České národní listy

Vláda, která neslouží vlastnímu národu, nemá právo na další existenci!

Po jejich odjezdu mě jeden „s umrlčí hlavou“ vyzval, že musím zařídit, aby skupina četníků umístěná na stráni nad nádražím v Třemešné (jednalo se o družstvo SOS v bunkru) odevzdala ihned všechny zbraně a náboje. Pak že mohou odejet. Neodevzdají-li zbraně, že budou obklíčeni a postříleni.

Vláda "Česko dala dohromady" tak, že značná většina voličů jeji politiku považuje za mnoho vrstevnou katastrofu.

Jsem přesvědčen, že extremismem nemá být označena obrana národních zájmů, ale naopak jejich podkopání, například schvalováním, aby v EU neplatilo právo veta. Jestliže nás vláda ujišťuje o opaku, je nejvyšší čas, aby si, obrazně řečeno, sbalila svých pět švestek (dozajista fialových) a poroučela se.

Němci zase řeší řecké požadavky na válečné reparace.

Kdo, pokud vůbec někdo, bude tentokrát strůjcem revoluce, když čelíme pravděpodobně nejdramatičtější situaci od roku 1989?

Řecký parlament přijal dne 17. dubna usnesení, kterým pověřil vládu, aby požadovala, aby Německo zaplatilo válečné reparace ve výši 309,5 miliardy eur za škody během druhé světové války a 9,2 miliardy eur za první světovou válku. Řecko navíc odhaduje odškodnění za smrt a zranění osob na více než 107,2 miliardy eur. Vláda bude také požadovat vrácení odcizených archeologických pokladů a památek.

Ráno 11. srpna 1904 začali Němci střílet na hererské povstalce z kanonů a samopalů. Bitva u Waterbergu skončila hererskou porážkou. Za poslední vodní nádrží Němci postavili několik set metrů dlouhý plot se strážními posty. Něco takové se stalo v koloniální historii poprvé. To, že byla na Hererech spáchána genocida podle nich dokládá následný „Vernichtungsbefehl“, rozkaz o likvidaci, který vydal generál Trotha. V něm píše, že všichni Hererové musí opustit území obsazené Němci, kdo tak neučiní, ten bude zastřelen.

Jednání o vyrovnání vedou Německo a Namibie už od roku 2015, loni namibijské vedení odmítlo jako nedostatečnou německou nabídku na odškodnění ve výši deseti milionů eur (254 milionů Kč).

    Namibie navíc požadovala omluvu nejen za zabíjení domorodců, ale i za jejich zotročování, sexuální zneužívání nebo odcizení jejich půdy. Tu by měl přednést při oficiální ceremonii v namibijském parlamentu německý prezident Frank-Walter Steinmeier.

Německo uznalo potlačení Hererova a Nama povstání v bývalých koloniích Německé říše jako genocidu. Federální ministr zahraničí Heiko Maas (SPD) oznámil, že africká země by měla být podporována „jako gesto uznání nesmírného utrpení“ programem v hodnotě 1,1 miliardy eur na rekonstrukci a rozvoj.

Sociální problémy zvláště v poslední době narůstají a na jejich řešení si již kde kdo vylámal zuby. Řeči se vedou, ale problém zůstává. A zůstane i nadále, pokud do hry nezapojíme reparace, které nám Německo má zaplatit. Jde zhruba o 360 miliard předválečných korun, které v současnosti zřejmě dosahují již více bilionů korun. Mluví se o částce 5 až 8 bilionů korun. Že tuto částku nedokážeme upřesnit, odpovídá především MZV ČR, které se stará o kde co. Jen o to podstatné pro republiky a její občany však nikoliv.

A tak Gorbačovova oddanost míru skončila válkami v Gruzii, v Národním Karabachu, na Ukrajině… Zdá se, že zemřel nejvyšší představitel Sovětského svazu, který neporozuměl dějinám Ruska.

Bloomberg začátkem léta oznámil, že inflace letos stojí průměrnou americkou domácnost více než 5 200 dolarů. Inflace je daní střední třídy a chudých Američanů. Bohatí – jako ti, kteří provozují Raytheon a Lockheed Martin – vždy nejprve dostanou nové peníze, než ceny stoupnou. My ostatní sledujeme, jak kupní síla dolaru klesá a klesá.

Ministr Rakušan infantilně trval dlouhé týdny na udržení muže, kterého nešlo ve veřejné funkci obhájit a udržet. Ztrapnil sebe, svou stranu (pokud to u STAN je ještě možné), kterou vede i celou vládu. A domnívám se, že STAN zasadil poslední ránu z milosti před volbami do zastupitelstev obcí a do Senátu, které se konají za necelé čtyři týdny.

Podle jeho výroku na Ukrajině vzniká protiruská enkláva a z kontextu vyplynulo, že tím nemyslí jen Donbas, ale zejména tu část Ukrajiny, kde nepřevažuje ruská etnická většina.

Ordneři zastřelili oba finančníky hned před stanicí, a za odplatu vyvlekli všechny finančníky a četníky ze stanice na zahradu, postavili ke zdi a postříleli. Mrtvé pak prý ještě týž den odvezli do Německa do Hlubčic a tam snad také pochovali.

žijeme v systému, který přiznává rovné volební právo těm samým občanům, kterým upírá rovnou schopnost rozlišit pravdu od lži. Tento pozoruhodný rozpor jistě dříve nebo později přivede znalce pravdy a ty, kdo je platí, ke zpochybnění rovného volebního práva pro všechny.

Nežli se tak stane, můžeme se radovat z toho, že nám vznikla nová profese. Má-li být naše radost úplná, nutno zapomenout na to, že zbrusu novým odborníkům na dezinformace se dříve říkalo propagandisté.

Železné lady se přes všechno úsilí nepodařilo přesvědčit Gorbačova, že jeho proněmecké názory a jednání podkopou jeho autoritu v Rusku. Stejně bezvýznamné bylo její jednání s Mitterandem, který německou realitu vzal postupně na vědomí. Nepodařilo se ho přesvědčit, že má francouzsko – německou osu „vyhodit do vzduchu“ a tím zachránit Evropu. Lady Thatcherová již tehdy jasně viděla, že ve spojené Evropě se vliv sjednoceného Německa pouze zvýší, nikoli omezí.  Lady Thatcherová prohlásila: „Německo je jednoduše řečeno moc velké a mocné, aby na evropské hrací ploše bylo pouze jedním z hráčů. Jenom úzká spolupráce mezi Francii a Velkou Británii může vytvořit rovnováhu k síle Němců“.

Místo toho ale za levno vyrobíme a za draho nakupujeme. Zatímco okolní země jako Francie či Slovensko ceny energie za MWh fixují, Fiala se Síkelou jen bezmocně krčí rameny a přihlíží tomu, jak lidé v jejich zemi budou nuceni platit za elektřinu dvacetinásobek toho, co lidé ve Francii. Mimochodem – Česká republika má další prvenství. Ne, že by bylo k chlubení, protože dle agentury Euronews máme nejdražší elektřinu v Evropě.

Koncem roku 1993 řekla M. Thatcherová Spieglu: „Vy, Němci, nechcete zakotvit Německo v  Evropě, vy chcete zbytek Evropy zakotvit v Německu.“ (Z knihy „Německo a příští válka“, Wolfgang Michal, Berlín, 1995)