České národní listy

Z odpovědi Andrassyho:

 „…klade si rakousko-uherská vláda za čest prohlásiti, že stejně jako s dřívějšími projevy pana prezidenta souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů  rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů.

Poněvadž tedy Rakousko-Uhersko přijalo veškeré podmínky, na kterých učinil pan prezident závislým vstup do vyjednávání  o příměří a míru, nepřekáží po názoru rakousko-uherské vlády již nic zahájení tohoto jednání. …“

Nemůžeme a nechceme dále žíti pod vládou - přímou nebo nepřímou - těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, těch, kteří chtěli zavraždit Rusko a Rumunsko, vrahů desetitisíců civilistů i vojáků z naší krve a spolupachatelů při bezpočetných nevýslovných zločinech, kterých se dopustily v této válce proti lidskosti dvě zdegenerované a neodpovědné dynastie. Nechceme zůstat části státu, jehož existence není ničím ospravedlněna a který, odmítaje přijmout základní principy moderní organizace světa, zůstává jen umělým a nemorálním politickým útvarem, jenž překáží každému pohybu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, skloněná pod tíhou velikého dědictví omylu a zločinu, je trvalou hrozbou světovému míru a my pokládáme za svou povinnost k lidstvu a k civilizaci, abychom pomohli přivodit její pád a zničení.

Právě zde, v dunajské kotlině a v Sudetech, povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pan­germanismu a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlu­su Rakouska a po Velkém Německu...

"...Germanizace půdy může nastat jen tím způsobem, že český národ odtud fyzicky zmizí,"

k čemuž může dojít ve dvou základních formách, buď vyhubením, či vyhnáním. (Žádná pochybná humanita!

Ani v minulosti nebyly vzájemné vztahy vždy přátelské. Tradice je vlastně zhuštěná zkušenost minulých generací a česká zkušenost byla převážně negativní - soužití s Německem a s Němci nám přinášelo spíše utrpení. Svědčí o tom skutečnost, že většinu válek jsme museli svádět s germánskými státy - tedy s Němci, a to platí od úsvitu dějin. Již Franská říše viděla ve Velkomoravské říši konkurenta, kterého chtěla zničit a po­kořit. S tímto cílem vedla proti nám válečná tažení v letech 805, 806, 846, 847, 855, 856, 864, 869, 870, 871, 872, 892. 893, 898 a 900. Takto oslabený velkomoravský stát potom podlehl útokům maďarských nájezdníků.

V 10. století zaútočili Germáni proti přemyslovskému státu 6x, v 11. století 5x, ve století 12. jednou a v 13. století 3x, ve 14. století jednou, v 15.století 6x, v 17. století byla válka třicetiletá a v 18. století neuchránila české země ani relativně velká Habs­burská říše; české země byly napadeny Pruskem v letech 1740, 1741, 1744, 1756, kdy se rozpoutala válka sedmiletá a v 19. století to byla válka prusko - rakouská, zle pus­tošící především české země. A násilnický charakter první a druhé světové války je dostatečně znám.. Ani v jednom případě nebyla vedena válka ve prospěch české věci, ale vždy proti nám. To pochopitelně nelze nazvat přátelským poměrem.

My, Češi, jsme nikdy nechtěli čechizovat Němce, ale  Němci již celá staletí germanizují, nebo pokouší se germanizovat, některé slovanské národy. Poslední jejich obětí jsou Lužičtí Srbové, kteří žijí na svém původním historickém sídlištním územím nebo, přesněji řečeno, na jeho nepatrném zbytku, co z něho zbylo. Němci je však považují za národnostní menšinu, jejichž práva pomalu ale jistě minimalizují.

Největším důkazem germanizace Slovanů Němci je mapa Drang nach Osten. Dnešní východní Německo, zčásti i střední, bylo slovanským územím.

Museli jsme chodit postranními cestami a pak nám museli chodit rodiče ke škole naproti. To samé bylo i v místě bydliště, ale v menší míře, neboť jsme žili za městem v domě, který byl majetkem ČSD a bydlelo tam 72 rodin, takže jsme tvořili určitou komunitu.

V dopravní kanceláři byla tma a na rozdíl od ostatních nádražních prostor, kde se rozléhala střelby, naprosté ticho. Praporčík Vítovec otevřel dveře a vzápětí klesl k zemi, neboť byl zasažen střelou do krku. Jeho kolegové zjistili, že v místnosti se za barikádou  z narychlo přeskupeného nábytku kryje pět ordnerů. Spustili střelbu a po chvíli se jim podařili je zajmout a odzbrojit. Byli znechuceni, když zjistili, že jedním z nich je městský strážník Kaiser, Němec ze smíšeného manželství, který byl vzhledem ke své funkci velice dobře obeznámen  se zdejší situací  a měl na smrti Vítovce značný podíl.

* Dopisovatel v augšpurských Allgemeine Zeitung napsal 27. června 1848, že vídeňská vláda a ústřední německá vláda jsou odpovědny všem Němcům za to, že velezrádné počínání Čechů bude odstraněno: „Čechy jsou životu nebezpečným rušením, jestli se nepodaří panslavistické a ultračeské živly rozbít, separatistické hnutí překazit a smířit... Nepodaří-li se to nyní, pak je velká německá budoucnost na nedohlednou dobu oddálena a co je ještě pravděpodobnější, ztracena.“ 10

„…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito - to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci." A dodal: "Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou." (

Od roku 1936 se situace radikálně zhoršila. Zvyšoval se však agresivita Němců vůči Čechům. České děti byly napadány Hitlerjugend. Sama jsem to prožívala

Mnohem větší váhu měly Deutsche Schriften, jejichž autorem byl Paul de Lagarde 21. Jeho politické názory se rozšířily v Německu i Rakousku. Masaryk, který spisy četl, se v korespondenci s tímto autorem marně pokusil odvrátit jej od jeho myšlenek. Podstata spočívala v názorech, že „Rakousko je třeba nazírat jako německou kolonii,... Rakousko samo o sobě postrádá existenční princip,... Rakousko, chce-li mít nějaký cíl, musí směřovat jedině ke germanizaci všech Slovanů“. „Všechny ostatní neněmecké kmeny podunajské říše, dokonce včetně Maďarů, jsou pro Evropu jen zátěží. Čím rychleji zaniknou, tím lépe pro nás i pro ně... S Maďary, Čechy, Rusíny, Hanáky a Slováky si nesmíme hrát, nýbrž jim musíme ukázat, ´kdo má jako lepší člověk právo vládnout... Vynutit si mír v Evropě, aniž by se neustále zatěžovalo její obyvatelstvo,... je s to jen Německo, jež se rozprostírá od Emže po ústí Dunaje, od Klajpedy až po Terst, od Met zhruba až po Bug, protože jen takové Německo se svým stálým vojskem a jeho první zálohou může porazit Rusko spojené s Francií´. S Čechy a jimi podobnými se nemazleme..., jsou to naši nepřátelé a podle toho musíme s nimi zacházet. Rakousko nemůžeme zachovat jinak, než že ho budeme bezohledně germanizovat.“

Platí to, co napsal J. Pekař, přestože byl ctitelem baroka a katolicismu: „Hrdinný a vítězný zápas Čechů za pravdu zůstane největší slávou českých dějin.“ Dočítáme se, že reformátor Martin Luther má být letos papežem rehabilitován. Dočká se toho i Mistr Jan Hus, s kterým se Luther po četbě jeho myšlenek ztotožnil?

Dočkali se 5. října 1938, kdy bylo město obsazeno wehrmachtem. Za války byl zde zřízen zajatecký tábor a místní škola přebudována na nemocnici pro raněné německé vojáky. Místní děti se musely učit v jedné z hal opuštěné továrny. Ale to zde již nežil jediný Čech. Všichni museli s malým zavazadlem opustit město a odejít do vnitrozemí. Většina se z nich vrátila už v květnu 1945, aby zde žila dál.

A. Každá signatární vláda si ponechá formou, jíž si sama zvolí, německý nepřátelský majetek v její pravomoci, nebo bude jím disponovat takovým způsobem, aby se nemohl vrátit do německého vlastnictví nebo pod německou kontrolu, a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích (a to čistou hodnotou bez dlužných daní, břemen a správních výloh, jiných věcných břemen váznoucích na určitých kusech majetku a zákonitých smluvních nároků proti bývalým německým vlastníkům tohoto majetku).

D. Při provádění ustanovení odstavce A shora nebude se majetek, který byl vlastnictvím země, jež jest členem Spojených národů, nebo jejich příslušníků, kteří nebyli příslušníky Německa v době anexe této země nebo její okupace Německem neb jejího vstupu do války, odpočítávati od jejich reparací. Při tom se má ta to, že toto ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, jež by mohly vzniknouti ve věci majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka  dotyčné země v době, kdy byla okupována nebo anektována Německem, nebo kdy vstoupila do války.“

Z uvedeného vyplývá, že jsme německý majetek byli povinni konfiskovat, a to tak, aby se nemohl vrátit zpět do německých rukou. A nadto podle odstavce D. jsme nebyli povinni jeho hodnotu odpočítávat ze svého reparačního účtu

Prezident P. Pavel v Die Welt - Abychom se stali větším světovým hráčem,  potřebujeme větší evropskou integraci "a také také leadership, který může nabídnout Německo... Německo skutečně může hrát vedoucí úlohu,...

„AfD se už nepodaří vytlačit jako kdysi DVU, Republikány nebo NPD. AfD je společensky hluboko zakotvena. Vidím to v komunálních volbách. Chci s lidmi mluvit, ale nestojí o to, reakcí jsou jen prázdná hesla, vztek a odmítání.  Na AFD nic neulpí, všechno se odperlí. Měla by se vnímat jako každá jiná normální strana.“ Zenter byl starostou 32 let, nyní je v důchodu a za nového starostu svého města volil nestranického kandidáta, Kandidát AfD prohrál, ale obdržel 42% hlasů.

História zaznamená, čo urobíte a čo neurobíte v nasledujúcich týždňoch. Rovnako tak nemecká verejnosť. Rovnako tak národy Ruska, Ukrajiny a Európy vo všeobecnosti. Je čas na diplomaciu, pán kancelár. Voľba je na vás.

Aby zbrojní průmysl svým významem předstihl ten automobilový, vyžadovalo by to nezadržitelnou deindustrializaci Evropy, spojenou s úplným převratem české i evropské společnosti, jaký se objevuje pouze za rozsáhlé války nebo revoluce. Doufejme, že právě taková budoucnost Evropu v dohledné době nečeká.