České národní listy

Blízko do potopy

Marek Řezanka

Tak máme vrchního cenzora:

Stal se jím Michal Klíma,

jenž dohlížet bude ze shora,

zda každý správně vnímá.

Na „dezinformace“ zacílí:

Co se však jimi myslí?

Komu jsou názory bacily,

nebude nezávislý.

Vždyť stačí jen jiná premisa:

Pak se i závěr mění.

Ptám se, zda něco zde nehnisá,

a cítím divné chvění.

Strach se nám šíleně rozmáhá:

Kde kdo se totiž bojí,

kolik ho bude stát odvaha

hovořit o vývoji.

Za co vše může jít do cely?

To vrchní cenzor řekne.

Nejspíš to mnohé z nás zocelí,

nebude to však pěkné.

Je smutné, když cenzor stane se

ze syna bojovníka

(ne, chyba nebude v adrese)

za to smět názor říkat.

Kam že to všechno dál povede?

K odporu, který kvasí

a k němuž ve více ohledech

tlačí nás tyto časy.

Kde kdo se pomalu ohlíží

pátravě přes rameno

s vidinou všech možných potíží,

zač ho zas napomenou.

U mnohých zračí se obava,

kdo že je zítra udá.

Sketám se pozornost dopřává.

Pro co je toto půda?

Kde k strachu se přidá nenávist,

kde pod kotlem se topí,

tam strava se zkrátka nedá jíst:

Blízko je do potopy…