České národní listy

„Pokud ještě některé české obchody v Českých Velenicích existují a prodává se v nich, stojí před obchodem ordner, který si zapisuje každého, kdo jde do obchodu něco koupiti, případně zrazuje kupujícího, aby do obchodu nechodil. Tím chtějí docílit, aby Češi byli nuceni se z Českých Velenic odstěhovat.“ Většina situačních zpráv hovořila v tomto směru o cíleném bojkotu českých podnikatelů. „Zde dlužno uvésti, že čeští živnostníci jsou bezvýjimečně bojkotováni.“ V Broumově byly dokonce v továrnách a na budově školy vyvěšeny vyhlášky přímo vyzývající obyvatelstvo k bojkotování všech českých obchodů a některých židovských německých firem. V Českém Krumlově byl zřízen tzv. Wirtschaftsamt, který provedl v židovských a českých firmách inventuru a poté do nich dosadil správce, kteří řídili provoz a odváděli mu denní tržbu, načež obdrželi potvrzení a nikoli prostředky k obratu.

Téměř každý článek o revolučním vysídlení části brněnských občanů německé národnosti začíná myšlenkovou zkratkou: skončila válka a všichni, včetně Němců, vítali konec válečných strasti. Do toho 30. května vpadla rozběsněná lůza, kriminální živly a nejrůznější individua, která si potřebovala na poslední chvíli poopravit svůj kádrový profil, a tato zlotřilá spodina Němce vyhnala. Postiženým dodnes nebyla vyjádřena dostatečná satisfakce a poskytnuty žádoucí náhrady. Taková a podobná tříproblémová klišé můžeme bez obtíží najít v nesčetných variantách v domácí i zahraniční literatuře a periodickém tisku. Některé ilustrace a doplňky jsou vskutku pozoruhodné. Sudetenpost ze 7. 6.1985 soudí, že hlavni vina padá na tehdejšího československého prezidenta, němcežrouta (Deutschenhasser) Edvarda Beneše a jeho krvelačnou (blutdürstige) ženu Hanu.

Horda několik desítek bývalých občanů Československa – Němců, zaútočila na obchod a dům, ve kterém bydlela bratrova rodina. Vyvrátili pevné domovní dveře a za křiku  „Tschechischer Hund raus …raus!“ vytáhla bratra ven, henleinovci tehdy už naci, ho bili už v chodbě, hnali ho uličkou hrůzy ven, kde ho předhodili soukmenovcům. Nejzuřivější byla sousedka z vedlejšího domu, která si přinesla na bratra sekeru. Účelem zřejmě nebylo bratra zabít, ale dát Čechům „na vědomí“, že by měli z Ledvic odtáhnout. Bratr zůstal ležet na prahu domu celý zakrvácený, přičemž řada „nadlidí“ plenila obchod.

Petr Fiala je nejméně oblíbeným a důvěryhodným premiérem na světě. Nevěří mu 79 % Čechů. Hlavně, že si pan premiér dělá PR v zahraničí. Naprostý bizár.

Pro srovnání lze poukázat na dřívější bilanci jeho předchůdce, expremiéra Petra Fialy. Ten se podle starších měření nacházel v dolních patrech žebříčku nebo mezi lídry s jedněmi z nižších hodnot důvěry a podpory.

Klaus v rozhovoru jasně řekl, že nesdílí názor, podle něhož má Česká republika podporovat válku dodávkami zbraní. Zpochybnil také smysl a efektivitu muniční iniciativy. „Nejsem žádný obhájce této iniciativy a nejsem přesvědčen o její účinnosti,“ uvedl s tím, že minulá vláda podle něj její přínos výrazně nadhodnocovala.

Rajchl se opakovaně vracel k základní tezi, že v demokratickém státě určuje vinu soud, nikoli vláda ani tajné služby. „Vinu může konstatovat pouze soud. Pokud se tak nestalo, nelze mluvit o právně uzavřené věci,“ uvedl v debatě s tím, že trestní řízení mělo být vedeno i proti osobám, které se nacházejí v zahraničí. Podle jeho slov jde o běžnou praxi české justice a neexistuje zákonný důvod, proč v tomto případě postupovat jinak.

Babiš minulý týden v rozhovoru pro Deník odmítl myšlenku, že Rusko je možné porazit, a dodal, že už by to konečně měli ti velcí lídři nějakým způsobem zařídit. Babiš tak vyzývá Evropu, aby kapitulovala a umožnila Donaldu Trumpovi a Vladimíru Putinovi udělat svůj deal.

Výsledkem je situace, kdy venezuelský tisk a domácí komentáře nehledají jen odpověď na otázku, co udělaly Spojené státy, ale především kdo ve Venezuele stiskl vypínač ve správný moment. Kdo rozhodl o „tichu“ radarů, o nečinnosti protivzdušné obrany, o absenci obrany proti vrtulníkům a kdo dovolil, aby se prezidentova ochrana stala snadným cílem. Pokud na tyto otázky nepřijde věrohodná odpověď, bude se v domácí debatě dál upevňovat závěr, že nešlo o sílu zvenčí, ale o zlom zevnitř, který umožnil Spojeným státům udělat z Venezuely další výstražný příklad, že právo a hranice platí jen do chvíle, než se objeví dostatek ochotných pomocníků.

Po vstupu wehrmachtu byl zastaven demokratický tisk a politické strany s výjimkou SdP byly likvidovány. Mimoto přišla řada Čechů, německých sociálních demokratů, komunistů a židů o práci. Starostové, členové obecních a místních zastupitelstev, kteří byli židi, Češi nebo marxisti, byli zbaveni svých mandátů. „Na místo dosavadních českých starostů dosadili si svoje lidi a samozřejmě i němčinu.“ Např. po příchodu říšskoněmeckých vojsk byli všichni zaměstnanci bývalých státních podniků (na dráze, na dolech) hromadně propuštěni s tím, že dostali bezplatnou čtyřnedělní dovolenou. Ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem se využilo „technických obtíží“ k tomu, aby o místo přišlo na 200 Čechů a demokratických Němců. V chemické továrně v Sokolově mohli zůstat ti čeští dělníci, které SdP neposuzovala negativně. Ve Znojmě byli dokonce propuštěni čeští učedníci z učení a noví nebyli přijímáni.

Po záboru pohraničí byl náš otec po demobilizaci ihned zatčen. Při zatýkání byl surově zbit hrdlovským henleinovcem Karlem Wolfem a odvezen na gestapo do Duchcova.

Po šesti měsících byl otec propuštěn z vězení, celý potlučený – následky nesl až do své smrti

 Tím se dostáváme k tomu, že válkou na Ukrajině nic nezačalo, pouze pokračovalo. A tento proces jen stvrzuje neexistenci funkčního a vymahatelného mezinárodního práva platného pro kohokoli, což je zásadní politický problém současného světa.

Venezuela byla jen další operací neokonzervativců. Nejprve přichází propaganda démonizující zemi a její vedení. Pak přichází výhrůžky válkou a šermování zbraněmi. Operace je zahájena a „cíle“ jsou rychle dosaženy. Alespoň tak to tvrdí. Ale pak se vše sesype. My chudneme, zatímco zvláštní zájmové skupiny bohatnou. A ti, které údajně osvobozujeme, trpí více než za předchozího režimu.

Poučíme se vůbec někdy?

   Velmi důležitou institucí k získávání informací o veřejných záležitostech byl denní tisk. Vydávání novin bylo velmi ztíženo absolutismem a censurou, pro které inklinace politicky vzdělávat veřejnost byl těžký, přísně stíhaný prohřešek, neboť zaváněl kritikou oficiální politiky. Jediné české noviny Pražské noviny, které upadaly, pozvedl k obdivuhodné úrovni Karel Havlíček Borovský, který se stal jejich redaktorem r. 1846. Proměnil je v nesmírně cenný zdroj politických informací a politického vzdělávání, a v to, co Masaryk nazval ‚poctivou žurnalistikou‘. Přes všechny postihy dovedl překračovat hranice dovolené censurou. Když se Havlíček ujal redaktorství, měl za sebou několikaleté cestování po Rusku a Polsku, zajímaly ho slovanské národy a slovanská idea. Brzy si uvědomil rozdíly v úrovni, tradicích i mentalitě slovanských národů s jejich rozdílnou historií, kulturou a podmínkami života. V tomto světle pro něho slovanská myšlenka ztratila na přitažlivosti a vrátil se domů jako ‚kovaný Čech‘, s vědomím, že kulturní a demokratizační rozvoj Čechů byl mnohem pokročilejší než u ostatních Slovanů, a že národ měl nakročeno k politické činnosti.

Málokdo asi muž ví, že Hitler, který Beneše zuřivě nenáviděl, v ničem nepolevil.  Obsazením republiky získal kořist – příbuzné prezidenta Beneše. Jeho represivní nástroj – gestapo, se do postihu vložilo s vervou. Perzekuci neušla neteř prezidenta , učitelka Emilie Vožehová, provdaná Kabátová z Kožlan. Gestapáci ji sebrali při vycházce, v kočárku s malým děckem, za ruku vedla osmiletou dceru.  Několik dní poté zatkli i bratra paní Kubátové, Stanislava Vožeha, který bydlel v Praze. Po několikatýdenních výsleších skončil v koncentračním táboru v Polsku. Propuštěn byl, až když na následky týrání úplně oslepl.

 Zatýkání a výslechy zatčených probíhaly brutálně, o čemž svědčil záznam z obsazeného Bílovecka. „V Pusté Polomi okr. Bílovec docházelo k týrání při zatýkání německými policisty. Těhotná pí. Adéla Hruzíková byla kopnuta policistou do břicha s nadávkou „böhmische Hure“. Vlasta Tížková, která přišla prosit za propuštění otce, byla policistou zvednuta za nohy hlavou dolů a kopána. Řídící učitel Uhr byl vyslýchán na četnické stranici, kde byl bit pěstmi do prsou a bylo mu spíláno do blbců a pitomců. Při výslechu, který trval od 11 do 18.30, musil stát v pozoru.“

Nejhrůznější zážitek jsme měli ze 14. na 15. březen 1939. Tu noc se staly z Němců hyeny. Tušili jsme, že se bude něco dít, protože německé vojsko bylo soustředěno na silnici ku Praze a Němci velmi provokovali. Když se večer setmělo, tak to začalo. K našemu domu přišla horda SAmanů, sekerou rozsekali domovní dveře, rozbili okna a našeho domácího zbičovali a zkopali do bezvědomí. Pak se hnali po schodech nahoru – kdo neutekl půdou nebo nevyskočil oknem, byl zbit.

Když se Zásměta dozvěděl, že Němci zadržují  jednoho z členů ranní hlídky jako rukojmí, desátníka v záloze Aloise Částku, vyrazil ke kótě 435 vyjednat výměnu zajatců. Na místě už čekal německý velitel hlídky, dva příslušníci německé finanční stráže a jeden ordner oblečený ve staré rakouské uniformě. Muži stojí v kruhu, hlavně pušek skloněné k zemi. Probíhá vzrušená debat o správném vedení demarkační a výměně zajatců. Muž oblečený v rakouské uniformě náhle postoupí a v nervozitě pozvedne svoji zbraň. Vedle stojící desátník Částek si tento neopatrný pohyb vyložil jako signál k úroku a zareagoval  tím, že mu pušku vyrazil z ruky. Nastal chaos, kruh se rychle rozevírá a dochází k přestřelce.

Strážmistr Zásměta křičí na své muže, ať se ukryjí v terénní nerovnosti blízkého úvozu, ale sám je náhle zasažen do levého boku: "Střela nejdříve prostřelila tašku s dalekohledem, který měl strážmistr Zásměta zavěšen podél těla na levém boku. Při nárazu o dalekohled se zdeformovala a rukověť i s částí dalekohledu vnikl strážmistrovi Zásmětovi do levého boku, takže mu byl na levé zadní části, asi 12 cm pod hřebenem pánve nad kloubem kyčelním učiněn otvor o velikosti dvacetikoruny. Dále střela proděravělalevou větev tepny stehenní, následkem čehož strážmistr Zásměta vykrvácel do dutiny břišní..." T

Spojené státy americké nejenže ztratily svou existenci kvůli milionům imigrantských útočníků. Ztratily také svou nezávislost kvůli izraelské lobby a premiérovi Netanjahuovi, muži, kterého obžalovala jeho vlastní vláda i Mezinárodní trestní soud. Americký prezident Trump opakovaně projevil ponižující podřízenost tomuto obžalovanému zločinci.

Organizovaný zločin v Česku ovládli Ukrajinci, uvádí server Česká justice, který odkazuje na šetření Institutu pro kriminologii a sociální prevenci, jehož zřizovatelem je Ministerstvo spravedlnosti ČR. Do šetření poskytlo anonymně své poznatky 61 expertů z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a Národní protidrogové centrály. V nové vládě zajistíme rychlé a důsledné vyhošťování pachatelů trestných činů.

Tón a mnohé kontroverzní prvky Okamurova novoročního projevu vedou právě k Trumpovi nebo Vanceovi, včetně odkazu na třetí světovou válku. Okamura si libuje v pobouření, které vyvolává, a Babiš z toho těží také. S Okamurou v pozici průkopníka bude moci Babiš postupně zvyšovat hlasitost vlastního projevu, jak si česká společnost bude zvykat na to, o co jeho koalice usiluje.

Správná otázka není, co udělají Spojené státy ve Venezuele, ale zda jde o dohodnutý deal mezi velmocemi. Ustoupí USA zase naopak Rusku na Ukrajině? Nebo Číně ohledně Tchajwanu? Tam se bude lámat chleba, nikoliv v Karibiku.

Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?

Ano

90%

Ne

8%

Celá krize přitom znovu otevírá otázku legitimity amerických zásahů do vnitřních záležitostí jiných zemí a ukazuje, že Washington stále uplatňuje doktrínu síly místo práva a spoléhá na ekonomické vydírání, blokády a únosy politických lídrů jako nástroje zahraniční politiky, což dnes již naráží na tvrdý odpor nejen v Latinské Americe, ale i v Asii a dalších částech světa.

Prezident Petr Pavel již dříve veřejně vyjádřil vážné výhrady vůči nominaci Filipa Turka a opakovaně naznačil, že jej do funkce nejmenuje. Hradní tisková vyjádření uvádí, že pokud by premiér Babiš přesto podal tuto nominaci, prezident by podle nich nemohl jmenování potvrdit.

Motoristé usupovat nebudou.

viníci, ať už to jsou Rusové nebo Eskymáci, by měli být souzeni na základě důkazů. Jinak zůstává celá věc na vodě a nevěrohodná. V tom se dá s R.Fialou souhlasit.

Takže, ještě jednou opakuji: důkazy na stůl a soud s viníky výbuchů. To je jediná věrohodná cesta, jak celou kauzu uzavřít. Babišova vláda tedy před lety asi měla být k  "důvodným podezřením" českých zpravodajců zdrženlivější...Tedy, jedná se nejspíš o další Koudelkův pomník.

Trumpova administrativa nyní otevřeně prohlašuje právo zaútočit na jakoukoli zemi, kterou považuje za hrozbu – kategorie rozšířená tak, aby zahrnovala jakýkoli stát, který prosazuje nezávislou zahraniční a hospodářskou politiku – a to bez ohledu na veřejné mínění.

Za noblesní projev úrovně střední vrstvy se považovaly bály. České skvěle organizoval zpočátku J. K. Tyl. První bál r. 1840, vzbudil svou úrovní pozornost i mimo Prahu a mohl se vyrovnat i honosným německým bálům. Na jednom takovém bálu v Praze zazářila Božena Němcová. Vše bylo české, pozvánky, taneční pořádek, hudba, atd. A hlavně se mluvilo jen česky. Příští rok byl hostům rozdáván svazeček básní, složených dvaceti českými básníky na počest bálu. Bály se postupně staly tradicí i v jiných městech a přispívaly jak k sebevědomí Čechů, tak ke komunikaci a vzájemnému poznání lidí.

Připomínáme základní a nezpochybnitelný fakt:

Tomio Okamura je třetím nejvyšším ústavním činitelem České republiky.
Toto postavení nevzniklo svévolně ani náhodou, ale je výsledkem demokratického procesu. Ať už s jeho názory kdokoli souhlasí či nikoli, nelze tento fakt obejít ani relativizovat tlakem médií, veřejným pohoršením či zahraničními reakcemi.

Odmítáme představu, že v demokratickém státě smí existovat pouze jeden „povolený“ názor na válku, mír, zahraniční politiku či podobu pomoci jiné zemi. Právě otázky války a míru patří k těm, o nichž je nejen možné, ale nezbytné vést otevřenou a pluralitní diskusi.

Považujeme za legitimní:

           kritizovat rozsah a formu zahraniční pomoci,

• upozorňovat na ekonomické a sociální dopady války a sankcí na české občany,
• klást otázky po možnostech mírového řešení,
• hájit prioritu národních zájmů České republiky.