Vlny uprchlíků se valily do Srbska
Vlny uprchlíků se valily do Srbska
Podivné hry Západu.
Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.
Do uloupení Kosova za pomoci Západu a uznaného jako samostatný stát celkem rychle a proti vůli prezidenta V.Klause, českého parlamentu a většiny obyvatel naším tehdejším ministrem zahraničí K.Schwarzenbergem (2008), mělo Srbsko přes 10 miliónů obyvatel. Nyní má po té loupeži Kosova přes dva milióny méně. A Srbové ztratili i část své „svaté země“, tam kde jejich stát vznikal, kde srbská plemena přijala křesťanství, kde bylo centrum mocného srbského státu Nemanjićů a kde jsou bezpočetné srbské památky z toho času. A to vše proběhlo za vyhánění srbského obyvatelstva z oblasti Kosova a Metohije od konce XIX.století.
Srbsko se muselo vyrovnat v srpnu a květnu roku 1995 s přílivem vyhnaných a oloupených kolem 230 000 Srbů z Chorvatska, kde žili po staletí. Bylo to následkem operací Německem masivně sponzorované a vyzbrojené chorvatské armády v operacích „Bouře“ a „Záblesk“, podporované stále více se prosazujícími ideology ustašovských zločinců, za strategického velení americkými generály-žoldáky, za pomoci NATO letectva. Vše se to obešlo téměř zcela bez kritiky a zcela bez sankcí Evropské unie a OSN, bez protestů prezidenta Havla. Z řádově vyhnaných 230 000 uprchlíků jich část přijala Srbská republika (Srbsko), část Republika Srbská v Bosně a Hercegovině (B&H). To bylo přijetí najednou, téměř doslova ze dne na den, po akci chorvatské armády.
Po NATO agresi 24.března 1999 a po konci zločineckého 78 dnů trvajícího tříměsíčního bombardování, zabíjení a ničení civilních cílů a infrastruktury Srbska letectvem NATO (tedy i letectvem té „mírumilovné, hodné“ Evropské unie), na podkladě trapných výmyslů, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, bylo z Kosova doslova ze dne na den vyhnáno a oloupeno a uprchlo, aby zachránilo holý život, zase řádově na 230 000 Srbů a Romů, které během několika dnů přijalo bombardováním těžce poškozené Srbsko, tehdy téměř bez mezinárodní pomoci, kromě od Ruska. V té době bylo, jak se udává, kosovskými Albánci povražděno i přes dalších 3 000 Srbů a Romů. A teroristická organizace kosovských Albánců UÇK (Kosovská Osvobozenecká Armáda) zabíjela zajaté Srby a Romy jako laboratorní zvířata, aby jim odebírala jejich různé orgány a prodávala je do zahraničí k transplantacím. Podle švýcarského vyšetřovatele Dicka Martyho měl v tom prsty i od Anglie a USA všestranně podporovaný „chráněnec“ Madelaine Albrightové Hashim Thaci, zvaný svými lidmi „Zmije“, jednu dobu dokonce „premiér“ Kosova, nyní už i prezident (od 2016), kterého mělo čekat vyšetřování a i soud, ale jeho mocní ochránci (hlavně USA) svého „hocha“ neopustili. Vždyť udělal vše, co si od něho přáli a udělá vše, co si budou přát.
O Thacim a o jeho zatím zřejmě „nepotrestatelných zločinech“, jakož i o jeho vedoucích spolupachatelích zločinů (Agim Čeku, Ramuš a Daut Haradinaj, Fatmir Ljimaj, atd.). píše ve své rozsáhlé knize Carla del Ponte „Paní Žalobkyne“, vedoucí prokurátorka ICTY, Mezinárodního Trestního tribunálu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii. Vlastním a přečetl jsem její srbské vydání „Gospodja Tužiteljka“, které vyšlo v Bělehradě (2008, Profil) a má 378 stran. Nikdo z vedoucích zločinců nebyl dosud odsouzen, mnoho svědků bylo zavražděno, zmizelo, bálo se a nechtělo svědčit. Stojí za to přečíst si z její knihy celou kapitolu XI (str.265-293) o toho času „netrestatelných zločincích“. Jak je možné, že významní velitelé zločinců UÇK (například Ramuš Haradinaj) nebyli odsouzeni podle tak zvané velitelské odpovědnosti, za kterou byli šmahem odsuzováni bosensko-srbští velitelé jednotek po zcela nekvalitních soudních řízeních soudci ICTY, jejichž při nejmenším významná část je na výplatních listinách NATO,
Tyto „kosovské vazby“ a zločiny při surové válce proti Srbsku v 1999 učinily, že někdo na tom Západě v té době, paní Albrightovou nazval „balkánskou řeznicí“ (the Butcher of Balkan). Je známo, že i Hillary Clintonová tehdy tvrdě nutila svého manžela, prezidenta USA Billa Clintona, aby Srbsko bombardoval. Paní Albrightová (v roce 2017 jí bylo 80 let) při tom po obsazení Kosova a jeho odtržení od Srbska, vydělala nemalé peníze v rámci obchodů s komunikačními systémy Kosova. Podobně prý vydělal i velitel NATO agrese v 1999 generál Wesley Clark, v souvislosti s kosovským velkodolem Trepča..
Za 4 roky (1995 až 1999) Západem sponzorovaných a prováděných proti srbských agresí v této části Balkánu, to znamenalo téměř půl miliónu srbských oloupených a vyhnaných uprchlíků pro Srbsko a Republiku Srbskou (B&H), dospělých i dětí, starých lidí. A také desetitisíce zraněných a povražděných. Srbsko bylo již „zvyklé“ na přívaly uprchlíků a to prakticky velikou většinou Srbů. Srbové prchali, zde nutno znova uvést, aby zachránili holý život, ne z nějakých ekonomických důvodů.
Po zničení Jugoslávie Německem, Itálií, Maďarskem a Bulharskem začátkem války 1941-45, se Německem okupované Srbsko staralo o více než 800 000 vyhnaných a zcela oloupených, velikou většinou Srbů, hlavně z tzv.ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), který se ukázal být pravým genocidním státem pro Srby, z kterých tam bylo povražděno, spolu se Židy a Romy, řádově přes 700 - 800 000. Hitler a Mussolini totiž „darovali“ Chorvatsku i celou Bosnu a Hercegovinu s velmi početným srbským obyvatelstvem. A nemělo by se zapomenout, že Německo vyhnalo, z krajů připojených k Německu v roce 1941, řádově 30-40 000 Slovinců do Srbska, které o ně, i když samo Německem obsazené, všestranně muselo pečovat. V té době se mezi slovinskými vyhnanci narodil i budoucí prezident Slovinska Milan Kučan, známý později při rozbíjení Jugoslávie v 90tých letech XX.století podle svých protisrbských stavů.
Hitlerův „létající diplomat“ pro Balkán Hermann Neubacher udával jako srbské ztráty za války, většinou v ustašovském Chorvatsku, na 750 000 mrtvých. Dokonce i němečtí velící generálové v té oblasti, byli téměř zděšeni surovostí vraždění Srbů v ustašovském Chorvatsku, v jeho četných (!) vyhlazovacích táborech pro Srby, Židy i Romy, včetně dětí. Statisíce Srbů v té době našly ochranu a útočiště v oblastech Chorvatska, okupovaných Itálii. V té době ale byly i desetitisíce Srbů a Židů vyháněny a mnozí z nich povražděni v oblastech okupovaných Maďarskem. Mnoho srbských a židovských mrtvol přinášel v zimě 1941-42 Dunaj, z Maďarskem okupované části Srbska, z Bačky. Mrtvoly v Chorvatsku povražděných Srbů, přinášela zase řeka Sáva, v Bělehradě pod starou pevností a parkem Kalemegdan. Protože mám už přes 91 let a protože jsem v té době v Bělehradě žil, tak jsem to všechno viděl.
V té době Srbsku nikdo neposkytl nějakou pomoc pro tyto uprchlíky, o které se staralo docela účinně, přes mnoho těžkostí, přes německou okupaci, tzv. „Srbské komisařství pro uprchlíky“.
Toto jen jako připomínka k dnešní době, když se tolik píše o masách uprchlíků, o jejich „invazi“ do Evropy, z kterých je zřejmě značná část ekonomická a jen část prchá před hrůzami války v jejich oblasti, zatím co zcela nedávní srbští uprchlíci byli vyhnáni z Chorvatska a z oblasti Srbska zvaného Kosovo a Metohija, odkud museli utéci, aby zachránili holý život. A ti, kteří vlastně byli jakýmisi „sponzory“ jejich trápení, to jsou do značné míry různé západní státy (jejich vedení !), obzvláště Německo, USA, Británie, některé státy Evropské unie a významně NATO vůbec.
Vatikán vůbec neprojevil dostatek vůle a rozhodnosti, aby chránil své srbské pravoslavné křesťanské bratry. Někteří jeho členové, bohužel, nenávist proti Srbům povzbuzovali. Copak nemohl v té souvislosti víc podniknout i jinak velmi populární Jan Pavel II ?
A hlavní „oficiální“ západní viníci moc pomoci neposkytli, vlastně skoro nic. Jen se jejich propaganda a jejich satelitní státy snaží, aby se o jejich zločinech moc nemluvilo. Odškodnil někdo z Chorvatska vyhnané a oloupené Srby v roce 1995? Zaplatil někdo něco Srbsku (bylo by to mnoho desítek miliard US dolarů) za zničenou infrastrukturu země během zcela ilegálního, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, kriminálního bombardování 78 dnů a nocí organizací NATO v 1999? A pokrytci se diví, že země neprosperuje. Dostali nějaké odškodnění potomci od NATO bomb povražděných za NATO agrese proti Srbsku? Dostali něco zmrzačení nebo ti, co přišli o všechno? A co ti, kteří dostali leukémii nebo jiné zhoubné nádory následkem zločineckého použití Američany v Srbsku, na Kosovu, v Bosně, munice s ochuzeným uranem?
Ta katastrofálně snížená prosperita dnešního Srbska je sice i následkem nemalé korupce a ne příliš schopných vlád, ale hlavně následkem ničení těmi tisíci tun „humanitárních bomb“, jak je tehdy směšně nazval v pařížském Le Monde 29.dubna 1999 náš tehdejší prezident Havel. Jen málo lidí si uvědomuje, že NATO svrhlo na Srbsko (v 1999) mnohem více bomb, než v Afghánistánu, Libyi, Iráku.
