České národní listy

Projev k výročí založení Československé republiky 28. 10. 1918

Marie L. Neudorflová

Vážení přátelé, milí Češi a Slováci,

Sešli jsme se na tomto historickém místě, abychom společně uctili památku založení demokratické Československé republiky 28. října 1918, která nám umožnila mnohem svobodnější pozitivnější kulturní, intelektuální, sociální a národní rozvoj, než jaký byl pod vládou německých Habsburků, Maďarů a Němců obecně. Přes všechny problémy, byla Československá republika jednou z nejdemokratičtějších zemí na světě, úspěšnou kulturně, sociálně, ekonomicky i politicky,což budilo v Evropě obecnější respekt, někdy však i závist. Tradice expanse větších mocností na úkor menších slabších byla stále v některých z nich hluboce zakořeněna spolu s pocitem nadřazenosti a pohrdání slabšími.

Ale pro většinu občanů Československa byl nový demokratický stát zdrojem hrdosti, víry v nadějnou budoucnost, i tak zvaní sudetští Němci měli v republice více svobody, politických práv a kulturního vyžití než Němci v nacistickém Německu. Nevážili si toho, zradili ji.

Pro nás je důležitá otázka kořenů demokracie v Československu, neboť z jejich znalosti můžeme vyvodit ponaučení o tom, jak dospěl český a slovenský k obdivuhodné míře soudržnosti, pocitu sounáležitosti a oprávněného seberespektu, které nám tak zoufale chybí v současnosti. Vznik Československé republiky ani její demokratický charakter nebyl náhodný, ale téměř zákonitý. Velké osobnosti českého národa sdílely víru, že příležitost k větší svobodě obou národů přijde, ale je třeba na ni být připraven a v tomto duchu pracovali pro politickou a mravní úroveň národa – počínaje již Mistrem Janem Husem, Petrem Chelčickým a Janem Amose Komenským až po osobnosti českého národního obrození, které nacházely v dědictví středověkých kacířů velkou intelektuální a mravní inspiraci. V podtextu úžasné práce těchto velikánů - Dobner, Dobrovský, Palacký, Karel Havlíček Borovský, později T.G.Masaryk, atd. byla znalost historie a nezlomná víra v pozitivní potenciál českého národa, zanedbaného v důsledku nesvobody, nedostatku vzdělání a politické nezodpovědnosti a bezcitnosti mocných, vyživajících se ve vlastním luxusu. Dnes jsou pokusy tyto poměry idealizovat, je však důležitým úkolem poctivých historiků, aby tomuto zkreslování reality svými znalostmi bránili a naopak, aby prosazovali důležité aspekty naší historie, zvláště pozitivní, závislé na pozitivní občanské iniciativě a na iniciativě velikánů, kteří navzdory nesvobodě a trestným postihům trpělivě a horlivě pracovali pro úroveň českého a slovenského národa. Věřili, že znalosti a mravní úroveň většiny lidí semknou společnost ke společné práci, která vyústí v úsilí o svobodu obou národů, v jejich suverenitu a soběstačnost. Jejich úsilí přineslo výsledky, které je nutné stále obdivovat, ale hlavně je nutné tento úsek české a slovenské historie znát, dbát, aby byl důkladně reflektován v kultuře, ve školách, v mediích. Je nutné, aby hodnoty, na kterých tento proces stál, se stal důležitým základem i současného politického rozvoje, protože to jsou hodnoty živé, inspirující. Naše. I v této době museli naši vlastenci čelit tlakům, postaveným na málo humanitních hodnotách, což byl hlavně liberalismus se svým individualismem a nejasně definované svobodě a také na marxismu s jeho materialistickým chápáním života a světa. Nejvíce se touto problematikou zabýval ve svých spisech T. G. Masaryk a formuloval filosofii českých dějin, jako spolehlivější oporu pro českou politiku, podobně jako koncept humanitní demokracie jako spolehlivější a prospěšnější než koncept liberální demokracie. Jeho myšlenky se značně odrážely v politice ČSR. Myslím, že bychom se měli horlivě a cílevědomě vracet pro inspiraci k těmto cenným aspektům naší historie, které jsou záměrně zatlačovány v naší politice do pozadí.

Děkuji vám.