Když manžel rázně odmítl dát děti do německé školy, okamžitě byl ze zaměstnání propuštěn
Když pak manžel rázně odmítl dát děti do německé školy, okamžitě byl ze zaměstnání propuštěn
a ředitelství mělo příkaz nevydat dětem vysvědčení, aby nemohly být nikde přijaty do české školy.
Můj muž učil v Milíčovicích u Znojma. Nemohu říci, že bychom v normální době byli nějak od Němců pronásledováni. Jiné to bylo v čase, kdy měly být Milíčovice zabrány a manžel musel narukovat na vojnu. Tehdy jsem ve škole zůstala sama se dvěma malými synky. Měla jsem strach z ordnerů a jednou nám někdo házel do oken kamení.
Den před zabráním Milíčovic si manžel vzal volno a na kravském potahu nás odstěhoval do vedlejší vesnice Žerůtek. Po návratu z vojny dostal umístěnku v Mikulovicích.
Tajemníkem v Mikulovicích byl kolaborant Květoň. Brzy se tam na pokyn pana hejtmana a Květoně začala zřizovat německá škola. Vybrali si naše dva syny, aby se jako první do této německé školy přihlásili. Nátlak na manžela dělali několik měsíců. Mně pan hejtman ohmatával lebku a rozhodl, že jsem německý typ, a proto musí synové chodit do německé školy. Já se narodila ve Štěpánově u Olomouce z českých rodičů. Když pak manžel rázně odmítl dát děti do německé školy a zdůvodnil to tím, že je český učitel a že děti do německé školy nedá, okamžitě byl ze zaměstnání propuštěn a ředitelství mělo příkaz nevydat dětem vysvědčení, aby nemohly být nikde přijaty do české školy.
Byli jsme pak dlouho bez prostředků. Psali jsme do Prahy na různé instituce, jaké bezpráví se nám přihodilo, ale nedostali jsme nikdy žádnou odpověď. Po několika měsících byl manžel konečně umístěn do Želatovic u Přerova.
Jaromíra Šofrlová, Milíčovice u Znojma
