Stažení USA z Evropy? Riziko rozpadu. Trump může sehrát roli Gorbačova Západu

30.11.2024 15:19 | Komentář

KOMENTÁŘ KARLA ŠEBESTY Bezprecedentní. Tak se často hovoří o Donaldu Trumpovi, o jeho nástupu k moci, osobnosti, skandálech atd. Někteří ho přirovnávají k Ronaldu Reaganovi. Jenže je zde jiná historická figura, u níž to přirovnání sedí mnohem lépe. A tou je poslední vládce Sovětského svazu Michail Gorbačov.

Foto: Repro Facebook Popisek: Donald Trump

Osobnostně jsou Trump a Gorbačov naprosto rozdílní. I jak se dostali k moci, jak jsou staří, jejich původ, mohli bychom vypočítávat do alelujá. Ale Trumpa čeká to samé, co Gorbačova. Totiž pokus uvést upadající říši do provozuschopného stavu. A bude čelit také stejnému riziku, že se říše kvůli tomu rozpadne.

Podobnosti

Nejdříve trochu detailů k tomu, v čem se Spojené státy podobají pozdnímu Sovětskému svazu. Jednak je to v osobnosti jejich současného lídra. Biden se podobá dvěma pozdním lídrům Sovětského svazu, totiž Černěnkovi a Andropovovi. Zejména pokročilým věkem, skonat ve funkci zřejmě nestihne. Nicméně, Černěnko byl po dobu výkonu funkce vážně nemocný, a Biden, i když je schopen fungovat, taktéž není schopen výkonu funkce a rozhodují za něho jiní. Na rozdíl od Trumpa.

Pak tu máme podobnost ještě bližší – totiž Afghánistán. Tato země se právem nazývá hřbitovem říší. Angažování se v Afghánistánu zatím vždy celkem spolehlivě naznačovalo konec říše, která tak učinila. Nejdříve britského impéria, u něhož však zánik trval podstatně déle. A pak Sovětského svazu. Okupování Afghánistánu je svého druhu lakmusový papírek. Jedná se o zemi hornatou, vzdálenou od jakékoliv civilizace, nesjednocenou, s obyvatelstvem evidentně neochotným se přizpůsobovat těm, kdo by je k tomu snad chtěli nutit. Snad žádnou jinou zemi není tak zbytečné držet. A říše, která se o to přece jen snaží, tím dokazuje, že rozhodovací procesy v ní selhávají, což přispívá k jejímu zániku.

Pak je to ideologie. I zde jsou na tom Spojené státy velice podobně jako Sovětský svaz, protože praktikují ideologii, která ignoruje lidskou přirozenost. Komunismus ignoroval, že sebezájem je nejsilnější silou pohánějící lidi. Americký progresivismus zase ignoruje, že rozdíly mezi lidmi jsou přirozené, nikoliv vytvořené diskriminací. Na chybné premise není možné stavět dlouhodobý úspěch. V USA způsobilo dlouhodobé zvýhodňování méně schopných takzvanou krizi kompetence, která pomalu, ale jistě ničí jak soukromou, tak státní sféru. Kvůli tomu také Spojené státy začínají pomalu technicky zaostávat a začínají je dohánět či předhánět země jiné.

Kromě toho, tato ideologie se stává, stejně jako její původce, čím dál méně populární. Nebo snad víte o nějaké zemi, která by si chtěla brát příklad ze Spojených států? Dříve takové bývaly, nyní už ne. I komunismus býval mnohem populárnější na počátku Sovětského svazu a po druhé světové válce než v 80. letech. Stejně tak se vyčerpal „vývoz demokracie“.

Obdobně jako Sovětský svaz, současné Spojené státy vydávají podstatnou část rozpočtu na zbrojení a udržování své armády, která ale začíná zaostávat. Daly by se  jistě najít další paralely.

Co s tím?

Trump může změnit deklarovanou ideologii USA. Má na to mandát. Ale jen těžko může za pouhé čtyři roky změnit to, co předchozí ideologie napáchala, zejména ve školství. Tam by nejdříve muselo dojít k většinové obměně učitelů, aby bylo možné obnovit důkladnou výuku s řádnými standardy. Dá se očekávat, že odbory i školy budou klást Trumpovi tuhý odpor, který by musel zlomit skutečně drastickými kroky.

Kromě toho, Spojené státy se potýkají se stejným problémem jako Evropa. Totiž s demografií. Stárnutí populace jde ruku v ruce s nízkou porodností. K nápravě tohoto stavu by Trump musel donutit mladou generaci, aby místo současných požitků myslela na budoucnost a aby zakládala rodiny co nejdříve. A starší generaci, která má v USA často tendenci mladé nechat na holičkách, aby nemyslela jen na sebe. I zde je realistické očekávat odpor.

A pak je tu samozřejmě zadlužení státu, které u USA dosahuje 120 % HDP a stále se zvyšuje. Se stárnoucí populací se asi těžko podaří nastartovat nějaký extrémní boom, který by situaci zvrátil. A to je v situaci, kdy je dolar stále ještě rezervní měnou. Nemusí k tomu dojít za Trumpa, ale USA mohou projít nějakou formou bankrotu, které se akorát nebude říkat bankrot.

Pak je zde armáda a námořnictvo, kterým se nedaří plnit cíle v náboru mužstva, ale hlavně, které mají zbraně optimalizované pro konflikty se zeměmi, které se nedokáží bránit. Konflikt na Ukrajině a na pobřeží Jemenu ukazuje zranitelnost velkých lodí, americká schopnost silově působit po světě se přitom opírá právě o letadlové lodě. Americký zbrojní průmysl v mezičase zakrněl a znovu ho rozběhnout by bylo extrémně finančně náročné. USA by potřebovaly nové zbraně vyrábět ve velkém množství a levně, to ale jde přímo proti zájmům zbrojařů.  

Krátce řečeno, Trumpa čekají hluboké strukturální a institucionální problémy, které by bylo těžké řešit, i kdyby společnost v USA byla jednotná. Což nebude, míra rozdělení společnosti je v USA asi nejvyšší od tamní občanské války. Stejně jako Gorbačovovi mohou Trumpovi problémy přerůst přes hlavu a smést ho.

Význam pro nás

V čem se ale může Trump Gorbačovovi podobat nejvíce, je v přístupu k satelitům USA. Zkrátka a dobře, že nás kvůli nedostatku prostředků na udržování říše „pustí k vodě“. Trump si nepochybně klade otázku, co USA přináší udržování vojenské přítomnosti v regionu, a nemá problém měnit zavedené pořádky. Nebylo by tedy žádným překvapením, kdyby začal po evropských státech požadovat de facto poplatky za ochranu. A neochota (u některých i neschopnost) je platit pak snadno může vést k tomu, že USA po dlouhé době Evropu vojensky, ale i vlivově opustí. Zvláště když většina evropských vlád jsou příznivci amerických demokratů.

Místní příznivci Západu by si pak mohli podat ruce s komunisty opuštěnými Sovětským svazem. V některých zemích, zejména v Německu, by taková situace nepochybně vedla k velkému zmatení, protože tamní elity jsou navyklé na nesamostatnost a na to, že směr, zejména v zahraniční politice, je jim udáván, někdy i diktován. Nicméně pro nás se může jednat o příležitost začít provozovat politiku založenou na vlastních zájmech, nikoliv na zájmech „Západu“.

Autor je redaktor ParlamentníListy.cz