Výhled, Marek Řezanka
Výhled
Marek Řezanka
Možná nás výhled z okna trochu tísní,
asi že temno z nebe dopadá
a nikde nezní tóny kompromisní,
jenom se kde kdo bojí o záda.
Nedivím se, že tento výhled leká,
proto již, jak je silně ponurý:
Nad celým světem prostírá se deka,
budoucnost nemá jasné kontury.
Někdo se radši schová za závěsy,
jiný se z okna zpříma zadívá.
Někoho šustot papíru víc děsí,
než velmi hlučný úder kladiva.
Pošmourně šedá do očí se tlačí,
až celou škálu barev přehluší.
Jsme méně lidmi – více počítači
s plejádou kláves, zato bez uší.
Každým dnem něco na kousky se tříští,
aniž to s někým více zahýbá.
Stále víc hodnot končí v propadlišti,
z prázdného „nic“ se stala záliba.
Přírodu žádný člověk neporobí.
Ničit ji? To je sebevražedné.
Pro velké zisky nám všem kopou hroby,
aniž kdo ony jámy zahlédne.
Bez světla v hlavách se nám nerozední,
bez lásky v srdci jsme si přítěží.
Ano, je na nás, jaký je den všední
a co kdo ze své mysli vytěží.
Na nás je, zda nás temno uspokojí,
nebo zda touha poznat převáží:
Jestli jsme schopni hledat cestu – svoji,
či zda nám ucpu ústa menáží…
Namluveno: http://www.muamarek.cz/files/mp3/vyhled.mp3
Milí čtenáři Národních listů,
Tímto Vám přeji pokud možno poklidně strávené svátky vánoční a v novém roce kromě nezbytného zdraví smysl života, vzájemnost a naději, že tristní stav, v němž se nyní nacházíme, můžeme společně zvrátit.
Mějte se co nejlépe a zdravím Vás,
Marek Řezanka
