Kdo je tady extremistou?
Kdo je tady extremistou?
Marek Řezanka
Centrum proti hybridním hrozbám vyprodukovalo materiál nazvaný „Občanský parlament – od euroskeptického aktivismu k paralelní polis s prokremelskou orientací“. My všichni, kdo se bouříme proti stávajícímu kolabujícímu systému a upozorňujeme na potřebu alternativy k němu, jsme označeni za „extremisty“.
Premiér Fiala měl tu drzost, že v době, kdy ministr Síkela ve své ministerské funkci zcela selhal, a Česká republika čelí energetickému kolapsu bez jakékoli funkční vládní strategie (nebereme-li v potaz modlení se pana premiéra k evropské solidárnosti či doporučení paní Pekarové, aby si lidé vzali svetr navíc a minutou ticha pak uctili památku Madety a dalších zkrachovalých podniků), varuje před „extremisty“: „Chtěl bych varovat občany, aby nenaslouchali a nepodléhali zdánlivě jednoduchým řešením ohledně energetické krize, která přinášejí do veřejného prostoru populisté a extremisté. Ti mají jediný zájem, a to větší připoutání České republiky k Rusku. Naše země je součástí otevřeného trhu, díky kterému máme například dostatek ropy, a proudí k nám zemní plyn. Otevřený trh je pro Českou republiku životně důležitý. Opoziční politici buď nemají základní informace a základní znalosti, nebo občanům lžou a snaží se vyvolat paniku.“
Klasický český „extremista“ se po Fialových slovech především podívá, za kolik se metr krychlový zemního plynu nakupuje v České republice – a za kolik v Německu či v Maďarsku. Klasický český „extremista“ se zeptá, proč je v České republice předražená elektřina, když se zde vyrábí velmi levně – a máme dvě jaderné elektrárny – Temelín a Dukovany. A do třetice se klasický český „extremista“ dotáže, s jakým koncepčním řešením (ne)vyrukoval ministr průmyslu a obchodu, Jozef Síkela (STAN).
Klasický český „extremista“ se dále vyznačuje těmito rysy:
1) Soustavně upozorňuje, že konflikt na Ukrajině by neměl eskalovat, ale svět by měl tlačit na mírové řešení a ukončení nesmyslné spirály nenávisti a zabíjení. Lidské životy mu nejsou ukradené – a nechce, aby se bojovalo „do posledního Ukrajince“. Nechce vydávat peníze na tanky a letadla – ale na zdravotnictví, školství a sociální systém.
2) Odmítá prázdné vládní fráze a floskule. Nedá se uchlácholit, že „plynu bude dost“, neboť si umí najít informace, že ho na území České republiky je velmi málo – a pokud ho tu bude více, bude předražený, že si ho většina lidí nebude moct dovolit.
3) Obává se kolapsu celé ekonomiky, neboť nemusí zůstat „jen“ u krachu Madety.
4) Hájí svobodu slova. Proto odmítá všechny pokusy o cenzuru a staví se proti udávání jako čemusi totalitnímu, odpornému a nepřijatelnému. Chce argumentovat, diskutovat, ne poslušně přijímat, co mu jiní nadiktují.
5) Nesnáší jakékoli dvojí metry. Pro něho nenastal šok ruskou vojenskou operací na Ukrajině, ale dávno před tím. Bolelo ho srdce, když byl v roce 1999 bombardován Bělehrad. Plakal, když došlo k invazi do Iráku v roce 2003. Rval si vlasy nad mrtvými v Libyi, Sýrii či Jemenu, o Kurdech ani nemluvě. Litoval všech mrtvých v nesmyslné občanské válce na Donbase, kdy nikdo v Evropě netlačil na dodržování Minských dohod. Pro něho není M. Albrightová humanistkou, ale válečným zločincem podporujícím mafiána a teroristu Thaciho. Nesouhlasí, když ministryně Černochová bagatelizuje vraždu novinářky Duginové, ale běžný občan je odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za tatáž slova, jen v souvislosti s tragédií na Novém Zelándu.
6) Požaduje demisi ministra Rakušana, který nejnověji prohlašuje, že nikoho z organizovaného zločinu v životě neviděl. Jenom se snažil, aby pan Hlubuček nestoupal výše (nahlásit policii podezření paní Marvanové ho nenapadlo, či se mu nechtělo), pan Mlejnek se podle něho osvědčil, ale netušíme čím (nejspíš, že nedostal adekvátní prověrku a na základě odposlechů se lze domnívat, že mohl krýt korupční jednání) a navíc ministr trval na tom, že pan Mlejnek nesmí být odvolán za žádnou cenu.
7) Podporuje svobodné myšlení, nikoli podléhání jednostranné ideologii. Kritizuje mainstreamová média, přijde-li mu jejich práce neprofesionální a propagandistická.
Osobně se tedy domnívám, že „extremistou“ je v této společnosti každý, kdo bojuje za její přežití a rozvoj. V takovém případě se k „extremismu“ rád hlásím, neboť jestli má být normou to, co předvádí kabinet Petra Fialy, nechci mít s takovou normou ani zbla společného. Z mého pohledu je naopak extremistická ona vláda, a to z důvodů:
1) Štvaní České republiky do válečného konfliktu. Jako symbol lze vzít lživé tvrzení, že Česká republika je s Ruskem ve válce.
2) Ohrožení bazálních funkcí české společnosti (hrozí kolaps průmyslu, nedostatek potravin, nedostupné energie).
3) Hlubokého rozdělení naší společnosti dvojími metry, kdy zákony platí jen pro některé a kdy je většina lidí frustrovaných a silně naštvaných.
4) Podpory cenzury a udávání jako přípustného nástroje k „obraně jediných správných hodnot“.
5) Prohlubování nedůvěry v právní systém. Příkladem jsou ministři Rakušan (vnitro) a Černochová (obrana).
Jsem přesvědčen, že extremismem nemá být označena obrana národních zájmů, ale naopak jejich podkopání, například schvalováním, aby v EU neplatilo právo veta. Jestliže nás vláda ujišťuje o opaku, je nejvyšší čas, aby si, obrazně řečeno, sbalila svých pět švestek (dozajista fialových) a poroučela se.
