České národní listy

Ještě před Mnichovem došlo k obsazení státních úřadů a policejních stanic v Jablonci, kde na domech již viseli německé prapory  a davy lidí vyvolávaly „Ein Volk, ein Reich, ein Führer“. České obyvatelstvo bylo nuceno nevycházet z domu.

V české politice vůči Němcům se nedá vymyslet nic nového: bud' politika podřízenosti a služebnosti, nebo důsledná obrana národa a jeho politické nezávislosti. To platí i pro případ nějaké evropské "integrace".

Jen pozvolna a za velkých obtíží se vyvíjela slabá srbská inteligence, která se dožadovala národních práv. Jan Dejka (1779-1853) po pobytu v Praze po svém návratu z ciziny, se stal prvním vydavatelem lužického časopisu, vycházejícího od roku 1809. Obrodné myšlenky se od počátku 19. století šířily do Lužice ze sousedních Čech, lužičtí studenti byli silně ovlivněni pobytem v Praze a působením českých vědců a obrozeneckých pracovníků, jako byli F. Palacký (1798-1876), P.J. Šafařík (1795-1861), J. Dobrovský (1753-1829), J.E. Purkyně (1787-1869), F.L. Čelakovský (1799-1852), J. Kollár (1793-1852), Václav Hanka (1791-1861).

72 % Američanů si nemůže dovolit zdravotní pojištění. 58 % Američanů si nemůže dovolit pojištění auta. 67 % Američanů žije od výplaty k výplatě. 31 % Američanů si nemůže dovolit zaplatit daňové nedoplatky. 50 % Američanů má dluhy na kreditních kartách.

Máme dluh téměř 40 bilionů dolarů.

Téměř trapně a nepatřičně se snažil upoutat pozornost Volodymyr Zelensky, který nadšeně několikrát podpořil agresi proti Iránu, ale žádnou pozitivní reakci jsem nezaznamenal, zejména když reakce evropského Západu je v zjednodušeně řečeno velmi stístněná a balancuje mezi vzetím na vědomí, opatrnou podporou až po odmítnutí poskytnout leteckou základnou Brity.

 Jsem přesvědčen, že jediným naším spojencem mají být lidé kdekoli ve světě, kteří rovněž touží žít v míru. Nikdy však mým spojencem nebudou zbrojaři, obchodníci se smrtí či egoističtí samolibí politici, kteří kohokoli z nás vymění za mísu čočovice.

Chameneí je mučedníkem a šíitští věřící v Iránu, ať už jsou to Peršané, Azerové, Arabové anebo Kurdové, jsou nutně touto politickou vraždou svého imáma hluboce zasaženi.

Pokud je česká podpora kategorická, jak v neděli naznačil vicepremiér Karel Havlíček, bude zahrnovat i neochvějnou podporu pozemní invaze, změní-li Donald Trump opět názor? To je situace, do níž Čechům hrozí se dostat. Jak jsme napsali v prosinci,

Hnutí Stačilo! si může dovolit odpor proti Trumpově válce jednoduše proto, že není ve Sněmovně. Kdybychom tam dnes byli, směřoval by na nás stejný tlak jako na Macinku či Okamuru a upřímně říkám, že vlastně nevím, jestli bych mu dokázal odolat. Ono je to vlastně jednoduché – buď budeš poslouchat svého hegemona a nebo tě zničíme. Máš děti, no ne? Chceš, abychom ti je zabili?

„A popravdě řečeno, nechápu některé, ať už komentátory nebo země, které dneska diskutují, do jaké míry to je legální či legitimní a teď se slovíčkaří. Je to nutné, je to nezbytné.“ Možná to souvisí s tím, že Havlíček se takřka jednou týdně potkává s americkým velvyslancem Nicholasem Merrickem a že Merrick s ním za 14 dní poletí do USA. Prezident Petr Pavel je samozřejmě vůči Trumpovi mnohem obezřetnější a rozvíjející se válka na Blízkém východě je případem, kdy by jeho přístup mohl Čechům posloužit lépe.

Prezident Pezeškján označil vraždu Alího Chameneího za vyhlášení války celému islámskému světu. Laridžaní slíbil, že íránské ozbrojené síly zasadí dnes americkým základnám ještě silnější úder, a vlivný íránský ajatolláh Násir Makárem Šírází vyhlásil džihád – „svatou válku“ – proti USA a Izraeli. To může vést k další eskalaci násilí na Blízkém východě, protože je známo, že šíité rozhořčení smrtí Chameneího se již pokusili zaútočit na diplomatická zastoupení USA v Iráku a v Pákistánu.

Ale historie ještě neskončila. Říše padají. Ideologie se vyčerpávají.

Lidé však zůstávají. Odvážný, hrdý a vzdělaný íránský lid tyto útoky přežije, stejně jako přežil staletí invazí. Palestinský lid, který stojí na nohou i přes 72 000 mrtvých, přežije. A jednoho dne, možná za sto let, se naši potomci ohlédnou zpět a budou se ptát, jak jsme mohli tak dlouho tolerovat toto šílenství.

V ten den se dozví, že někteří dnes odmítli mlčet. My jsme mezi nimi.

Islamské revolučné gardy oznámili, že dnes ráno Irán zaútočil na kanceláriu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Vo vyhlásení IRGC sa zdôrazňuje, že osud izraelského lídra je v súčasnosti neznámy. Podrobnosti operácie a charakter použitých zbraní nie sú špecifikované. Oficiálne izraelské zdroje túto informáciu zatiaľ nekomentujú. Ďalšie iránske útoky:

– Ropná plošina Spojených arabských emirátov v Perzskom zálive bola napadnutá iránskym bezpilotným lietadlom kamikadze.

– Irán zaútočil na americkú leteckú základňu Incirlik v Turecku. „Výbuchy. Stúpa dym. Všetko je úplne zahalené dymom.“

– Katar, ktorý má 18-20 % podiel na svetovom obchode so skvapalneným zemným plynom, zastavuje produkciu po útoku iránskeho bezpilotného lietadla.

– Ropný tanker bol zasiahnutý bezpilotným lietadlom pri pobreží Ománu, jeden člen posádky zahynul, informuje televízny kanál Al Hadath.

– Rafinéria ARAMCO v Ras Tannoura v Saudskej Arábii je v plameňoch. Všetky prevádzky v rafinérii boli pozastavené.

Pouze asi pět procent muslimů žijících v Německu jsou šíité. To je zhruba čtvrt milionu lidí, z nichž mnozí touží po svržení režimu mulláhů  v Teheránu. Pokud by ale jen desetina procenta z těchto přibližně 250,000 lidí využila své  přítomnosti zde k útokům hluboko v oblasti, kterou Teherán považuje za nepřátelské vnitrozemí, zažili bychom vlnu teroru, proti které by se všechny íránské raketové údery zdály stejně neškodné jako silvestrovský ohňostroj.
 

Nyní odstartoval největší krizi na Blízkém východě brutálním útokem na Irán spojený se zavražděním nejvyšších představitelů s cílem odstranit stávající režim a vyvolal kaskádovitou reakci Iránu, která zjevně nesvědčí o americkém vítězství.

Íránská vláda sdílí odpovědnost za útok na Írán s Ruskem, Čínou, Izraelem a Trumpem. Tato bezduchá íránská vláda se opět nechala oklamat a myslela si, že vede mírová jednání s Trumpem, zatímco Trump a Izrael připravují útok na Írán. Íránská vláda ani neměla dostatek zpravodajských informací, aby ochránila vedení země před atentátem izraelskými raketami. Íránská vláda se snažila ignorovat nadcházející útok a předala strategickou iniciativu svým nepřátelům. Putin udělal totéž a zdá se, že i Si Ťin-pching.

 Při izraelsko-americkém útoku na Irán byla bombou zasažena základní škola. Výsledkem je více než 160 obětí.

Tažení proti "nacionalismu" se stalo í součásti politiky takzvaného česko-německého smiřování. Ale nejde při­tom jen o cíle takzvaného smíření. Je to součást cílevě­domých snah o průlom do pozic, jaké mohla česká politi­ka zaujmout na konci druhé světové války v souladu s Postupimskou dohodou vítězných mocností.

Proto někteří čeští antinacionalisté svorně s německý­mi také tvrdí, že "česko-německý problém" by tu vůbec nebyl, kdybychom byli schopni a ochotni pochopit nebo alespoň připustit, že "národ je pouhé abstraktum".

Války Marie Terezie s pruským Friedrichem II. prohrála. Nejvíce na ně doplatily země Koruny české, od nichž bylo odděleno Slezsko, které připadlo Prusku. Nelze ani opomenout obrovské, několikaleté  utrpení a hoře českého obyvatelstva v severovýchodních a východních Čechách.

 . Historikové zasvěcení do problematiky Lužice poznamenávají, že v letech třicetileté války (1618-1648) zanikla téměř polovina lužickosrbského obyvatelstva a nebýt této ztráty, byl by lužickosrbský národ dnes nejméně půlmilionový.

Lužickosrbské vesnice byly decimovány ještě jiným způsobem, který rovněž přispěl k procesu germanizace. Do pruské armády se nuceně odvádělo více mužů než ze sousedních vesnic německých a nedostatek mužů vytvářel podmínky pro smíšená lužicko-srbská manželství. Také odpor poddaných, stejně jako mzdový neklid tovaryšů, byl trestán odvodem na vojnu a opět přísnější metr byl na nespokojence srbskolužického a v Kladsku českého původu.

Germanizační tlak trvající několik století měl své metody a také je přizpůsoboval situaci a měnil. V 10. století, v době karolinské germanizace, šlo především o narušení státotvorného  vývoje Polabských Slovanů. Byl to strategický cíl, naplňovaný po 150 let, doplněný ovšem ukládáním a vymáháním poplatků, požadováním rukojmí. V další etapě došlo k anexi slovanského území, které bylo obsazováno německými kolonisty.

Úkolem české politiky pak nemůže být nic jiného než uchování národa a jeho politické a kulturní samostatnosti - což není stav samozřejmý nebo získaný jednou provž­dy. Dokazují to osudy našeho novodobého státu po jeho založenÍ v roce 1918. Připomínají nám to ve světě stále ještě běžné snahy silnějších, aby využili a zneužili svého potenciálu ke škodě a na újmu slabších.

My, děti, jsme musely chodit spát oblečené, abychom byly lépe připraveny k úniku při bezprostředním nebezpečí.

Zpátky  zu Fuss potáhnete v ten svůj bájný Reich.

Tam vy máte ten svůj Heimat, ein, zwei, Dreich.

A tak Konrád Henlein už ve Walhalle nepláče,

na chvilku mu slzy oschnou, než zas zapláče.

Útok nemá jenom jeden cíl. z V první řadě je to jednoznačně snaha o svržení režimu ajatolláhů a Islámské republiky. Samozřejmě, je možné zpochybňovat legitimitu tohoto režimu a já nepatřím ke stoupencům fanatiků jakéhokoliv druhu, vyznání či politického názoru. Nicméně v Iránu má režim jistou politickou legitimitu už také proto, že v zemi probíhá něco takového jako jsou volby. Možná, že není Irán zrovna výkladní skříní demokracie, ale na rozdíl od mnoha jiných autokracií, prostě v tomto státě probíhají volby, které dávají jeho představitelům jistou legitimitu. Tedy, zejména prezidentovi, parlamentu a vládě...  Takže prvotní cíl je likvidace režimu, který je Američanům a zejména Izraelcům trnem v oku.

    Bývalý ministr kultury Daniel Herman v Mnichově na sudetoněmeckém sjezdu převzal Evropskou cenu Karla IV., která je nejvyšším vyznamenáním sudetských Němců. Předal mu ji šéf sudetských Němců Bernd Posselt, (17. července 2021) |  

    Hermanovi blahopřál nejen šéf sudetských Němců Bernd Posselt, který někdejšímu ministrovi cenu předal, ale také bavorský premiér Markus Söder. Podle Posselta je Herman vzorem pro řadu lidí, kteří se stále ještě bojí podívat na pravdu do historie.

Za dlouholetou snahu o česko-německé porozumění a smíření dostal Velký kříž za zásluhy s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo bývalý ministr kultury Daniel Herman. Na německé ambasádě v Praze mu vyznamenání předal velvyslanec Německa Christoph Israng.

Ano, pracoval jsem pro česko-německé porozumění na tom nejcitlivějším poli i za tu cenu, že jsem často ztrácel politickou podporu. Co jsem také ještě nikdy neřekl: při volbě prezidenta republiky před pěti lety řada volitelů řekla, že nebýt mého angažmá v česko-německých vztazích, volili by mě. Já jen dodávám, že i kdybych toto mohl předvídat, nikdy bych své angažmá nezměnil,“ ujistil Pithart velvyslance SRN v Praze.

„Pane velvyslanče, prosím, vyřiďte vašemu spolkovému prezidentu panu Horstu Köhlerovi, že si jeho ocenění velmi vážím. Jako českého politika mě vyznamenání od hlavy demokratického sousedního státu zavazuje k další práci pro vzájemné porozumění. Nikdy nebudeme, my Češi a vy Němci, vidět minulost stejně: práce na porozumění je ještě mnoho, víc, než kdybychom pošetile uvěřili, že jednou v nějaké společné česko-německé učebnici dějepisu bude minulost jen jedna. Nikdy však nebude důvod přestat na tomto porozumění pracovat. Jeden nechť je jen česko-německý dialog, opravdový dialog lidí, kteří jsou zvědavi na názor druhé strany, kteří se jej snaží pochopit, ačkoli se s ním třeba nemohou ztotožnit. Věřím, že za přínos k takovému dialogu jsem byl oceněn a v takovém dialogu jsem připraven pokračovat,“ uzavřel dnes čerstvý nositel Velkého kříže za zásluhy Petr Pithart své vystoupení.

"Jsem hrdý na to, že mohu alespoň drobným dílem přispívat k utváření výborných vztahů mezi našimi zeměmi. Podle mě se máme soustředit na přítomnost a budoucnost, ale i vnímat dějiny v jejich celku," uvedl Svoboda v Lobkovickém paláci.

Počátkem roku 2003, kdy byl prezidentem Václav Klaus, premiérem Vladimír Špidla, ministrem zahraničí Cyril Svoboda a ministrem vnitra Stanislav Gross, pomáhala Česká republika s přípravami na svržení iráckého režimu Saddáma Husajna. Jak dnes informoval deník MF Dnes (psali jsme o tom 25. července), česká vláda souhlasila s vysláním agenta CIA Toma Rakusana, syna českých emigrantů, pod krytím českého velvyslanectví do Bagdádu, aby provedl situační analýzu. Průzkum v té době ukázal, že proti invazi vedené Spojenými státy je 72 % Čechů. Klaus se kvůli tomu pohádal s americkým velvyslancem Craigem Stapletonem a údajně mu řekl, že případný nález zbraní hromadného ničení v Iráku může být nastrčený. Ani ten se samozřejmě nenašel.