Noční můra se stala realitou
Noční můra se stala realitou
Marek Řezanka
Pomalu se blíží dva roky od chvíle, kdy jsem napsal stať, v níž jsem ještě před parlamentními volbami varoval před nástupem takzvaného „Demobloku“ k moci (Viz Děsivá vize: https://ceske-narodni-listy.estranky.cz/clanky/prispevky/desiva-vize---marek-rezanka.html).
S odstupem se tu pokusím zhodnotit, nakolik se mé obavy po povolebním vývoji naplnily. Zabývat se hodlám následujícími oblastmi:
1) Svoboda projevu
2) Asociální politika
3) Katastrofální energetická politika
4) Podpora války
Ad 1) „Odposlouchávání okolí prezidenta republiky tedy panu Šlachtovi nevadí, podobně jako koalici Spolu a koalici Pirátů a STAN. Zajímavá představa právního státu. Připočteme-li k tomu snahu cenzurovat nežádoucí názory a hlásat toliko „jedinou možnou pravdu“, není ta budoucnost, kterou nám strany tzv. Demobloku malují, ani trochu růžová.“
Zde musím přiznat, že jsem svou děsivou vizi nevylíčil dostatečně děsivě. Realita totiž nepřinesla toliko cenzuru „nevhodných názorů“, ale dokonce i jejich postih. Bez nadsázky lze hovořit o novodobých politických procesech, například s Josefem Skálou pro jeho jiný než oficiální výklad historických událostí (ovšem opřený o relevantní argumenty), s učitelkou Martinou Bednářovou pro její jiný než oficiálně přípustný výklad – a do třetice zmíním soud s Jaroslavem Popelkou, který žádal odstranění ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea, neboť ji chápe jako okupační symbol. Do kontextu přidejme, že například Martin Lang (nabádal veřejně k podřezání a upálení politiků včetně hlavy státu) za předsudečnou nenávist odsouzen nebyl. Máme tu tedy precedens jasné aplikace dvojího právního metru podle ideologie pachatelů. Aby byl celkový tristní obraz úplný, dodejme, že řadě občanů chodí výzvy, aby na policii vysvětlili, jak myslili své příspěvky na sociálních sítích. Ne, takto demokracie vskutku nevypadá.
Ad 2) „Roli TOP09 potom zcela bez obalu přebírají Piráti. Ti už se ústy Ivana Bartoše stačili přihlásit k oblíbenému Klausovu heslu o nezbytnosti „utahování opasků“. Z praxe víme, že opasky jsou utahovány následně těm nejchudším, aby ti nejbohatší si je naopak mohli ještě o něco více povolit.
Ivan Bartoš prohlásil: „Nemažeme lidem med kolem úst. Jestli chceme zvrátit trend zadlužování, který tady současná vláda nastolila, budeme si muset trochu utáhnout opasky… Kalouskovu mantru „Reforma veřejných rozpočtů se musí udělat“ přebírá naprosto bez uzardění potenciální ministr financí, Lukáš Wagenknecht: „Hlavní výzvou v oblasti financí bude především stabilizace veřejných rozpočtů, které se vinou vlády i pandemie propadly do astronomických dluhů. Nechci, aby po nás naše děti dostaly stát v takovémhle stavu. Současně bude potřeba pracovat na systémových reformách, které poslední vlády zásadně podcenily. Ať jde o oblast reformy účetnictví, daňového systému nebo procesy schvalování a kontroly veřejných výdajů…“
Ministrem financí se nestal Lukáš Wagenknecht, ale Zbyněk Stanjura. Jinak však na výše uvedeném textu nemám co měnit. Skutečně nastal trend, kdy dochází k utahování opasků – a samozřejmě že nejcitelněji toto utahování cítí ti nejzranitelnější z nás – přímo na svém hrdle. Údajná stabilizace veřejných financí končí obřím dluhem, jehož tempo je vražedné. A to nemluvím o rušení poštovních poboček či plánovaném rušení pohotovostí.
Ad 3) „Co se týče energetické koncepce, ta je v podání Pirátů přímo žalostná.
Piráti chtějí definitivní konec těžby a využívání uhlí do roku 2030, přitom ovšem dělají vše pro to, abychom zde neměli silnou soběstačnou jadernou energetiku. Rusko ani Čína pod jejich vedením nebude smět dostavět ani Dukovany, ani Temelín, čímž je prakticky rozhodnuto, že k rozšíření těchto strategických elektráren za vlád Pirátů a ODS nedojde. Když by pak měl nastat ještě totální výpadek uhlí, pokládal bych to za energetickou katastrofu.“
Kabinet Petra Fialy se neváhá enormně zadlužit, aby naplňoval cíle tzv. Green Dealu. Kromě toho svou politikou nastavil ceny energií na výši, jaká nemá v Evropě pomalu obdoby. Vinou této politiky se řada našich průmyslových a zemědělských podniků stává nekonkurenceschopnými. Aby toho nebylo málo, Fialova vláda chystá škrty i v oblasti dotací českého průmyslu a zemědělství.
Ad 4) „Na kom se šetřit rozhodně nebude, nastínil stínový ministr obrany, Jan Farský: „Armáda je oporou celé zemi v případě krize, v dobách klidu ji musíme být oporou my. V souladu s koncepčními dokumenty a našimi mezinárodními závazky do konce volebního období budeme dávat 2 procenta na obranu.“ Máme být dále shrbenými sluhy zájmů USA, kteří se beze slova odporu vrhnou do jakéhokoli válečného šílenství. Tato představa mě děsí.“
Místo Jana Farského se resortu obrany ujala Jana Černochová. Co Fialův kabinet drastickými opatřeními ušetří na důchodcích a dalších spoluobčanech, vydává plně na zbraně zasílané na Ukrajinu. Místo podpory jednání o míru Fialův kabinet preferuje eskalaci války a dnes a denně nás připravuje na moment, kdy bychom se jako člen NATO ocitli ve třetí světové válce. Jestliže Fialova tvrdí, že s válkou nemohla počítat, lže. Já kupříkladu s tímto scénářem při psaní své Děsivé vize počítal. Viselo to ve vzduchu. Minské dohody byly Západem soustavně bojkotovány – a místo, aby se konflikt na Ukrajině dařilo pacifikovat, byl rozdmýcháván. Každý rok se pořádalo pravidelné „cvičení“ NATO u ruských hranic. Válka byla na spadnutí – čím dál víc.
V současnosti mám jediné akutní přání – aby noční můra, kterou Fialova vláda naplnila mou děsivou vizi, skončila co nejdříve. Nerad bych totiž sepisoval Vizi apokalyptickou.
