České národní listy

Podvody ve federálním rozpočtu dosahují 500 miliard dolarů každý rok. Státní pokladna není schopná projít auditem. Do nedávné doby odcházely platby ze státní pokladny bez platebního kódu, bez informace, proč byly peníze vyplaceny, nebo kontroly oprávněnosti platby.

Cesta třetí. Samostatná Česká republika. To znamená, že už nyní se musíme začít chovat přátelsky k Rusku. Máme uzavřenou dvoustrannou obrannou smlouvu s USA (DCA); a zcela vážně, budeme potřebovat podobnou vojenskou smlouvu i s Ruskem! Současná ruská doktrína respektuje hranice států k roku 1914, a vypadá to, že Putin přesvědčil Trumpa, že USA jsou dědicem britského impéria, jen si to dědictví musí převzít! Maďarsko a Rumunsko očekávají, že na Putinově chápaní světa vydělají; Polsko masivně investuje od ochrany svých hranic. Je na Česku, aby začalo kalkulovat s ruskou kartou, která vůbec není špatná; Rusko české hranice v současné podobě uznává. Naše samostatnost stejně bude založena na diplomacii a obchodu. 

Vyhlídky nejsou zářné, pomineme-li klimatologický pohled na věc. Náprava nepřijde, pokud si neřekneme pravdu. Je nezbytné demontovat bruselský monopol na interpretaci informací, změnit personální obsazení pozic ve veřejných médiích a veřejné správě, které nekriticky evropské autoritářství podporují a umožňují mu drolit kdysi pevné demokratické zásady v naší zemi založené na zdravém rozumu. Shovívavost není na místě, jde o naši existenci. 

Autor článku (napsal i román Hamižnost ) Jan Kazík

Jaká bude životnost Zelenského, Kyrylo Budanova a jejich režimu, se teprve ukáže. Stejně tak se ukáže, co zbyde z území Ukrajiny Ukrajině a v jakém stavu bude ukrajinský státní rozpočet poté, až velkorysé dary a méně velkorysé půjčky Západu definitivně vyschnou. Pak nastane velký a laciný výprodej ukrajinských nerostů, surovin, polí, elektráren a továren. Ukrajincům poté nejspíš nezbyde nic než holé ruce k práci, aby všechny ty dluhy zaplatili. To je cena za prohru ve válce. A Ukrajina už dávno válku prohrála, a ne že ne.

Zkrátka proto, že u nás za tři roky zdražily potraviny o čtvrtinu a naše reálné mzdy se od covidu propadly v Evropě nejvíc ze všech.

Podle Hengariho však Německo odmítá označit platbu za „reparace“. Místo toho chce hovořit o „zahojení ran“. Namibijský vyjednávací tým to ale považuje za nedostatečné.

Německo uznalo potlačení Hererova a Nama povstání v bývalých koloniích Německé říše jako genocidu. Federální ministr zahraničí Heiko Maas (SPD) oznámil, že africká země by měla být podporována „jako gesto uznání nesmírného utrpení“ programem v hodnotě 1,1 miliardy eur na rekonstrukci a rozvoj.

Ráno 11. srpna 1904 začali Němci střílet na hererské povstalce z kanonů a samopalů. Bitva u Waterbergu skončila hererskou porážkou. Za poslední vodní nádrží Němci postavili několik set metrů dlouhý plot se strážními posty. Něco takové se stalo v koloniální historii poprvé. To, že byla na Hererech spáchána genocida podle nich dokládá následný „Vernichtungsbefehl“, rozkaz o likvidaci, který vydal generál Trotha. V něm píše, že všichni Hererové musí opustit území obsazené Němci, kdo tak neučiní, ten bude zastřelen.

Co když i Německo chce být opět veliké? Jestliže se Amerika skutečně stáhne z Evropy, mohou se Německu uvolnit ruce. I když je nová administrativa v Bílém domě bude i nadále škrtit ekonomicky, nejenom cly. Základem německé „obnovy“ může být znovu Drang nach Osten. Pokud je to pravda, měli by se mít zejména Češi znovu na pozoru. Jsou jako vždy první na ráně. Naivní jedinec namítne: „Jsme teď přece spojenci!“ Realista odpoví: „Dánsko je též spojencem USA a nejspíš brzy přijde o Grónsko.“

Současná resoluce nebo usnesení Evropské unie o právech Afričanů v Evropě odporuje nejen historickým reáliím středovýchodní Evropy, ale nevystihuje ani přesně pozici otrokářství v dějinách Evropy západní.

„Sankce se vždycky nakonec obrátí proti všem a nejvíce proti tomu, kdo je zavedl.“ Evropa brzy pozná, zda je dostatečně silná a má dostatek zdrojů na to, aby vedla dvě velké obchodní války najednou.

A že by nebyl proti uzavření kontraktu na dovoz amerického plynu. „Ale k tomu bychom si levně dostavěli jadernou elektrárnu a zrušili bychom Green Deal, protože oni po nás chtějí, tihle zločinci z Evropské unie, jak je nazval Trump – chtějí po nás, abychom jim zaplatili dvě až pět miliard korun, to je schválené,“ zdůraznil Štěpán.

Soud rozhodl, že Le Penová a její strana Národní sdružení zneužily tři miliony eur (70 milionů Kč) z fondů Evropského parlamentu, určených pro poslanecké asistenty. Prokuratura tvrdila, že uvedené peníze byly v letech 2004–2016 použity na výplaty zaměstnanců strany sídlících ve Francii, čímž byla porušena pravidla EU.

Soudce vyhověl návrhu prokuratury na okamžitý pětiletý zákaz kandidovat do veřejných funkcí. Zároveň jí byl vyměřen čtyřletý trest odnětí svobody, přičemž dva roky si má odsedět podmíněně a dva v domácím vězení s elektronickým náramkem.

Historická fakta a ideologie nicméně Sterzika zas tak moc netrápí. Je produktem sociálních sítí. A „loví“ počty sledujících, tedy i potenciálních voličů. Na facebooku ho sleduje 50 tisíc lidí, na síti X kolem deseti tisíc a na YouTube přes osm tisíc. „Díky sociálním sítím mohl vyrůst a dostat se tam, kde je nyní. Racionálně si vytipoval, na co naloví popularitu a jak ji pak zužitkuje,“ popsal politolog Josef Mlejnek.

V dopise   vysvětlujícím své rozhodnutí Cox uvedl, že souhlasí se „základním záměrem“   zákona učinit školy  politicky neutrálními, ale domnívá se, že zachází příliš daleko v regulaci místních samospráv. Poznamenal také, že tím, že se zákon úzce zaměřuje na vlajky, nebrání dalším politickým projevům, jako jsou plakáty nebo osvětlení.

Špičky EU by se měly podívat pravdě do očí, ale to by musely své výkřiky o ohrožení ruskou agresí myslet vážně. Pro ně je to jen další z dobrých byznysů, kde se dá pohádkově vydělat, stejně jako byl takovým byznysem Green Deal, anebo covidová pandemie. Princip je jednoduchý a stále stejný – lidi k smrti vystrašit a pak jim vytřepat peníze z peněženek.

Jestli se Rakušan teď o něco snaží, tak je to oddálení celého případu. A jak vidíte, jde mu to dobře. Soudci dobře vědí, proč se jim do toho nechce. Nikdo nestojí o to, aby mu manželku srazili při podezřelé autonehodě.

Lenka Bradáčová, která zítra nastupuje do funkce nejvyšší státní zástupkyně, je produktem stejných amerických struktur jako prezident Petr Pavel a náčelník Generálního štábu AČR Karel Řehka. Bradáčová se na vrchol dostala tvrdou prací a svými schopnostmi, ale také tím, že vždy věděla, komu se zavděčit a komu jít po krku.

„Okamura není můj konkurent. Hlavní souboj je mezi mnou a Fialou. Ale pokud se ostatní subjekty spojí a dostanou se do Sněmovny, ať to jsou STAČILO!, Motoristé, SOCDEM nebo Přísaha, je to dobré. Hlasy nesmí propadnout,“ prohlásil šéf hnutí ANO Andrej Babiš.

„Tak to chodí na tom světě každou chvíli jinák,...".

Naše republika má svůj ideový kompas, svou vizi státnosti a suverenity, kterou konstituovali TGM, Štefánik a Beneš. Jen nepřátelé žvaní mantry, že současná republika "nemá vizi a může být i spolkovou zemí souseda" (!!). Pokud republika neopustí tento kompas, zůstane republikou a nezmění se protektorát pod cizí mocností, o což se snaží všichni nepřátelé Edvarda Beneše a ČSR let 1918-1938, a 1945-1948!

Chci tím říci, že tvůrce, který si dal za cíl zobrazit Husa nebo Žižku, přijal na sebe symbol celého českého zápasu národa o víru, pravdu a sociální spravedlnost. Proto se na památku Husa a Žižky útočilo vždy, když se útočilo na český lid, na český národ a na jeho tradice. Každý tvůrce, zobrazující Husa nebo Žižku na sebe vzal ztvárnění ideje, kterou vyjádřil Masaryk po návratu z exilu  - " Tábor je náš program". Je to vzdor cizákům a porobitelům, boj o víru pravdy a rovnosti společenské, který  Janové Hus, a Roháč z Dubé zaplatili životem, a který šířil i jejich pokračovatel vůdce Sirotků další Jan Jiskra z Brandýsa. Je to úsilí národa brát věci své do vlastních rukou. Nikdy na toto nezapomínejme a učme to naše děti.

Děkuju, že jste mi přihrál. V květnu 1946 v českých zemích komunisté dostali 40 procent hlasů a získali tím vynikající pozici pro svůj další mocenský nástup. Srovnejme to s jinými zeměmi. V Rakousku získali komunisté pět procent a tím pádem, přestože na polovině rakouského území byla Rudá armáda, tak tam byli politicky víceméně ze hry. Interpretaci, že se velmoci dohodly a my jsme na to doplatili a kvůli tomu jsme tady měli totalitní režim, lidé rádi poslouchají, byť nemá s realitou vůbec nic společného. Dodal bych, že se o Československu na Jaltské konferenci vůbec nemluvilo. Bylo tam zmíněno v úplně okrajových záležitostech.

edoucí představitelé tří velmocí - Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie - se dohodli, že dva až tři měsíce po kapitulaci Německa a po skončení války v Evropě vstoupí Sovětský svaz na straně spojenců do války proti Japonsku za předpokladu:

1. že bude zachován status quo Vnějšího Mongolska (Mongolské lidové republiky);

2. že budou obnovena práva Ruska porušená věrolomným japonským útokem v roce 1904, a to:

a) vrácení jižní části ostrova Sachalinu a všech přilehlých ostrovů

Sovětskému svazu;

b) zmezinárodnění obchodního přístavu Dairenu, kde budou zabezpečeny přednostní zájmy Sovětského svazu, a obnovení nájmu Port Arthuru jako námořní základny SSSR; c) společné využívání Východočínské železnice a Jihomandžuské železnice, umožňující přístup k Dairenu, podle zásad organizace smíšenésovětsko-čínské společnosti při zajištění přednostních zájmů Sovětského svazu, přičemž se rozumí, že Čína si zachovává v Mandžusku plnou svrchovanost;

3. že Sovětskému svazu budou odevzdány Kurilské ostrovy.

Předpokládá se, že k dohodě o Vnějším Mongolsku a o uvedených přístavech a železnicích bude zapotřebí souhlasu generalissima Čankajška. Na radu maršála J. V. Stalina podnikne prezident kroky, aby tento souhlas byl získán.

Šéfové vlád tří velmocí se dohodli, že tylo nároky Sovětského svazu musejí být po vítězství nad Japonskem bezpodmínečně uspokojeny.

Jak podivuhodně přímá a úzká je stezka demokracie. Demokracie pro východní země zřejmě znamená jen jedno: provádět nařízení vládnoucí imperialistické mocnosti a v ničem se nedotýkat jejích zájmů. Jen za tohoto předpokladu mohou demokratické svobody rozkvétat bez překážek."

Jedním z hlavních tahounů přezbrojování je francouzský prezident Emmanuel Macron. Čelí ekonomické stagnaci, nezaměstnanosti, klesající popularitě i vysokému zadlužení. A právě obranný průmysl se jeví jako záchranné lano.

Francie se již nyní stala druhým největším vývozcem zbraní na světě, hned za Spojenými státy

„Tato taktika tisíce malých útoků, která vedou k celkovému oslabení ukrajinských sil na celé tisícikilometrové frontě, je pro ně možná zajímavější. Chtějí frontu vyčerpat natolik, že dojde buď ke kolapsu, nebo kapitulaci," řekl Bileckij.

To nejzásadnější na konec: ani po tolika letech od své smrti nám Karel Kryl svými politickými názory nikterak nezevšedněl a nezastaral: „Dali nám nové postoje, a ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli.“ I tenhle malý střípek z posledních jeho textů buď zde jako důkaz, že by ho stejně tak mohl pronést nebo zazpívat v oné třeskutě opojné atmosféře Lucerny 1990. Koneckonců, ani tam žádné lichotky na adresu nových poměrů neuslyšíte – a mám-li nějak převést dojem z těchto dvou hodin na společného jmenovatele, bude jím především Krylův nepodplatitelný cit pro spravedlnost, kterou ctil nade vše a jež mu splývala s řádem běhu věcí soukromých i obecných…. Cit kultivovaný od dětství, na jehož dně je bolestně vnímaná loupež rodinného majetku… Nikdy jsem ho však už nevnímal s takovou euforií a v tak přímém kontaktu… pro mne je to Krylův koncert století.“   

První podnět k vystěhování německé menšiny za druhé světové války vzešel od anglických státníků.  Již v květnu 1940 bylo v britských vládních  kruzích  pro zahraniční politiku připraveno memorandum o stabilizaci poválečné Evropy. Bez ohledu na odsunové koncepce české nebo polské emigrační vlády nebo  na radikální názory   odbojových skupin u nich doma bylo pojednáno  vysídlení (transfer) několika milionů Němců, žijících jako menšina v  neněmeckých národních   státech

Až směšně působí řada prohlášení premiéra Fialy, kdy třeba vypočítává, co všechno už za svého vládnutí zvládli a uzavře to prohlášením, že jeho vláda je nejúspěšnější od r. 1938. Aby toho nebylo málo, tak se neustále kasá, jak se odstřihl od ruského plynu, když skutečnost je hodně jiná: z jiných zdrojů bereme tentýž plyn cca z 80%, ale hlavně podstatně dráž!! A ještě něco podstatného: ta hromada zlých prohlášení vůči Rusku vytváří umělou hradbu, kterou bude v budoucnu – až se poměry v Evropě stabilizují – nutno překonat, protože mít za humny hromadu nerostů a nevyužívat je, je na hlavu. Za několik let bude existenčně nutné s Ruskem obchodně spolupracovat, aby Evropa vedle USA a Číny nezůstala na světovém kolbišti jako chudý příbuzný.