České národní listy

Co pohání válečné štváče „křesťanské strany“? Je to neodpustitelná ignorance, nebo jakási touha po smrti, pud zničení, sebezničení a návratu do neživého stavu, který Sigmund Freud analyzoval jako opačný pól pudu života?

V každém případě nikdo nemá právo vystavovat miliony svých bližních riziku jaderného pekla. Opravdu Hirošima a Nagasaki nestačily?

Podle   polské pohraniční stráže vstoupilo od ledna do konce srpna, těsně před změnou předpisů, do Polska 45 300 mužů ve věku 18 až 22 let. Během následujících dvou měsíců se toto číslo více než zdvojnásobilo na 98 000, tedy přibližně 1 600 denně.

Podle britského deníku   byl příliv mladých Ukrajinců zaznamenán i v Německu. Do poloviny září tam přijíždělo přibližně 1 000 lidí týdně a do poloviny října se jejich počet zvýšil na 1 400–1 800.

Přestože Hitler nasadil na východní frontu až 6 milionů vojáků, tam prohrál válku - vyhrála ji Rudá armáda. Kdyby své vojenské síly mělo Německo jen na západě, je velmi pravděpodobné, že by se Spojencům nepodařila invaze a Hitlerovi by zůstala všechna území, získaná do r. 1941, tj. skoro celá Evropa a on by vyhrál válku. Zavedl by nacistický systém, což by byla nezměrná tragedie. V tom případě by fyzicky zlikvidoval nejen všechny Židy a Cikány, ale také český národ. Poláci a jiní Slované by byli jako méněcenná rasa tvrdě potlačováni a v ostatní Evropě by se vzpomínalo na předválečnou demokracii jako na krásný sen!

5. září 1938 přijely do Prahy první transporty z pohraničí. Jednalo se vesměs o starce, ženy a děti německé národnosti. Jen několik žen bylo doprovázeno svými manžely, kteří se potom, co se ujistili, že jejich ženy a děti byly v bezpečí, navraceli zpět domů.

Na Denisovo nádraží dorazil o osmé hodině ranní vlak o počtu 20 vagónů s utečenci z Varnsdorfu a Niedergrundu (Dolního Podluží), kteří opustili své domovy v důsledku „velkého řádění místních ordnerských tlup“. Na Masarykovo nádraží dojela souprava s uprchlíky z Chebu a Fleissenu (Plesné). Zvláštní vlak, který tam zastavil v dopoledních hodinách, očekávali zástupci dobročinných organizací, kteří pomohli zajistit prvotní stravování a ubytování.

Západní politika nás přivedla na pokraj jaderné války – ne třetí světové války, která probíhá už dlouho, ale jaderné války,“  prohlásil Vulin.  Proto by podle něj měly země co nejdříve uznat, že „unipolární svět je mrtvý“. „Musí být uzavřena nová smlouva, která nám zaručí alespoň 50 let míru, nebo alespoň život bez velkých válek,“ dodal.

Jedinou dohodou, kterou Rusko přijme, je ta, kterou Putin loni představil ruskému ministerstvu zahraničí. 14. června 2024 prezident Vladimir Putin prohlásil, že Rusko ukončí válku na Ukrajině pouze v případě, že Kyjev postoupí celé čtyři regiony – Doněck, Luhansk, Cherson a Záporoží – pod ruskou kontrolu a formálně se vzdá jakéhokoli záměru vstoupit do NATO. Putin požadoval, aby Ukrajina stáhla své vojenské jednotky z těchto regionů v rámci jejich plných správních hranic (včetně oblastí, které v současné době nejsou okupovány ruskými silami), formalizovala svou neutralitu a přijala demilitarizaci. Trval také na tom, aby západní země v rámci jakéhokoli urovnání zrušily sankce proti Rusku.

Nalezli jsme důkaz přímo v protektorátním tisku Luhačovických listů, kde je oficiální zpráva  o konání konference barona Uexkuella s Hospodářskou skupinou Lázní Luhačovice v roce 1941. Článek Luhačovických listů zni "První konference lázeňských a zřídelních podniků v Luhačovicích" a cituje účast prof. Kužmy, předsedy správní rady lázní,a hraběte Aloise Serényiho, (místopředsedy správní rady), a lázeňského lékaře B.Součka, na konferenci s baronem Uexkuellem a vládním radou Beckem ve slavnostně vyzdobené síni radnice města Luhačovic.

Na rozdíl od citované fotografie tato zpráva nepotřebuje žádného dalšího dokazování, neboť je to nevyvratitelná informace protektorátního listu.

Právem někteří naši komentátoři ukazují, že Evropa všeobecně, a naše zem zvláště, HNĚDNE. Ať jde o útoky na Židy, Romy nebo na Čechy, Slováky a Slovany obecně.

Člověk by myslel, že to, co jednou kodifikoval Norimberský soud, zůstalo morálním a politicko-společenským imperativem do budoucnosti. Dnešní realita ukazuje - pravdou je opak.

Zatím se totiž u nás vyznamenává s podmínkou: Kdo nestojí na správné straně, je buď „dezolát“ či neexistuje. Jedině tak je možné občanskou společnost adorovat, a přitom její podstatnou část bojkotovat, a vlastně proti ní bojovat. Paradoxní je, že právě na půdorysech této její části se formuje nové národní obrození. 

Položili jste si vy z Kruhu vyhnaných, ČSOL, ČSBS nebo z dalších organizací otázku,

a) proč nevycházejí již napsané knihy o nacismu, vraždění a pronásledování Čechů,

b) proč mlčí placené české instituce o zločinech proti Čechům

c) proč knihy o násilí proti Čechům vydávají nebo píší JEN DůCHODCI??

d) proč média nikdy nezveřejní zločiny proti Čechům, třebas jsou masakry známy??

e) co dělají nebo nedělají vlastenecké organizace, aby takové knihy vycházely??

Až si zodpovíte tyto otázky, budete znát pravdu o stavu našeho režimu vůči vlastnímu národu, a rovněž to, proč lid volí stále dokola národní zrádce nebo mírné kolaboranty.

Eses-vedení lágru rozhodlo, že Mala Zimmetbaumová bude za živa, upálena v krematoriu« Dopravili ji do nemocnice, obvázali a nařídili posilující injekce, aby mučení déle vydržela. Ale děvčata v nemocnici riskovala sama hroznou smrt a místo kafrové injekce dala jí silnou dávku morfia. Poděkovala jim pohledem a vedena čtyřmi esesmany šla ke krematoriu. Nedaleko vrat klesla, zasmála se ještě vrahům doočí a vykřikla:

»Bestie.«

Za půl minuty nato byla mrtva. Taková byla touha po svobodě, že následující noci utekly čtyři další ženy z Birkenau. Mala Zimmetbaumová zemřela 26. srpna 1944. Při jejím umírání a smrti byly přítomny dr. Ella Kleinová ze Sušice na Šumavě a Margit Kohnová, roz. Kaufmannová, žena slovenského partyzána z Pribovců u Turčanského Sv. Martina, a znají i esesmany, kteří Malu mučili a odsoudili k upálení zaživa, i ona děvčata z nemocnice, která riskovala vlastní život, aby Mala aspoň smrtí unikla mučení.

Tohoto rána zastihla etnická čistka i další osoby z řad české menšiny v Šatově. Do domu Antonína Kobíka vtrhli dva ordneři ozbrojení revolverem a násilím jej vyvlékli ven. Protože se bránil, byli surově zbit a stejně jako ve výše uvedeném případě odvlečen do jednoho z opuštěných objektů opevnění. "Jelikož jsem je nechtěl uposlechnout, tak mě začali bíti býkovcem a rvali se se mnou, až na mně roztrhali šaty a tak roztrhaného vedli mě přes pole k malému betonovému krytu. Cestou mě jeden z předvádějících uhodil býkovcem přes hlavu a já jsem upadl na poli a ztratil vědomí.. Když jsem se trochu probral, tak jsem byl již blízko krytu a tam mě ordner uhodil do obličeje a vyrazil mi při tom dva zuby. Pak mě hodili do krytu, kde již byl vězněn Alois Raška, kterého Němci také zbili.

Heslem všech pangermánů přece bylo „Deutschland über Alles! Německo nade vše. Německo a nic jiného! Jen my jsme určeni božskou Prozřetelností vládnout světu, my příslušníci čisté germánské rasy a nikdo jiný“. (Kuczynski 1950, 119–128.)

Podle Rychetského by Petr Pavel mohl postupovat následovně:

Jmenuju tě, nebo vás předsedou vlády, ale napřed s vámi chci probrat složení té vlády s tím, že pokud tam bude ta či ona osoba, tak já vás prostě nejmenuju předsedou vlády,

Vydírání jako Brno a mimochodem jistě trestné. To by si měl bývalý prokurátor Rychetský uvědomit.

A zvažuji, že podám na Rychetského trestní oznámení.

′′ Krvavé léto 1945-poválečné násilí v Českých zemích. Historický průvodce ", Autor: Jiri Padevet

Český překladatel Jana Heumos, redaktorka: Kateřina Kosová a Jürgen Tschirner

Počet stránek: cca. 850. kryt kreslený, ISBN 9783000659676, cena: 49,80 €. Datum vydání listopad 2020

Předobjednávat můžete na juergen.tschirner.leipzig@gmail.com nebo kdekoliv v knihkupectvích od konce listopadu

 „Sudetoněmecký landsmanšaft“ Rakousko, FB

ČNL

Rozsudek nad paní učitelkou Martinou Bednářovou, odsouzenou i po dvou předchozích zprošťujících rozhodnutích, vyvolal mezi veřejností silné pobouření. Myslíte si, že má paní učitelka Bednářová naději na to, že tento „politický proces“ skončí nakonec v její prospěch?

Já doufám, že ano. Martina Bednářová je symbol Fialovy totality. Symbol ztráty svobody slova. Martina Bednářová nevyzývala k násilí, nezpůsobila svými výroky žádnou škodu, jen řekla svůj názor a byla za něj potrestána, protože v Praze je tradičně hodně udavačů a její názor byl jiný než názor Petra Fialy.

Co činily tyto spolky? Léta germanizovaly naše pohraničí. Zapisovaly děti českých dělníků nuceně do německých škol, vykupovaly půdu českých rolníků pro německé kolonisty.

...Vlastně nejnaléhavějším úkolem německého národa je… aby byla z Čech, Moravy a Slezska německá země.“

"Dne 10. října 1938 přišli pro mne, aby mě předvedli na radnici v Šatově...udělali hned v mém bytě domovní prohlídku a byl jsme ve vlastním bytě od nich zbit, až jsem krvácel.

Pak mě odváděli na radnici.Cestou se k tomu přidal zástup Němců ze Šatova a pokřikovali: Jen Čechy pobít. Manželka sedláře volala na dav, který mne doprovázel: dejte mu toho hitlerovského masa, pobijte Čechy. Pak jsme byli vedeni až ke schodům na radnici. Jeden ordner mě ztrhnul ze schodů a křičel na dav. Pojďte sem. Tady ho máte na chvíli! Byl jsem zbit, že jsem se nemohl postavit na nohy, z obličeje a z nosu mi tekla krev a byl jsem také kopnut do levého kolena a do pravé lopatky."

Svědkem lynčování byl téhož dne zadržený Arnošt Vítek, který do protokolu uvedl: "Oba nás vedli na radnici a cestou nás znovu bili... Cestou na nás křičel dav Němců na vesnici, oběste je, nebo do Dachau s nimi. Když jsem přišel k radnici tak ordner strhl ze  schodů Jelena a směrem k davu volal: Tady ho máte, a bili ho, až klesl na zem. Když chtěl vstát, byl znovu bit."

Když shrneme informace z těchto oběžníků, vyplývá z nich, že úřady považovaly útěk části obyvatelstva z pohraničí za bezdůvodný. Tomuto neopodstatněnému útěku chtěly také zabránit. Rovněž proto péči o tyto osoby pokládaly za dočasnou do uklidnění situace.