České národní listy

Perzekuci neušla neteř prezidenta , učitelka Emilie Vožehová, provdaná Kabátová z Kožlan. Gestapáci ji sebrali při vycházce, v kočárku s malým děckem, za ruku vedla osmiletou dceru.  Několik dní poté zatkli i bratra paní Kubátové, Stanislava Vožeha, který bydlel v Praze. Po několikatýdenních výsleších skončil v koncentračním táboru v Polsku. Propuštěn byl, až když na následky týrání úplně oslepl.

V té době v koncentračním táboře Osvětim, 7. října 1942 umírala manželka již zemřelého Bedřicha Beneše (bratr prezidenta), Marie. Později – 17. března 1943 zemřela i jejich dcera  Jarmila. Za necelých šest měsíců po zatčení   umřela v listopadu 1943 další příbuzná, Emilie Kubátová, matka dvou malých dětí. Jediným proviněním všech zemřelých i nadále vězněných bylo, že byli příbuzní prezidenta E. Beneše. Proto museli být potrestáni. Hitler byl mstivý a podlý. Jiří Beneš, synovec prezidenta Beneše, byl také vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se vrátil domů a napsal knihu „V německém zajetí“, s jejímž obsahem se postupně seznámíme.

»První umřela paní Nečasová. Právě 28. října. Ostatní umřely později. Jejich mrtvoly daly esesmanky vyhodit v pokrývkách ven před barák. Bylo tam tolik krys a ty je ohryzaly. Věru Nečasovou jsem ráno poznala podle svetru, který jsem jí sama dala. Bylo jí, chudince, před smrtí tolik zima a proto jsem jí dala svůj svetr. Ty ostatní nebylo už možno poznat.

Otázka, která nás v těchto nedávných měsících a týdnech tolik pobouřila, není dnešní: není to ani tak Československo, jako spíše pan Beneš. V tomto jménu je nashromážděno vše, co dnes hýbe miliony, co je dohání k zoufalství nebo co je naplňuje fantastickým odhodláním…

Československý stát se zrodil ze lži …a otec této lži se jmenuje Beneš.

Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace.  Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko-německé diskuse!...“

Blíží se Vánoce, Česko svírá mráz a delší dobu také chudoba. Vánoce byly vždy obdobím hojnosti a štědrosti. Pod stromečkem dárky... Letos se pod stromečkem objeví i Fialův dáreček, tedy vládní úsporný balíček. Bude zabalený v jakési vládní pohádce, ale ve svém důsledku žene české občany do sociálních problémů. Fialovy „hraběcí rady“, včetně té poslední  o výhodném nákupu nutelly v Německu, jsou urážlivé, asociální,  zejména v době, kdy na občany dopadá 10%inflace, prudký nárůst cen energií, či znehodnocení často celoživotních úspor. Miliony občanů žijí v nejistotě, miliony dalších zvažují každou korunu svých výdajů.

Lichtenštejnům byl po válce majetek konfiskován prezidentským dekretem č. 12/1945; podle něj stát zabral majetek také zrádcům a kolaborantům z neutrálních států. Lichtenštejnové prokazatelně před válkou i za války nacistické Německo aktivně podporovali, k jeho politice se aktivně hlásili. Lichtenštejnský kníže František Josef II. poskytoval peníze na vznik nacistických jednotek SA a SS na severní Moravě a ve Slezsku, v říjnu 1938 napsal Adolfu Hitlerovi blahopřejný telegram k uzavření mnichovské dohody. Aktivní přihlášení se k německé národnosti pro něj znamenalo získání privilegovaného postavení. Ve své trůnní řeči k lichtenštejnskému zemskému sněmu v listopadu 1940 vzpomínal na setkání s Adolfem Hitlerem v březnu 1939 a zdůraznil: „My Lichtenštejnci, jakožto lidé německého kmene, se stejně jako dosud i nyní podílíme vřelou účastí na utváření budoucnosti velkého německého národa.“ Svou příchylnost k nacismus stvrdil např. návštěvou u reichsprotektora Konstantina von Neuratha 26. května 1940.

Otazníků, které je potřeba doladit, je totiž hodně. Na čtvrtečním jednání údajně obdrželi lékaři návrh, že měsíčně si příští rok přilepší o sedm až 12 tisíc. Jenže Lékařský odborový klub upozorňuje, že to bude spíš v řádu nižších tisíců, protože návrh neoperoval s navýšením také pro sestry.

Ani jsme se nedozvěděli, na co tatínek zemřel. Stačil nám jen říci, že při deportaci do Cottbusu směli jít pouze po silnicích, zatímco Němci stáli s klacky na chodnících, plivali po nich, nadávali jim a tloukli je.

Hitlerovské Německo postupně zmanipulovalo německou menšinu a vyzbrojilo zfanatizované henleinovce zbraněmi, aby se mohli aktivně podílet na rozbití našeho státu. V září 1938 pak odvlekli všechny Čechy z Bernartic do vězení do Německa.

          Téměř všichni generálové bosensko-srbské armády a mnozí generálové „zbytku“ Jugoslávie (FRY) byli trestně stíháni nebo již odsouzeni pro svou „velitelskou odpovědnost“, ale pan Solana, který „zmačkl knoflík“ (24.03.1999) a tím zahájil zabíjení a ničení, který je podle toho válečný zločinec par excellence, je VIP, vysoce váženým činitelem Evropské unie. Srbové z východní Bosny se zachvějí při vyslovení jména Nasira Oriće, velitele muslimské posádky v Srebrenici. Byl to on, kdo začal zabíjení a ničení v srbských osadách východní Bosny na jaře 1992. Přes 100 srbských vesnic bylo napadeno, vyloupeno, vypáleno, s mnoha zavražděnými civilisty v širší oblasti kolem Srebrenici. Viděli to i západní novináři i holandští vojáci z ochranného praporu. Orić se tím chválil. Dvě knihy M.Ivaniševiće o tom píší: „Kronika našeho hřbitova“ (1994) a „Zločiny proti Srbům v Bosně a Hercegovině během 1992-1995“ (2005). Orić svou „činností“ zaplňoval stránky těchto knih do roku 1995, pak pracoval bez problémů v Tuzle, s americkými vojáky do roku 2003, kdy byl zatčen.K zděšení normálně uvažujících lidí byl tento notorický zabiják odsouzen ke DVĚMA letům vězení, ne pro své zločiny, ale že „nezabránil zneužití lidských práv“.

se uskutečnilo 10. června  pod názvem Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny spáchané Spojenými státy a NATO. Tribunál se sešel díky iniciativě Ramseye Clarka,bývalého hlavního státního žalobce USA a tvůrce Mezinárodního akčního centra, soukromé nadace, která si klade za cíl bojovat proti nespravedlnosti po celém světě.  Zasedání probíhalo ve velkém auditoriu  Martina Luthera Kinga, v centru New Yorku , před přeplněným sálem, za účasti 16 soudců z 11 zemí, 36 svědků z 20 zemí, kteří přišli před soud s bohatou dokumentaci zločinů. Bylo uvedeno 19 hlavních obvinění proti vůdcům NATO  2000 panel 16 soudců z 11 zemí, za účasti 500 lidí. Panel prohlásil politické a vojenské vůdce USA a NATO za viníky  válečných zločinů proti Jugoslávii (FRJ) během jejího přepadení v době od 24. března do 10. června 1999.

Mantru "Benešových dekretů" pak zneužívá svatá rodina nepřátel ČSR počínaje sudeťáky a jejich vůdci, mezi nimiž byli i šlechtici jako Buquoy, Logdman von Aue, Khuen-Belasi-Lützov, Rohan, U.F. Kinsky a další. Takto je nutno dívat se na historii poválečné šlechty, státoprávně zrušené zákonem u nás již za I.ČSR - nikoli optikou Modré krve. Historie není jen učitelka - je rovněž vychovatelka generací. Nelze dopustit, aby nás vychovávala k paobrazu dějin. To by si instituce jako ÚSTR měla uvědomovat.

Československý stát provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vykoupeny pro domácí kolonizaci, šlechtické výsady budou zrušeny.

Odkud vzalo, zkouším žáka, jméno Rakous počátek? Od raků, neboť oni lezou nazpátek.

Ach! ty vládo, převrácená vládo!
národy na šňůrce vodit chceš,
ale čtyřmi koňmi na opratích
vládnout nemůžeš! — —

Byli jsme pak dlouho bez prostředků. Psali jsme do Prahy na různé instituce, jaké bezpráví se nám přihodilo, ale nedostali jsme nikdy žádnou odpověď. Po několika měsících byl manžel konečně umístěn do Želatovic u Přerova.

Kissinger a prezident Nixon byli muži míru. Zdědili katastrofální válku – Vietnam -, na jejímž vzniku se nijak nepodíleli. Prezident John F. Kennedy měl v úmyslu válku zastavit dříve, než mohla začít, což byl jeden z důvodů, proč na něj CIA, sbor náčelníků štábů a tajné služby spáchaly atentát. Sovětské hrozbě bylo třeba čelit i za cenu života prezidenta Kennedyho a traumatu způsobeného tehdy ještě svobodnému národu.

 Šíření velkoněmecké myšlenky a vzestup Pruska pod Hohenzollerny oslabovaly tradiční dynastické cítění Němců a tradici soužití s Čechy i proto, že počínající demokratizace na zemských sněmech činila problematickou jejich dosavadní většinu, které bylo docilováno pouze nedemokratickými volebními řády.

Byli jsme vyhnáni (já jako desetiletý a matka jako vdova) ze Znojma a byli nuceni tam zanechat většinu bytového zařízení a ostatních věcí. Dosud se nám nikdo z SRN neomluvil, ani neprojevil snahu o odškodněn