České národní listy

Českou a moravskou šlechtu nutno chápat strukturně, ne tendenčně

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Již sám název výstavy o šlechtě v Moravském zemském muzeu, pořádané ÚSTR a Post Bellum, je matoucí, zavádějící.

Česká a moravská šlechta musí být historicky chápána  strukturně, nikoli tendenčně.

Na území zaniklého Českého království se od středověku nacházely tyto skupiny šlechty:

A)  Domácí česká nižší i panská šlechta 

B)  Zdomácnělá migrační šlechta

C) Cizí migrační šlechta - tzv. příchozí pobělohorská šlechta po vyhnání domácí české šlechty a patricijské vrstvy r.1621-1643

Z těchto skupin na výstavě z domácí české šlechty je uveden v podstatě jen rod Lobkoviců a Valdštejnů, ze zdomácnělé moravské šlechty rod Belcredi (a patří sem například i rod Mensdorff-Pouilly), a drtivá většina ostatních rodů patří do skupiny cizí pobělohorské šlechty. Je podivné, že tuto strukturu si neuvědomuje instituce, jakou představuje ÚSTR a podléhá tendenčnímu označení "česká a moravská šlechta" bez rozlišení původu a migrace šlechty na  našem území.

Toto strukturní chápání je nezbytné pro pochopení chování těchto skupin šlechty v době okupace Československé republiky III. říší.

 Zatímco rody jako Belcredi nebo Mensdorf-Pouilly se statečně opřely germanizaci a zachovaly loajalitu k republice, - totéž týká například rodů Dohalských nebo Nickelli - drtivá většina rodů cizí pobělohorské šlechty (tj. šlechty s inkolátem hluboko po roce 1621) přijala privilegované říšské občanství, zatímco rody jako Dohalští, Belcredi a Mensdorfové přijali statečně tzv. nižší protektorátní občanství a tím si spolu s dalšími skutky zachovali loajalitu k ČSR. To vše se ve výkladu o šlechtě na území republiky dnes pečlivě zamlčuje - a ÚSTR to samozřejmě ví.

To mělo vliv fatální na konfiskace podle dekretů a Pařížské reparační dohody po osvobození republiky od velkoněmecké okupace. Sem patří i jednání cizí pobělohorské šlechty k reichsprotektoru von Neurathovi, kterého tato šlechta navštívila v letech jeho okupačního panování, čímž stvrdila podpisy v jeho Návštěvní knize kolaboraci s okupantem.

Zatímco  televizní pořady typu "Modrá krev" (včetně vydané knihy stejného názvu) naprosto nerespektují tato kritéria strukturace šlechty na území Českého království, potažmo ČSR, pak jim vycházejí prezentace, které zavádějí obecenstvo do hlubokých omylů v chápání role a osudů šlechty na území státu (Někdy se užívá též pojmu "zemská šlechta", který nepřesný, protože zahrnuje šmahem všechny vyjmenované odlišné skupiny). Tyto akce pak vyvolávají dojem jakési třídní ukřivděnosti, kdy za situaci šlechty na území států po roce 1945 je viněna republika a zejména její obnovitel president dr. Beneš tzv. "Benešovými dekrety", jež nejsou ani  jen Benešovy, ani protišlechtické, nebo jen protiněmecké. Vztahovaly se na všechny zrádce a renegáty od ČSR, včetně Čechů, Slováků, Poláků nebo Uhrů.

Mantru "Benešových dekretů" pak zneužívá svatá rodina nepřátel ČSR počínaje sudeťáky a jejich vůdci, mezi nimiž byli i šlechtici jako Buquoy, Logdman von Aue, Khuen-Belasi-Lützov, Rohan, U.F. Kinsky a další. Takto je nutno dívat se na historii poválečné šlechty, státoprávně zrušené zákonem u nás již za I.ČSR - nikoli optikou Modré krve. Historie není jen učitelka - je rovněž vychovatelka generací. Nelze dopustit, aby nás vychovávala k paobrazu dějin. To by si instituce jako ÚSTR měla uvědomovat.

Literatura: 

Benda J. Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989, Tuláček Praha 2013.

Nickelli Jaroš J. Zámky plné nacistů, vyd. L. Jarošová Brno 2021.

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, prom.historik

Autor je potomek rodů Jaroš, Nickelli a Dačických z Heslova

potomek odbojáře, oběti gestapa, příbuzný obětí Osvětimi