České národní listy

Řada Lužických Srbů dnes tvrdí, že období 1945-1990 bylo nejštědřejší na vývoj kultury za  celou dlouhou dobu lužické historie.  Na kapitalistické poměry nebyl lid dostatečně připraven a není dost odolný.

Také v dnešní době mají Lužičtí Srbové silný citový vztah k Praze a České republice. Současný český stát dokonce považuje Lužické Srby formálně za krajany.

Vážený pane předsedo, mějte na paměti, že malé etnikum Lužických Srbů mělo ve svých pohnutých dějinách hlavní zastánce v obraně proti postupné likvidaci své etnické a jazykové identity právě mezi Čechy – a že v případě tlaku právě české firmy na vystěhovávání zdejších obyvatel byste se podíleli také na pošlapání starého tradičního přátelství mezi našimi národy i na zradě našich vlastních dějin.

Jaká však je skutečnost?  Jen ve zkratce. Kdybychom šli do války s Hitlerem, jak asi bychom dopadli? Vždyť i část henleinovců snila o tom, že válka s ČSR uvolní pro Němce sídelní území Čechů, kteří budou zčásti vyvražděni. Se zbylými by Němci zacházeli jako s poraženými. Jak asi? V Polsku, které se ve válce postavilo Německu se zbraní v ruce, došlo k vyvražďování lidí, k jejich násilným deportacím. Něco podobného by čekalo i nás.

Je známo, jak se vyvíjely u nás politické poměry po Mnichově: Byl jsem prostě učiněn odpovědným za Mnichov a všecky jeho důsledky. Nejtrpčí výčitky a nejprudší útoky padaly na mou hlavu. Bylo to tak jednoduché a pohodlné svalit všecku odpovědnost na toho, kdo stál v osudné chvíli nejvýše, a padl tudíž nejníže! Ihned od počátku jsem si však řekl, že v této chvíli není  věci ty diskutovat, hledat pravé vinníky a hádat se o všecky ty události. Přijal jsem tedy mlčky tuto odpovědnost a řekl jsem si, že ji musím odhodlaně a trpělivě nésti až do doby, kdy události samy vysvětlení všeho umožní. Proto jsem nikdy neprotestoval, nikdy se nehájil, výtek nikomu nečinil ani doma, ani v cizině.

Za vládnutí Fialova kabinetu se mnohým z nás výrazně přitížilo – a snížila se nám naše sociální a ekonomická úroveň. Nás nezajímají laciné řečičky o západním směřování. Potřebujeme konkrétní vize a politické koncepce. Potřebujeme specialisty, kteří se ve své oblasti vyznají, ne amatéry a packaly, kteří mají ale vynikající ideový profil – a jedničku s hvězdičkou od Foltýna. Potřebujeme diplomacii a diskusi. Potřebujeme funkční zdravotnictví, důchodový systém a konkurenceschopné průmyslové a zemědělské podniky.

Mesič potvrdil svou roli, když ve slovinské  televizi prohlásil, že si přál předat ideu destrukce Jugoslávie „těm, kteří mají největší vliv na její osud - Genscher a papež“, před tím, než připojil, „že potkal Genschera třikrát. Je to on, který mu umožnil kontaktovat Svatou Stolici. Papež a Genscher byli zajedno při myšlence totální destrukce Jugoslávie.“ Následovalo uznání Chorvatska a Slovinska ostatními členy Evropské unie v lednu 1992, potom Bosny a Hercegoviny 16. dubna 1992. Ve stejný den útoku Hitlera na Jugoslávii  v r. 1941.

Nikdy nezapomenu na rozbombardované ministerstvo kultury v Bělehradě zničené výbuchem kazetové bomby. Co by asi říkal pan exministr Herman, kdyby mu někdo na jeho ministerstvo házel bomby? A právě on tak resolutně obhajoval výroky presidenta Havla o humanitárním bombardování. Jeho hanba obhajitele "humanitárních bomb" mu zůstane navěky přišita, dokud neučiní pokání.

Libanonské ministerstvo zdravotnictví uvádí, že za poslední dva týdny bylo Izraelci zabito více než 1 000 Libanonců a 6 000 bylo zraněno.

Jean-Luc Melenchon, francouzský politik a bývalý poslanec Evropského parlamentu, napsal na X (dříve Twitter),

„Zděšen rozsahem probíhajícího masakru v Libanonu. Netanjahu porušuje suverenitu států v celém regionu za spoluúčasti Evropy a USA. Genocida v Gaze se šíří bez hranic.“

Irán sa zapojil do tretej libanonskej vojny. Útočí na Izrael balistickými raketami, tvrdí izraelský Channel 9

Galilea doživotně uvěznili, Assange doživotně uvěznili. Vše příšerně souhlasí, a bestie moci triumfovala. Dočasně. Současně ukázala svou bezmoc povalit pravdu kacíře.

V roli prezidenta měl Petr Pavel první velkou šanci prokázat politickou zásadovost, místo toho zvolil politickou účelovost.

Francký letopisec Fredegar se již výslovně zmiňuje o existenci srbského knížectví na řece Sále v letech 622 - 631. V jeho době byla slovanským obyvatelstvem osídlena část Německa na východ od řek Sály a Labe, kde Slované sídlili v kompaktním území, přecházejícím místy na západ od této hranice (v Lüneburské stepi jihovýchodně od Hamburku).

Je nutno dodat, že od r. 1996 existuje permanentní spojení mezi generálním sekretářem NATO a vaším generálním prokurátorem a že 9. 5. 1996 bylo podepsáno memorandum o modalitách této spolupráce mezi generálním prokurátorem a vrchním velitelem NATO v Evropě.

Ve stejné době byly podle britského The Telegraph stovky ukrajinského vojenského personálu „uvězněny“ v Ugledaru, protože evakuační cesty z města byly odříznuty a zásoby potravin, munice a paliva již docházely.

Slobodan Miloševič s manželkou Mirjanou Markovičovou v roku 1996. Keď zomrel (11. 3. 2006), na jeho pohreb vraj prišlo až pol milióna ľudí

skupina, která vznikne, by mohla mít ohromný potenciál. Vzhledem k současným trajektoriím geopolitiky by to BRICS postavilo na významnější mezinárodní fórum pro ekonomická, sociální a politická témata v nadcházejících letech, což by potenciálně pomohlo prosadit vizi multipolárního vyzyvatele unilateralismu USA, který poprvé představilo Rusko a Čína v Pekingu v únoru 2022.

Už dlouho je zřejmé, že západní liberálové lžou o tom, kdo jsou a za co se zasazují, ale bylo třeba, aby demokrat dohlížel na genocidní zvěrstva během volebního období, aby se to plně potvrdilo.

Již dříve Kosiniak-Kamysz, který je předsedou Polské lidové strany, podmínil spolupráci s Ukrajinou zejména umožněním exhumace polských obětí, čemuž dlouhodobě ukrajinské orgány brání. Navíc Ukrajina zpochybňuje vinu za masakr, který polský parlament ve svém  usnesení označil za genocidu.

Na ukrajinské straně však v posledních letech dochází naopak ke glorifikaci  Stepana Bandery a dalších zločinců, příslušníků organizací kolaborujících s německými okupanty, zejména potom esesmanů ukrajinské dobrovolnické divize SS Galizien (Halič). 

Dnes v noci sme mohli postupovať ako režim a zasiahnuť ich vodcov, aj keď sa skrývali v krytoch, ale nechceli sme zasiahnuť civilistov. Nepoužili sme všetky naše vojenské kapacity, ale ak sionistický režim urobí chybu, použijeme všetku našu silu. Cieľom boli všetky vojenské zariadenia a údery boli presne načasované. Dnes v noci sme mohli zničiť Tel Aviv a Haifu a zrovnať tieto dve mestá so zemou, ale z morálnych a humanitárnych dôvodov sme to neurobili. Ak však režim urobí chybu, môžeme to prehodnotiť a dokázať, že Tel Aviv dokážeme zničiť za jedinú noc.”