České národní listy

Čs. zpravodajské orgány zjistily 17. 9. 1938 angažovanou podporu henleinovcům ze strany 84. standarty SS z Plavna, 46. standarty SS z Drážďan a 7. standarty SS z Chemnitz. 19. 9. hlásila celnice v Bílé Vodě, že je systematicky pod palbou z německé strany hranic za účasti německé pohraniční stráže. 22. 9.  vstoupil prapor SS Totenkopf na čs. vysosné území u Mühlbachu. U samoty Berghof došlo k palbě mezi SS a SOS. Brzo ráno byla Aš obsazena oddílem SS a okamžitě bylo přerušeno telefonní spojení se světem, ten se neměl dovědět, že intervenuje přímo oficiální složka německých ozbrojených sil.

Když henleinovský Freikorps v září 1938 vyvolal ozbrojené střety v našem pohraničí, řada německých antifašistů v jednotkách Republikanische Wehr  bojovala na naší straně, a to i se zbraní v ruce proti freikorpsákům.   Někteří němečtí antifašisté byli dokonce i v našich bojových jednotkách "Stráže obrany vlasti" a nejeden z nich byl i zapojen zpravodajsky.

Henleinovci nenáviděli antifašisty, považovali je za zrádce německé věci. V době pomnichovské je nejdříve řádně zbili, pak je bilo gestapo při výslechu a nakonec značná část německých antifašistů, pokud dříve neutekla do našeho vnitrozemí nebo do zahraničí, se dostala do koncentračních táborů. Když se po válce v květnu 1945 vrátili z koncentráků, došlo v některých případech i k vyřizování účtů s bývalými henleinovci. Zbili je a výjimečně je i zabili.

Je tristní, že někteří čeští politici a proněmečtí „aktivisté“, kteří nemají zřejmě paměť natož vědomosti a nechtějí ani pravdu znát a vědět, pochopitelně programově „zapomněli“ na to co německá Pátá kolona na Hitlerovy rozkazy u nás vykonala.

Už v ten samý den K.H.Frank sdělil telefonicky  do Prahy  veliteli bezpečnostní policie  a bezpečnostní službě Horstu Böhmovi rozkaz k vyhlazení obce Lidice:

1.všechny dospělé muže zastřelit

2.všechny ženy převézt do koncentračních táborů

3.děti shromáždit a pokud jsou poněmčení schopné, dát do SS-rodin, zbytek vychovat jinak

4.obec vypálit a srovnat se zemí

Už jsem to několikrát slyšela. A také jsem slyšela, jak s tím některé menší země souhlasí, protože doufají, že dostanou nějaké peníze. Německý parlament ratifikoval maastrichtskou dohodu za podmínky, že centrální banka pro společnou měnu bude v Německu. A co řekla Evropská unie? Ano, mějte ji. No a to přímo protiřečí mým ideálům. Někteří lidé říkají, že je nutné zakotvit Německo v Evropě, aby se tyto rysy již neprojevovaly. A došlo k tomu, že nebylo Německo zakotveno v Evropě, nýbrž Evropa v Německu. Proto mluvím o německé Evropě.

I česká společnost je rozdělena. Petr Pavel chce za každou cenu vést válku ke konečné porážce Ruska.  Na tu porážku to ovšem nevypadá. Spíše to vypadá, že když on a jemu podobní budou pro tu válku burcovat, včetně nekonečné finanční podpory, tak ta válka jen tak neskončí.

A to by byla hrubá chyba.

Po celé Evropě postupně narůstá odpor vůči válce proti Rusku a i mnohé demonstrace ve Francii, Itálii, Německu jsou vedeny kritikou naprosto zbytečných zbrojních nákladů a proti válce.

V článku uveřejněném ve Wall Street Journal pod titulkem „Křišťálová noc v Kosovu“ Damjan de Krnjevic-Miskovic, hlavní redaktor americké revue The National Interest a spolupracovník Centre d´études du Sud-Est européen, zdůrazňuje, že Srbové několik let oznamovali svá varování o skutečné povaze albánského hnutí, ale že Západ je vždy obviňoval, že si vymýšlejí a přehánějí. Krnjevic charakterizuje protisrbskou  akci  a  situaci  srbského  lidu  v Kosovu-Metochii takto: „Vražda za vraždou, únos za únosem, požár za požárem a aby byl zakončen tento pogrom, bylo skončeno  s přesvědčováním Srbů, kteří byli ponecháni na milost barbarům“. A to pod patronací Spojených národů (tento doplněk je můj).

Poláci jednali zcela opačně. Ostře protisovětská politika polské londýnské vláda byla obecně známá. Ta proto z prestižních důvodů a bez potřebných zbraní vyvolala varšavské povstání těsně před tím, než posunuli sověti frontu k Visle - k Varšavě. Protože Rudá armáda " nesměla" Varšavu osvobodit z prestižních důvodů. Vůdce povstání generál Tadeusz Bór - Komorowski dal popravit svého spolubojovníka generála Smierciewského, který chtěl s RA spolupracovat. Osamocené varšavské povstání s nedostatečnými zbraněmi a s nedokončenou přípravnou organizací nemělo naději na úspěch. Po jeho potlačení Němci zbourali celé město. Viděl jsem to v r. 1946 na vlastní oči. Další katastrofa byla, když polská londýnská vláda rozpoutala na konci evropské války v Polsku válku občanskou. Její tzv. Armija krajowa bojovala s polskou armádou, ustavenou v SSSR.

O blahopřání A. Sacharova se A. Dubček dověděl až v únoru 1990 ze vzkazu Jeleny G. Bonnerové, který zprostředkoval sovětský žurnalista. A. Dubček paní Bonnerové poděkoval již jako předseda Federálního shromáždění dopisem ze 7. února 1990. Cena A. Sacharova byla Dubčekovi předání ve dnech 16.-18. ledna 1990 ve Štrasburku v průběhu zasedání Evropského parlamentu.

BDO v tomto ohledu náleželo specifické zaměření dané jejím posláním – kolonizací dobytých a okupovaných prostor, které Němci nazývali „Německým Východem“. Směrnice vypracované BDO – zejména funkcionářem BDO dr. Kobergem a vyhlášené krajským vedoucím BDO esesákem Judexem, a jeho společníky, se důsledně plnily a přispěly tak ke spáchání nejen ideové germanisace Moravy, ale též k naplnění válečného zločinu násilné exterminace, tj. vyhánění téměř 40 tisíc Čechů z vlastních domovů. Zločinecká historie BDO měla v osvobozené ČSR svou právní dohru. BDO dle dekretálních směrnic čj. Z-II-31366/45, Přílohy 14 Ministerstva vnitra byla zařazena mezi „jiné fašistické organizace podobné povahy dle par. 3 odst. 2 retr. dekretu“.

Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.

Pak to najednou ztichlo a místo toho začal Seznam informovat o ukrajinských podvodnících, kteří se tu obohacovali na dávkách. A není náhoda, milé děti, že nejvíc se obohacovali v těch krajích, kde jsou u moci ti největší chciválci a slávaukrajinci. Jižní Morava, jižní Čechy… Jan Grolich a Martin Kuba…

„Vy, Němci, nechcete zakotvit Německo v  Evropě, vy chcete zbytek Evropy zakotvit v Německu.“

" Nepřeji si Německo zničit. Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo."

Pro ParlamentníListy.cz se ke kancléřově záměru vyjádřil také europoslanec AfD Petr Bystroň. Ten Merzovo ultimátum označil za zcela jasné vydírání zemí Evropské unie. Dle něho kancléř od začátku postavil zájmy globálního finančního a vojenského průmyslu nad zájmy německého obyvatelstva, ze kterého „rok co rok vyždímal daně v rekordní výši“, ale přesto Merz zemi zadlužil.

Nepřeji si Německo zničit. Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo.

Je zajímavé, že před výše zmíněnými snahami Německa o vybudování „Čtvrté říše“ ve všem kromě jména jako první varoval šedý kardinál polské konzervativní opozice Jarosław Kaczyński. Tuto terminologii použil v prosinci 2021 , když byl místopředsedou vlády. Relativně nedávno, v říjnu 2025, varoval , že Německo buduje „hegemonický superstát“, a poválečný vývoj označil za „velké vítězství Německa a vytvoření jakéhosi nového impéria“.

Téměř čtyři roky po Kaczyńského prvním varování před „Čtvrtou říší“ spojenecký prezident Karol Nawrocki důrazně narážel na významnou nevojenskou hrozbu, kterou Německo představuje pro Polsko , konkrétně na způsob, jakým jeho zbraňování EU riskuje vymazání polské identity a suverenity. Tyto celkové názory jsou dlouhodobou zásadou polského konzervativně-nacionalistického diskurzu, takže je zajímavé vidět, že se na ně široce odvolává nikdo jiný než samotný ruský ministr zahraničí.

Arnold z Vídně, který na dotaz rodičů Marie Sedláčkové "Manky", odpověděl: „Odvedli mne k výslechu, kde jsem musel vysvětlit, proč jsem odsouzen k smrti. Před rozsudkem jsem si měl ještě odpykat deset let nucených prací. Ostatní vězňově odešli. Když jsem se od výslechu vrátit, seděly na levé straně bunkru ženy z našeho transportu a povídaly si. Při tom jsem zaslechl rozmluvu dvou vojáků, kteří si vyprávěli, že ženy mají být také odstraněny. Pokud jsem se dověděl od ostatních vězňů, byli muži v plynově komoře jen přiotráveni, jelikož plyn někam unikal. Proto musel být do komory vpuštěn znovu, aby byli vězňově usmrceni. Po kremaci zůstala jen malá hromádka popela, kterou vězni zachránili. To je vše, co o transportu vím. Že by někdo unikl, nevím, ale jsem si stoprocentně jist, že všichni, kteří tímto transportem do Mauthausenu příjeli, že tam také zahynuli."

Německý kancléř Merz, podle listu Financial Times, zaslal předsedovi Evropské rady Costovi dopis, který je možné charakterizovat jako ultimátum vůči čtyřem odbojným zemím EU. Tyto státy se nechtějí podílet na dalších fantaskních sumách, majících pokrýt bezedné finanční potřeby Ukrajiny v roce 2027 o nemalou částku 70 miliard eur (neuvěřitelných 1,7 bilionu korun). Když prý nepostačí k těmto účelům zatím EU uvolněná olbřímí částka 45 miliard eur.

Německo prý, pokud se státy jako jsou Česko, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko nebudou podílet na financování války na Ukrajině, zablokuje projednávání evropského rozpočtu na léta 2028 až 2034.Mimochodem z Bruselu jdou zprávy, že už tak nám mají být zkráceny o velké sumy finance na kohezní a zemědělskou politiku.

Když se přiblížil skutečný konec války, Heinrich Himmler vydal rozkaz, že se Spojenci nesmějí dovědět o koncentračních táborech, proto měli být jejich "chovanci" přemístěni do táborů frontě vzdálenějších. Někde ještě byly vagóny, jinde se muselo pěšky. I to byla jedna z příčin obrovské migrace obyvatelstva na konci války! Nejbědnější samozřejmě byla pěší cesta z koncentráků. Ale ani ve vagonech to nebyla pohoda! Vyprávěl mi jeden z příchozích o cestování ve vlacích. Podmínky v nich byly strašné. Lidi byli v dobytčácích namačkaní, většinou jen jeden kbelík na vyměšování, který se velmi brzy naplnil, ostatní obsah vyměšování musel mimo něj. Jídlo dostávali jen v některých transportech a to občas. Mrtví byli ukládáni do hromadných hrobů na trasách pochodů - dodnes se neví, kdy tyto hroby byly. Ale Němci dovedou lživě tvrdit, že pokud se náhodou hromadný hrob najde, že tam byli zakopáni chudáci odsouvaní Němci!

Opěrné body – tzv. Stitzpunkty – byly základními středisky činnosti BDO v okupovaných krajích protektorátu. Jaká byla náplň činnosti těchto germanisačních středisek? Vedle již vzpomenutého přebírání zemědělských statků do německých rukou, a vedle dosazování německých starostů a náměstků v obcích a městech, to bylo dosazování Němců do peněžních ústavů, pojišťoven a kampeliček, dále zakládání výhradně německých středních, odborných a učňovských škol, a žákovských domovů, kde by se rasově vyhlédnutá česká mládež germanisovala a získávala pro říšskou myšlenku. Mládež totiž byla v protektorátu potají rasově tříděna v rámci tzv. školního lékařského dozoru v „boji proti tuberkulóze“ (!), kdy žáci byli měřeni, zdali splňují rasová germánská kritéria.

Skandování jeho jména „dětmi srpna 1968" na manifestacích k výročí 21. srpna 1968 i 1969, k výročím 28. října 1918, ba i k výročí sebeupálení Jana Palacha v lednu 1969 a při manifestaci studentů 17. listopadu 1989, vyvrcholilo skandováním manifestantů na Václavském náměstí a na Letné: "Dubček na Hrad".

Náš třetí „tatíček“, po Franz Josefu a T.G. Masarykovi (podle Lidových novin), nese těžkou zodpovědnost za budoucnost národa, který přivedl do přátelského objetí německého obra, jež nám již dnes vyráží dech.

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků…

Porada reichsprotektora Neuratha stanovila následující body germanisačního plánu:

- vytvořit souvislé německé pásmo v ose Brno-Vyškov-Olomouc,

- rozšířit jihlavský ostrov v ose Znojmo-Svitavy,

- zřídit německé opěrné body na hranici moravsko-slovenské, započít východně Ostravy,

- rozšířit německou menšinu prostoru Lipníka nad Bečvou při budování dunajsko-oderského průplavu,

- rozšířit německou oblast prostoru vratislavsko-vídeňské dálnice,

rozšířit německý prostor vyškovské vojenské střelnice

Účastnil jsem se domácího odboje. S přítelem Oldřichem Kryštofkem jsme od r. 1941 schovávali před gestapem mého spolužáka z obecné školy, Žida Jiřího Synka, píšícího pod pseudonymem František Listopad. Toto jméno se ujalo a trvá dodnes. Úkryt by odhalen. Listopad - díky laskavosti svých přátel, kteří si byli vědomi možných důsledků prozrazení, jež potkaly mne i Kryštofka - přežil v ilegalitě do konce války.

Když jsem se po výslechu v Pečkárně - sídle gestapa - dostal na celu (na Karlově náměstí, kde měli po přeplněné Pankráci pobočnou věznici) velikosti 2 x 5 m, byl jsem tam už osmý. „Spolubydlící“ se mne ptali na výslech. Spustil jsem si kalhoty , sklonil se na horu slamníků v koutě cely a ukázal zadek po výprasku, který trval asi 5 hodin. Jeden pronesl pamětihodnou větu: „Už jsme toho zde, Pavle, viděli hodně , ale tak rozbitou prdel ještě ne“! Je pravda, že se mi poslední jizvy zahojily až v r. 1948.

Polský prezident Karol Nawrocki získal mezi mladšími Poláky 53 procent kladných hodnocení. Vláda Donalda Tuska dosáhla sotva na devět procent. Průzkum přinesl premiérovi nepříjemné vysvědčení.

Bělehradské lekce je kniha, jejímž autorem je PhDr. Jiří jaroš Nickelli.
 

Francouzská prezidentská favoritka se v případě vítězství ve volbách v roce 2027 snaží drasticky omezit pravomoci zahraničněpolitické služby EU. Tento krok by mohl postavit šéfku zahraniční politiky EU Kaju Kallasovou do centra rostoucí konfrontace o autoritu Bruselu, evropskou suverenitu a budoucnost diplomatické strategie bloku.

Zástupci jejího  Národního shromáždění kritizovali Evropskou službu pro vnější činnost (EEAS) s tím, že duplikuje diplomacii členských států a plýtvá penězi daňových poplatníků. Služba zaměstnává po celém světě více než 5 200 lidí a její roční rozpočet se blíží jedné miliardě eur.

Ale tady nejde o výbuch nepokojů, ale o to, kdo z toho nakonec vyjde jako vítěz. Nepokoje už jedou. Teď jde o to, co bude řešením. Islám? Nebo militarizace? Nebo snad nějaká Trumpizace? Nebo odchod z NATO? Odchod z EU? Nebo bankrot Francie? Já myslím, že společnost se zatím nesesypala jen proto, že jakákoliv varianta řešení bude strašná a nikdo ji nechce ani vyhlásit ani prosazovat. Celá Evropa už dávno jeden taktiku KDD - každý den dobrý.  O to větší průser to pak bude. Všechna řešení totiž znamenají mor, neštovice, bídu a bordel.  Vlastně začínám Macronovi fandit, aby to ještě chvíli udržel a my se mohli ještě trochu více připravit.