České národní listy

 Celkově pokládám za velice tristní výsledek, pokud by největšími favority na prezidenta měli být Petr Pavel a Andrej Babiš. Trochu to připomíná americký „nevýběr“ mezi dvěma staříky, tedy J. Bidenem a D. Trumpem. 

Naše společnost by měla být schopná najít někoho vhodnějšího, a to médiím navzdory. To by ovšem tato společnost nesměla být těžce nemocná. Její nemoc spočívá především v přílišné závislosti na propagandě mainstreamových médií, v přetrhání mezigeneračních vazeb, v rozkladu rodiny a v závislosti dětí na sociálních sítích, jež jim nahrazují reálné vztahy. Možná by tématem do prezidentské volby mohlo být i uzdravování naší společnosti s tím, že nejprve je nutné pacientovi ukázat, jak na tom skutečně je.

ukrajinští banderovci nejsou nacionalisté, jsou šovinisté, de facto fašisté.Termín nacionalismus je zneužit ve falešné konotaci!

Chorvatští ustašovci nejsou nacionalisté, jsou fašisté. Atd.

A na nás poškozence kašlou kolektivně všichni, Němci, tzv. Sudeti i naši tzv. čeští (vpodstatě protektorátní) politici včetně hradního pána! Nás vidí pouze ti,co nás osvobodili - Sověti alias Rusové a sovětské národy! Hanobitele Sovětů, našich osvoboditelů, jakož lhářů Němců a alias sudetů, i naši pátou kolonu zrádců,  čeká těžká karma! Tak jsem napsal.

A právě tito militanti z Pobaltí a také náš pan prezident, si přejí, aby válka s Ruskem pokračovala i nadále. Soudný člověk si to nepřeje, V každém případě si vzpomínám na jedno číslo, které někdy před dvěma lety zveřejnil Kielský Institut pro hospodářství, jenž vyčíslil naši tehdejší pomoc Ukrajině tehdy v souhrnné hodnotě 200 miliard korun. Myslím, že už to stačilo. Sami máme málo, nemůžeme vyhazovat peníze z okna.

se zřejmě našli i novodobí prchalovci, kteří by časem „jménem republiky“ uzavřeli s landsmany úmluvu o jejich návratu do původní vlasti, kde by se z národnostní skupiny proměnili v druhý státotvorný národ a vytvořili s českým národem česko-německý spolkový stát, v jehož čele by se střídali čeští a „sudetoněmečtí“ prezidenti, jak snili sudeti již v r. 1950. Samozřejmě sudeti již dříve zvažovali i jiné alternativy vývoje. Jsou v současných podmínkách možné? Věříme, že nikoliv. Na prolomení multilaterálních mezinárodních smluv a mezinárodního práva nemají sílu sudeti, ti ostatně postrádají mezinárodně-právní subjektivitu, ani ve spojení s vládnoucí českou pátou kolonou. I jakákoliv smlouva uzavřená mezi ČR a SRN musí ctít mezinárodní právo. Pakliže místo mezinárodního práva bude vládnout světu jen hrubá mocenská síla, pak bude možné všechno.

Ženy české, matky české!
Jediná nám budiž slast
vychovati naše děti
pro tu slavnou, drahou vlast.

Lidickou tragédii přežily 143 lidické ženy z 203 a 17 dětí z celkového počtu 105.

Pouze 11 přeživších matek se po letech zoufalého čekání shledalo se svými dětmi.

Mezinárodně platná Pařížská reparační dohoda, u nás vtělená do Sbírky zákonů pod č.150/1947 Sb. byla všemi politiky hozena do koše. Tzv. Česko-německá deklarace - politická žába na prameni reparačních nároků - nemá ani stejné znění v německé a v české versi, k hanbě evropské diplomacie. Naši zástupci zdecimované levice a nakonec i zástupci opovrhované vlastenecké fronty, zvané účelově a nesmyslně "nacionalisté", by se mohli středně jedovatě ptát:

"Kde němečtí a čeští soudruzi v roce 1997 udělali chybu?"

Havlův utajený plán z Bonnu nakonec zlikvidovala reálná politika. Ukázalo se, že obavy české veřejnosti o majetek i vnitropolitické problémy Německa představují nepřekonatelnou překážku. Smlouva o přátelství, podepsaná v únoru 1992, se nakonec vracení majetku vyhnula a Havlova původní „výbušnina“ byla deaktivována.

Někteří z těch lidí poklekali na zem a líbali mu ruce! Právě vzniklá samostatná Česká republika v nich asi vzbuzovala naději, že bude něčím jako protektorát Böhmen und Mähren.

Brněnské protesty se tak staly poselstvím nové naděje. Že jsme jako národ dosud nerezignovali na svou vlastní identitu, svůj zájem a své dějiny. Že jsme dosud schopni postavit se na odpor zlu i když se plíží pod líbivými a přesto lživými frázemi. Že je u nás stále ještě dost myslících osobností, které dovedou poznat kdo je kdo. A spojit se pro společnou, sjednocující myšlenku proti rozeštvávání lidí.

A v tom je brněnské poselství symbolem nové naděje.

Jiří Pondělíček

Toto tvrzení kvitovali jeho sudetoněmečtí posluchači potřásáním hlavy a výkřiky nevole. Ministr přesto ještě jednou důrazným hlasem opakoval s tím, že tomu tak skutečně bylo a oni se s tím musí smířit.´ Autor příspěvku dále rozvádí, že Schily nemluvil pravdu, k žádnému vyhnáni Čechů po Mnichovu 1938 nedošlo.“

Ztroskotání jednání Chamberlein - Hitler v Bad Godesbergu vedlo k vyhlášení mobilizace 23. září 1938. Nastoupila i řada antifašistů, kteří na rozdíl od navionalistické většiny sudetských Němců, chtěli bránit republiku.  Naši lidé, pokud nebyli povinni vojenskou službou, hlásili se ke službě, kopali zákopy, hlásili se dobrovolně u vojska a v bezprostředně ohrožených pohraničních oblastech vykonávali službu se zbraní v ruce společně s policií a vojáky v uniformách Republikanische Wehr.

Ukrajinská protivzdušná obrana  odrazila dnešní útok stejně špatně jako předchozí masivní úder z 24 května

Informoval o tom známý ukrajinský vojenský telegramový kanál „Mykolaiv Vanyok“, který shrnul noční útok. Podle veřejnosti byly napadeny prakticky stejné cíle jako při předchozích úderu, jen větším počtem raket, „které v současné době nemáme prostředky sestřelit“.

Letos už jsme viděli Pavla na olympiádě, na motoristických akcích, došel si pro cenu Mezi ploty, neustále je vyzdvihován i se svou uvědomělou ženou na Seznamu, ve veřejnoprávních médiích. Vnutí se všude, vytváří dojem lidového politika, ovšem jen do doby, než se mu někdo vzepře. V tu chvíli je opět ve funkci velícího důstojníka. Jisté je, že společně s Vystrčilem degradují dvě ze tří nejvyšších ústavních funkcí v České republice Dalším paradoxem je spoluvina na anarchii vnímaná u Petra Koláře. Starý zkušený diplomat místo dodržování jisté etikety mezi diplomaty spíše narušuje naší zahraniční politiku, než aby státu pomáhal udržovat důvěru. Rozpory mezi premiérem, prezidentem a předsedou nepotřebného Senátu totiž naší zemi žádnou prestiž nedávají. Kolář je tak klasická šedá eminence bez smlouvy a legislativní podpory. Prostě lobbista, grázl a bezpáteřní loutkovodič s jednoznačně silným vlivem na Pavla.

Buď jak buď, je velmi obtížné vystihnout a pochopit závratný myšlenkový a citový veletoč, kdy tento ctižádostivý literát a politik přepadl na druhou stranu barikády a ztotožnil se s dlouholetým předákem našich vysídlených Němců. Vždyť nejde o nic menšího, než o odmítnutí poválečných dekretů, jež byly nezbytné, aby národ a stát mohl po válce začít s velkým úklidem. Nad jeho podivnou úvahou o vině a hříchu zůstává rozum stát.

Všichni Češi byli vyhnáni. Větší problémy měl tehdy pouze český řídící učitel, upřímný vlastenec, organizátor různých akcí, jako zapálení hranice k výročí umučení Mistra Jana Husa, vzpomínka k 85. narozeninám TGM apod. Vím, že jej mladí henleinovci několikrát napadli a zpolíčkovali.

Cíle krajanského sdružení jsou stále stejné: navázat s Prahou co nejvíce kontaktů na co nejvyšší úrovni, a tlačit tak na zrušení Benešových dekretů. Ty po druhé světové válce vedly k vyvlastnění majetku sudetských Němců, vloni se na téma platnosti dekretů česká vláda ostře pohádala s Rakouskem a Německem.  "Není to žádná propagační centrála, ale místo pro navazování kontaktů, které by vedly ke smíření našich národů," vysvětluje funkci kanceláře Posselt.

 Režisér Peter Barton se pravidelně setkává s přáteli ze dvou spřátelených stran TOP 09 a KDU-ČSL (křesťanských demokratů)

Dalším hříchem, snad již smrtelným, bylo v jejich očích, že se z Kruhu snažil vytvořit rovnocenného partnera pro případné jednání se sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL). SL však o jednání s Kruhem, přes velké úsilí M. Klena a P. Macháčka, nikdy neprojevil skutečný zájem. Dalším neodpustitelným faux pas P. Macháčka bylo, že soustavně usiloval o to, aby tzv. zastoupení SL v Praze, sudetoněmecká kancelář, byla zrušena.