České národní listy

Pochod smrti – Schwarzheide, Terezín III

5. Spojeni s domovem

Již v prvních dnech pobytu ve Schwarzheide zkoušeli vězni navázat spojení se svými příbuznými v Protektorátu Čechy a Morava, Německu, Rakousku a Holandsku. V dopisech, které zpočátku posílali s pomocí civilních pracovníků závodu, sdělovali svým příbuzným nebo přátelům, kde jsou. Ti jim pak mohli poslat balíky s potravinami a prádlem, jež novodobým otrokům umožnily přežít. Jestliže esesáci ilegální dopisy vězňů objevili, byl odesilatel přísně potrestán. Oficiální svolení ke korespondenci vydalo táborové vedení SS až někdy koncem října 1944. Zpočátku bylo předepsáno uvádět název odesilatele v tomto znění: "Moje přesná adresa: vězeň v ochranné vazbě Israel Kurt Cierer, č. 85269, blok Schwh., nar. 21. XI. 1925, K.T. Oranienburg u Berlína." Byly to dopisy s předtištěným textem: "Datum 17. IX. 1944 – propouštěcí den dosud nelze uvést. Návštěvy v táboře jsou zakázány. Dotazy jsou zbytečné." Text byl doplněn razítkem: "Za dva měsíce jeden dopis nebo lístek. Výňatek z táborového řádu: Každý vězeň smí dostat a odeslat za měsíc 2 dopisy nebo lístky. Došlé dopisy nesmějí mít víc než 4 stránky po 15 řádcích, musí být přehledné a dobře čitelné. Peněžní zásilky je dovoleno posílat pouze poštovní poukázkou, na ústřižku smí být uvedeno jen jméno a příjmení, datum narození, vězeňské číslo, avšak žádná další sdělení. Peníze, fotografie a obrazové přílohy v dopisech jsou zakázány. Poštovní zásilky, které nebudou odpovídat stanoveným požadavkům, nebudou přijaty. Nepřehledné a špatně čitelné dopisy budou zničeny. V táboře si lze všechno koupit, povoleny jsou nacionálněsocialistické noviny, vězeň si je však musí v koncentračním táboře sám objednat. (Jen pro německé árijské vězně.) Potravinové balíky mohou být  přijímány kdykoli a v libovolném množství. - Velitel tábora."

Balíky docházely pravideIně až do evakuace. "19. dubna 1945 mně byl na apelu ještě před odchodem předán balík, který mi později v noci někdo ukradl", vzpomíná Otto B. Kraus. Ještě předtím, 17. IX. 1944 napsal: "Milá Vally, daří se mi dobře, jsem zdráv a doufám totéž o Vás. V balíčku smím dostat spodní prádlo a punčochy. Neposílej mi prosím žádné potraviny, které se snadno kazí! Použij přesně uvedenou adresu! Těším se na brzkou zprávu o Tobě, Karlovi a Olly a zůstávám Tvůj vděčný Otto."

V pozdějším dopise napsal: "Především Ti děkuji za dopis a pravidelně posílané balíky. Zvláště teplé rukavice, které jsem dostal k Vánocům, mi udělaly velkou radost." Ne všichni vězni však měli příbuzné na svobodě.

14. listopadu 1944 byly vězňům rozdány dopisnice a vězeňský písař vyplnil adresu odesilatele ve výše uvedeném znění, jen místo Oranienburg bylo napsáno Sachsenhausen a pod tím dva následující řádky: "Moje adresa pouze pro balíky je Schwarzheide, pošta Ruhland, Dolní Lužice". Vězeň připojil  vlastnoruční čitelný podpis.