České národní listy

Do Žatce jsem přijela až po válce a to začátkem června 1945. Celá rodina se přijela podívat, zda je možno vrátit se do svých domovů. Žatec byl strašně poničen. O tom teď nikdo nemluví, že Němci na konci války ze msty zničili, co mohli, i když tam při ústupu zanechali německé obyvatelstvo. Koupaliště vyhodili do vzduchu, tenisové kurty rozbili, stromy v parku porazili." K.Š., tehdy Žatec.

...všechna opatření, která byla zavedena na  obsazeném Těšínsku, měla jediný cíl - eliminovat všechno české, uvolnit pracovní místa pro polské obyvatelstvo a přispět k „navrácení“ polského charakteru tohoto regionu.

Není jisté, zda Tuskova vláda dokončí funkční období, protože z řad Polské lidové strany i hnutí Polsko 2050 se objevují signály, že přinejmenším někteří poslanci zvažují další podporu vlády.

Sto sedm let stačilo

Je třeba nabrat správný směr. Nová hesla netřeba vymýšlet, stačí inovovat ta osvědčená: Dost bylo Masaryka! Nebuduj vlast, posílíš EU! My jsme mládež nová, mládež "leyenová"! Neziskovkáří všech zemí, spojte se! S Evropskou unií na věčné časy a nikdy jinak! 

Historik Jiří Jaroš Nickelli doplnil fakta, která vyvracejí lež o SSSR a dr. Benešovi: »Dnes nám pan Pithart a jemu podobní tvrdí, že nás SSSR v roce 1938 zradil. Není to pravda! Polsko i Rumunsko zakázalo Sovětskému svazu požadovaný průchod jeho vojsk přes jejich území do Československa na pomoc bojovníkům v pohraničních pevnostech ČSR. Představitelé Polska vyhrožovali, že když vstoupí sovětské jednotky na polské území k průchodu do ČSR a k boji s hitlerovci, Polsko zahájí vůči nim protiútok a začne 2. světová válka. Také všechna letadla Rudé armády letící Československu na pomoc, budou nad Polskem sestřelena. Podle Poláků vyhlásila totéž i Antonescova rumunská vláda. Není tedy pravda, že Sovětský svaz nás zradil. Byli to smluvní partneři - Francie a Anglie, ke kterým se přidali naši sousedé Polsko a Rumunsko - ti nás zradili,« potrhl historik Jiří Jaroš Nickelli.

Přes uvedená opatření na řadě míst došlo k demonstracím, stávkám a násilným srážkám mezi Čechy a Němci. Nejmohutnější manifestace byly v Praze, Strakonicích, Třebíči a Rousínově. Určitým zklamáním pro odboj bylo Brno, což zřejmě souviselo s jeho národnostním složením a zvýšenými bezpečnostními opatřeními ze strany německého vedení města; jediným rušivým momentem bylo vyvěšení komunistického rudého praporu na tovární komín. Také na jiných místech se podle zpráv policie organizace demonstrací chopili komunisté, což bylo znát podle letáků, namalovaných symbolů a např. manifestace před sovětským konzulátem v Praze, kde se demonstranti dovolávali sovětské ochrany … .

Naši hrdinové, všichni bez rozdílu, mají v české vlasti svůj trvalý domov. Pokud na ně budeme zapomínat, nebudeme mít žádné hrdiny. Opustí nás a my jako národ zahyneme s nimi.

Kuneš Sonntag o Janu Opletalovi

„Svou smrtí dal, co chtěl přinést životem: bojovat za lid, pracovat pro lid. Šel přede všemi a padl první. A dav se hnul, aby jej následoval. Ne demagogie, ale síla srdce a velikost ideje. Za demokracii a spravedlivé žití položil život student medicíny, Jan Opletal…. Upozornil na sebe nadáním již na obecné škole…. Jeho výbojná, přímá povaha získává mu přátelství mladých, pokrokových profesorů, kteří mu dávají víc, než mu mohla dát škola. Roste vědomí národní, politické a sociální, vyrůstá typ mladého zdravého inteligenta, který odchází z kruhu, který vytvořila pracující vesnice, aby jí mohl sloužit lépe….. Jeho bývalí středoškolští profesoři, s nimiž byl stále ve styku, dali mu základ, s nímž neotřásly ani tragické dny Mnichova, ani 15. březen. Válka našla jej připraveného sloužit lidu a spravedlnosti. To byly síly, které jej vedly 28. října 1939 do ulic Prahy, aby se společně s jejím lidem přiznal k volnosti myšlení a svobodě národa, k demokratické republice Československé. Ne náhodou, ale vědomě, ne z planého nadšení, ale z vnitřní nutnosti šel, aby padl, byv těžce zraněn ze tří kroků do břicha německým vrahem na rohu Žitné ulice.

Když začali Němci odpoledne před křižovatkou ulic Žitné a Ve Smečkách rozhánět dav demonstrantů, byl pekařský dělník Václav Sedláček smrtelně zasažen jedním z výstřelů, na stejném místě byl zraněn i Jan Opletal, ten však zemřel o několik dní později. Střelná rána mířící do srdeční krajiny byla těžkým zraněním neslučitelným se životem. Mladý a zdravý organismus sice ještě několik minut odolával, ale smrt byla nevyhnutelná.

„28. říjen roku 1939 připadl na sobotu. Lidé se rozhodli státní svátek oslavit veřejně a důstojně. Sváteční šaty si mnozí ozdobili československou trikolórou. V ulicích bylo slyšet nejen národní písně, ale i protifašistická hesla. Největší účast lidí se očekávala v Praze. Zejména pak v centru města. Do ulic již během dopoledne vyrazili dělníci, úředníci, ale také starší lidé a ve velkém počtu i studenti. Ulicemi se nesla hlasitá slova plná odporu k okupantům i vlasteneckého ladění: Ať žije Československo! Chceme právo! Pryč s Hitlerem! Ať žije prezident Beneš! Docházelo ke srážkám s přítomnou policií. Srážky byly místy velmi ostré. Gestapo mohlo na vlastní oči vidět, jak moc lidé nenávidí okupanty a mají odvahu svůj postoj k nim vyjádřit hlasitě i veřejně. Sám K. H. Frank vyrazil do centra města, aby osobně obhlédl situaci. Když vše viděl na vlastní oči, velmi se rozzuřil. Protektorátní i německá policie spustily zatýkání. U křižovatky uliv Žitné a Ve Smečkách byl v podvečer smrtelně zraněn dělník Václav Sedláček. Šlo o první oběť 28. října tohoto pohnutého roku. Student medicíny, rodák z Litovelska Jan Opletal byl krátce poté jen nedaleko odtud střelen do břicha. Poměrně rychle jej dopravili do nemocnice. Utrpěl vícenásobný průstřel střev. Okamžitá operace se ukázala jako nezbytná.  Celkově demonstrovalo 28. října 1939 jen v Praze přes sto tisíc lidí.

V nedávném projevu rozebírá skryté motivy západní podpory Kyjeva, dominantní postavení Ruska v nadcházejících jednáních a globální dopady očekávané porážky Západu. Podle Hogarda tento konflikt znamená zrychlení vývoje multipolárního světa, ve kterém se atlantická hegemonie nenávratně rozpadá.

Podle plánů rakouskoněmecké válečné politické reprezentace z Velikonoc 1915 měl být v případě válečného vítězství centrálních mocností český národ totálně germanizován, tedy likvidován.

Podle plánů rakouskoněmecké válečné politické reprezentace z Velikonoc 1915 měl být v případě válečného vítězství centrálních mocností český národ totálně germanizován, tedy likvidován.

Generálny štáb ozbrojených síl Ukrajiny sa snaží zachrániť situáciu v Pokrovsku a Myrnograde presunutím všetkých možných záloh na smer vrátane tých, ktoré boli stiahnuté na reformu. V blízkej budúcnosti sa očakávajú aj posily od žoldnierov. Ukrajinskí generáli tvrdia, že v Pokrovsku nie sú ani stopy po obkľúčení ozbrojených síl Ukrajiny, a napriek tomu posielajú do mesta čoraz viac záloh v snahe zachrániť situáciu. A vrhajú do boja každého, koho môžu a nemôžu. Podľa dostupných informácií bol do Pokrovska vyslaný prápor z 80. samostatnej leteckej útočnej brigády, ktorý mal byť vyslaný na reformu kvôli ťažkým stratám v smere na Sumy.   toho ukrajinskí výsadkári odišli do Pokrovska.

Za srovnání s dvacátým osmým zářím nemůže dvacátý osmý říjen vycházet jinak než jako symbol šťastnější, bohatší i bližší naší době a jejímu demokratickému vyznání. Měli bychom si stále uvědomovat, že probíhá bitva nejen o naši historickou paměť, ale také o duši českého národa.

.... Je neuvěřitelné, že premiér Fiala, který věděl o jak významné věci se bude rozhodovat v Bruselu na summitu tentokrát, se jej chtěl zúčastnit. Podporován jsa prezidentem Pavlem. Tyto dva lidé nesou tedy odpovědnost za to, že pokud bude přijato opatření, které navrhuje německý kancléř Merz a prosazuje "koalice ochotných", pak hrozí v Česku v budoucnu nebezpečí, že bude muset ze svého státního rozpočtu zaplatit Rusku přes 80 miliard Kč. To jsou tedy ty hry, které dobře začínají a špatně končí. Jednání prezidenta Pavla a odcházejícího premiéra Fialy nelze nazvat jinak než jako nezodpovědné.

Dnes se jejich mluvčí snaží  převyprávět historii s tendenčním zájmem svalit odpovědnost za to, co se dělo, z německého nacismu na český údajný nacionalismus. Chtěli jsme odčinit „Bílou horu“? Prý nebylo co odčiňovat. Českému národu se prý žádné příkoří od Němců nedělo.

Nelze ustavičně reagovat na nepřetržitý proud dílčích dezinformací, který se valí z médií jen aby kompromitoval, zpochybnil a znevážil všechno, co v  našich národních dějinách ctíme, čeho si vážíme, co milujeme. Co můžeme dělat? Bránit se! Bránit se trpělivým výkladem našich dějin  podle objektivní pravdy, bránit se péčí o vzdělanost a kulturu, která nedovolí  pravdu znevážit  a tendenčním lžím podlehnout.

Přiznám se, že si neumím představit, co si o tom všem myslí evropští politici. Američanům se ani nedivím, jejich prezidenty, generály, zbrojaře a obchodníky národnostní problémy, až na výjimky, nikdy netrápily; Biden si klidně plete Ukrajinu s Irákem, a lidé to berou jako malé zaškobrtnutí.  Prezidenta Macrona, von Leyenovou nebo Schulze dnes znepokojují jiné otázky – stávky, nepokoje, demonstrace, inflace, emigranti, muslimové, ekologičtí, progresivističtí a duhoví (značce LBGTQ+ se raději vyhnu) fanatici. Pokud jde o paní Uršulu, šlechtičnu z Východního Pruska, a její italskou kolegyni Meloniovou, musíme vzít v úvahu, že vyrůstaly v době, kdy Rusové byli prohlášeni za asijské barbary nehodné slitování. Proč by jim dnes měly ležet na srdci osudy deseti milionů Rusů a dalších statisícových menšin na Ukrajině nebo v Pobaltí?                                            

28. říjen zůstal státním svátkem České republiky i po zániku Československa. Jde o to, aby byl překonán současný pokleslý vztah médií i velké části politické a státní elity ke státnímu svátku 28. října, aby symbolika 28. října napomáhala tak, jak je tomu běžné u státních svátků jiných národů, naplňovat soudobou českou společnost moderními demokratickými hodnotami i sebevědomým vnímáním sebe sama i své státnosti.

Příležitostí bylo 12. výročí „lánského puče“, v němž Tejc, potenciální kandidát hnutí ANO na ministra spravedlnosti, sehrál klíčovou roli. Byl jedním z pěti členů ČSSD, kteří se 26. října 2013 tajně setkali s prezidentem Milošem Zemanem na zámku v Lánech, aby projednali nahrazení Bohuslava Sobotky v čele strany.

Nelze si ani nevšimnout celkového tónu, v němž je celý text podán. Z Pithartových slov nezaznívá vyrovnaná, objektivní kritika historika ale zášť a nenávistná zloba zneuznaného ideologa a bulvárního propagandisty. Pak ale nelze očekávat nové poznatky a hodnocení ale jen souhrn omylů a pomluv. Nelze se divit. Uvědomme si, že Petr Pithart je spoluautorem spisku Češi v dějinách nové doby, kde své domněnky rozvíjí až na úroveň protektorátní propagandy.

Chvalozpěv na Lichtenštejny proneslé též na sjezdu SL Bernd Posselt.

„28.10.1918 vznikla nenáviděná Československá republika v rámci revolučního "práva" na sebeurčení národů. Tato republika připravila tolik lidí o život (živých i nenarozených) a o majetek, že si nezasloužila, aby byla nazvána státem Čechů, českých Němců, Moravanů, Slezanů, Slováků a Maďarů, či Rusínů."

Kdyby nabídka císaře Karla I. Čechům „Dostanete samostatnost zemí Čech, Moravy a Slezska pod podmínkou, že se prohlásíte pro říši a můj panující rod.“ přišla na začátku 20. století, patrně by ji poslanci a většina obyvatelstva zemí Koruny svatováclavské přijala ochotně. Ale ve čtvrtém roce války, v čase, kdy nebylo rodiny, z níž by někdo nebyl ve válce a nebylo mrtvého, v lepším případě nezvěstného muže, kdy nemocnice byly plny raněných a zmrzačených, kdy panovala všude taková bída, že do mouky se mlely žaludy, aby jí bylo aspoň o trochu víc, výzvu 10. října 1918 císař pronesl do prázdna.Za 18 dní po císařském pokusu o smír, 28. října 1918 bylo pondělí, běžný všední den se všedními starostmi. A jak už to tak v historii bývá, nikdo netušil, že večer bude všechno jinak. Historie začala velice nenápadně. Dopoledne se na vývěsní tabuli na budově redakce Národní politiky objevil plakát, na kterém byla zpráva o tom, že Rakousko-Uhersko uzavřelo příměří se státy Dohody. Zanedlouho zde viselo i celé znění nóty, kterou ministr zahraničních věcí Gyula Andrassy přijímal ve jménu rakouské vlády podmínky mírového jednání amerického prezidenta W. Wilsona. Podle nich Čechoslováci reprezentovaní v zahraničí Československou národní radou byli uznanými spojenci Dohody.

Prapory, zástupů jásot a vzruch

v modravé vzpomínek dáli,

my tančili, v objetí se druhem druh,

Státní tradice 28. října v první republice zastínila svatováclavskou. 14. října 1919 prohlásilo Revoluční Národní shromáždění  zákonem 28. říjen za státní svátek. Den sv. Václava – 28. září se stal jedním z památných dnů. Vedle masarykovské integrálně nacionální interpretace 28. října, vyzdvihující význam domácího národně osvobozeneckého boje a závazek utvoření skutečného čs. národního státu.interpretace 28. října, která se pojila s představou národně svébytné, ale též dnešními slovy občanské a otevřené společnosti, žila Kramářova, Dykova a Rašínova.

„Ak by Európa musela v najbližších dvoch rokoch viesť skutočnú vojnu, bezpodmienečne by prehrala,“ konštatuje britský expert, čo je pre západných rusofóbov neutešiteľný záver. K rovnakému záveru dospeli aj americkí experti. Západ prehrá v prípade vojny s Ruskom, takýto názor vyjadril podplukovník amerického vojska v dôchodku Daniel Davis na sociálnej sieti X: „Západ prehrá, ak budeme dnes bojovať s Ruskom v skutočnej vojne,“ napísal. „Otvorene spochybňujem mýtus o vojenskej nadradenosti Západu.“ Podľa Davisa, ak obranná priemyselná základňa krajiny nevydrží vojnu, už prehrala.

„Byla to hlína, už skončilo to. Tak Péťo čau, Péťo čau, Péťo čau, čau, čau,
byla to hlína, už skončilo to, tahle vláda to byl mor.

Americko-britský výzkumný tým přišel s poněkud odlišným obrazem: Nová studie podchytila trend, který výše uvedená klišé zásadním způsobem zpochybňuje. Podle něj jsou to právě příslušníci „generace Z“, tedy lidé narození mezi roky 1997 a 2010, kteří jsou nejvíce nešťastní. Mají být více náchylní k zoufalství a úzkostem než dřívější generace.

Zde je to, co Trump udělal.   Je to to nejhorší možné.   Zvedl cenu ropy, což negativně ovlivní západní ekonomiky včetně jeho vlastní a přinese Rusku více příjmů.   Konečně zničil ruské iluze o usmíření se Západem.   Putin je pod tlakem, aby se vzdal svých neopodstatněných nadějí a vyhrál válku.