České národní listy

Utrpení Ferdinada Lichého neskončilo ani poté, co jej ordneři násilím vyvlekli před dům: Ordneři vedli sebou Ferdinada Lichého spoutaného s rukama přitaženými v půli těla a krvácejícího z úst nebo nosu. Takto spoutaného a krvácejícího vedli ho v nočním prádle přes vesnici, přičemž ho bili a křičeli, že musí chcípnout. Když přišli k tamnímu rybníku, do něhož chtěli Lichého vrhnout, podařilo se mu vyprostit a utíkal asi kilometr směrem do bojanovských lesů. U lesa vysílením, padl a všichni třči ho pronásledovali, znovu přepadli a bili. Lichý se opět vzchopil a utekl...."

Československo tak bylo ve válečném stavu s Německem jako první stát světa a Češi, Slováci, demokratičtí Němci se jako první v Evropě postavili Němcům se zbraní v ruce. Ti, kteří padli v těchto bojích byli prvními oběťmi druhém světové války. U nás  válka začala, u nás  také skončila.

Fanatismus některých nacistů, a opět především místních henleinovců, lhostejno zda těch ve vysokých funkcích, či obyčejných ortleitrů, byl až neskutečný.

Čím dříve všichni přestanou podporovat tuto šílenou, vražednou společnost a budou trvat na tom, že normální lidské hodnoty převáží nad šílenými silami, které je udržují v chodu, tím dříve může být v regionu mír. A tím lépe na tom bude celý náš druh.

Jak Alchemy poznamenala ve svém dokumentu o velké strategii: „Spojené království se vždy snaží jednat multilaterálně, ale je připraveno převzít jednostrannou iniciativu tam, kde by se dosažení multilaterálního konsensu mohlo ukázat jako časově náročné nebo obtížné.“ Mezi tajnými sponzory války, kteří byli bezpečně usazeni více než 1000 mil od frontových linií, panovala pevná shoda: „Měli bychom se za každou cenu pokusit udržet Ukrajinu v boji.“

Krom toho EU „rázně protestuje proti přijímání určitých amerických armád“. EU tehdy jasně poznala, že v západní Evropě existovaly skryté operace. Ale požadované vyšetření, pokud jde o spojení operací Gladio a terorismu, do dnešního dne neproběhlo.

Nicméně pro nás se může jednat o příležitost začít provozovat politiku založenou na vlastních zájmech, nikoliv na zájmech „Západu“.

Mezi lídry opozice zatím nejvíce boduje Kateřina Konečná.

Lekcia prvá: nesmieme nechať veci nedokončené. Po niekoľkých rokoch predsunutého vyzbrojovania a príprav začala neporaziteľná teroristická enkláva v Idlibe pod krídlami Turecka ofenzívu proti najdôležitejšiemu sýrskemu mestu. Výsledok je jasný. Je to najlepší dôkaz toho, že vojnu na Ukrajine nie je možné zmraziť bez toho, aby sa víťazne skončila. V opačnom prípade by sa scenár budúcnosti mohol opakovať. Ukrajinský konflikt sa musí definitívne vyriešiť – vrátane preformátovania bezpečnostnej zóny v Eurázii, pričom sa musia nevyhnutne zohľadniť záujmy Ruska.

Téměř 100 mrtvých v Gaze za posledních 24 hodin: civilní obrana

Podle agentury pro civilní obranu v enklávě Izrael zintenzivňuje útoky na domy a shromaždiště civilistů.

Obnova spolupráce s Ruskem bude na pořadu dne a Západ bude muset vystřízlivět ze své protiruské rétoriky, když například vystřelení balistické střely na Dněpr i redaktoři jinak relativně inteligentního deníku Dnes hodnotili jako akt ruského diktátora, který musí být ztrestán.

Ve zprávách dvou rezistenčních skupin je vyjádřeno zklamání, když prezident Beneš mluvil o možnosti pobytu loajálních německých občanů: Naše zkušenosti nesnesou polovičatého řešení. Je nutný transfer. Loajální Němce si lid dovede představit jako hosty, nikoli jako kompaktní národní skupinu v zemi...

Nenávist proti Němcům je obecná, neboť není prakticky rodiny, která by nebyla postižena popravou nebo uvězněním některého z jejích členů. Popravuje se denně...“.

Prvního října byl Freikorpsu vydán rozkaz, v němž se sice zapovídalo žhářství a drancování, ale nařizovalo se, že „rudí a Češi na útěku mají být zlikvidováni“.

Vedle stojící desátník Částek si tento neopatrný pohyb vyložil jako signál k úroku a zareagoval  tím, že mu pušku vyrazil z ruky. Nastal chaos, kruh se rychle rozevírá a dochází k přestřelce. Strážmistr Zásměta křičí na své muže, ať se ukryjí v terénní nerovnosti blízkého úvozu, ale sám je náhle zasažen do levého boku...

Jedno je jisté: Hana Benešová byla a je jen jedna. O to více mrzí nedávné násilné odstranění jejího reliefu (odhalen r. 2005) ze zdí domu na Hradčanském náměstí, který dlouhá léta obývala.

V době, než byla slavnostně odhalena socha pana prezidenta Beneše, to bylo vzdychání, naříkání ouvej, ouvej. Dokonce již tento úmysl vzbudil nelibost "našich milých krajanů" a bavorských politiků. Div z toho nebyla mezinárodní zápletka. Když jsem meditoval u sochy prezidenta Beneše, zdálo se mi, že je smutný, jako by mu něco chybělo... Mnoho lidí, kteří dříve i dnes zavítali do Loretánské ulice, vzpomíná na paní Hanu. Ještě za komunistů lidé dávali květiny k domu, v němž paní Hana jako vdova bydlela. Komunisté jí tam nechali bydlet. Konšelům z Prahy 1 zřejmě z nějakého důvodu překáží i pamětní deska paní Hany Benešové. My ji však velmi postrádáme.

Celou dobu jen pozorujeme, jak se každým rokem eskalace vedoucí k možné třetí světové válce prohlubuje. Jako občan se zamýšlím nad tím, kam tedy chceme, aby toto dospělo? Dojde-li na konflikt se zapojením atomových zbraní, vnímám to jako prohru celého lidstva. Jsem přesvědčen, že bychom měli učinit vše proto, aby k tomuto scénáři nedošlo. Není přece možné držet se fanatismu typu: Když nebude po našem, ať celý svět raději zanikne. Chybí mi diplomacie. Chybí mi dobrá vůle k hledání kompromisů. Chybí mi pud sebezáchovy našeho lidského druhu.

 Výsledek vládnutí čtyřdemolice: téměř pětina národa ohrožená ztrátou střechy nad hlavou

Také nenávist vůči německým komunistům na řadě míst vyvrcholila v organizované násilí, které mnohdy skončilo smrtí lynčovaných obětí. V obci Břežany (Frischau) byl jeden člověk brutálně zbit a za několik dní zemřel v brněnské nemocnici.. Velké zatýkání politické opozice probíhalo v okolí Jaroslavic (Joslowitz). Tadržené osoby byly eskortovány do cel při budově bývalé soudní věznice. Po několika dnech je pak odvezlo znojemské gestapo, ale ještě předtím byly ztýrány místními ordnery:"O 22. hod. dne 9.10.1938 přišli do vězeňské cely, kde jsem byl sám umístěn, ordneři z Jaroslavic. V celé věznici byla tma. Jen na chodbě svítilo světlo.Z příchozích se mě někdo tázal: Was ist?Po tomto oslovení se na mě všichni čtyři příchozí vrhli a bili mě obušky.. První ránu jsem dostal do obličeje, při čemž mi byly vyraženy dva zuby ze spodní čelisti.Dále jsem byl příchozími nelidským způsobem týrán, že jsem měl na levé straně hrudního koše přeraženy dvě žebra od ran obušků a po celém těle krevní podlitiny a zranění, takže každý sebemenší pohyb byl pro mě řadu dní utrpením.

Co zkonila vyšetřovací komise ONV Brod, a kdo tedy byl hrabě Alois Serényi?

Za první, komise měla povinnost prověřit členství hraběte Aloise Serényiho v NSDAP a ve Volksturmu, jak to hlásil referent bezpečnostní komise lázní. Nehnula prstem.

Za druhé, komise si měla opatřit vyjádření MNV Lomnice o chování rodiny a hraběte na druhém panství. Nehnula prstem.

Za třetí, komise si měla opatřit zprávy o netečnosti hraběte k žádostem o pomoc před Němci dvou luhačovických občanů, kterou hrabě - na rozdíl od údajné pomoci jiným - vědomě odmítl s tím, že nemůže podporovat komunisty. Komise nehnula prstem.

Za čtvrté, komise měla prověřit činnost hraběte ve správní radě s jeho bratrem, a  4procentní dividendy z činnosti lázní z Heydrichova daru lázním na pobyt otrockých dělníků zbrojovek. Komise nehnula prstem.

Za páté, komise měla prověřit spolupráci Aloise Serényiho s baronem Uxküllem, funkcionářem Neuratha pro hospodářský a cizinecký ruch, publikovanou i v protektorátním tisku. Komise nehnula prstem. Vzato z pohledu právního, komise projevila HRUBOU NEDBALOST ŘÁDNÉHO HOSPODÁŘE vzhledem k k zjištění dokladů o nacistické příslušnosti vyšetřovance a vzhledem k zajištění konfiskace majetků, připadlých dekretálně státu (později samosprávě). Toto se opakovalo i po převratu 1989 vzhledem k tzv. restituci.