Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ztracené domovy 10

9. 10. 2022

Ztracené domovy 10

Ing. Josef Mikš, PhDr. Dagmar Stryjová

Stěhování obcí etapy 3a

Počátkem roku 1943 začala přesídlovací kancelář  ministerstva vnitra se sídlem ve Vyškově činit organizační přípravy ke stěhování obcí třetí etapy. Původní plán Němců, jak víme, stanovil, že v průběhu tohoto roku budou vystěhovány všechny obce třetí etapy.  Avšak koncem června 1943 se ukázalo, že v postupu ve vyklizování obcí dojde vzhledem k popsaným problémům a neúspěchům ve vývoji válečných operací na východě opět k podstatným změnám. Dne 29. června 1943 sdělila Komandatura vedoucímu Ankaufsamtu ve Vyškově Schneiderovi, že z příkazu nejvyšších vojenských míst je stěhovací termín obcí Nové Sady s osadou Březiny, Drahan, Bousína, Repech, Hamer a Rozstání stanoven na 1. listopad 1943 jako etapa 3a. Pro všechny zbývající vesnice a osady třetí etapy, nyní 3b je vyklizovací termín odsunut na 1. květen 1944.

Dne 2. července 1943 jsou o celé věci informováni příslušníci přesídlovací komise ve Vyškově a následující den i starostové jednotlivých obcí… Došlo i k další významné změně. Od poloviny roku 1943 je pro potřeby válečného hospodářství a vojenské správy prováděn z rozkazu Komandatury nucený výkup zemědělského nářadí a strojů a od 8. října 1943 i zemědělských produktů, hospodářského zvířectva a zařízení řemeslnických dílen. Jen s velkými potížemi získávali rolníci povolení k odvozu malého množství obilí potřebného k setí. Dle příkazu Komandatury ze dne 26. srpna 1943 museli přestěhovalci ponechat v původním stavu ve všech budovách elektrická zařízení včetně svítidel, vybavení koupelen a všechno hasičské nářadí s veškerým příslušenstvím. Dne 7. prosince 1943 toto nařízení doplnil ještě výnos o nuceném výkupu psacích strojů.

Během září a října 1943 se tedy začalo se stěhováním obcí bývalé druhé etapy, nyní etapy 3a. A opět bylo možno vidět všude stejný obrázek. Řady vozů směřujících na všechny strany, převrácené fůry, roztroušené věci, slzy a zoufalství.

Celkem zde bylo vystěhováno 760 domů, 957 rodin a 3 671 obyvatel… V této etapě převažují obce prostějovského okresu a jen dvě jsou z okresu vyškovského.

V době, kdy byly stěhovány tyto obce 3a etapy došlo k událostem, které silně rozbouřily veřejná mínění v širokém okolí, již tak rozhořčené prožitými a ještě očekávanými zkouškami. V průběhu října 1943 byly totiž doslova loupežnickým způsobem vyrabovány obce 3b etapy, které se měly stěhovat k 1. květnu 1944. Jednou z těchto vyrabovaných obcí bylo i Krásenko. F. Müller ve své knize o tom píše:

„6. října 1943 zabavili Němci v Krásenku téměř polovinu všeho dobytka. Někteří malorolníci museli si nechat „odebrat“ svou jedinou kravičku, celé své živobytí. „Budete se z jara stěhovat, tak to nebudete potřebovat“- vysvětlovali němečtí zloději. Zabavený dobytek musel každý odvést na své útraty do Vyškova na nádraží. Hovězí dobytek byl odvážen přímo německým Besarábcům, kteří se vrátili do říše a byli usazeni na hospodářstvích českých sedláků na Hané. Zbytek lupu odvážely nákladní automobily na jatka pro německou armádu.

Večer 18. listopadu 1943 přijelo do Krásenka šedesát vozů s německými Besarabci, kteří byli usazeni na nejkrásnějších statcích  českých hospodářů na Olomoucku, Litovelsku, Prostějovsku a Kroměřížsku. Koně ubytovali ve chlévech krásenských hospodářů. Mnozí z nich museli vyvést z chléva svůj dobytek do chladné noci, aby mohli udělat místo okupantům.

Časně z rána 19. listopadu 1943 přijeli do Krásenka ještě další Besarabci s osmdesáti páry koní s vozy i bez nich, takže vesnice od prvního čísla pod Kojálem až na dolní konec byla plná vozů a pro provoz úplně uzavřená. Četnictvo hlídalo silnici vedoucí do Krásenka s obou stran. Z obce se nikdo nesměl vzdálit. Křiku bylo jako o soudném dni. Ozbrojené zlodějské bandy se pustily do ďábelské práce. Vpadly do každého stavení a kde bylo zavřeno, násilím dveře a vrata vyrazily a co uviděly, vše braly. Vozy, saně, provazy, bečky, řemeny, pluhy, brány, hrábě, žebře, jízdní kola a vůbec vše, co se jim hodilo. Nejvíce Němci slídili po hospodářském nářadí, po mlátičkách, secích strojích, elektrických motorech, decimálních váhách a jiných věcech. Vše prolezli a kde bylo málo, tam hledali.  Ve dříví na dvoře, ve slámě ve stodole, v seně na půdě a šťárali se i v hnojišti. A když toho nakradeného bylo pro ně ještě málo, zuřili jako posedlí ďáblem, prohazovali stohy slámy za vesnicí, šli ve stopě ve sněhu na pole, do zahrady i do lesa. Nakradené věci házeli na vozy. Když jejich vozy nestačily, brali hospodářům. Mnohým rolníkům se podařilo v noci vozy zatáhnout do lesů a polí. Tam něco zachránili. Některým je dalekohledy vypátrali i v poli. Co si kdo nakradl, to bylo jeho. A když našli dva zloději něco cenného, rvali se o to mezi sebou. Marné bylo volání o pomoc. Policie SS-manů vykonávala pečlivý dozor a němečtí četníci z Rozstání štěrchali řetízky u každého, kdo se nechtěl přiznat, kam své nejcennější hospodářské nářadí odvezl nebo ukryl. Někteří se přiznali, aby zachránili aspoň holý život. Jiní zas museli být drženi, aby se nestalo neštěstí, neboť chtěli bránit svůj majetek. Celý život dřeli, než si secí stroj nebo mlátičku koupili, co se bídy natrpěli než si své hospodářství zařídili a teď přišli cizí lidé a neptal se z nich nikdo, čí je to a komu to patří. A co nenašli zloději, to vyslídili daleko široko v okolí pověstní zrádci českého národa v německých četnických uniformách mister Matýsek a Schneider. Ti dávali našim hospodářům pokuty za to, že své věci uměli dobře schovat a ukrýt před loupežníky. Lítali jako vzteklí psi i po chudých dřevěných chaloupkách, plili našim lidem do očí a sprostě nadávali: Ty český pse, ty česká svině.

Teprve před večerem ztichl ve vesnici křik a sprosté hulákání, loupežníci odtáhli. Na 150 vozech vyváželi nakradené věci z Krásenka. Naše dědinka, skrčená pod Kojálem, byla toho večera pustá a smutná. Styděla se, že je až do naha oloupená a vykradená. Hanbily se toho večera naše dřevěné chaloupky a třásly se hrůzou nad barbarstvím, jakého ještě nikdy předtím nezažily…“

Celkový lup dle soupisu „poškozených“ v Krásenku byl tento: 47 řetězů, 33 vozů, 33 železných polních bran, 22 sečkovic, 20 polních pluhů, 20 fukarů, 18 mlátiček, 15 saní, 10 elektrických motorů, 10 decimálních vah, dále lejty, bečky, řepáky, vozní váhy, žebřiny, polní váhy, kola na vozy, okruhové pily (cirkulárky) a mnoho jiných věcí.

Kromě Krásenska byly toho dne vyloupeny i jiné obce chystané k vystěhování, zvláště Lipovec, Kulířov, Marianin, Housko a Malenburk.

Toto neslýchané bezpráví, které bylo uskutečněno se souhlasem okupačních úřadů, protože nikdo proti rabování nezasáhl, vzbudilo takový ohlas, že Němci museli celou záležitost uvést aspoň zdánlivě do pořádku. Nakonec jim nezbylo nic jiného, než kvůli uklidnění celé situace dodatečně (po 2 měsících) vyplácet za „odvezené věci“ finanční náhradu, která však byla ve srovnání s odcizenými hodnotami nepatrná.