Do roku 1935-1936 jsme žádné rozdíly necítili a nedělali. Až po nástupu Henleina a jeho SdP začaly půtky s jeho přívrženci, které v roce 1938 mnohdy končily inzultacemi.

Jak se s mým bratrem a ostatními českými dětmi v německé škole zacházelo, na to vzpomínám nerada. Těch ran, co dostal, když učitelce neodpověděl německy, a on moc neuměl; jednou o něho přerazila rákosku. To se dělo po celou dobu jeho školní docházky.  Tak byla česká mládež šikanována při každé příležitosti. Jednou nám bratra přivedli, ležel v příkopu zbitý a pomlácený a jeho kolo bylo rozbité na kousky. A nikam jsme si nemohli jít stěžovat.  Do učení Čecha nikde nebrali, mohl jít jedině do dolů. Němci říkali, že Češi jsou „knechtvolk“ a patří na Sibiř. Tak nás stále uráželi.

Snad si nemyslíte, že když se na Ukrajině rozkrade asi třetina z těch stovek miliard euro, co tam Evropa poslala, že si všechno nechají Ukrajinci. Ti naopak dokonale chápou, že se musejí podělit se svými donátory. Minimálně polovina zdefraudovaných peněz se vrátila do Evropy a platí se za ně všichni ti Oganesjanové, Demagokové, Cempeři, politické kampaně i evropské neziskovky. Tohle nikdo nechce vyšetřit, protože by to znamenalo zhruba totéž jako v USA Epstein files. Všichni v tom jedou, každý má máslo na hlavě a pokud by se to lid dozvěděl, byli by všichni v bruseli.   

Pokud jde o současnou energetickou krizi, reakce Číny odráží jak rychlé krizové řízení, tak dlouhodobé strategické plánování. Krize se však nadále vyvíjí a situace zůstává nejistá. Jak napsal Sun Tzu v *Umění války*: „Umění války nás učí nespoléhat se na to, že nepřítel nepřijde, ale na naši vlastní připravenost ho přijmout.“ Ve světě rostoucí nejistoty se tato starodávná rada stále dotýká jádra věci.

Na druhou stranu však hrozí, že se vrátí i ti, kteří jsou připraveni s Ruskem dále bojovat. A najdou se i tací, kteří budou ochotni tento proces financovat a organizovat, pokud v Evropě nebo kdekoli jinde na světě neskončí využívání Ukrajiny jako protiruského beranidla. V tom případě zůstane na výběr jediná možnost – vůbec je do Ruska nevpustit.

Co si Rusko vybere? – Domnívám se, že je třeba o tom přemýšlet již nyní.

Závěrem lze říci, že současná geopolitická situace není pouze otázkou jednotlivých konfliktů, ale hlubší transformace světového řádu. Spojené státy čelí nejen vnějším soupeřům, ale i vlastním strukturálním limitům. Pokud nedojde k zásadní změně strategie, může být výsledek druhé studené války předem daný.

„Jak můžeme my, křesťané v této oblasti, nepodpořit Hizballáh?“ řekl. „Chrání naše kostely. Pomáhali nám v boji proti ISIS. Během pandemie nám poskytovali bezplatnou lékařskou péči ve svých nemocnicích. Když nebyla elektřina, dali nám generátory. Dokonce nám postavili vánoční stromeček. Jak je teď můžeme nepodpořit?“

Po válce jsme se vrátili nazpět do Lukova. Dům byl poničený a vyrabovaný, tak jsme začínali úplně znova. Hitler „nastěhoval“ deset milionů lidí do plynu a co lidí jako vojáků padlo a co jich obyčejných bylo ve válce zabito. To všechno byl trest za to, že nás zradili ti, kterým jsme věřili. A dnes? Náš velitel – armádní generál – se musí v hrobě obracet, kam to vedeme.

Vzhledem k tomu, že AfD prosazuje stažení všech spojeneckých vojsk ze země, a zejména jejich jaderných zbraní, jak je stanoveno v chartě strany, Chrupalla navrhl začít s vyhoštěním amerického vojenského personálu.  „Začněme to realizovat – stažením amerických vojsk z Německa,“   řekl spolupředseda AfD.

V zemi je v současné době rozmístěno až 40 000 amerických vojáků, zejména v Porýní-Falci, ale i v Bavorsku a Bádensku-Württembersku.

Svet vidí, že Irán sa stal pánom Hormuzského prielivu a vytlačil USA z regiónu. A ak vojna skončí v tejto fáze, Trump bude o šesť mesiacov čeliť obžalobe (ak predtým neskončí ako Kennedy). Irán sa však nemusí obmedzovať len na Hormuzský prieliv. Môže túto príležitosť využiť, aby sa dosiahli maximálne výhody a zničila sila regionálneho protivníka.

Byly to těžké chvíle, způsobené pobuřováním proti nám, Čechům, Konrádem Henleinem. Ten dostával finanční pomoc od Hitlera, i henleinovci a ordneři byli vyzbrojováni z Německa. Také našich hraničářů hodně padlo, byli zavražděni a jiní vyhnáni. To čekalo i mne, protože jsem byl v Sokole.

Bludy o tom, že německá národnostní menšina má v rámci Československé republiky právo na sebeurčení, které již několik generací Němců, v důsledku agitace jejich falešných proroků, přinesly již nejedno krveprolití mezi Čechy a Němci. Jsme poučeni dějinami, nikoliv však tzv. sudetští Němci. Ti opět pod praporem falešného hesla "práva na sebeurčení", verbálně s námi válčí. Pokud by sudeťáci konečně pochopili, že jako národnostní menšina neměli a nemají ani v současnosti právo na sebeurčení, byl by to zásadní krok, který by mohl vést ke zlepšení nedobrých vzájemných vztahů.

Dr. Eva Hahnová jako historička se specializuje na česko - německé vztahy, české a německé dějiny, na odsun Němců, postavením Židů v protektorátu.

V letech 1981 - 1999 jako vědecká pracovnice byla zaměstnaná v "sudetoněmeckém Collegium Carolinum". Pro neshody se SL opustila své zaměstnání. Dobře poznala řadu významných činitelů SL i chod některých jeho institucí. Proto dobře ví, o čem mluví  a píše.

Manželem Dr. E. Hahnové je německý profesor historie Hans Hennig Hahn, s kterým na svých knihách spolupracuje.

Možnost  pozemní operace USA v Íránu rostou den ode dnem uvedl v   CNN   novinář agentury Axios Barak Ravid.  Podle něj v současné době probíhají „jednání o vyjednávání“ a v regionu je nasazeno obrovské množství vojáků. Kromě již nasazených 10 000 je tam vysláno dalších 10 000 amerických vojáků.

„Pokud se nenajde řešení nedostatku lidských  sil,  izraelská armáda  by se mohla brzy zhroutit,“ varoval ve svém projevu na zasedání bezpečnostního kabinetu,“  uvádí se v článku.

 Dnes  jsme svědky toho, jak velice je naše mateřština v samé podstatě  ohrožena. Zasloužila by si účinné ochrany a péče. Což neplatí zásada, že všechny kultury světa jsou si rovny a mají právo rozvíjet se svobodně a nezávisle se svými jazyky a dalšími specifickými zvláštnostmi?  Obrátila jsem se před časem na odborné jazykovědce. Ale ti odmítají jakoukoli „normotvorbu“. Zastávají  neoliberální stanovisko „bezhodnotové  vědy“. Vyjadřovat se k úrovni jazyka v masmédiích, ať již tištěných  nebo  audiovizuálních,  to by prý  odporovalo „korektnímu“ pojetí vědy.  Proto je naše mateřština ponechána na pospas hanobitelům jazyka všeho druhu.

U nás se znovu vynořuje ze tmy krysař Minář a svolává výnosnou píšťalou opět statisícovou manifestaci na Letné, kde každý protest proti zbrojení, každá mírová výzva je hned napadnuta jako zrada, poraženectví a podléhání ruské propagandě. 

          Nezbývá než doufat, že zdravý rozum zvítězí nad šílenstvím porodních bab TSV.  

Mezinárodní humanitární právo nikdy nebylo určeno k ochraně pouze jedné strany konfliktu. Chrání civilisty právě proto, že zavazuje všechny strany stejnou měrou. Když mocné státy tato pravidla porušují, neškodí tím jen svým protivníkům — podkopávají jediný rámec, který může naopak chránit jejich vlastní civilisty. Pokud vlády skutečně chtějí bránit své obyvatelstvo, odpovědí není selektivní rozhořčení, ale důslednost: dodržovat právo, uplatňovat je univerzálně a hájit je i tehdy, kdy omezuje vlastní jednání.

Je otázkou, zda program 20 bodů SL Je nadále platný. Je pravděpodobné, že vývojem byl překonán. Důležité však je, jak tzv. sudetští Němci smýšleli o sobě a o "svém" území. Mýlili se, poněvadž žili na našem státním území, které nikdy nebylo jejich.

Zatím českoslovenští Němci bránili připojení k novému Československu, a proto bylo rozkazem dr.Beneše do pohraničí vysláno vojsko,aby učinilo pořádek mocí. Došlo k přestřelkám a padlým. I proto byl do RČS vyslán generál Pellé, který koordinoval vojenské akce jako vyslanec Dohody. Takže Herr Posselt nemůže tvrdit, že českoslovenští Němci alias Sudetoněmci (čtenář sám vidí, jak byl název Sudetoněmec nesprávně použit) dobrovolně uznali ustavený stát Republiku Československou. Teprve později část československých Němců uznala své postavení menšiny a začala s vládou republiky spolupracovat.

David Pine, bývalý dôstojník štábu veliteľstva americkej armády píše: “New York Times informuje, že Irán vo veľkej miere uspel pri zničení 13 vojenských základní USA na Blízkom východe. Od čias Japonského cisárstva počas druhej svetovej vojny žiadny nepriateľ nedosiahol taký úspech pri súčasnom útoku na takýto počet vojenských základní USA. Napriek tomu nám Trump pred viac ako týždňom vyhlásil, že USA zničili 100 % vojenského potenciálu Iránu. Nazvať ho chorým klamárom by bolo ešte mierne povedané.”

„Ukrajinci nejsou vybíraví, co se týče prostředků. Máme co do činění s velmi nebezpečnou zemí, teroristickým státem, ale teroru se nepoddáme,“ prohlásil premiér. 

Zdůraznil, že Maďaři jsou „mírumilovný národ, ale nikdy by se nemělo stát, že někdo vydírá, vyhrožuje a chce tak nad námi získat výhodu.“

Země Sudety v rámci českého království nikdy neexistovala a byla po nástupu nacistů k moci vytvořena uměle jako propagandistický trik. Termín „sudetští Němci“ (bez ohledu na fakt, že v každém druhém údolí hovořili jiným dialektem)byl pro demagogickou masáž mezinárodní veřejnosti mnohem efektivnější než třeba termín "Němci z Čech a Moravy“. Poprvé jej v roce 1903 použil v jedné své stati jako termín německý nacionalista Franz Jesser a úspěšně jej až po roce 1933 využili až obdivovatelé Adolfa Hitlera v českém pohraničí. Tento termín se k ostudě i škodě české politické scény  dostal v roce 1997 dokonce i do česko-německé deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji.

30. září 1938 byl pro mne nejsmutnější den, když jsme všechny děti stály u školy a škola byla zavřená, z hranic se stěhovali naši vojáci a se slzami v očích nás posílali domů. Cituji větu, kterou si dodnes pamatuji: „Děti, jděte domů, teď se hned tak učit nebude.“

V září 1938, kdy se rozhodovalo o osudu naší republiky a kdy politická a vojenská situace státu se zhoršila natolik, že šlo již o samu naši existenci, byla státní hranice i hnanická celnice vystavována přímému ostřelování a pak přepadena zfanatizovanými fašisty  a členy freikorpsu.

Naproti tomu nám bylo přísně nařízeno, že žádná střela od nás nesmí dopadnout na rakouské území. Ministr vnitra tehdejší naší vlády již 20. září přikazoval ozbrojeným sborům v pohraničí klid zbraní a blahovolný postoj k nacistům.

Zdeněk Bořek Dohalský informoval z Prahy Edvarda Beneše: „Vše, co přišlo z Berlína, je realizováno se vší surovostí právě sudetskými Němci. Studenty stříleli sudetští ordneři. Popravy, konfiskace, žalářování provádí FRANK, sudetský Němec. Největší zvěrstva v Sudetech prováděli tamní Němci. Krádeže nejvíce organizují sudetští Němci.“ V závěru depeše varoval Edvarda Beneše před vyjednáváním s exilovými českými Němci a před jejich začleněním do exilových československých státních struktur. „To by dnes při stálých nevýslovných příkořích od Sudeťanů vedlo k rozpadnutí národa… lid by to nepochopil a toužil by pak po federaci s Ruskem.“

Prezident USA a předseda Rady míru Donald Trump na své stránce na sociální síti Truth Social napsal, že „USA zachytily komunikaci ukrajinské vlády, v níž se diskutovalo o spiknutí s cílem nasměrovat peníze na znovuzvolení Joea Bidena“. K příspěvku přiložil článek z Just the News o této záležitosti. Informuje o tom ukrajinský portál strana.today.

Letní období 1938 bylo ve znamení zvýšeného tlaku na ČSR ze strany západních velmocí a vydírání ze strany Německa. Sovětský svaz vytrvale hájil pozici pevné obrany Československa. Stanovisko sovětské vlády k obraně Československa sdělil velvyslanec SSSR v Praze prezidentu Benešovi. Bylo dobře známo jak v Praze, tak také v Paříži, Londýně a ve Washingtonu. Vytvářela se tak velká šance pro ČSR, že spoluúčastí SSSR na obraně proti hitlerovskému náporu bude země uhájena a zachován mír ve střední Evropě. Tuto možnost kolektivní obrany však západní velmoci, zaslepené svým antikomunismem, odmítly využít.

Srbové z východní Bosny se zachvějí při vyslovení jména Nasira Oriće, velitele muslimské posádky v Srebrenici. Byl to on, kdo začal zabíjení a ničení v srbských osadách východní Bosny na jaře 1992. Přes 100 srbských vesnic bylo napadeno, vyloupeno, vypáleno, s mnoha zavražděnými civilisty v širší oblasti kolem Srebrenici. Viděli to i západní novináři i holandští vojáci z ochranného praporu. Orić se tím chválil. Dvě knihy M.Ivaniševiće o tom píší: „Kronika našeho hřbitova“ (1994) a „Zločiny proti Srbům v Bosně a Hercegovině během 1992-1995“ (2005). Orić svou „činností“ zaplňoval stránky těchto knih do roku 1995, pak pracoval bez problémů v Tuzle, s americkými vojáky kolem, do roku 2003, kdy byl zatčen.K zděšení normálně uvažujících lidí byl tento notorický zabiják odsouzen ke DVĚMA letům vězení, ne pro své zločiny, ale že „nezabránil zneužití lidských práv“. Podle „velitelské odpovědnosti“, zneužívané tribunálem ICTY pokud se jedná o Srby, byl bývalý mluvčí parlamentu Republiky Srbské (BaH) Momčilo Krajišnik odsouzen celkem ve stejné době k 27 letům vězení, „pro účast v kriminálním společném projektu Veliké Srbsko“.