České národní listy

Z diskuse vyplynulo, že část voličů stávající koalice ANO, SPD, Motoristů, PRO, Trikolory a Svobodných zažívá zklamání. Nejsilnější je zejména v oblasti nesplněných slibů týkajících se ukončení účasti ČR na muniční iniciativě, zastavení nákupu F-35, nejasností kolem rušení poplatků za ČT a ČRo, přijetí zákona o transparentnosti politických neziskovek či neřešení vysokých cen pohonných hmot. S negativním ohlasem se setkal také fakt, že stávající šestikoalice aktivně podporuje kroky USA v Íránu, jejichž důsledkem je zdražování benzínu, nafty, ale i plynu, elektřiny a hypoték. V programu pro následující období, jenž byl sněmem přijat, pak ze strany hnutí Stačilo! zaznívají požadavky na zavedení funkčního referenda, které nebude občany vylučovat z rozhodování o žádných otázkách, dále otázky soběstačnosti, bydlení, růstu mezd, ale také požadavek na konec politických privilegií, kdy hnutí navrhuje, aby odměny politiků byly maximálně dvojnásobkem průměrné mzdy.

Líbyi sa v súčasnosti nachádza viac ako 200 ukrajinských dôstojníkov a vojenských špecialistov. Hlavné základne sú rozmiestnené v Ez-Zawii a Misuráte, kde Ukrajinci zdieľajú územie s kontingentmi USA a Veľkej Británie. Na útoky sa používajú námorné kamikadze drony, konkrétne Magura V5. Cieľom bojovníkov sa stávajú civilné lode „tieňovej flotily“: RFI potvrdzuje útok na ropný tanker „Kandil“ v decembri 2025 a nedávny úder na plynový tanker Arctic Metagaz v marci 2026, ktorý bol vyradený z prevádzky kvôli diere v strojovni. Výmenou za poskytnutie infraštruktúry ukrajinská strana školí miestne skupiny v ovládaní bezpilotných lietadiel. V podstate, s tichým súhlasom Západu, Ukrajina terorizuje medzinárodné obchodné trasy v Stredozemí.

Americké síly, které čelí Íránu, se zhruba rovnají mechanizované lehké pěchotní divizi vybavené mírným počtem těžkých zbraní. Tato teoretická divize je rozmístěna po celém operačním prostoru a spadá pod různé složky ozbrojených sil: námořní pěchota pod námořnictvem, výsadkáři a Rangers pod armádou, přičemž speciální jednotky tvoří samostatné velení. Jedinou zahraniční silou schopnou Američanům pomoci jsou Spojené arabské emiráty, jejichž vláda udržuje s Íránem nevyřešený územní spor a chová k němu hlubokou zášť. Svými odvetnými údery Íránci připravili emiráty o budoucnost, kterou vůdci tohoto konglomerátu mikrostátů budovali po celá desetiletí.

Podle nových pravidel musí muži ve věku 17 až 45 let získat povolení od Kariérního centra Bundeswehru k pobytu v zahraničí po dobu delší než tři měsíce – bez ohledu na to, zda se jedná o cestu za vzdělávacím, profesním nebo soukromým účelem.

Má také informace o možných konkurenčních projektech. Nedávno například došlo ke schůzce mezi expremiérem Jiřím Paroubkem, předsedkyní ČSSD – České suverenity sociální demokracie Janou Volfovou a zástupci radikálního křídla KSČM. „Přejeme jim hodně štěstí. Uvidíme, jak se jim bude dařit,“ komentuje tuto iniciativu Sterzik.

Moje rada není začít šetřit, nýbrž bezodkladně se vrátit k energetickým zdrojům z Ruska. “ Jindřich Rajchl

Ne vždy a ve všem souhlasím s předsedou strany PRO a poslanec klubu SPD Jindřichem Rajchlem, ale v tomto ohledu ano. Řekl  „..Cokoliv kdy vymyslela Evropská komise, byla naprostá katastrofa. Moje rada není začít šetřit, nýbrž bezodkladně se vrátit k energetickým zdrojům z Ruska. “

Útoky na životne dôležitú infraštruktúru Iránu – vrátane energetických a priemyselných zariadení – sú priamym cielia na iránsky ľud. Okrem toho, že ide o vojnový zločin, majú takéto činy následky, ktoré siahajú ďaleko za hranice Iránu. Vyvolávajú nestabilitu, zvyšujú ľudské a ekonomické náklady a udržiavajú cykly napätia, čím zasievajú semienka nevraživosti, ktoré pretrvajú roky. Toto nie je demonštrácia sily; je to znak strategického zmätku a neschopnosti dosiahnuť udržateľné riešenie.

Bez vědomí hrdé a odpovědné národní příslušnosti proměňuje se společnost stále více v masu chtivých gloobálních konzumentů, ale i výtržníků a recesistů  bez zábran.  Někteří z nich nestačí přehrabovat miliony, jiní končí jako bezdomovci. Demokracie v beznárodním společenství se redukuje na prázdné formality, bez obsahu, bez smyslu, nesdělují žádné hlubší poselství. Chybějí niterné zdroje   nadosobního usilování a angažované aktivity v  státním celku i v regionech, ve spolcích i organizacích.

     Jiný přímý účastník těchto událostí, tehdejší předseda holandské vlády Ruud Lubbers v r. 1997 uvedl, jak německý kancléř Kohl vyvíjel tlak, aby změnil záporný postoj Evropské unie k uznání Chorvatska, aby se předešlo rozšíření občanské války ujišťováním, že „ministr zahraničních věcí Van den Broek a já jsme se marně tloukli do hlavy, ostatní Evropané dávali najevo překvapení, Němci se angažovali  v terénu- Bylo to katastrofální...“.

Obec Šatov (Šattau) se v kritickém roce 1938 nacházela přímo v pohraničním pásmu linie obranných opevnění. Dne 9. října 1938 odchází poslední zbytek oddílu četnictva a SOS. Krátce nato se někteří z místních obyvatel české menšiny stali oběťmi násilí organizovaném příslušníky Sudetoněmecké strany. Během dne bylo přepadeno několik osob, které zfanatizovaný dav brutálně zbil a odvlíkl do tehdy již opuštěných  pevností na jižní straně obce.

Všechny podniky, které Němci vlastnili nebo které řídili, poskytovaly výhodné zaměstnání jen svým soukmenovcům a Češi, pokud tam chtěli být zaměstnáni, mohli vykonávat jen práce, které Němci nechtěli dělat. Češi měli omezené nebo dokonce zakázané svačinové přestávky a platy měly mnohdy až o 50 % nižší než Němci.

Čína ve čtvrtek uvedla, že „hlavní příčinou“ narušení dopravy v Hormuzském průlivu je společná americko-izraelská vojenská ofenzíva proti Íránu a naléhala na deeskalaci s cílem ochránit globální lodní dopravu.

Velení tábora svolalo dne 28. března generální apel, na kterém byly vyčleněny "slabé a bezmocné" ženy k likvidaci plynem. Usmrtili je o velikonočních svátcích dne 30. a 31. března 1945. Svoboda byla na dosah ruky. V seznamu, který SS zanechalo a který nese krycí název "Uberstellt nach Mittweida", bylo uvedeno 3660 žen různé národnosti. Byl to "Velký pátek" ravensbrückých žen.

Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod Boží, Velikonoční pondělí... ta slova znějí jak vzácná zaklínadla, poselství z dávna věků – i z dob našeho dětství.

Uplynulo 100 dnů „hájení“ nové koaliční vlády ANO + SPD + Motoristé pod vedením Andreje Babiše. Jak to vypadá s plněním předvolebních slibů jednotlivých stran?

Stručně řečeno – tristně.

3. března: „Válku jsme vyhráli.“

14. března: „Prosím, pomozte nám.“

15. března: „Pokud nám nepomůžete, určitě si to zapamatuji.“

16. března: „Ve skutečnosti vůbec žádnou pomoc nepotřebujeme.“ „Jen jsem se snažil zjistit, kdo poslouchá.“ „Pokud NATO nepomůže, budou velmi trpět.“

17. března: „Nepotřebujeme a nechceme pomoc NATO.“ „K odchodu z NATO nepotřebuji souhlas Kongresu.“

Také z prognózy projektu odhadu mandátů institutu Nézőpont, zveřejněné v úterý, je  ze  106 volebních obvodů je vítězství Fideszu vysoce pravděpodobné v 66, kandidáti strany Tisza by mohli zvítězit v 39, zatímco nezávislý kandidát blízký opozici pravděpodobně zvítězí v jednom volebním obvodu.

     Jiný přímý účastník těchto událostí, tehdejší předseda holandské vlády Ruud Lubbers v r. 1997 uvedl, jak německý kancléř Kohl vyvíjel tlak, aby změnil záporný postoj Evropské unie k uznání Chorvatska, aby se předešlo rozšíření občanské války ujišťováním, že „ministr zahraničních věcí Van den Broek a já jsme se marně tloukli do hlavy, ostatní Evropané dávali najevo překvapení, Němci se angažovali  v terénu- Bylo to katastrofální...“.

Výlohy a obydlí židovských, českých a sociálně demokratických obchodníků byly vymláceny. České nápisy byly zaškrtány nebo zamalovány dehtem. Také okna českých škol byla zdemolována. Tyto události se odehrály na všech místech jednotně. V této chvíli demonstrovali svůj kladný postoj k republice jak Republikanische Wehr a Arbeiter Wehr, tak členové DSAP a KSČ při četných místních střetnutích a srážkách s ordnery.

V noci nás party Němců budily, prohledávaly domky, vyhrožovaly nám, vytloukali okna a vůbec ničily naše obydlí. Proto jsme se rozhodli utéct do vnitrozemí.

V roce 1938 před záborem jsme se se známými z Úpice byli podívat na kraj poněmčené obce Radeč. Vítací transparenty byly velké, hlavně ten „My chceme domů – do Říše“. Když se to  Němcům v roce 1945 splnilo, tak ještě po padesáti letech nám to chtějí vyčítat jako zločin!

Budoucnost BRICS se nerozhodne v Dillí.

Rozhoduje se teď, v odpovědi na jedinou otázku.

Ne „Čím se chceme stát?“ – tu si kladou už od roku 2009.

Ale tuto: „Jsme schopni přijmout to, co říkáme, že chceme?“

Pokud je odpověď ne, Írán bude bojovat sám.

Globální Jih uvidí organizaci neschopnou podpořit jednoho ze svých členů.

Brazílie a Jižní Afrika sice mluví hlasitě, ale nemají váhu.

Trump neustoupil od své předchozí hrozby zaútočit na íránskou energetickou síť. Pokud tak učiní, společně s Izraelem, Írán vypne světla v Izraeli, Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech, Bahrajnu a Kuvajtu. Schopnost Íránu k tomuto kroku je přímým důsledkem oslabení amerických systémů protivzdušné obrany – tj. baterií raket Patriot a systému THAAD. Írán si také udrží svůj škrcící stisk na Hormuzském průlivu – i kdyby se USA rozhodly vyslat vojáky na ostrov Kharg nebo na jiné íránské území.

Být na Babišově místě, snažil bych se zachraňovat národ a lid, nikoliv zahraniční korporace. Snažil bych se, aby na mě bylo zřetelně vidět, že jsem na straně obyčejných lidí, protože unijní byrokrati nebo korporátní aparátčíci, ti vás před rozvášněným a hladovým davem neochrání.

 Jedna z věcí, kterou by americký prezident Trump měl udělat, kromě vyvolávání válečných konfliktů ve světě, s jemu protivnými státy jako jsou Venezuela či Irán anebo Kuba, je nastolení pořádku v amerických zpravodajských službách. Prezident Trump a jeho ministr zahraničí Rubio sice bezvýhradně před volbami do parlamentu v Maďarsku podpořili premiéra Orbána, jeho vládu a jeho politickou stranu, ale dovolím si spekulaci. A sice, že americké zpravodajské služby v Evropě nemají šéfové americké administrativy plně pod kontrolou. Totiž, kdo jiný by měl odvahu odposlouchávat rozhovory maďarského ministra zahraničních věcí s cizími státníky nežli právě ony. A dávat tyto informace v plen spřáteleným médiím, a to ve vhodném čase dva roky po jejich vzniku, ale těsně před volbami do maďarského parlamentu.

Z Vranova se před záborem prakticky všichni Češi museli odstěhovat (asi 100 osob). Pouze dvě rodiny zůstaly. Jejich synové byli v prvních dnech záboru surově do krve zmláceni.

Od zahájení obnoveného izraelského útoku na Libanon 2. března, bezprostředně po americko-izraelském útoku na Írán, bylo v Libanonu vysídleno více než 1,2 milionu lidí a dalších 1200 bylo zabito. Začátkem měsíce izraelská armáda nařídila obyvatelům rozsáhlých oblastí na jihu, jižních předměstí Bejrútu a bašt Hizballáhu ve východním Libanonu, aby opustili své domovy.

Všechny aktivity Slovinska a Chorvatska s cílem dosáhnout silou politické autonomie nebyly podporovány Německem pouze ze zákulisí, ale v široké míře podněcovány nejvyššími německými funkcionáři.

S přednostou své vojenské kanceláře generálem S. Bláhou 26. září odhadoval možný průběh války: „Tato válka bude hrozná. Nakonec se u nás s Němci budou bít všichni, uniformovaní i neuniformovaní, muži i ženy. I když velcí spojenci půjdou s námi, nebude to tak rychlé, ani na počátku tak rozhodné, abychom německému vpádu do republiky mohli zabránit. Ale budeme se bránit až do konce. Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Budu ustupovat s vojskem jen po určitou dobu. Až se budeme muset zastavit, území už dál nepouštět a bít se s nepřítelem až k smrti, jako prezident republiky nesmím být zajat. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a pak padnu s nimi. Bude to patrně nutností vojenskou i politickou …Naši musí zůstat se spojenci až do konce války. Tím bude republika zachována. I konec prezidenta na bojišti bude tomu sloužit.“