Proč se jednání s Ruskem zdají být tak obtížná
Proč se jednání s Ruskem zdají být tak obtížná
14.7.2025 10:28
Mé články jsou nepochybně vyostřeně kritické k současnému militaristickému Západu a jistě podle současného vládnoucího mainstreamu poplatného této vládě a dokonce i části Aspenové opozice typu ANO, by mě jejich stoupenci zařadili do oblíbených kategorií dezolátů, populistů či extrémistů. Abych ukázal, že v solidních myšlenkových amerických publikacích by mé názory byly vnímány jako pouhý slabý odvar, přináším brilantní a kritickou studii George D. O´Neilla ml. na velmi seriózním politickém portálu The American Conservative, které dokazuje, že přemýšliví a vzdělaní Američané velmi dobře chápou, jak to s americkou politikou skutečně vypadá a kdo za současnou světovou krizi nese odpovědnost. Výkřiky nečekejte, kvalitní popis tragické reality ano.
Proč se jednání s Ruskem zdají být tak obtížná
Ruské historické obavy se špatně mísí s bezohledností Západu.
Rusko má více než tisíciletou historii a dlouhou diplomatickou historii. Část ruských obtíží může pramenit z neznalosti ruských dějin americkými elitami a jejich citlivosti na skutečné či vnímané hrozby zahraniční invaze. Mnoho Američanů si pamatuje obrovské drama, které se rozpoutalo za Kennedyho prezidentství, když Sověti umístili na Kubu několik raket. Experti na zahraniční politiku stále mluví o tom, jak blízko jsme byli třetí světové válce.
Američané, kteří neznají nebo neuznávají ruskou historii, nejsou schopni pochopit ruské myšlení, a tím ohrožují svou schopnost uzavírat s Ruskem dohody.
Po rozpadu Sovětského svazu americké politické elity slíbily, že NATO nebudou přesouvat na východ do bývalých zemí Varšavské smlouvy. Pokaždé, když byl do NATO přijat další bývalý stát Varšavské smlouvy, Rusové si stěžovali a Západ je ignoroval. Věřili, že Rusko je kvůli svému úsilí zotavit se z ničivých sovětských let příliš slabé. Postoj Washingtonu byl: „Tak co s tím chcete dělat?“
Američtí vůdci také strávili roky neúnavným vyhrožováním oslabením nebo rozbitím Ruska, zničením ruské ekonomiky, změnou ruského režimu – a samozřejmě po celá desetiletí uvalili nekonečné sankce. Toto chování narušilo důvěru nezbytnou pro vyjednávání v dobré víře.
Po rozpadu Sovětského svazu si Rusové přáli být součástí Západu . (Bláhově věřili našemu narativu o míru, demokracii a svobodě, i když jsme vedli nepřetržité války.) George H. W. Bush ujistil Gorbačova, že USA nemají v úmyslu antagonizovat Rusko a že NATO je obranná organizace. Gorbačov dostal ujištění, když Rusové stáhli svá vojska z území dříve členů Varšavské smlouvy. že NATO tohoto stažení nezneužije. Od začátku vnímali NATO jako hrozbu.
I poté, co američtí experti pomohli zničit postsovětskou ekonomiku, Rusové chtěli být našimi přáteli.
Někteří Rusové byli a stále jsou opatrní ohledně amerických motivů a činů . Jejich obavy, že NATO není striktně obranné, se potvrdily během operace Deny Flight v letech 1993–1995, operace Deliberate Force v roce 1995 a v roce 1999, kdy Clintonova administrativa použila NATO k bombardování částí bývalé Jugoslávie.
Jugoslávský příklad nebyl jen jednorázový. NATO, o jehož obranné funkci byli Gorbačov a Jelcin ujišťováni, se podílelo i na okupaci Iráku (2003) a zničení Libye (2011).
Toto agresivní využití pomyslně obranné aliance bylo spárováno s americkou diplomatickou neschopností. USA porušily a zrušily Clintonovou dohodu o rámcové dohodě se Severní Koreou z roku 1994 a dohodu o Základním aktu s Ruskem s Ruskem.
V roce 2002 George W. Bush jednostranně odstoupil od Smlouvy o protiraketové obraně z roku 1972, která byla výsledkem dohody SALT I V té době Vladimír Putin nabídl společný podnik na vytvoření universálního systému protiraketové obrany, aby se zabránilo novým závodům ve zbrojení. Bushova administrativa tuto nabídku odmítla.
Dohoda George W. Bushe s Libyí o normalizace vztahů s Libyí z roku 2003 byla v roce 2011 ignorována když bombardovací kampaň Obamovy administrativy (opět s využitím NATO) tuto zemi zničila. Libye se z toho dosud nevzpamatovala.
V roce 2014 USA podpořily převrat na Ukrajině, který sesadil prezidenta Viktora Janukovyče, jenž byl považován za příliš přátelského k Rusku. Rusko vstoupilo na Donbas, aby ochránilo rusky mluvící obyvatelstvo, na které útočily ukrajinské síly. Když Rusové obklíčili ukrajinské síly v bitvě u Ilovajsku, Západ požádal o příměří, které bylo kodifikováno v Minské dohodě I. V roce 2015 byla vytvořena výsledná Minská dohoda II, která měla ukončit nepřátelské akce.
Rusové si léta stěžovali, že Ukrajinci nedodržují Minskou dohodu II a že Západ vyzbrojuje a integruje ukrajinskou armádu do NATO. Larry Johnson zveřejnil seznamy cvičení NATO na Ukrajině a v jejím okolí za poslední dvě desetiletí. V roce 2023 Angela Merkelová, která byla hlavní účastnicí minských jednání, přiznala, že si jen kupují čas na posílení ukrajinské armády pro boj s Ruskem. To je hlavní důvod, proč se Rusko odmítá nechat oklamat další dohodou o příměří.
V roce 2018 Trumpova administrativa jednostranně odstoupila od Obamova společného komplexního akčního plánu s Iránem z roku 2015. Tato smlouva měla světu zajistit, že Írán jaderné zbraně nevytváří.
V roce 2019 USA jednostranně USA odstoupily od Smlouvy o likvidaci raket středního doletu z roku 1987. Ve stejném roce zveřejnila vládou financovaná společnost Rand Corporation zprávu s názvem „ Rozšíření Ruska, což je 350 stran možných akcí, jejichž cílem je Rusko poškodit nebo oslabit.
V roce 2020 USA jednostranně odstoupily od Smlouvy o otevřeném nebi z roku 1992, jejímž cílem bylo vytvořit určitou transparentnost v nasazení jaderných sil.
Rusové také nezapomínají na různé barevné revoluce které na jejich periferii vyprovokovaly USA a jejich prostředníci.
V prosinci 2021 Rusko učinilo mírovou nabídku, aby zastavilo postup NATO na Ukrajině. . USA ji zcela ignorovaly a opět zaujaly unavenou pózu: „Tak co s tím chcete dělat?“ Ruští vůdci ukazují USA a koalici NATO, co Rusko dokáže a udělá. Svět je vystaven neúnavné propagandistické kampani, která prohlašuje ruskou ekonomiku za slabou a těsně před kolapsem, armádu Ruské federace za špatně vycvičenou a špatně vybavenou, tak že bojuje lopatami. . Tvrzení, že Rusku do léta 2022 dojdou rakety, nyní vypadá hloupě. Ukrajinská armáda od neúspěchu americké ofenzívy v létě 2023 neustále ztrácí půdu pod nohama.
Istanbulská dohoda z března/dubna 2022 o ukončení války v prvních narazila na nesouhlas Západu. .
V roce 2022 Victoria Nuland odhalila, že USA podporovaly biologické laboratoře na Ukrajině.
Existuje také seznam bolestných historických zkušeností, které ovlivňují ruské myšlení.
V roce 1941, když nacistická německá armáda napadla Sovětský svaz, překročila území dnešní Ukrajiny a postupovala směrem na Stalingrad jižním směrem. Jen při obraně Stalingradu zemřelo více než milion Sovětů.
Nacistický severní útok směrem k okraji Moskvy procházel územím dnešního Polska a Běloruska. Napoleonova armáda se v roce 1812 vydala podobnou trasou na Moskvu a statisíce Rusů zemřely v boji o zatlačení jeho armády zpět do Francie. Rusové utrpěli při obraně Moskvy proti nacistům téměř milion obětí.
Celkem v bojích proti nacistům za druhé světové války zemřelo 26 milionů sovětských občanů. Sovětská armáda byla také zodpovědná za přibližně 80 procent obětí Wehrmachtu. USA ztratily v obou divadlech druhé světové války přes 400 000 Američanů, což je obrovská tragédie, ale jen malý zlomek sovětských ztrát.
Dopad, který měla hrůzná historická zkušenost na ruskou psychiku, je pro Američany nepochopitelný. Američané stále s hrůzou hledí na smrt 3 000 občanů zabitých 11. září 2001 a při útocích na Pearl Harbor v roce 1941. Ztráty a utrpení Sovětského svazu ve druhé světové válce byly mnohonásobně větší než všechny ztráty USA ve všech našich válkách během celé naší 250leté historie.
Existence útočných vojsk a zbraní na Ukrajině a v Polsku představuje pro Rusy skutečnou hrozbu. Je to niterní strach z hořké historie invazí, zejména nacistické invaze v roce 1941, a z obrovského utrpení, které Rusové během této války zažili. Dlouhá historie porušovaných dohod a západních provokací k tomu přispívá ještě k dalšímu váhání při vyjednávání.
I když je jasné, že Rusové se v průběhu let chovali špatně, nelze hrozby, provokace a materiální podporu války ze strany USA a NATO zavrhnout jako skutečné překážky urovnání konfliktu. Scott Horton nedávno napsal 800 stránkovou knihu, která popisuje desetiletí amerických provokací… která popisuje desetiletí amerických provokací.
Kromě četných smluv a dohod, které USA porušily, zasadili američtí vůdci nedávno obzvláště vážnou ránu mezinárodní důvěryhodnosti země. Během hlasitých výzev k příměří, ukončení válek, vyjednaným urovnáním atd. jsou USA podezřívány z umožnění ukrajinského útoku hluboko na ruském území. Tento útok nesliboval žádný vážný dopad na výsledek rusko-ukrajinské války, ale poškodil ruské strategické bombardéry, které tvoří součást ruské jaderné triády. Představte si, že by jakákoli země provedla útok na americkou základnu strategického letectva a poškodila americké bombardéry B-52. Došlo by k obrovskému pobouření po válce.
Krátce po této katastrofě, během jednání s Íránem o jeho jaderném programu, americké vedení umožnilo izraelskému úderu dekapitovat iránské vedení... . Mnoho íránských vůdců bylo zabito a další se stali terčem útoků, včetně jednoho z vyjednávačů. který se o několik dní později připravoval na setkání s americkým diplomatickým týmem. Po izraelském útoku USA, s velkou slávou obvyklých válečných štváčů, bombardovaly některá íránská jaderná zařízení. Budou se takto vést jednání i v budoucnu?
Tento druh chování porušuje staletí staré diplomatické normy. Kdo bude po svědectví o tomto lstivém a destruktivním chování věřit USA, že budou vyjednávat v dobré víře? Co znamená dohoda s USA?
O autorovi
George D. O'Neill ml. je členem správní rady American Ideas Institute, který vydává časopis The American Conservative, a umělcem, který žije na venkově na Floridě.
PS. Tento materiál mimořádné kvality předkládám k pochopení, že bez ohledu, v jakém bombastickém aranžmá Trump předloží dnes Putinovi své ultimátum, je jasné, že Rusko nemá nejmenší důvod Americe věřit…
Jiří Vyvadil, vasevec.info
