České národní listy

pamatuji si dobře nacistické pochody na hřiště vedle domu, kde jsme bydleli, jak nacisté fanaticky nepřetržitě řvali  „Sieg heil!“ A jejich noční srazy s pochodněmi v rukou! Běsnili kolem voleb, a když ve volbách uspěli, rozmohl se mezi Čechy strach. Němci, se kterými jsme se dříve stýkali, nás najednou neznali, na svých srazech stále řvali : „Heim ins Reich“ apod.

V noci se však pře­ce jen podařilo jezdce i s koňmi z vagonů dostat. V sobotu, ko­lem poledne se objevili ve městě. To ještě nikdo netušil, že bu­dou nejnenáviděnější policejní jednotkou, která musila zažít nejvíce nadávek a provokací, které nadávali povidlový cirkus, či čeští biřici z Prahy, která nedostala nikde najíst a na kterou Egerlendři dlouho nezapomněli.

Prostá žena z Rychtářova tehdy vyjádřila své pocity dojímavými veršíky:

/Buď sbohem domove,/ milá ty vesničko,/ mě v tobě bývalo/vždy tak miloučko.//

/V tobě jsem vyrostla,/ chodila do školy,/v tobě též pohřbila/dva drahé poklady.//

/Dva drahé poklady,/ na našem hřbitově,/ jak smutno mně bude/ po tobě,domove.//

/Loučím se-ne navždy,/jen na čas kratičký,/vždyť já chci dřímati/ v hrobě své matičky.//

Jeden bývalý ministr nám loni vysvětloval, že kabinet Petra Fialy bude první českou vládou, kterou pověsí. A to bylo ještě předtím, než téměř všichni pochopili, že premiér Fiala, ministr financí Zbyněk Stanjura a ministr průmyslu Jozef Síkela nedokážou otevřít ústa, aniž by vydávali klamavá tvrzení či plané sliby hodné tak akorát člověka odsouzeného k smrti.

Vítězné hnutí ANO by získalo 85 křesel, samo by tak většinu také nemělo, nicméně mohlo by teoreticky utvořit koalici s ODS s 33 mandáty, která by disponovala 118 hlasy v dolní komoře. Další možností by byla koalice ANO a SPD, která by díky 24 křeslům hnutí Tomia Okamury měla dohromady většinu 109 mandátů.

Nižší spotřeba domácností se dá pochopit. Když vám energetika sebere větší část peněz, než je obvyklé, musí jinde chybět. Prodlužuje se také inflace, která je hnaná cenami energií a je zdrojem obrovského přesunu bohatství zdola nahoru. Tento přesun bohatství přispívá k dalšímu posílení oligopolního prostředí, ve kterém to vzniklo, a usnadňuje jeho honbu za superzisky. Vláda, která tomu není schopná čelit, je brzdou ekonomiky.

Děláme, co je třeba, uklidňuje nás premiér Fiala z obrovitých plakátů. Když to posuzujeme podle toho, co už udělali, vnucuje se otázka – a pro koho??

Oficiální zástupce Dětského fondu OSN (UNICEF) James Elder na briefingu v Ženevě řekl, že Gaza se mění „na hřbitov dětí“.

Upřesnil, že podle posledních informací ministerstva zdravotnictví v Gaze zemřelo v regionu více než 3450 dětí.

Přeložme si tento „lichtenštejnský“ příběh do srozumitelného jazyka. Lichtenštejnové pochopili, že české soudy jim restituční nároky nepřiznají. Našli si tedy jinou cestu, jak se do restitucí fakticky vlomit – skrze vlastní fond se budou o „svůj“ majetek starat a přiberou k tomu pár zástupců jmenovaných státem (snadno si takové lidi a jejich motivace v dnešní době umíme představit). Majetek Lichtenštejnů jim sice formálně nebude vrácen, přesto na něm budou hospodařit a v důsledku z něj skrze fond majetek odsávat. Všemu ke „zdárným“ koncům „svítí“ prezident Pavel, který si v celém příběhu počíná jako slon v porcelánu a umožňuje svou „vyjednávací“ aktivitou otevřít Pandořinu restituční skříňku.

Radim Fiala (SPD) se ostře pustil do ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) kvůli tomu, že není schopen vyřešit situaci s nedostatkem léků a varuje, že v příštím roce by mohlo dojít ke kolapsu našeho zdravotnictví.

Pre Českú republiku roztrhnutie Benešových dekrétov znamená Mníchovskú zradu II. so všetkým, čo k tomu patrí, a zároveň popretie celého obdobia samostatnej existencie Československa a Českej republiky po druhej svetovej vojne, a teda návrat do podoby Protektorátu vrátane jeho formálneho právneho ukotvenia.

Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto  získaných panství  byl  mnohonásobně větší než  vlastní území  rodného Lichtensteinska.

Jedno je dnes již jasné. Liechtensteinům jejich nároky nepatří. Československý stát pracoval po osvobození od nacismu podle uznaného práva, dokonce i podle mezinárodní Pařížské reparační dohody, podle které se takové majetky nikdy nesmějí vrátit do rukou bývalých vlastníků, pokud se provinili. K pokusům o obcházení československého práva formou "mimosoudní cesty" je nutno říci tolik: nemají žádné právní, ani politické, ani morální opodstatnění. Znamenaly by porušení svrchovanosti prvotního vlastníka, tj. nástupníka ČSR. A to je naprosto nepřípustné. 

 Již jen samotný fakt, že někdo jako Jana Černochová reprezentuje Českou republiku, je dostačující důvod k pádu celého Fialova kabinetu. Fialův kabinet totiž stíhá občany za údajné schvalování genocidy, za souhlas s válečnými zločiny a za šíření „dezinformací“. Jako vrchol všeho pak má v čele resortu obrany osobu, která se výše popsaných skutků dopouští, ale je beztrestná. Horší signál již Fialova vláda občanům vyslat nemohla. 

Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný.

Příslušníci rodu tvrdí, že nikdy nebyli Němci a s Německem nekolaborovali. Citovaný dokument návštěvní knihy říšského protektora, pána nad životem a smrtí obyvatel okupovaného protektorátu Böhmen und Mahren, založeného výnosem Hitlera, dokazuje pravý opak. Proč? Protože žádný šlechtic, jakož i prostý občan jakéhokoli původu, loajální k antifašistickému hnutí nebo straně antifašismu (v té době např. bojujícímu království Velké Británie a severního Irska),nebo jakýkoli příslušník okupované země, odpírající hitlerismu, neměl vůbec co pohledávat u vysokého představitele okupační mocnosti III.říše.

Považovat tzv. Benešovy dekrety za „ostudné“, vidím jako vyjádření na úrovni vlastizrady. Jsou dodnes součástí českého právního řádu a tak to i zůstane. A bláboly o jejich vyhaslosti či zkonzumování, jsou skutečně jen bláboly. Lichtenštejnská knížecí rodina se zrovna v klíčovém a pro republiku a český národ osudném roce 1938 moc nepředvedla. Udržovala čilé kontakty s politiky Henleinovy SdP, kteří pomohli Hitlerovi rozbít republiku. Zaslala blahopřejný telegram A. Hitlerovi k uzavření, pro český národ potupné, Mnichovské dohody. A angažovala se např. při delimitaci a stanovení pomnichovské hranice druhé ČSR tak, že to bylo pro republiku nevýhodné a tedy výhodné pro nacistické Německo.

Při záboru Pavlovic, což je předměstí Liberce, čekali ordneři na mého strýce, až se vrátí z práce. Čekali se želízky. Díky varování se strýc domů z nádražních dílen již nevrátil a celá rodina rychle utekla do Hradce Králové.

Že však rozšiřování výcvikového prostoru bylo jen záminkou – krytím prováděné germanizace o tom svědčí skutečnost, že nacisté zásadně odmítali vystěhovalcům přidělovat náhradní nemovitosti a pozemky v jiných místech. Takový postup by totiž byl odpovídající v případě, že by šlo skutečně jen o uvolnění prostoru pro potřeby výcviku. Přitom však nacisté záměrně zdůrazňovali, že vystěhování se provádí podle bývalého čs. zákona na obranu státu č. 63, Sbírky zákonů z roku 1937 a dalších zákonů, které ponechali v platnosti, aby jich mohli využít ve svém zájmu.

Za řevu a hajlování došli až k náměstí. Tam je zastavil kordon četníků a za nimi vojáci. Všichni nabité zbraně a nasaze­né bajonety. Na ulici vznikla zácpa. Navíc zezadu zaútočila jízdní policie. Jezdci bili šavlemi na plocho, rozzuření egerlendři do koní píchali holemi a deštníky a shazovali jezdce z koní. Policajti hnali koně do davu. Nejsprostější nadávky padaly z obou stran. V mele došlo k několika zraněním. Byli popícháni, zranění ranami šavlí na plocho i pažbami vojáků, ba i pošlapaní. Přihlížející z oken prý omdlévali. Zatčeno bylo 21 demonstrantů, z toho 15 předáno do věznice a na zásah starosty už druhý den propuštěno.

Jeden z nejhorších scénářů předpokládá, že izraelské síly začnou ztrácet se spojenými silami arabských států a že pak k nebi vzlétnou nosiče taktických hlavic - stíhačky F-15I a F-16I s nejnovějšími úpravami rakety "Gabriel". Jejich letový dosah je minimálně 35 kilometrů.