České národní listy

Aplikace těchto dekretů se vztahovala jak na Němce a Maďary, tak i na Čechy a Slováky, kteří zradili svůj národ. Pro osoby německé a maďarské národnosti pak platily výjimky, například jejich majetek nepodléhal konfiskaci, pokud prokázaly, „že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem“.

"...Nebylo by opravdovým pozitivním příspěvkem ke zlepšení česko-německých vztahů i poměrů v celé Evropě, kdyby konečně uznali a přiznali definitivní platnost XlII. části Postupimské dohody?

Ta je a zůstane nejen základnou pro další rozvoj mírumilovného, demokratického Německa, ale i jediným „životním" prostorem pro bývalé německé obyvatelstvo, které bylo přesídleno na nedo­hlednou budoucnost do své vlasti - Německa, tedy i pro tzv. sudetské Němce.“

Uvedu ještě jeden příklad. Karel Schwarzenberg poskytl rozhovor jedné německé novinářce, bylo to asi v r. 2011. V něm prohlásil, že se necítí být Čechem. Je Böhme. V tu dobu K. Schwarzenberg zastával funkci ministra zahraničních věcí ČR. A opět, jako ostatně velmi často, tato důležitá informace byla k přečtení pouze v německém tisku.   

Partnerská dvojice není  manželstvím,  nepřivádí děti na svět a neodpovídá nijak za budoucnost blízkého i vzdálenějšího světa. Návrhům  proměnit registrované partnerství v manželství chybí dostatečný důvod a respekt k podstatným a obecným  i demografickým  podmínkám  lidského života.    

Vzájemné názorové souznění stvrdili Bek a Posselt stiskem ruky. Zdroj: ČTK

„Myslím, že má pravdu, možná je dokonce až přílišný optimista. Můj odhad je, že pokud Ukrajina neudělá na frontě výrazný postup během července, hlasy, že by se mělo uplácat nějaké příměří a vytyčit demarkační čáry cca na dnešní frontě, hodně zesílí a asi to tak dopadne,“ píše František Novotný.

Pro udržení míru je především potřeba dělat mezi lidmi osvětu. Ale jak, když mnozí se už nejen bojí říkat něco jiného, než hlásá oficiální propaganda, ale dokonce se bojí i něco jiného poslouchat.

Ale nemáme na vybranou, mluvit se o tom musí.

Protože neustálé „rozhicovávání“ militaristických nálad nemůže dopadnout dobře.

78,6 procenta dotázaných na otázku o důvěře prezidentu Vladimiru Putinovi odpovědělo kladně, jeho práci potom považuje za dobrou 74,8 procenta dotázaných.

Pax Americana (americký svět) je v systémové krizi. Současná proxy válka je pokusem dostat se z této krize na úkor Ruska a Číny. Čím déle se táhne, tím je krize ostřejší a tím méně mají USA šanci se zotavit. Američané slábnou, sledují permanentní posilování svých nepřátel a ztrácejí poslední šance na relativní úspěch svého úmyslu.

Vždy je velmi důležité přesně propočítat silné a slabé stránky své i soupeřovi a zvolit správnou strategii. Tím zvítězíš!

Vzhledem k tomuto a dalším komentářům, které se týkají předmětných reparací, aniž by problém objasňovaly, spíše ho zamlžují a zpochybňují a dokonce uplatňování našich reparačních nároků označují za revanšismus, odpovíme článkem, který budeme vydávat na pokračování. Jiné účinné řešení vzhledem k tématu, které považujeme za jeden z velkých problémů doby, nevidíme. V našem případě jde o řadu bilionů korun, které nám Německo na reparacích dluhuje. Reparační nároky Polska i Řecka vůči Německu jsou ještě vyšší. Dokonce i africká Namibie uplatňuje finanční nároky vůči Německu.

Naše právo na reparace je též založeno na veřejných a závazných projevech některých německých ústavních činitelů. Prvním z nich byl Willy Brandt, německý kancléř, který v Praze počátkem 70. let minulého století prohlásil, v debatě o reparacích, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile dojde ke sjednocení obou německých států, tedy SRN a NDR. Argumentoval tím, že přece nemůžeme spravedlivě požadovat na SRN, aby platilo reparace i za NDR. Posledním z nich byl H.-D. Genscher, tehdejší ministr zahraničních věcí SRN. Ten prohlásil, že Německo nám reparace zaplatí, jakmile dojde k jeho sjednocení. Poté požádal o další čas. Argumentoval tím, že v současnosti probíhají celoněmecké volby a po jejich skončení dojde k jednání o reparacích. Volby odezněly, ale němečtí diplomaté na reparace přestali slyšet. Přesto jeho slib jednat o reparacích a dohodnout se odezněl. SRN by měla i v souladu s touto skutečností jednat. My jsme panu Genscherovi věřili a v dobré vůli jednali. Je nyní již naléhavou otázkou, aby i SRN závažná prohlášení svých ústavních činitelů vzala na vědomí a v souvislosti s dalšími fakty byla připravena k diplomatickým jednáním o reparacích, případně, což by odpovídalo výše uvedeným skutečnostem, mezinárodněprávnímu postavení SRN, sama tato jednání vyvolala.

A preto to čoraz častejšie spomínanie jadrových zbraní. Tie sú, ešte raz, normálne pod obrovskou kontrolou. Ale pokiaľ konflikt pokračuje, a pokiaľ trvá možnosť nečakanej eskalácie na bojisku, ľudstvo má dôvod byť riadne nervózne.”

Stály predstaviteľ Ruskej federácie pri OSN Vasilij Nebenzya poslal členom organizácie oficiálny list, v ktorom uviedol, že Rusko nemá a nemôže mať (na základe zdravého rozumu) žiadne úmysly vykonať výbuch v ZNPP. Medzitým odborníci naznačujú, že obvinenia tohto druhu proti Rusku z Kyjeva môžu naznačovať hroziacu ukrajinskú provokáciu proti jadrovej elektrárni vzhľadom na skutočnosť, že ozbrojené sily Ukrajiny na bojisku nedosahujú požadovaný úspech a vojenská pomoc v tejto situácii zo Západu môže byť znížená.

Pamätníci spomínajú, že keď de Gaulle navštívil Moskvu po Stalinovej smrti, tak si dlho a mlčky postál pri jeho hrobe. Aký bol a na čom bol založený vzťah tohto veľkého Francúza voči „Rusovi gruzínskeho pôvodu“, ako Stalin sám seba neraz označoval? Veľa napovedia nasledujúce historické fakty.

 V roce 2016 Petr Fiala vykřikoval, že Evropa páchá svou migrační politikou sebevraždu. Dnes se jako premiér přihlásil k čelným sebevrahům – a jen potvrdil, jakou že je názorovou korouhvičkou.

Před časem jsme se z televize dověděli, že se papež omluvil za Husovu smrt  a že řadu let pracovala komise historiků a teologů, aby zjistila, zda jsou důkazy, pro které by bylo možno   Jana Husa rehabilitovat. Avšak  takové důkazy se nenašly žádné. Přezkoumání procesuální stránky kostnického  procesu potvrdilo, že “platné právo odsouzením Jana Husa nebylo nijak porušeno.“ Takový je závěr  zkoumání, které v dnešní době provedli historikové a teologové. Ale to  je přece výsměch zdravému rozumu! Nejde přece o  porušení práva, ale o  právo samo, když  dovolilo pronásledovat a usmrtit spravedlivého člověka! To právo je přece předmětem protestů od dob osudného 6. července 1415 až dodnes!

b) „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností. Krátce po válce přijely první vlaky ze sudet do Bavorska. Náhodní ztroskotanci, bez bytu, bez práce, domov jim byl ukraden…“ (Z projevu Horsta Seehofera, bavorského premiéra, na 66. sjezdu SL 24. května 2015)

Spor o platnost neplatnost dekretů je tedy sporem o kontinuitu – diskontinuitu v pojetí a obraně národních zájmů a národní identity. Rozhodne o tom, zda minulé generace přímo konfrontované s nacistickou bestialitou mají nárok na důstojnou památku nebo zda se jejich vůdčí představitelé ocitnou v jedné řadě s genocidními velkořezníky – to už se stalo Benešovi.“ (Prof. dr. Fr. Šamalík, DrSc. PF UK, „Deset let česko-německých vztahů: zamlženo“, sborník z konference, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha, 1999).

Československo na mezinárodním poli sjednalo po svém vzniku tzv. Malou saint-germainskou dohodu, která měla zajistit národnostním menšinám příhodný a vysoký status, do té doby v mezinárodních vztazích nevídaný. Plnilo poctivě tuto dohodu a nemělo později žádný důvod pro její rozší­ření. Příslušníci národnostních menšin měli zaručené stejné občanskoprávní postavení jako občané čeští. Navíc požívali práva výhod zajišťujících jejich nerušený vývoj jako národnostních menšin. K žádným pokusům o násilnou asimilaci příslušníků národnostních menšin nebo jiným aktům ome­zujícím práva příslušníků menšin nedocházelo. Každý československý občan bez ohledu na svou ná­rodnost, náboženské vyznání, rasu nebo barvu kůže mohl svobodně rozhodovat o své národnosti.“

Přitom se zdá, že celá tzv. ofenziva ukrajinské armády uvízla "v písku". Buď bylo bláto anebo horko a tak nějak vůbec se ti Rusové setsakramentsky dobře brání. Rozumný politik by usoudil, že toto je příležitost uzavřít rozumné mírové řešení. Obávám se, že tohoto poznání česká vláda, ti různí Černochové a Lipavští, není schopna. Ale pokud budou problémy Západu eskalovat, budou mírová jednání s Ruskem mnohem obtížnější než by byly dnes.