České národní listy

Národa Tvého junácký květ -

v cizáckých službách

jde potupně mřít...

Jak je Ti, česká země?

    Tomáš G. Masaryk, president-Osvoboditel, se zasloužil o stát, o naši samostatnost a svobodu. Ale jsme jí vůbec hodni? Zasloužíme si ji? Stojíme vůbec o to, být národem a mít svůj stát? Jak dopadá náš každoroční plebiscit o naší státnosti 28. října? Spokojíme se s tím, že jsme manipulovaný dav, který prodal svou hrdost za mísu konzumu, nemá minulost a nemá budoucnost, a jako stádo jde tam, kam se jde, bez přemýšlení o tom,  kam by se mělo jít?  Bůhví proč jsme dojati, když na světových sportovních soutěžích stoupá naše vlajka a hraje se naše hymna. Je to jen bezvýznamný relikt minulosti a nebo jsme v hloubi duše přece jen věrni ideálům 28.října? Smíme  opakovat slova naděje z pobělohorské doby, „Což zhaslo slunce, když zahalil je mrak?“

Tři roky se snažíme ukázat lidem, jaký Petr Pavel doopravdy je. Že to není žádný muž pevného charakteru a morálních zásad. Že je to úplně normální český převlékač kabátů a vlastně se skvěle hodí právě k tomu Grolichovi. A pak pic… stačilo jedno soukromé letadlo a avizovaná neúčast u voleb a všechno je náhle jinak. Nikdy nemůžete vašemu politickému soupeři udělat ani zlomek z toho, co si on udělá sám.

Pavel se v úterý zúčastnil zasedání Bezpečnostní rady státu v Praze, avšak po schůzce s Merzem neřekl, zda jejich rozhovor nějak souvisel s tématem, které zaměstnává českého premiéra Andreje Babiše. Ten po pondělním jednání vlády prohlásil, že „armádu budeme potřebovat hlavně doma, protože uvidíme, jak to všechno dopadne s tou migrací v západní Evropě, abychom ještě někdy nepotřebovali naši armádu na to, abychom bránili, ale snad to nenastane.“ Babiš se obává nekontrolované masové migrace z Německa. Snad si Merz ve svém nabitém domácím programu našel čas i pro to, aby s Pavlem probral možnosti, jak jí zabránit.

Vyjádřil se také ke skandálnímu prohlášení Andrzeje Szeptyckého, státního náměstka ministerstva vědy a vysokého školství a člena strany „Polska 2050“. Ztotožnil zločince UPA s polskými hrdinnými vojáky. 

„Nevím, jak dlouho má W.H.C. Andrzej Szeptycki tyto příznaky, ale UPA neměla s našimi hrdiny absolutně nic společného. Pokud by s někým měla mít něco společného, tak to bylo s německými jednotkami SS,“ komentoval to Janusz Korwin-Mikke.

„Rád bych zdůraznil, že banderovství je nacismus – ukrajinská verze nacismu,“ uzavřel Korwin-Mikke.

Na plenárním zasedání Lvovské oblastní rady dne 20. října podpořili poslanci usnesení, kterým se rok 2027 vyhlašuje rokem velitele UPA Romana Šuchevyče, Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a představitele OUN Oleha Olžyče (vlastním jménem Kandyba).

Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo.

Dnes mají také evropské země možnost alespoň neházet klacky pod nohy prezidentu Trumpovi, pokud usiluje opravdu o mírové dohody na Ukrajině a spojitě s tím také v Perském zálivu. A nejen to, svět potřebuje také dohodu o omezení jaderných zbraní. Zkrátka, přes všechny chyby, které prezident Trump udělal a ještě udělá, je tuto aktivitu - tedy summit s čínským a ruským prezidentem - potřeba nejen pochopit, ale také podpořit.

23. května 1945 informoval ministr Stránský vládu o návštěvě de­legace národního výboru Brna. Sdělila mu, "že tam mají ve vězení asi 1 600 zajištěných osob, z nichž asi 1 500 jsou Němci a zbytek Češi. Obyvatelstvo Brna se srocuje před vězením a žádá okamžité souzení a potrestání těchto osob.

menný seznam tohoto transportu se nezachoval. Osud .lidi z brněnských Kaunicových koleji však potvrdil i rakouský občan Franz Arnold z Vídně, který na dotaz rodičů Marie Sedláčkové "Manky", odpověděl: „Odvedli mne k výslechu, kde jsem musel vysvětlit, proč jsem odsouzen k smrti. Před rozsudkem jsem si měl ještě odpykat deset let nucených prací. Ostatní vězňově odešli. Když jsem se od výslechu vrátit, seděly na levé straně bunkru ženy z našeho transportu a povídaly si. Při tom jsem zaslechl rozmluvu dvou vojáků, kteří si vyprávěli, že ženy mají být také odstraněny. Pokud jsem se dověděl od ostatních vězňů, byli muži v plynově komoře jen přiotráveni, jelikož plyn někam unikal. Proto musel být do komory vpuštěn znovu, aby byli vězňově usmrceni. Po kremaci zůstala jen malá hromádka popela, kterou vězni zachránili. To je vše, co o transportu vím. Že by někdo unikl, nevím, ale jsem si stoprocentně jist, že všichni, kteří tímto transportem do Mauthausenu příjeli, že tam také zahynuli."

Na pochodech či transportech smrti, jež probíhaly od zimy do jara 1945, zemřelo, lépe řečeno, bylo zavražděno, asi 250 tisíc lidí. Někteří z nich, z vězňů koncentračních táborů, či válečných zajatců, nalezlo smrt na našem území.

Cílem těchto pochodů a transportů, o nichž se téměř nemluví, byla likvidace vězňů, svědků bestiálního mučení lidí v KT. Tyto oběti boje proti Německu, o nichž téměř nic nevíme, mají zmizet v zapomnění? Proč?

Na druhé straně sudeti i jejích čeští souputníci stále mluví o tom, že při "vyhánění" německého obyvatelstva z Československa jsme se dopustili zločinů válečných, proti lidskosti a dokonce i genocidních. I o vánočních svátcích jsme mohli slyšet toto lživé obviňování republiky i našich otců a dědů.

„Po návratu na nádraží v Blatné byl transport naložen do vagónů  a dopraven do Kštic u Podbořan, kde zůstal dva dny. V několika hromadných hrobech bylo zde pohřbeno 234 obětí. Dalších 27 mrtvých vězňů bylo odvezeno do Pšova a pohřbeno mimo hřbitovní zeď v několika vrstvách, v hloubce 60 cm.

Foto: Screen vysílání ČT1 Popisek: Odsun Němců ve filmu Gerta Schnirch

Fritz svůj komentář zakončil výzvou k okamžitému zásahu. Zdůraznil, že německá vláda má nyní poslední příležitost poskytnout skutečnou pomoc obětem německých zločinů.

To, že Rakušanova STAN ohlásila útok na post vyzyvatele ANO  nesporně otřese doposud první ODS, protože leklý předseda ODS Kupka objektivně nemá na to být lídrem opozice.

Taková společnost spěje ke kastám s nepřekročitelnými hranicemi, jak to správně říká třeba ing.Slezáček. K feudálním kastám, kdy vládnoucí třídy bydlí odděleně od lidu v satelitních městečkách pro obyčejné občany nedostupných, a nejvyšší třídy v residencích opevněných jako novověké hrady, s příslušnou ochrankou nahrazující někdejší zbrojnoše. Krásně do toho zapadají naši lidovci se svým novopečeným vůdcem panem Grolichem. Dvouprocentní strana starší kamenného uhlí (Co je na lidovcích nového?) - po zničené sociáldemokracii (která má epicentrum na feudalisované Moravě), v panu mnohoobročníku (což kritizoval již M.J,Hus ve století patnáctém) má ideálního předáka...je to výjimka potvrzující pravidlo dnešní převahy hnutí. K takové společnosti jsme to dopracovali v novorežimu tzv.progresivců,kteří by se měli správně nazývat regresivci. Duch Mussoliniho se raduje a jásá. Stavovská společnost je znovu na světě. Novorežim zde obnovil dvě společenské třídy, jejichž privileje zrušila již I. republika - šlechtu a církev římskou. Máme tu období restaurace jako ve Francii po Napoleonovi I. To by bylo téma pro Balzaca...A nejenom pro něj.

Andrej Babiš před loňskými volbami vynaložil obrovské marketingové úsilí, aby ukázal, že je jiný než Fiala či Rakušan. Tenkrát v kampani „vykradl“ všechny programy. Cokoliv, co jen trochu rezonovalo mezi lidmi, to okamžitě začal slibovat také. Mluvili jsme o koncesionářských poplatcích? Šup, už to měl v programu. Všechno, co chtěla SPD či hnutí Stačilo, všechno, na co lidé slyšeli, to všechno slíbil. Měl plná ústa míru, zrušeného nákupu stíhaček, zrušení muniční iniciativy, sliboval valorizaci důchodů, zrušení inkluze, slíbil všem všechno a dokonce se to objevilo i v jeho programovém prohlášení vlády.

A pak se najednou ukázalo, že všechno jede dál úplně stejně. Muniční iniciativa zůstala. Stíhačky zůstaly. Koncesionářské poplatky zůstaly. Inkluze zůstala. Klesly ceny elektřiny, ale to je už dávno a že by všichni na vyúčtování viděli podstatný rozdíl, to také ne. Jestli Babiš chtěl být jiný než Rakušan, tak se mu to moc nepovedlo. Dokonce se mu to nepovedlo ani v tom, že by přestali stíhat lidi za názory. Nedávno sebrali jistou dívčinu za písmeno Z na tričku. Oganesjanova banda řádí dál, ceny benzínu šly nahoru jak za Fialy…

Metody čistky srbského lidu, které zavedlo ultranacionalistické chorvatské hnutí v 90. letech pod rouškou svých polovojenských jednotek, jsou velice podobné těm, které zasáhly tentýž lid na stejných místech o padesát  let  dříve. Byli to Srbové, kteří byli vražděni a vyháněni z Chorvatska na začátku 90. let v předvečer příchodu Tudjmana. Byli to rovněž Srbové, kteří byli vražděni a vyháněni z Kosova-Metochie. V Bosně-Hercegovině a v Kosovu-Metochii, „mezinárodním společenstvím“ v čele se Spojenými státy, které favorizovalo a aktivně podporovalo islámský fundamentalismus, který se v této oblasti učinil odpovědným za četné zločiny  proti  Srbům. Vrcholem  všeho  v  Kosovu-Metochii   bylo,  že  zločiny  proti  Srbům se napříště děly s plnou kolaborací okupačních sil vedených  NATO v  protikladu  s  rezolucí 1244 Rady bezpečnosti, která kvalifikovala podmínky příměří navržené Jugoslávii.

Jak je možne, že oznamiš, že podporuješ Plagu ohledně inkluze? Fakt nevidiš, jak to kurvi naše děcka? Si slepy?

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností."

Poznámka ČNL:

Neopomněl pan premiér H. Seehofer na Česko-německou deklaraci z r. 1997. Hrubě ji porušil, aniž by česká strana proti tomuto jeho jednání protestovala.

V létě 1938 nešlo o československý menšinový problém, nýbrž o následek dlouhodobého působení velkoněmeckého nacistického hnutí v českých zemích. Mnichovské události proto patří do kontextu nacionálněsocialistických dějin, a nikoli do kontextu menšinových konfliktů. Historická jedinečnost nacistického režimu - jeho ideologie a cílů, jeho rasismu a zločinů včetně holocaustu - nedovoluje užívání analogií, a tudíž ani metaforických odkazů na "Mnichov" v běžných politických konfliktech. Proto by bylo jistě záhodno méně než doposud o "Mnichovu 1938" rozjímat a místo toho věnovat větší pozornost vzpomínkám, výzkumu a vysvětlení mnichovských událostí samotných. Mezinárodněpolitické souvislosti kolem "Mnichova" nebyly totiž příčinou mnichovské dohody, nýbrž následkem dvacetiletého vývoje všeněmeckého nacistického hnutí ve třech sousedních státech: Rakousku, Československu a Německu.

Ačkoliv dříve bylo soužití obou národností přijatelné, po aktivitě Konráda Henleina byla většina německých občanů zfanatizována a život pro nás se stal utrpením. Zůstat v Nýrsku nebylo možné, český živnostník neměl naději na přežití a my bychom museli navštěvovat německou školu. Věřili jsme v ujišťování vlády, že nedojde k postoupení území, a tak k vlastní škodě jsme odešli až bezprostředně před příchodem německé armády.

Stručně řečeno: Nebezpečné ohnisko nepokojů, jehož financování se očekává už jen od pošetilých Němců – ačkoli ti už k tomu nemají prostředky. Ursula von der Leyenová, ona tupá blondýna z Pobaltí Kaja Kallasová a válečničtí potomci nacistů přímo u nás doma v Německu dovedli národy – a to zcela vědomě – přímo do ukrajinské pasti. Tyto politické zločince však nečeká žádný „Norimberk 2.0“ – namísto toho budou pobírat štědré penze a možná čas od času navštíví svou loutku Zelenského v jeho luxusním exilu kdesi ve světě.

Veľký Bocian urovnal spor v koalici, ale nijak neurovnal postoj veřejnosti k inkluzi. Ta ji prostě nechce, nechce a nechce. Jestli to Babiš nechápe, doplatí na to. Inkluzi vyřeší zavedení speciálních tříd, nikoliv nasazení dražších asistentů ani spádovost poraden. Inkluze totiž způsobila nikoliv odstranění zvláštních škol, ale udělala zvláštní školy ze všech škol.

Ano, dnes je český národ opět v ohrožení. Podívejte se však po celé Evropské unii. Můžete zjistit, že i německý, francouzský, anglický a další národové jsou v ohrožení, např. válkou, zradou svých některých ústavních činitelů, velkými vnitřními nepokoji, spojenými s migrací, "zeleným údělem", nedostatkem levných energií, inflací, velkými, jen velmi těžko splatitelnými dluhy států, podnikatelské sféry, celkovou ekonomikou. Nestrašte nás proto, že  český národ je bezmocný, že si sám nevládne. Totéž můžeme říci, pokud chceme být objektivní, i o řadě dalších národů.

Havlíčku, ty vzore pravdy,

zase nás tu bijí.

Místo Benešovy republiky

máme klubko zmijí.

Sebekritickou analýzu si vláda od samotné hlavy až po jednotlivé ministry musí učinit.

Má před sebou ještě tři roky práce.  A to je mnoho času věci změnit.

Zbědovaný, s košilí rozedranou,

v cárech, jež nezakryjí jeho rány,

vychrtlý, zkřehlý, s hlavou ovázanou,

bez pláště, provázkem jen přepásaný,

a boty neměl, dřeváky strašné jen,

on šel – byl mezi tisíci tak samoten -

však oči měl,

ty do dáli se kamsi dívaly,

ty dívaly se kamsi do dáli

vzdáleným, nepřítomným pohledem.

Zadruhé, je zapotřebí začít Andreje bedlivě sledovat, jestli se nenakazil Dienstbierismem. To je prosím smrtelná politická nemoc, která se projevuje postupnou zradou voličů z řad obyčejných lidí a podbízením se pražské kavárně a Jindvuichu Šídvuovi. Symtomy dlouho zůstávají skryté, projevují se stále větší nasraností voličů a vyhřeznou ve chvíli, kdy se objeví jiná politická strana, která uprazdňující se místo převezme. Následuje terminální fáze rychlého úpadku, který je provázen neschopností zpětné vazby a dlouhými prázdnými diskusemi v pražských kuloárech. Dokud je politická strana zdravá, je majnstrýmovými presstitutkami označována za extrémistickou, ale jakmile se Dienstbierismus pevně uchytí, začne být partaj novináři chválena, poplácávána po zádech lepšími lidmi, dokonce začne dostávat peníze od Barty a Šenkypla, ale nikdo ji nevolí.