„Nespěte ožralí v parku, neperte se s Rusy. Na Ukrajině umřete. Na vaše vlajky nejsme zvědaví. Rána Ukrajincům v ČR"

24.07.2024 9:35 | Komentář

Český rozhlas vyzval posluchače, aby posílali vzkaz Ukrajincům v cizině, kteří odmítají nastoupit na frontu. Možnosti využil komentátor Štěpán Kotrba a pojal ji po svém. „Smiřte se s tím, že vlast už neuvidíte, a najděte vlast zde,“ vzkázal. Na Ukrajině by podle něj umřeli. A následovaly konkrétní rady pro klidné soužití: „Nespěte ožralí v parku, neperte se s Rusy.“ A rovněž na jejich vlajky zde prý nikdo není zvědavý.

Ukrajina v posledních týdnech opakovaně zpřísňuje podmínky odvodů a usiluje i o to, aby na frontu dostala muže žijící v zahraničí.

Na jaře vyvolala rozruch nová konzulární pravidla, která výrazně omezovala mužům v odvodovém věku prodlužování víz.

Od 23. dubna nemají ukrajinské ambasády poskytovat konzulární služby ukrajinským občanům mužského pohlaví, kteří jsou v odvodovém věku, tedy od 18 do 60 let. Zákaz bude platit do doby, než budou vyjasněna ustanovení zákona o zvýšené mobilizaci. Uvádí se to v dopise podepsaném prvním náměstkem ministra zahraničí Andrijem Sybigou. V něm je i zmíněno, že nařízení je vydáváno, aby se občané „nemohli vyhýbat vyřízení odvodů“.

Na Ukrajině už nedochází jen k tomu, že verbířské hlídky systematicky pročesávají ulice měst, ale povolávací rozkazy se doručují dokonce i na stvrzence za platbu kartou, kterou si bankovní systémy spojí s jejím majitelem a rozpoznají, zda je způsobilý ke službě v armádě.

Nedávno i britská BBC upozornila, že odvody do armády jsou čím dál nepopulárnější a hněv veřejnosti padá i na hlavy vojáků, kteří mají odvody na starosti. Např. když vytahují mladé muže vší silou z prostředků městské hromadné dopravy.

„V dnešní době je složité najít dobrovolníky ochotné narukovat do armády,“ doplnila k tématu BBC, která jinak patří k nejhlasitějším zastáncům ukrajinské obrany.

 V Česku, stejně jako v Polsku a Litvě, se vážně vedla debata, jak tyto muže „motivovat“ k nástupu na frontu.

Polský ministr obrany Sikorski uvedl, že chápe ukrajinskou potřebu obránců vlasti, ale aktivní působení Polska v jejich vracení je „eticky nejednoznačné“.

V Česku se tématu iniciativně chopil poslanec Ondřej Kolář.

„Není to nijak radostný téma, ale bohužel je to nutný. Věřím, že bychom se jako Česká republika měli připojit k postoji Polska a Litvy. Tyhle země u nich žijící bojeschopné Ukrajince ‚motivují‘ k návratu do vlasti,“ vzkazoval ještě předtím, než byl zvolen europoslancem.

„Pokud Česko a mnoho dalších zemí podporují Ukrajinu tak rozsáhle, jako to děláme, měli by svůj díl práce odvést i ti, kteří se tomu nyní snaží vyhnout a o jejichž budoucnost jde především,“ vysvětloval dále.

„Ani omylem nejde o nějaké nahánění lidí po ulici. Stát má ale dost možností, jak omezit míru komfortu, kterou v dané zemi konkrétní osoby mají a tím je dostat zpět na Ukrajinu přirozenou cestou. Třeba nižší dávky, povolení k pobytu a další nástroje. Vždycky, když s někým z ukrajinské strany jednám, je to to první, o co nás prosí. Hned po munici,“ plánoval na konci dubna.

Český rozhlas nyní přišel s korespondenční akcí, ve které můžete „Ukrajincům, kteří žijí v zahraničí a nechtějí jít domů bojovat“, poslat svůj vzkaz.

Rázný výkop ankety předvedla šéfredaktorka listu Ukrajinská pravda Sevhil Musajevová, když ve studiu Českého rozhlasu hovořila o historické příležitosti pro celý svět. „Je důležité zúčastnit se možná nejdůležitější bitvy našeho světa, být na tom nejdůležitějším místě,“ nabádala všechny absentéry.

Následovalo varování, že pro absentující vojáky bude velmi těžké se schovat před Ruskem, které určitě po případném úspěchu na Ukrajině vtrhne do dalších evropských zemí. „Rusko nenávidí svobodu, a proto po úspěchu na Ukrajině rozhodně udělá další krok,“ vysvětlovala, proč jej musíme zastavit už na Ukrajině. A ukrajinští vojáci by při tom měli pomoci.

Možnosti poslat vzkaz ale využil také publicista Štěpán Kotrba, někdejší člen Rady Českého rozhlasu. A pojal jej zcela jinak, než ukrajinská šéfredaktorka. Začalo to už oslovením, když Ukrajince oslovil jako naše spoluobčany, byť nechtěné.

 „Jestli chcete umřít, vraťte se na trojzubou Ukrajinu a bojujte za režim, který rozpoutal bratrovražednou válku. Umřete a válku prohrajete, to je víc než jisté,“ vypořádal v jednom odstavci možnosti návratu.

Na podporu této prognózy v jiném facebookovém příspěvku informoval, že z Ukrajiny aktuálně uprchl osobní lékař Volodymyra Zelenského, který se nevrátil z konference na Imperial College v Londýně.

Mnohem reálnější alternativou, které také Kotrba věnoval více prostoru, je tak jejich emigrace z oné beznadějné země. Pokud ji budou chtít trávit zde, budou vítáni. Za předpokladu, že sem nebudou zatahovat některé prvky svého domácího svérázu.

„Nepijte vodku na rohu ulice, nespěte ožralí v parku, neperte se s krajany ani s Rusy, a to ani o politické názory. O Putina tím méně. O vaše politické názory nikdo nestojí. O vaši vlajku také ne. Přijali jsme vás, protože jste byli v nouzi a nechtěli jste umírat,“ objasnil podstatu našeho azylu.

Dobře podle něj nepůsobí ani chytrácké zneužívání sociálního systému, spíše se od emigrantů očekává, že svou prací k blahobytu země, která je přijala, také přispějí.

Následovalo doporučení překonat svůj odpor k ruštině, protože tou se zde starší část populace alespoň základně domluví, na rozdíl od ukrajinštiny.

„Smiřte se s tím, že vlast už neuvidíte, vidět nechcete a najděte vlast zde. Nebuďte jako ruská šlechtická emigrace v Paříži, která se tam třicet let po Leninově převratu upíjela a zpívala na balalajku,“ poradil ještě.

Rovněž ukrajinský politický svéráz v podobě obdivu ke Stěpanu Banderovi a dalším „hrdinům“ v této zemi není příliš chápán a veřejně vystavovaný by mohl přinést mnohá nedorozumění. Fašismus v německém podání je zde totiž vnímán zásadně jinak než u Kyjeva.

„Učte své děti tak, aby i ony byly platnými členy této společnosti. Učte je zejména historii podle českých učebnic, ne podle ukrajinských,“ radí dále Kotrba. „Učte je úctě ke kultuře, která vás přijala a dala vám druhou šanci žít. Učte je úzkostlivému dodržování českých zákonů a společenských pravidel, i těch nepsaných,“ doporučuje dále a namátkou zmiňuje pouštění starších lidí a těhotných žen na sedadla v tramvaji.

Neuškodilo by podle něj pohovořit o asimilaci do českého prostředí s řeckou nebo vietnamskou komunitou, které před desítkami let byly přijaty celkem bez potíží.

K tomu se pro ParlamentníListy.cz vyjádřil docent Martin Konvička, jehož maminka byla jedním z řeckých dětí, které zde za občanské války našly nový domov. „Pokud vím, tak to zase taková legrace nebyla,“ zavzpomínal. Řecké děti podle jeho vzpomínek žily v internátech, a to i ty, které zde měly matky. Učily se česky, ale současně i řecky. „Otevřeně se jim říkalo, že až jednou komunisté v Řecku zvítězí, oni se tam vrátí a budou elitou země," dodává ze vzpomínek. Právě proto mezi nimi bylo množství lékařů, přírodovědců a techniků, protože byli do těchto oborů i trochu tlačeni.

To podle všeho nebude případ dnešní ukrajinské emigrace. Ta má v Česku start mnohem jednodušší. „Upřímně- jazykové a kulturní rozdíly jsou zde ve srovnání s řeckými dětmi zcela titěrné," říká docent Konvička. Proto se zde integrují snadněji a určitě se budou snáz smiřovat s variantou, že už se nebudou mít kam vrátit.

„Myslím, že tu ty lidi chápe každý. Že je lépe se schovat, než se nechat rozstřílet někde na Donbase, což je vysoce pravděpodobný osud každého, kdo se k jejich armádě přidá," říká docent. Souhlasí ale s tím, že Ukrajinci by v Česku měli schovat žlutomodré vlajky. Těmi totiž podle něj ukazují, že by na ten Donbas vlastně chtěli docela rádi.

Štěpán Kotrba se podstatu úspěšné integrace pokusil shrnout v následující radě: „Pošlete své děti do školy a nuťte je, aby se učily. Musejí se učit o to víc a o to déle, oč méně znají jazyk země, ve které žijí. Dbejte na to, aby patřily vždy k té nejlepší části třídy. I za cenu násobného úsilí. Zcela nekompromisně jim vštěpujte, že se může stát, že budou terčem nevraživosti a nesmějí na ni odpovídat ani nevraživostí, ani násilím. Nikdy. Veďte je k pokoře a skromnosti,“ radí závěrem.