České národní listy

Čas boje o český jazyk  III

9. června otiskly provolání, že na 13. června je do Chebu svolán velký Volkstag  (Národní sněm), na nějž jsou pozváni zá­stupci všech německých měst v Čechách. Již příští číslo však oznámilo, že byl novým hejtmanem von Stadlerem z Wofersgünu úředně zakázán. Doporučovaly tedy, tlačit na vládu, ignorovat vládní nařízeni a přestat platit rozpočtové poplatky a daně.

Otiskly také zprávu o tom, že na schůzi mladočechů v Hradci Králové, Dr. Kaizl označil situaci za výbornou a prozradil, že Badeni uvažoval o zavedeni jazykových nařízení už před volbami, ale počkal na jejich výsledek a že celá věc spěje k decentra­lizaci.

Přes zákaz už 12. června přijeli do Chebu poslanci Schöne­rer, Iro a Reiniger. Zvláštní vlaky přivezly spoustu lidí. By­li vítáni na nádraží a pak šel průvod za zpěvu Stráž na Rýně. V čele Schönerer, Iro a Reiniger, šli od nádraží k náměstí.

Zastavili u sochy Josefa II. nahoře na náměstí, Iro tam plamenně hovořil. Pak holdovali domu U dvou vévodů a zase táhli dolů Ka­mennou, Křížovnickou a Poohřím, až k dnešní Myslivně, kde bylo veselo. Četníci odtáhli. Zpívali národní písně, posilovali se chebským pivem a když tam přišla židovská rodina, tak ji při­nutili odtáhnout. Při bujarém návratu zjistili, že v Mayerově zahradě hrají katoličtí ochotníci divadlo, tak jim ho trochu narušili.

Padlo rozhodnutí, uspořádat národní sněm v neděli 11. července.

    V německých novinách byly otiskovány články s výňatky řečí jejich nacionalistických řečníků. Snad nejdivočejším byl po­slanec Dr. Zdenko Schücker. Ten v jednom projevu přirovnával Badeniho k Alexandru Makedonskému, že chce také vše rozseknout jedním švihem a český znak urážel výrokem, že bezzubý český lev začal švihat oběma oháňkami.

   Lahůdkou pro tisk bylo oznámení, že na místa vedoucích po­zemkových knih v Aši a ve Skalné, nastoupili noví úředníci, oba Češi. Zprávu doplnili gratulacemi německým poddůstojníkům armády, že jejich čeští kamarádi se stanou úředníky a na ně zbudou místa poslíčků, nebo dozorců vězňů. Připomněli, že ne­znalost češtiny už je nedostatkem. Zdůrazňovali, že německé řeči patří priorita, protože je řečí státní.

    Po svém předkládali čtenářům zprávu o srážce v Mostě. Tam český spolek uspořádal slavnost. K hostinci, kde se měla konat, asi k České besedě, se stáhlo mnoho Němců. Když se přiblížila skupina sokolů a ženy v národních krojích, začala převaha zpí­vat Wacht am Rhein. Provokatéři výzvu vládního komisaře k roze­jití nejdříve uposlechli, ale někteří pronikli policejním kor­donem, který uzavíral Okružní ulici, a začala bitka, na kterou policejní asistence nestačila a místo musela vyklidit eskadrona dragounů.

Samozřejmě, že i Národní sněm ohlášený na 11. července ok­resní hejtman zakázal. Napětí stoupalo. Egerer Zeitung rozebí­ral Stadlerův zákaz a prohlašoval, že v něm sviští bič. To že není pokyn, ale carský ukaz. Shromáždění pod širým nebem má charakter demonstrace. Tu v policejním státě je možné zakázat, ale občan musí zůstat svobodným. Připomínali duch Metternichův.

Hejtman Stadler prý porušil zákon tím, že věc předem neprojed­nal se starostou, ale že není zakázána demonstrace proti zá­kazu. Stadler zdůvodňoval zákaz tím, že nejde o uzavřené shro­máždění, jak stálo v žádosti o povolení, jelikož bylo pozváno příliš mnoho hostí.

V sobotu před srazem noviny oznamovaly, že už přišla posila 50 četníků, že má býti uzavřena hranice do Bavor i Saska, že v Aši má být vyhlášen výjimečný stav a protože zdejší vojáci nejsou spolehliví, má je nahradit 35. pěší pluk z Plzně. Zároveň hlásily, že na slavnost přijedou zástupci ve zvláštních vla­cích ze všech stran, vyzývaly občany, aby vyzdobili své domy černo-žluto-červenými prapory a lidé si připjali oblíbenou květinu císaře Viléma, chrpu.

Hejtmanství očekávalo demonstrace, od středy už ve městě hlídkovali četníci. Ve Františkových Lázních visely plakáty zakazující jakékoli demonstrace a shromaždování. Noviny se to­muto opatření vysmívaly, to že by se ani dámy nesměly shromaž­dovat u pití vody, ani lázeňští hosté při kolonádním koncertu. Citovaly německé říšské noviny, které psaly o chaosu v Čechách a že tak to vypadá se státem, v němž mají převahu Slované a klerikálové. Monarchie prý může být silná jen svým němectvím. Německo se však nechce míchat do záležitostí sousedů.

Faktem bylo, že zatím co chebští měšťané pucovali své domy a vyvěšovali prapory v německých barvách, se do Chebu stahovaly další policejní posily. Nejvydatnější byla z Prahy. Vlak je při­vezl už v pátek večer. Zemský místodržící hrabě Thun, poslal panu von Stadlerovi na pomoc šedesátičlenou skupinu pražských jízdních policistů i s jejich oři. Chebané okamžité reagovali. Starostové protestovali u hejtmana. Němečtí železničáři odmítli eskadronu vyložit. Hladové mužstvo nesmělo z vagonů ven. Nakonec se našel rozumný německý železničář, který se odvážil pro pražské policajty přinést jídlo. Později se mu Chebáci odměnili.

   Byl z trestu přeložen do Českých Budějovic. V noci se však pře­ce jen podařilo jezdce i s koňmi z vagonů dostat. V sobotu, ko­lem poledne se objevili ve městě. To ještě nikdo netušil, že bu­dou nejnenáviděnější policejní jednotkou, která musila zažít nejvíce nadávek a provokací, které nadávali povidlový cirkus, či čeští biřici z Prahy, která nedostala nikde najíst a na kterou Egerlendři dlouho nezapomněli.