na skutečnost, že celý srbský národ by měl být potrestán - jako národ zla a vrahů“.

Zde již nesmíme být lhostejní – tady jde o tažení proti zbytku Polabských Slovanů, tolik některým Němcům stále překážejícím.

Je to boj za zachování nás Slovanů! Útoky proti  Srbům v Kosovu vedených albánskou UCK, tlak albánských teroristických organizací proti slovanskému obyvatelstvu v Makedonii či omezená práva  Slováků v Maďarsku a jejich postupná   maďarizace,  jsou plíživým vytěsňováním, či dokonce vyhlazováním ?, Slovanů, jímž by se s plným důrazem měly zabývat naše příslušné ústavní orgány i sama Evropská unie. 

Válečná léta dolehla na Lužici těžce. Řada lužickosrbských vlastenců byla poslána do koncentračních táborů, kde mnozí z nich zahynuli. Na základě známého dokumentu ze dne 15. 5. 1940 „Behandlung der Fremdvölkischen im Osten“ bylo plánováno i vyhlazení Lužických Srbů.

V „Den německé jednoty,“ řekla Wagenknecht, bychom měli myslet s vděčností na Michaila Gorbačova, který umožnil „sjednocení“ a podal ruku k míru. Varovala, že válka na Ukrajině se může změnit ve velkou evropskou válku, a na tomto pozadí označila německou ministryni zahraničí Annalenu Baerbockovou (Zelení) za „bezpečnostní riziko pro Německo“.

A s tímto peklem budovaným na zemi i s jejich ďábly, k nimž patřil i R. Heydrich, se spojila již v předválečné době značná většina tzv. sudetských Němců, aby pomohla zničit Československo, aby mohla se podílet na jeho okupaci a bojovat za nadvládu německého panského národa nad slovanskými podlidmi. Postupem doby v důsledku neslýchaného teroru obyčejný český člověk již přestal vnímat rozdíl mezi slovem nacistický a německý. Tato skutečnost byla špatnou předzvěstí pro budoucnost.

Co chtěl činit v protektorátu, to na sebe otevřeně řekl v  „nástupním“ projevu, který jsme celý publikovali. Čech v Čechách a na Moravě neměl co dělat. Český národ byl připravován k likvidaci.  Naše historická sídliště měla být osídlena Němci.  Toto byla nejen již příprava ke genocidě, ale naplňování genocidy samé.

Putin a Lavrov skutečně věří, že mohou vyjednávat se Satanem. Krajnost ruské naivity vrhá na svět stín smrti.

Podle něho, srbská otázka - což znamená okupaci  provincií obydlených jižními Slovany - je životní otázkou pro monarchii stejně jako pro třístrannou alianci. Srbské provincie monarchie by nemohly být  ponechány Srbsku na Balkáně příliš silnému. Monarchie by mohla být, v této perspektivě, donucena k invazi, kdyby Srbsko zvítězilo v Bulharsku a zmocnilo se území za hranicemi starého Srbska. Na mou otázku - týkající se data a modalit takové invaze - ministr dal najevo, že by bylo možno nalézt příznivý psychologický okamžik“. Záminka se brzy naskytla. Byl to atentát v Sarajevu, kde Gavrilo Princip, člen organizace Mladá Bosna, spáchal atentát proti dědici rakousko-uherského trůnu, Františku Ferdinandovi.

Oře tam Čechie,
máti naše drahá,
[hodlá vyorati]
naše stará práva.

Naše stará práva
jsou tam zakopána,
[od našich nepřátel]
byla zašlapána.

                      Orej, máti, orej,
                     do umdlení orej,
                 [až budeš umdlévat],
                       Sokoly zavolej.

Velký vliv na udržení národního vědomí v období mezi válkami mělo Sokolstvo. První sokolská jednota vznikla v Budyšíně v r. 1920. Do r. 1930 vzrostl jejich počet na 20. Sokolové, kromě tělovýchovného programu prováděli mezi svými členy i osvětovou práci, zaměřenou na srbské národní zájmy. Bylo pořádáno několik sletů v Lužici, ale již velmi brzo navázalo srbské sokolstvo styky se zahraničím, zejména s českým Sokolem. V r. 1926 se zúčastnila skupina cvičenců VIII. všesokolského sletu v Praze, účastnili se i sletů v Poznani (1929) a v Bělehradě (1930) a zejména pak na IX. všesokolském sletu v Praze, kde byli přijati s obrovským nadšením. Sokolstvo se stalo páteří srbského národního života a z jeho řad vyšli nejneohroženější bojovníci za srbskou národní věc.

Rozum je vězněn. Z hlouposti je hobby.

Ani ty léky nejsou do zásoby.

Kozel vše spase – lid má za podřadné.

Elita? Kdepak. Lotři, z nichž jdou mdloby:

V mžiku snad vláda pěti čertů padne…

Musíme uvážit, co s nimi uděláme. U jedné části špatně smýšlejících lidí dobré rasy nezbude nic jiného, než se pokusit usídli je v říši, v čistě německém prostředí, poněmčit je a převychovat jejich smýšlení nebo, když to nepůjde, postavit je nakonec ke zdi; poněvadž vystěhovat je nemohu, neboť by tam na východě vytvořili vedoucí vrstvu, která by se postavila proti nám.

Jugoslávie byla přepadena Německem, když srbští důstojníci, vedeni generály Dušanem Simovićem a Borou Mirkovićem, svrhli 27.března 1941 v Bělehradě vládu (do Bělehradu vpochodovala Šumadijská divize s několika tanky), jako projev nesouhlasu, že 25.března vláda před tím přistoupila  k paktů tří (Berlin-Řím-Tokio), který už podepsaly Bulharsko, Maďarsko a Rumunsko.

Hitler zuřil, protože musel stáhnout řadu elitních divizí, které měl připraveny na útok proti SSSR, plánovaný na květen, který musel odložit o řádově 5-6 týdnů, čímž byla vlastně později zachráněna Moskva. Hitler nařídil zničit Jugoslávii a tvrdě potrestat Srby. Jeho agrese se účastnily i Bulharsko, Itálie a Maďarsko. Bělehrad byl po více dnů těžce bombardován, zahynulo několik tisíc lidí (snad přes 5 000 !)

Turecký prezident ďalej uviedol, že „teror a genocída“, aké podľa neho Izrael šíri v Pásme Gazy, už dosiahli Libanon, a varoval, že ak nebudú zastavené, tak sa Izrael následne zameria aj na Turecko. „Otvorene hovorím, že izraelské vedenie, ktoré koná v delíriu zo zasľúbenej zeme a s čisto náboženským fanatizmom, sa po Palestíne a Libanone zameria aj na našu vlasť,“ povedal Erdogan a izraelského