J.A. Komenský, tento spravedlivý muž touhy po spravedlivém světě, uvažoval o výchove a vzdělávání člověka v pohnutých dobách války třicetileté; po nešťastné bitvě na Bílé hoře, která znamenala počátek persekuce odbojného národa, sám exulant a psanec, mínil, že člověk se má stát výchovou a vzděláním skutečným člověkem, tj. bytostí rozumnou a mravnou, schopnou poznávat svět a řídit svůj život, hospodařit moudře s dary přírody, pracovat a tvořit, ctít a střežit všechno cenné, co se dochovalo z minulosti, stejně jako objevovat nové.

Před střelbou ordnerů jsme se zachránili tím, že jsem si lehl na podlahu nákladního auta, kde jsme měli pár kusů nábytku. Bylo mi tenkrát osmnáct let a měl jsem pocit, že se živý do vnitrozemí už nedostanu.

Belehrad, Novi Sad, Banja Luka, Zvornik, Brčko, Východné Sarajevo, Višegrad, Sokolac atď. Včera v mnohých mestách vyšli ľudia do ulíc, aby sa rozlúčili s generálom, v mnohých kostoloch zvonili zvony, najmä v Srbskej Republike.

Osobitne treba spomenúť Srebrenicu, kde zvonili zvony na absolútne všetkých kostoloch. Západ dlho a pomaly zabíjal Mladiča, ale jeho smrť urobila z Ratka ešte väčšieho hrdinu. Za zmienku stojí najmä to, že Mladič je hrdinom nielen pre ľudí nad 30 rokov, ale aj pre mládež, keďže jeho činy na bojisku sa priamo spájajú s bojom za srbské záujmy a vznik Republiky Srbskej. Ratko Mladič skutočne vykročil do večnosti.

Vojislav Šešelj - Jedinou hrozbou pre Srbsko je NATO

Musíme sa dostať do pozície, aby nás Rusi bránili, ako keby boli napadnutí!

Poznámka ČNL: Šešelja si v Haagu nenechali. Odletěl do Srbska a tam se věnoval politické činnosti bez omezení.

Bezpečnostní služba Ukrajiny prý informovala prezidenta s vypršelým mandátem Volodymyra Zelenského o nebezpečném posunu ve veřejném mínění Ukrajinců – stále více z nich si začíná přát příchod Ruska. Oznámil to dnes 29. srpna ukrajinský telegramový kanál „Legitimny“ s odvoláním na informovaný zdroj z Kanceláře prezidenta Ukrajiny. Podle zdroje tento obrat vedl k nárůstu úniků informací k Rusům.

Ale přece jen se části světové veřejnosti surové události v Krajině nelíbily. Po operaci „Bouře“ (začátkem srpna 1995) švédský politik Carl Bildt vyzval tehdejšího chorvatského prezidenta Franju Tudjmana k zodpovědnosti za zločiny  spáchané nad krajinskými Srby během té operace. Tribunál ICTY v Haagu k tomu všemu mlčel. Známý americký novinář Alex Cockburn o něco později napsal (The Nation, 16.října 1995, podnázvem „Bijte ďábla“): -„ Tak, a jak to teď vypadá, Spojené státy skončily jako sponzoři etnických čistek“. A tady zasáhla paní Albrightová. Vytvořila jako protiváhu zločinům chorvatských operací „Záblesk“ a „Bouře“ proti krajinským Srbům  kauzu Srebrenica, plnou hrůz a krve. Jenže jaksi zapomněla, že ta hrůza a ta krev byla prolévaná na obou stranách a ne jen na té jedné, a že to nebyli Srbové, kteří ten  koloběh zlých událostí zahájili.                 

Slované musí být vybiti do mrtě. Proto máme v ČR povinnou vojenskou službu žen (v případě ohrožení státu se ženy od 18 do 60 let musí podrobit odvodu), zatímco tolik pokrokové, inkluzívní, rovnostářské a feminizované Německo ji nemá (tj. německé ženy nemusí vyplňovat současné vojenské dotazníky).

Evropské hodnoty to v poslední době dopracovaly do takových konců, že musejí naši svobodu a demokracii bránit vysloveně nesvobodnými a nedemokratickými prostředky. Volby už nejsou ta civilizační výhoda oproti diktaturám, už jsou spíše nevýhodou. Proto je zapotřebí demokracii bránit cenzurou, zásahy ústavních soudů a nebo, jako v Británii, stačí když pípnete na fejsbůku a prakticky okamžitě u vás klepe policie na dveře. Děje se to tam asi tak stonásobně častěji než ve „zlé ruské diktatuře.“

Valentovi nicméně ve své tezi přímo neříkají, co by mohlo Brity motivovat k likvidaci Masaryka. V textu však ukazují, že Londýnu vadila podpora, kterou přesvědčený sionista Masaryk poskytoval Židům a rodícímu se státu Izrael. Šlo hlavně o dodávky zbraní i pomoc s přepravou Židů do Palestiny, které Britové bránili námořní blokádou.

Abychom mohli objektivně hodnotit slovenský přínos k protifašistickému zápasu, je vhodné vědět, že v roce 1939 tvořili Slováci 12,8 % příslušníků České a Slovenské legie v Polsku. 1. čs. divize ve Francii měla ve svých řadách 44,5 % slovenských příslušníků, v 1. čs. brigádě v Anglii bylo 14 %, u čs. jednotky na Středním Východě 16,1 %, v 1. brigádě v SSSR 10,2 %. V armádním sboru v SSSR 19,8 %, u 2. čs. paradesantní brigády v SSSR 70 %, u 1. smíšené letecké divize v SSSR dokonce 91 %. 5. 5. 1945 tvořili Slováci v západní armádě přišlé z Velké Británie 18,3 % mužstva.  Do německého zajetí upadlo včetně povstaleckých vojáků z roku 1944, celkem 17 100 slovenských vojínů a důstojníků. Československá armáda vytvořená v SSSR a doplňovaná na slovenském území až do května 1945 měla ve svých řadách 74 % Slováků. V čs. zahraničních armádách sloužilo během druhé světové války a ve slovenském povstání 97 270 Slováků, včetně partyzánů. K tomu je nutno přičíst na 3 000 příslušníků ilegálních organizací levicové a demokratické orientace.

Přes zoufalou snahu soudců a přes trapné vystupování hlavní žalobkyně Carly del Ponte, Milošević ve své obhajobě triumfoval. Proto se v mediích o průběhu Miloševićovy obhajoby téměř nic nehlásilo. Snad jeho smrt ve vězení pomůže  pravdě, poodhalí špinavé, stalinské praktiky ICTY v Haagu (kromě poprav). Deset úmrtí ještě neodsouzených Srbů-vězňů či právě zatýkaných jsou toho dokladem. Ukázkou justičního hororu je vražda zatýkaného Srba Simy Drljači z Prijedoru (10.07.1997) „elitním“ britským SAS oddílem, před očima jeho syna. Zatčení bylo podle „tajné obžaloby“ sealed indictment), jako za francouzských králů z doby Bastilly. „Klokaní soud“ v Haagu možná neotrávil Miloševiće, způsobil ale jeho předčasnou smrt („zabil“ho), protože mu neumožnil moderní léčbu, např.použitím bypassu.

Za první, nemáme tu žádnou přetržku monarchistické tradice, jak praví pan president. Naopak, spolu s Rakouskou republikou jsme roku 1918 zrušili monarchismus, zrušili jsme dynastická práva Habsburků a Rakušané na dlouhou dobu zakazoval vstup Habsburků do země. 

Za druhé, zakládající státoprávní listina republiky Washingtonská deklarace, zrušila monarchii, místo poddanství zavedla občanství, zrušila privilegia církve a šlechty a zakázala predikáty.

Deklarace se vyhýbá jednoznačnému konstatování odpovědnosti a viny Německa a českých Němců za rozbití Československa a vychází dokonce vstříc nepravdivým tvrzením funkcionářů bývalých českých Němců o tom, že tito Němci jsou pouze nevinnými Hitlerovými oběťmi.

Na základě tohoto stanoviska odmítá pak deklarace přímé odškodnění dosud žijících českých obětí nacistického režimu, přestože jeho obětem ve všech jiných státech odškodnění německý stát poskytl.

Pojem „sudetský Němec“, vyskytující se v návrhu deklarace, je prvním uvedením tohoto pojmu do mezinárodního práva, a to se všemi možnými důsledky.

Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.

K uzavření sporných otázek přispěla Česko–německá deklarace z roku 1997 (i zde ale byly některé problematické termíny v německé verzi textu).

Z toho všeho je zřejmé, že v obecné rovině je česká společnost dávno smířena, a co se minulosti týče, už není co řešit.

Mladić se nemstil Chorvatům za vpád jejich tlup v létě 1992 do údolí řeky Sávy a kolem Kupresu, za ničení tamních srbských osad. „Já nejsem válečný zločinec, jako voják jsem vybojoval mnoho bitev a na mnoha místech jsem zachránil svůj národ před záhubou…Já sám jsem se při posledním sčítání lidu (1991) hlásil jako Jihoslovan, a takových bylo mnoho. Jen se podívejte na značné počty smíšených manželství v Jugoslávii mezi Chorvaty, Muslimy a Srby!“

Zde byla, podle mne, příčinou pádu Sovětského svazu v první řadě státoprávní politická zrada vlastní elity - zrada gorbačovsko - jelcinovských elit.

Za 4 roky (1995 až 1999) Západem sponzorovaných a prováděných proti srbských agresí v této části Balkánu, to znamenalo téměř půl miliónu srbských oloupených a vyhnaných uprchlíků pro Srbsko a Republiku Srbskou (B&H),  dospělých i dětí, starých lidí. A také desetitisíce zraněných a povražděných.

Generácia pamätníkov, ktorá tieto zlomové okamihy prežila na vlastnej koži, pomaly vymiera. S ich odchodom hrozí, že stratíme živú historickú pamäť na obdobie, ktoré na dlhých štyridsať rokov zásadne poznačilo naše národné dejiny. Dnešný občan by však na túto lekciu zabúdať nemal. Práve v týchto dňoch totiž na svetovej politickej mape prebiehajú tektonické zmeny a prekresľovanie sfér vplyvu. Deje sa tak opäť pod rúškom vznešených slov o demokracii a slobode, no s využitím rovnakých pragmatických nástrojov – či už ide o tvrdé hospodárske sankcie, alebo politicky angažovaných protagonistov pracujúcich v cudzom záujme. Ak zostaneme slepí k minulosti, budeme odsúdení prežívať jej chyby znova, len v novom, modernejšom šate.

Friedman i Stephens jsou Židé. Uvědomují si rizika bezvýhradné podpory současné politiky Izraele a jsou ochotni o těchto otázkách otevřeně hovořit. Platí to i pro toho ministra zahraničí České republiky, který v pondělí české velvyslance vyzval, aby Prahu předem informovali o tom, co by se mohlo stát?

A tady zasáhla paní Albrightová. Vytvořila jako protiváhu zločinům chorvatských operací „Záblesk“ a „Bouře“ proti krajinským Srbům  kauzu Srebrenica, plnou hrůz a krve. Jenže jaksi zapomněla, že ta hrůza a ta krev byla prolévaná na obou stranách a ne jen na té jedné, a že to nebyli Srbové, kteří ten  koloběh zlých událostí zahájili.                 

Bouřlivák a velmi plodný spisovatel (snad nad 100 knih s různou tematikou, mám jednu proti klerikalizmu, přes 1000 str.!)) profesor Šešelj je „zvyklý“ na věznění, v létech 1984-86 ho bývalý šéf Titovy bezpečnosti, Slovinec Stane Dolanc „pomohl dostat do vězení“, původně na 8 roků, pak z toho vyšly už jen dva. Jeden z jeho hříchů v té době (jako mladík byl členem komunistické strany v Jugoslávii, než ho z ní později vyhodili), bylo, že se dožadoval zrušení uměle Titem vytvořených národností. Jako nesmysl pokládal „bosenskou“ národnost, kterou Tito přiřkl bosenským Muslimům, i když se jedná skutečně jen o náboženskou obec. V Jugoslávii uznával Šešelj jen jako národnosti Srby, Chorvaty, Slovince a Makedonce. Černohorci jsou přece etničtí Srbové.

Osvobození Slobodana Miloševiče tím samým tribunálem, které ho před jedenácti lety zabil, je pro obyvatele Srbska chladnou útěchou. Srbský národ přetrpěl roky hospodářských sankcí a bombardovací kampaň NATO proti jejich zemi kvůli nepodloženým obviněním proti jejich prezidentovi.

Miloševičovo vlastní vysvětlení jeho zdravotních problémů je mnohem více logické a důvěryhodné, než vysvětlení ICTY. V dopise adresovaném ruskému velvyslanectví psal dva dny před svou smrtí, že nebral více než čtyři roky žádná antibiotika. Ptá se tam také, proč lékařská zpráva o objevení Rifampicinu v jeho krvi byla utajována déle než dva měsíce. Dále píše, že věří, že byly podniknuty aktivní kroky ke zničení jeho zdraví, a varuje, že může být tráven a že jeho život je v nebezpečí.

Dnes jsme zpraveni o tom, že v Den Haagu zesnul ve vězení srbský generál Ratko Mladič. Zatímco Mladič byl odsouzen za válečné akce, jiní odsouzeni nebyli, jak například chrorvatský generál Gotovina, nebo albánští předáci Thaci a Haradinaj. Je přitom známo, že svědkové proti Thacimu a Haradinaji "mizeli".

Pro nás Slovany zůstává generál Mladič symbolem boje za životy Srbů, a podle nás mu patří místo ve slovanském nebi.

Rozhovor zveřejnil Reflex také na sociální síti X, kde prezidentova slova vyvolala pochybovačné reakce. Část uživatelů dávala najevo, že Pavlovým prohlášením o snaze spolupracovat s premiérem Andrejem Babišem nevěří. Bloger Petr Paulczynski reagoval na příspěvek jediným slovem: „Lhář.“

Žádné překvapení! Neomezené miliardy darů pro Kyjev, škrty a zvyšování daní pro jeho vlastní občany – Merz je skutečně nejlepší kancléř, jakého kdy Ukrajina měla,“ napsala Sahra Wagenknecht.  Zdůraznila, že „tento muž musí odejít“.

Fedorov  (35 let) říká, že Ukrajina má stále šanci na vítězství, ale naléhavě potřebuje komplexní plán k ukončení války. Za jeden z největších problémů považuje absenci jasné a komplexní strategie Kyjeva, jak válku, která trvá již více než čtyři roky, vyhrát. Vážnou překážkou je podle něj i zpoždění v inovacích.

Ordneři přepadali i obydlí českých lidí, kradli dobytek apod. Říkám naši Němci, protože „Sudety a sudeťáci“ – ta slova jsme prakticky neznali. Znali jsme výraz pohraničí a vnitrozemí. Nevím, proč se pořád teď mluví o Sudetech.