Děsivá vize, Marek Řezanka
Děsivá vize
Marek Řezanka
Podzimní parlamentní volby už vzhledem k dané politické nabídce změnu poměrů k lepšímu z mého hlediska přinést nemohou. Přesto se domnívám, že má velký význam k nim jít. Mohou totiž přinést zásadní změnu k horšímu, jakkoli se to někomu může zdát nepravděpodobné.
Sociální a ekonomický vývoj zejména v Evropské unii a USA je v posledních letech více než turbulentní – a v žádném případě ho nelze označit za uspokojivý.
V době zvýšeného sociálního pnutí pokládám za sebevražedné vracet se k již prověřeným neúspěšným modelům v podobě „reformních balíčků“ a „modrých šancí“.
Mělo by nám dojít, že v současné situaci si návrat k Topolánkovým vládám či Nečasovu kabinetu v žádném případě nemůžeme dovolit.
Přitom se nám tu obdoba koalice ODS, TOP09 a Věcí veřejných opět zlověstně rýsuje. ODS je dnes jen poněkud jiná, je víc TOP a orientovaná na sudetoněmecké zájmy – to dříve nebývala. Je vstřícná k přijetí eura a prolamování Benešových dekretů. Zde by tedy pro pravověrné voliče bývalé ODS měla svítit varovná kontrolka.
Roli TOP09 potom zcela bez obalu přebírají Piráti. Ti už se ústy Ivana Bartoše stačili přihlásit k oblíbenému Klausovu heslu o nezbytnosti „utahování opasků“. Z praxe víme, že opasky jsou utahovány následně těm nejchudším, aby ti nejbohatší si je naopak mohli ještě o něco více povolit.
Ivan Bartoš prohlásil: „Nemažeme lidem med kolem úst. Jestli chceme zvrátit trend zadlužování, který tady současná vláda nastolila, budeme si muset trochu utáhnout opasky…“
Kalouskovu mantru „Reforma veřejných rozpočtů se musí udělat“ přebírá naprosto bez uzardění potenciální ministr financí, Lukáš Wagenknecht: „Hlavní výzvou v oblasti financí bude především stabilizace veřejných rozpočtů, které se vinou vlády i pandemie propadly do astronomických dluhů. Nechci, aby po nás naše děti dostaly stát v takovémhle stavu. Současně bude potřeba pracovat na systémových reformách, které poslední vlády zásadně podcenily. Ať jde o oblast reformy účetnictví, daňového systému nebo procesy schvalování a kontroly veřejných výdajů…“
Na kom se šetřit rozhodně nebude, nastínil stínový ministr obrany, Jan Farský: „Armáda je oporou celé zemi v případě krize, v dobách klidu ji musíme být oporou my. V souladu s koncepčními dokumenty a našimi mezinárodními závazky do konce volebního období budeme dávat 2 procenta na obranu.“
Drahé nákupy nepotřebné americké vojenské techniky tedy rozhodně součástí tzv. stabilizace rozpočtů zjevně nebudou.
To se potom musí nutně promítnout v oblasti sociální a ve zdravotnictví či školství.
Co se týče energetické koncepce, ta je v podání Pirátů přímo žalostná.
Piráti chtějí definitivní konec těžby a využívání uhlí do roku 2030, přitom ovšem dělají vše pro to, abychom zde neměli silnou soběstačnou jadernou energetiku. Rusko ani Čína pod jejich vedením nebude smět dostavět ani Dukovany, ani Temelín, čímž je prakticky rozhodnuto, že k rozšíření těchto strategických elektráren za vlád Pirátů a ODS nedojde. Když by pak měl nastat ještě totální výpadek uhlí, pokládal bych to za energetickou katastrofu.
Poměrně stupidní heslo „Vrátíme vám budoucnost“ tak nabývá nových rozměrů: „Vrátíme vás do středověku“.
Do toho si jen pro pořádek připomeňme hlavní programové body SPOLU, tedy ODS, TOP09 a KDU-ČSL: Daňová brzda (tzv. odpovědné rozpočty), důchodová reforma, 2 % na obranu do roku 2025, „NATO first“, korespondenční hlasování ze zahraničí.
Vidíme jedno: Spolu i koalice Pirátů a STAN (Starostové a nezávislí) vůbec nereagují na stávající dění ve světě. Nabízejí nám zboží, které dávno zastaralo a stalo se neprodejným. Co hůře, nabízejí nám ho jako hit, jako výkřik poslední módy. Přitom se jedná o primitivní antikomunismus, zapšklé protiruské a protičínské postoje a o tisíckrát provařenou tvrdě asociální politiku, která se, mírně řečeno, neosvědčila.
Máme být dále shrbenými sluhy zájmů USA, kteří se beze slova odporu vrhnou do jakéhokoli válečného šílenství. Tato představa mě děsí.
Mně osobně působení ministrů Kalouska, Drábka, Schwarzenberga či Hegera stačilo. Takže nepotřebuji repete v podobě Wagenknechta, Pekarové-Adamové či Lipavského.
A kdo že by dnes sehrál roli tmelu, jaká kdysi připadla na Věci veřejné? Nelze si nevšimnout raketového nástupu Přísahy s Robertem Šlachtou v čele. Ten by se sice měl hlavně vymezovat vůči ODS, ale nějak více v žaludku mu leží hnutí ANO. Navíc se již nechal slyšet, že plně stojí za Michalem Koudelkou: „Přísaha je jednoznačně pro, aby byl pan Koudelka ustanoven ředitelem BIS znovu. Nechceme, aby bezpečnostní sbory byly destabilizovány, což se nyní může stát.“
Odposlouchávání okolí prezidenta republiky tedy panu Šlachtovi nevadí, podobně jako koalici Spolu a koalici Pirátů a STAN. Zajímavá představa právního státu. Připočteme-li k tomu snahu cenzurovat nežádoucí názory a hlásat toliko „jedinou možnou pravdu“, není ta budoucnost, kterou nám strany tzv. Demobloku malují, ani trochu růžová.
Pevně věřím, že výše zmíněné subjekty ve volbách od nás, občanů, šanci předvést nám, co vše dokážou, jednoduše nedostanou.
Návrat do středověku
Komu se již velmi stýská
po té slotě za Nečase
(zažil jsem ji velmi zblízka),
tomu se teď daří, zdá se.
Opasky nám Bartoš stáhne,
Wagneknecht i naši kůži.
Pokud dosud jdeme bahnem,
tak nás brzy močál ztuží.
Lipavský se ujme děla,
aby mohl strašit Rusa.
Jakou politiku dělá?
Takovou, že všechno zdusá.
Drábek zmizel v zapomnění?
Adamová připomene,
proč že na potřebné není,
a komu že bude „bene“.
Přestaneme těžit uhlí,
jádro zrušíme si taky.
Pak jen klapne víko truhly.
Výhled máme – ale jaký?
Budoucnost že se nám vrátí?
Nevím, co kdo tady čeká.
Minulost zde krouží zatím,
a to temně středověká…
