Muži na hranici. Příběhy z roku 1938 - Usmrcení Ferdinanda Lichého z Vranovské Vsi
Muži na hranici. Příběhy z roku 1938
Usmrcení Ferdinanda Lichého z Vranovské Vsi
Obec Vranovská Ves (Frainersdorf) se po obsazení pohraničí ocitla téměř na samém okraji nové hraniční demarkace. Obsazena byla až dne 10. října 1938, po přímé intervenci místního německého obyvatelstva: "... místními Němci byla vyslána deputace do Štítar ke styčnému důstojníkovi, kde žádali o připojení Vranovsko Vsi k Říši. Když byli odmítnuti, že obec není do pásma k obsazení pojata, byla vyslána znovu deputace, která se dožadovala připojení s odůvodněním, že jsou českým obyvatelstvem biti a utlačováni a že podmínky společného soužití jsou pro Němce nesnesitelné." Ještě téhož dne podvečer přijel oddíl SFK, aby zajistil nový koridor území v obsazeném pohraničí. Skupině si padesáti uniformovaných mužů velel jistý obersturmführer Koch. Zhruba po desáté hodině večerní zahájili příslušníci SFK domovní prohlídky a zatýkání vybraných osob z řad české menšiny. Během čistky ozbrojencům asistovalo několik místních ordnerů, kteří velmi agilně označovali domy svých nepřátel. . Už dříve bylo několik domů pomalováno hanlivými nápisy, které upozorňovaly na potenciální nepřítele nového režimu: "Němci měli na svých usedlostech nápisy ´Ein Volk, ein Reich, ein Führer´, kdežto nám Čechům namalovali na domy šibenice a nápisy ´Tscheche´, fuj¨a podobně..."
V povědomí pamětníků nočního teroru utkvěl zejména případ brutálního zbití Ferdinanda Lichého, obchodníka z Vranovské Vsi. Krátce před půlnoci ctrhli ordneři do domu rolníka Roberta Kříže, u něhož měl Ferdinad Lichý pronajatou místnost. Jeho manželka do protokolu uvedla: "Vytlačili násilím dveře do naší světnice v domě č. 56. Z těchto mužů jeden zakřičel Ĺicht machen´. Já se hned probudila a říkám svému manželovi ńeslyšíš?´, načeš i on se probudil. Já hned rozsvítila lampu a v okamžiku, jak chtěl můj manžel Ferdinand Lichý chtěl vyskočit z postele, přistoupil km němu Emil Riedel a uhodil jej boxerem, který držel v pravé ruce, přes pravý spánek, takže ihned v bezvědomí klesl k zemi a z pravé strany hlavy silně krvácel.Nato byl těmito muži ihned v tomto stavu odnesen na dvůr, přičemž s jeho tělem silně narazili na dřevěný sloup u vrátek. Venku na ulici hodili jej na zem a zde jej kopali a členové freikorps do něho tloukli pažbami pušek. Já křičela a chtěla jsem jej bránit, avšak jeden člen freikorps mě odhodil zpět a vyťal mi dva silné políčky, takže jsem svého manžela neviděla a nevím, co bylo dále."
Svědkem trýznění Ferdinanda Lichého na dvoře výše uvedené usedlosti byla také Terezie Křížová. Probudil ji hluk a hlasité volání o pomoc. Ordneři vytáhli v mém domku Ferdinanda Lichého z jeho bytu na dvorek a zde byl bit... též do něho kopali, jak ležel na zemi, a rovněž jej nadzvedli ze země , třískali jim opě o zem, toto surové bití trvalo po dobu asi pěti minut, já jsme vše viděla oknem světnice. Lichý přitom křičel německy, aby jej raději zabili. Pak ho vytáhli ze dvorku ven..."
Utrpení Ferdinada Lichého neskončilo ani poté, co jej ordneři násilím vyvlekli před dům: Ordneři vedli sebou Ferdinada Lichého spoutaného s rukama přitaženými v půli těla a krvácejícího z úst nebo nosu. Takto spoutaného a krvácejícího vedli ho v nočním prádle přes vesnici, přičemž ho bili a křičeli, že musí chcípnout. Když přišli k tamnímu rybníku, do něhož chtěli Lichého vrhnout, podařilo se mu vyprostit a utíkal asi kilometr směrem do bojanovských lesů. U lesa vysílením, padl a všichni třči ho pronásledovali, znovu přepadli a bili. Lichý se opět vzchopil a utekl...."
Následujícího dne ráno našel Bohumil Gregor, hajný ze sousední obce Pavlice, bezvládné tělo oběti nočního útoku ležet v lesním porostu. "Lichý byl dopraven do hájovny hajného Bohumila Gregora z Pavlic č. 108, který k němu zavolal MUDr. Moravce z Jevišovic, načež byl dopraven do okresní veřejné nemocnice v Třebíči. Zde nato 13. října 1938 zemřel."
Jednou z dalších obětí noční čistky byl obuvník Antonín Schwarz. Také do jeho domu vtrhli ordneři s tím, že bude zadržen a odveden k výslechu.
"Poněvadž již jsem ležel v posteli, byl jsem oblečen pouze ve spodním prádle. Natáhl jsem si pouze kalhoty, když jsme byl jedním vojákem uchopen za krk a vyhozen prudkým úderem ze dveří kuchyně, tak jak jsem byl, bez bot. Když jsem vyletěl ze dveří kuchyně, byl jsem venku stojící osobou udeřen nějakým tvrdým, ostrým předmětem do levého spánku takovou silou, že jsem měl proraženou hlavu na dvou místech. V zápětí jsem byl udeřen rovněž nějakou osobou z pravé stran do úst. Tato rána byla též velice prudce vedena, neboť mi byly vyraženy přední zuby jak v horní čelisti, tak i ve spodní. Po těchto dvou ranách jsem asi omdlel a vzpamatoval jsem se teprve ve škole, kam jsem byl asi v mdlobách odvlečen a shozen ze schodiště do sklepa, kde při nárazu hlavou na zeď jsem si rozbil obličej a pravděpodobně bolest mne opět přivedla k vědomí.
Ve sklepě místní školy zřídili ordneři provizorní vezení, kam přiváděli všechny zadržené osoby. Prvním nedobrovolným vězněm byl obchodník Jan Svoboda. Neznámý příslušník SFK mu ještě před zatčením vyhrožoval zastřelením přímo v kuchyni jeho domu. Na ulici před domem stál dav místních obyvatel, který mlčky přihlížel řádění ordnerů. Když ho vyváděli ven, zavolal jeden z ordnerů směrem k davu: " Zde ho nyní máte. Na to Jan Svoboda ke shromážděným Němcům zvolal: Tak a nyní mě můžete pro mou dobrotu zabít. Po tomto zvolání se neodvážil nikdo z německých občanů mne uhodit nebo jiným způsobem ublížit. Pak mne odvedli do místní české školy, tam mě ordneři tolik zmlátili, že jsem byl celý zkrvavený."
Dočasnou úlevu od teroru ordnerů přinesl až následující den (11.10.1938). Do obce přijel důstojník německé armády. který po výslechu nařídil okamžitě propustit zadržené osoby a zakázal další divokou vendetu vůči českému obyvatelstvu. I přesto bylo nakonec několik zadržených osob odvezeno k dalším výslechům do obce Lesná (Liliendorf). Ze strachu z další perzekuce narychlo odešlo asi šest místních rodin do vnitřního území ČSR.
Z knihy "Muži na hranici" - Boje se sudetoněmeckými henleinovci v roce 1938, Vladimír Bružeňák, Jan Ciglbauer, Karel Koc, Ondřej Kolář, Milan Rejthar, Jiří Vaněček, Alena Zatloukalová, nakladatelství Toužimský a Moravec, Praha 2019,( str. 120-121)
