České národní listy

Neboť čím později mírovou dohodu uzavřeme, tím horší podmínky v ní pro Ukrajinu budou. To je bohužel nezvratný fakt,“ napsal na sociální síti facebook advokát, poslanec a předseda strany PRO Jindřich Rajchl.

(Barták, prvnizpravy.cz, repro: xtv)

Po Eichstättské adventní deklaraci sudetských Němců následovala o rok později Charta vyhnanců z vlasti (Charta der Heimatsvertriebenen), která vyjadřovala stanovisko všech skupin německých vysídlenců. Je jen s podivem, že se s touto deklarací, koncipovanou vysokými představiteli nacistického hnutí, mohli opět ztotožnit i katoličtí kněží a teologové jako Paulus Sladek a další. Hlavním iniciátorem Charty se stal Rudolf Wagner, který za války působil jako člen SS ve orgánech specializovaných na vyhlazování nežádoucích skupin obyvatelstva. Svou kariéru zahájil v roce 1939, kdy se stal členem Heydrichem řízené Centrály vyhlazování (Zentrum der Vernichtung), a ukončil ve funkci Obersturmbannführera v Berlíně. Když se po válce stal členem bavorského zemského sněmu, když získal předsednické místo ve Vyhnaneckém centru (Zentrum der Vertriebenen) a když mu v roce 2000 k životnímu jubileu gratuloval kancléř Schröder, nepadlo o jeho temné minulosti ani slovo. Ani ostatní signatáři Charty nezaostávají ve svých zásluhách o prosazování válečné politiky Hitlerova Německa pozadu. Šlechtic Erik von Witzleben dosáhl hodnosti SS Sturmbannführer; o jeho schopnostech svědčí fakt, že ho již v roce 1933 Hitler osobně pověřil úkoly týkajícími se Polska. Šlechtic Walter von Kudel, od roku 1933 člen NSDAP a SA, se účastnil ilegálních příprav obsazení Rakouska. Franz Hamm se pod velením SS podílel na vyhlazovacích akcí v Jugoslávii a v Maďarsku; jeho činnost za války nebránila tomu, aby mu Spolková republika v roce 1980 neudělila vysoké státní vyznamenání. Alfred Gille pocházející z Východního Pruska byl velitelem (Scharführer) SA, členem NSDAP, za války působil na Ukrajině jako člen válečné rady. Waldemar Kraft se jako Hauptsturmführer SS zúčastnil obsazení Polska a působil tam jako vysoký říšský pověřenec. Po válce jeho kariéra pokračovala: v roce 1951 se stal ministrem spravedlnosti ve spolkové zemi Schleswig-Holstein, kde jeho soukmenovec Gille zastával funkci ministra sociální péče. Josef Walter, sudetský Němec, člen Henleinovy strany, se podílel na vyvlastňování židovského majetku, v intencích NSDAP podřizoval odborové a hospodářské organizace politickému dohledu.

„Čína kategoricky odmítla návrh francouzského diplomatického sboru, aby prezidenta Macrona na jeho oficiální návštěvě Pekingu doprovázela předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Macronův tým včas informoval svého čínského protějška o svém přání vidět von der Leyenovou v Pekingu, což je v rozporu s předpisy hostitelské země. Týden před zahájením návštěvy začátkem prosince 2025 byli Francouzi varováni, že von der Leyenová je v Číně nevítaná a že se s ní neplánují žádná jednání.“

Ale ať to dopadne jakkoliv, konec války nastane, až bude Slavjansk a Kramatorsk v ruských rukou.

On, komik a herec, se díky populárnímu seriálu „Sluha lidu“ dostal do prezidentského úřadu vnitřně rozdělené země. Slíbil lidem mír, usmíření a ekonomickou prosperitu. Zanechává po sobě zkázu, amputace, truchlící rodiny a ještě větší korupci. Chtěl hrát ústřední roli v geopolitické riskantní hře, kterou zorganizovaly západní kruhy s cílem poškodit Rusko, ale nakonec selhal.

"Jeden z ordnerů zbil moji ženu až omdlela a počal bít také mě. Bil mne holí přes hlavu, ruce, záda a po celém těle, až mi přerazil levou ruku v zápěstí a na celém těle jsem měl samou krevní podlitinu. ...odvedli mě a ženu s hochem do pevnůstky. Cestou od vesnice napadl nás jiný ordner a dal mé manželce tři prudké rány do obličeje, že upadla v bezvědomí na zem. Chtěl jsem manželku zvednout, ale o mi dal při tom tři rány býkovcem přes záda. Nato nás zavedli do pevnůstky."

Na Vídeňském kongresu r. 1815, po dvacetiletí válek a porážce Napoleona, jednajícím o míru, si pod rouškou bálů a oslav panovníci Ruska, Pruska, Rakouska a Anglie snažili získat co největší územní výhody při přerozdělování Evropy. Nejvíce na to doplatilo Polsko, došlo k jeho čtvrtému dělení.  Hlavním cílem vytvořeného konservativního spolku ‚Svatá Aliance‘, bylo předejít další revoluci v Evropě. Prostředkem měly být politický absolutismus, přísná cenzura, přísný policejní dohled nad veřejností, propaganda atd., což se nemohlo podařit. Revolty pokračovaly (Španělsko, části Itálie, Řecko). V pozadí koncepce Aliance stál rakouský kancléř Metternich. Nečekaným výsledkem válek bylo obecné upevnění národního vědomí a hnutí – nejprve v Itálii a v Německu za sjednocení obou zemí roztříštěných do různých knížectví a království. Navzdory absenci významného radikalismu v Rakousku, vláda zavedla policejní dohled nad školami, společenskými organizacemi, Univerzitou Karlovou a cenzuru korespondence.

V malé cele, kde jsem byl, nás bylo dvanáct. Němečtí dozorci nám hned zakázali, abychom mezi sebou mluvili česky. Zvlášť byl uvězněn tajemník naší obce Louka. Dali ho do tmavé komory asi 1,5 x 1,5m, jen s trochou slámy na zemi.

Ještě před měsícem mluvil náčelník generálního štábu Karel Řehka o tom, že v české armádě ani společnosti stále není dostatečný pocit urgence a že příprava na válku je kontinuální a nikdy nekončící proces. Prezident Petr Pavel s ním souhlasil. Přesto, i když Rusko o Vánocích intenzivně útočilo na Oděsu a další ukrajinská města, Řehka i Pavel, stejně jako téměř všichni ostatní, si užívali pohodové sváteční období. Nebýt veřejnoprávního rozhlasu, Češi by mohli nabýt dojmu, že příprava na válku nakonec zas až tak urgentní není.

A Vladimir Putin samozřejmě upozornil svůj protějšek Donalda Trumpa na skutečnost, že téměř okamžitě poté, co americká strana označila kolo jednání v Mar-a-Lago za úspěšné, zahájil kyjevský režim teroristický útok s použitím rozsáhlých dronů s dlouhým doletem – útok na státní rezidenci ruského prezidenta v Novgorodské oblasti.

Dali jsme jasně najevo, že takové bezohledné teroristické činy přirozeně nezůstanou bez odezvy. Americký prezident byl touto zprávou šokován, doslova pobouřen a řekl, že si takové šílené činy ani nedokáže představit.

A jak už bylo řečeno, to nepochybně ovlivní americké přístupy v kontextu spolupráce se Zelenským, kterému současná administrativa, jak sám Trump řekl, díky Bohu, nedala Tomahawky.

Nejde o odmítání dialogu, ale o nedostatek citlivosti k minulosti. Debata proto přesahuje místní rovinu a vyžaduje jasný a srozumitelný postoj státu. Ministerstvo zahraničí a vláda by měly jasně vymezit své stanovisko a potvrdit, že respekt k historické paměti a poválečné právní kontinuitě zůstává neměnnou součástí naší politiky.

Nejvýraznější osobností v oblasti jazykovědné se stal po Dobrovském Josef Jungmann (1873–1847). Při svém studiu filosofie a práv na tehdy jen německých školách a univerzitě v Praze, se musel živit sám, působil jako vychovatel v zámožných rodinách. Existenčního strachu se nikdy nezbavil, ale zároveň v něm zůstalo silné sociální a národní cítění. Jeho hlavním zájmem byla filologie a literatura, což od r. 1799 uplatnil jako učitel na gymnasiu v Litoměřicích. Svým vlastenectvím ovlivnil řadu svých studentů, svým dílem celé obrození. Postupně rozšířil orientaci českého národního obrození, i když jazykovou otázku považoval stále za nejdůležitější. Přesto, že ctil Josefa Dobrovského a navazoval na jeho práci, opustil koncepci spolupráce s českou šlechtou, která nebyla spjatá s českým jazykem ani s moderními potřebami českého národa. Jeho pozornost se obrátila na tvořící se český střední stav a na inteligenci. Účast inteligence v národním úsilí pro něj byla rozhodující d ohledem na skutečnost, že neměla možnost se vzdělávat v českých školách, neboť neexistovaly.

V říjnu 1938 jsme byli v noci vyhnáni. Vzít jsme si mohli to, co jsme uvezli na vozíčku (tři osoby celkem 70 kg, a to jen nejnutnější prádlo a peřinu). O vše ostatní jsme přišli.

Nikomu jsme nic neudělali a museli jsme odejít, protože táta se otevřeně hlásil k Čechům a hájil zájmy české menšiny jak v obecním zastupitelstvu, tak na závodě.

Špatný sen…. Nic jiného to totiž není… Evropská unie chce zajistit pod taktovkou Ursuly von der Leyen “silnou a pulzující“ evropskou demokracii (!).

Brusel to chce hlídat velkými pokutami pro neposlušné země (!). Připravují se pro to nové orgány s honosnými názvy - Evropské středisko pro odolnost demokracie (!) a Evropský štít pro demokracii (!). Také se plánuje Evropské středisko pro sledování digitálních médií (!)… Bude na to všechno prý vyčleněn tučný finanční obnos (!).

„Dostali jsme se k cíli velmi blízko, i když mnozí říkali, že je to nemožné... Dosáhli jsme mnoha detailů,“ řekl Trump na briefingu se Zelenským.

Čím víc se mluví o obraně demokracie, tím méně prostoru zůstává pro skutečnou demokratickou debatu. Čím víc se investuje do zbraní, tím méně se investuje do lidí. Hinkle varuje, že tento trend nemůže skončit jinak než ztrátou důvěry v samotný evropský projekt. Pokud se totiž obyčejní lidé budou cítit jen jako zdroj peněz a poslušnosti, nikoli jako smysl celé politiky, žádná propaganda o ruské hrozbě už jejich loajalitu dlouho neudrží.

„Ukrajina bohužel těžce platí za válku, kterou způsobila. Koneckonců, kdyby přijala oprávněné a velmi příznivé ruské požadavky z listopadu 2021 a umírněné požadavky z března 2022, k této válce a těmto územním ztrátám by nedošlo. Na vině jsou samozřejmě Anglosasové: Velká Británie, Kanada, Austrálie, Nový Zéland a tehdy Bidenovo USA, které tuto válku vyzbrojily a podnítily. Rozhodnutí však učinil Jeho Excelence Vladimir Zelenskij a Nejvyšší rada. P.S. Angličané také přesvědčili naivní Poláky k listopadovému a lednovému povstání  (1863 a 1830 proti carskému Rusku skončilo porážkou povstalců – pozn.redakce) – a také k tomu, aby se v roce 1939 postavili proti Třetí říši,“ uzavřel Korwin-Mikke.

Petr Pavel podle mě ani tak neohrožuje ústavní pořádek jako spíš sebe sama. Už se poškodil výrokem, že nezáleží na tom, jestli Turek své výroky fakt řekl, ale jestli si to něm veřejnost myslí. Prezident se stále více podobá rusému premiérovi Černomyrdinovi, který neproslul jako státník, ale jako šašek.

Aneb jak tvrdím už  3 roky - ještě většin problémem  než to, že jsme si jich sem 725.000 vzali, je to, že jsme je totálně rozmazlili a udělali z nich privilegované občany první kategorie.

Právě to je hlavní příčina současné situace, kdy jsou vztahy mezi našimi občany a Ukrajinci tak napjaté.

A přesně proto již nesmíme v této praxi pokračovat.

Naši občané musí být na prvním místě. A pokud někomu umožníme, aby k nám přišel, tak se musí přizpůsobit našim zvykům a našim pravidlům.

Válka zůstává požehnáním pro politiky a bankéře. Pro všechny ostatní zůstává jen jedna otázka: život nebo smrt.

Téměř čtyři roky války Rusko hluboce proměnily. Mnoho obyčejných Rusů si vypěstovalo pocit hrdosti na to, že Rusko přežilo tváří v tvář nepřátelství Západu a projevům pohrdání Západu vůči ruskému lidu a ruské kultuře, píše v Responsible Statecraft Anna Matveeva z londýnské King's College.

. Novinář Radko Kubičko však ve svém posledním příspěvku pro Český rozhlas před svým předčasným úmrtím minulý týden uvedl, že to byl prezident Petr Pavel, kdo v tomto ohledu ne zcela odvedl svoji práci, když před jmenováním Babiše premiérem nekladl více podmínek. Z tohoto pohledu je to vlastně Pavel, kdo obelhal všechny ostatní. Tak obratně přešel z pozice tvrdého odpůrce Babiše, že aniž by si toho sotva kdo všiml, dal mu volnou ruku. A tohle byl politický trik roku.

Je nesmírnou hanbou státních instituci, že zachovávají věčné mlčení - doslova PERPETUUM SILENCIUM - o této reálií  kontroverzní historie rodu Liechtensteinu v protektorátu. Řekl bych k tomu s klasikem národa Janem Werichem : "Dva zámky plný akademiků držej hubu!" Nemám pravdu, pánové akademici ČAV a ÚSTR? Kdo kdy a kde bádal o těchto reáliích, krom pana docenta Bendy? Reagovali na jeho zjištění nějací kompetenti, státní zastupitelství, ministerstva, komise historiků? Anebo docent Benda a jeho obrovská monografie s ověřenými dokumenty nemá pravdu?? Kdo se odváží vyslovit takovou lež?

Kdo chce bránit republiku,

ať nestojí na chodníku !

Za Masaryka,Beneše !

Bez té všivé veteše !

Kníže Hans-Adam II. opakovaně prohlásil, že se nevzdává nároku na majetek svého rodu v "České republice". Nechce se o tento majetek soudit, ale doufá, že české úřady jednoho dne uznají, jaké bezpráví se lichtenštejnským občanům dostalo roku 1945 a budou tento problém chtít řešit.

Chci zde znovu zdůraznit: Lichtenštejnsko, s velkou tradici, bylo jednou zemí se „sudetským Slezskem“ a Moravou, řízenou až do vyhnání na konci války, vaším otcem. Je to před delší dobou, doufám však, že to není neuctivě mimo pozornost. Váš otec byl první princ, který opravdu udělal z Lichtenštejnska fungující stát v současném smyslu. Ale byl v srdci stále hluboce zakořeněn v naší sudetskoslezsko-českomoravské domovině, až do své smrti. Požádal svého syna (a jeho syn má velkou, inteligentní, nezávislou, typicky „sudetskou“ smím-li to tak říci, energii), aby se svými ekonomickými znalostmi a prostřednictvím politické vědy postavil zemi na zcela nových základech.“

Sám Lichtenstein získal mnohé statky, např. Lednice a Valtice na jižní Moravě, Krnovsko a Opavsko na severu. Rozsah takto získaných panství byl mnohonásobně větší než vlastní území rodného Lichtensteinska. Náboženská svoboda byla zrušena, kdo nepřestoupil na katolickou víru, musel odejít ze země. Vypovězeni byli kněží, učitelé, vzdělaná vrstva národa. Odejít musel i J. A. Komenský. Němčina se stala úředním jazykem

e proto pochopitelné, že k mnichovské dohodě poslal kníže Hitlerovi blahopřejný telegram. Výsledek jednání velmocí označil za “velký čin provedený v zájmu světového míru”,” popisuje profesor Horčička.

Jeden telegram nemusí jistě nic znamenat a jak historik naznačuje, mohlo jít o čistě formální gesto vedené strachem o osud vlastního státu. Jenže to není zdaleka všechno. Přidejme ještě další, podstatně závažnější příklad, který by bezpochyby byl vyhodnocen jako akt kolaborace s nacisty.

“Od podzimu 1938 navíc kníže poskytoval podporu různým německým státním a stranickým organizacím, které v Sudetech budovaly svou organizační strukturu. Například krnovským SA (útočné oddíly NSDAP, pozn. red.) přispěl 1000 marek na uniformy, celých 15 tisíc marek pak v listopadu téhož roku věnoval na výstavbu jednotek SS v Moravském Šternberku, Krnově a Opavě,” píše historik v další části své knihy. Je tak namístě se domnívat, že v případě prohry českého státu ve Štrasburku by došlo k historickému prolomení Benešových dekretů.

Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu

"Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit. Cesta, kterou lze doporučit, je požádat Spolkovou republiku – jako ochrannou mocnost sudetských Němců – aby veškeré dosud trvající otázky, které vyplývají z tohoto komplexu otázek, objasňovala a řešila smluvní cestou. A to za spolupůsobení patronátního Bavorska a legitimních zástupců sudetských Němců. Za současného právního stavu neprosadí jedinec patřičné právní řízení, ani nenajde kompetentní soud, u kterého by mohl uplatnit  majetková práva. To platí i pro Německo a Rakousko.  Tyto záležitosti je nutno dojednat. "