České národní listy

Zkušenosti s německým sousedem nebyly nikdy pozitivní, ani ve středověku, ale ani v novověkých dějinách.

J.Pekař, uznávaný historik, ač katolík a ctitel baroka: „Stín toho dne /8.11.1620/ pokryl tři  století lítostí nebo kletbou. V úzkostech vězení, ve strádání vyhnanství, v zoufalství nad zkázou vlasti a ponížením národa nesly se mysli tisíců Čechů k tomu dni…Na Bílé hoře nezvítězila vyšší kultura. A jakkoli vysoko vznesly se potom kupole barokních kostelů a honosné fronty barokních paláců v pokatoličené Praze, vítězný postoj jejich nemohl nikdy zaplašit památku slz a krve, jimiž v letech hrůzy naplnil brutální vítěz znásilněnou zemi.

Poznal jsem ale v terénu rozvojových zemí jak studentům chybí základní vzdělání a to čemu se v Evropě říká nižší a středoškolské. Produkty podle toho vypadají. Ještě že jsem jakýmsi zázrakem zachránil část svých  učebních textů ze Smíchovské průmyslovky. Mohl jsem tak adeptům vysokoškolského inženýrství v Africe pozvolna přibližovat základní znalosti, podstatu věcí, pojmy a terminologii (ovšem přeložené do angličtiny). S povzdechem tedy mohou konstatovat: jak by prospělo občanům i zemím kdyby se do Třetího světa vyvezl evropský řemeslný a průmyslový um a k němu základní vzdělání! 

Izraelčania zároveň pokračujú vo vykonávaní tzv. “terraformovanie oblasti” vo zvyšku Rafahu , vyhodenie do vzduchu výškových budov, kde by sa mohli nachádzať východy z podzemných tunelov Hamasu. V dôsledku toho Palestínčania odhadujú, že už len menej ako 30 percent budov v kedysi rozvíjajúcom sa pásme Gazy zostáva nedotknutých.

„Dlouhou dobu byla situace v Donbasu zcela přiměřeně charakterizována jako obtížná, ale kontrolovaná. Nyní se však vymkla kontrole. Vypadá to, že se naše fronta v Donbasu zhroutila. Obrana AFU je dezorganizovaná, vojáci jsou unavení, oslabení a mnohé jednotky jsou demoralizované. Rusové si udržují značnou kvantitativní převahu a mají neomezené zásoby munice. Proto jejich ofenziva pokračuje. Nemůžeme to zastavit,“ řekl důstojník.

Co se stane po 1. lednu? Jedna možnost je, že k nám nadále přes Ukrajinu poteče ruský plyn, který bude maskován a fakturován jako ázerbajdžánský, s tím, že Ázerbajdžán a Rusko, nově partneři v BRICS, si pouze prohodí odběratele. Změnily by se tedy pouze písmenka na fakturách a vzrostly by ceny. Někdo musí totiž zaplatit „papíráky“, kteří transakce vypořádávají.

Jiří Vyvadil: Každé srovnání pokulhává, ale fakticky mi tato situace připomínají poslední dny ruského útoku na Berlín během 2.světové. Protože euromajdanu jsem nikdy nepochyboval, že Ukrajina bude poražena, pouze střídmě konstatuji, že co se má stát, stane se.

A tak se v čase, kdy se Washington nachází v jisté fázi války s Ruskem, Iránem a Čínou, staví mnoho hlasů proti oslabení důvěry ve vládu. Přiznání pravdy o pokusu o atentát by totiž odvedlo pozornost veřejnosti od oficiální agendy zcela jinam. Myšlenka by se mohla vymanit z kontroly a pak by následovalo peklo.

Američané zkrátka dávají přednost uklidňujícím iluzím před faktickou realitou. A nikdy tomu nebylo jinak.

 Ta míra dehonestace lidí, jako jsou profesor Drulák či Jarek Nohavica, je přímo úměrná strachu prosystémových opor, kterým došly argumenty. Proto tito jedinci kolem sebe pouze plivou. Nic jiného než jedovaté sliny totiž ve svém arzenálu nemají. Stejně jako celý Fialův kabinet.

Blaha píše, že na pražský AntiGlobsec prišlo množstvo významných intelektuálov a politikov zo Slovenska a Čiech. “Zo Slovenska prišiel napríklad dekan Eduard Burda, Edo Chmelár, Ján Čarnogurský či Roman Michelko. Z Česka nechýbali profesor Drulák, ekonómka Ilona Švihlíková či politici zo Stačilo, ANO, ODS či SPD.”

“Miloš Zeman vyhlásil, že to, čo nás spája, naľavo aj napravo, je odpor proti servilite. A vystihol to presne. Odmietame sa skláňať pred jediným povinným názorom. Slováci aj Česi chcú suverenitu a mier.”

Moc prosazuje své zájmy a vládne idejím, říká   politická analýza. K mocenské  vládě idejím patří i přepisování dějin, dehonestace hrdinů a kult zrádců a nepřátel i adorace kolaborantů. Tak vládnou též dnešní  nepřátelé našeho národa. A co se jich vyrojilo! Jako za Havlíčka.

Havlíčkovo jméno se stalo symbolem statečnosti. Proto i Německý Brod, který byl úzce spjat s Karlem Havlíčkem Borovským, byl druhý den po květnové revoluci 1945 přejmenován na Havlíčkův Brod. Do parku byla také navrácena socha Karla Havlíčka Borovského, odstraněná nacisty za německé okupace. 

Odmítat tvrzení, že náš vztah k Německu jako nejvýznamnějšímu sousedovi by měl mít zvláštní vý­znam a zvláštní povahu, být těsnější než vztahy k ji­ným našim sousedům. A co s tím souvisí: odmítat tvr­zení, že potřebujeme nějaké zvláštní "smíření" právě s Němci. A stejně tak tvrzení, že jsme s Němci ode­dávna žili v jakési symbióze, dokonce prý šťastně. Ni­kdy to totiž žádná symbióza nebyla, tím méně pak šťastná. Byl to tuhý zápas.

Miloš Zeman vyhlásil, že to, čo nás spája, naľavo aj napravo, je odpor proti servilite. A vystihol to presne.

Včerejší volby ve východním Německu však daly najevo, že pokud politika vlády vyvolá širokou voličskou nespokojenost, může ji zapojení neangažovaných vykopnout z funkce.

Současně se vyvíjí strategicky hrozivější situace pro ukrajinské ozbrojené síly na západě - v oblasti Selidovo a Novogrodovka. Z těchto osad, jak jsme již psali, se otevírá cesta na jihozápad - obchází zezadu celou druhou linii obrany ukrajinských ozbrojených sil západně od Doněcka, která se opírá o Ukrainsk, Gornjak a Kuračovo.

Voliči ve východní části Německa tak prosazují mnohem důraznější postup proti něčemu, k čemu vláda v Berlíně, podřízená zájmům USA, nemá dostatek odvahy, i když jí to není zcela proti mysli. Za dva týdny proběhnou další zemské volby v Braniborsku, tedy v bezprostředním okolí Berlína. A za rok Němce čekají volby parlamentní. Zdá se, že Němci nechtějí čekat, až se něco změní ve Washingtonu.

Mělo by nám být jasné, že to, co je nám vnucováno jako rozhovor, jako spor o výklad minulosti, je ve sku­tečnosti sporem a zápasem o naši budoucnost. Nejde o hledání pravdy o minulosti. Nejde ani o žádnou otázku mravní. Jde o záležitost ryze mocenskou, o po­kračování ve staré německé politice, v níž přežívá za­kořeněná představa, že Němci jsou povoláni k tomu, aby v Evropě zavedli svůj pořádek.

Katolický literární historik Jaroslav Med vstoupil do tematiky krajně pravicové autoritářské druhé republiky s cílem postihnout její literární život v letech 1938 -1939. Autorem zvolený název monografie (v práci hojně frekventovaný) "literární život" je však zavádějící. Nekryje se svým obsahem s vnímáním čtenáře prošlého studiem literární vědy, který si pod pojmem literární život vybaví především literární tvorbu, umělecké manifesty a literárně teoretické debaty. Pod označením "literární život" autor popisuje politickou angažovanost literátů v publicistice v období budování autoritářského režimu, kterou však nepropojuje se širšími ideologickými a politickými souvislostmi doby.