Ztracené domovy, část 7
Ztracené domovy, část 7
Ing. Josef Mikš, PhDr. Dagmar Stryjová
Sklizeň byla v prvním roce evakuace dobrá, protože před odchodem vystěhovalců musela být půda vzorně obdělána a z příkazu říšské branné moci sem přijížděly v době žní na výpomoc děvčata z vyškovských závodů… A tak druhým rokem byla sklizeň horší a v roce 1943 vzrostl úhor natolik, že až na malé výjimky zůstala pole neobdělána. Vesnice v té době již byly plně změněny v ruiny a ve skladiště trosek…
Proto celou věc bere do svých rukou vojenská správa cvičiště. Z příkazu jejího velitele je spolkový a obecní majetek dán buď k dispozici jiným obcím a organizacím nacházejícím se mimo území cvičiště nebo převezen na Kozí Horku a zde zničen. Podobně je naloženo i s úředními dokumenty, jako byly úmrtní knihy, matriky apod. Vesměs všechny tyto materiály jsou převezeny do prostoru cvičiště a zde spáleny….
První stěhování českého obyvatelstva na Vyškovsku bylo tedy pro Němce úspěšně zakončeno. Přesto se ukázala řada problémů, se kterými se nepočítalo. Nacisté museli upustit od svého původního plánu, který počítal s hromadným transportem stěhovaného obyvatelstva do Svatobořic, kde byl volný barákový tábor, z kterého se pak měli jednotlivci stěhovat do nových trvalých sídlišť. Museli také ustoupit od vydaného nařízení, zakazující stěhování do určitých okresů a oblastí, i od vzdálenosti vystěhování nejméně na 50 km od původních obydlí. V tomto případě se podřídili realitě a nakonec povolili stěhování v podstatě do nejbližšího okolí…
Že však rozšiřování výcvikového prostoru bylo jen záminkou – krytím prováděné germanizace o tom svědčí skutečnost, že nacisté zásadně odmítali vystěhovalcům přidělovat náhradní nemovitosti a pozemky v jiných místech. Takový postup by totiž byl odpovídající v případě, že by šlo skutečně jen o uvolnění prostoru pro potřeby výcviku. Přitom však nacisté záměrně zdůrazňovali, že vystěhování se provádí podle bývalého čs. zákona na obranu státu č. 63, Sbírky zákonů z roku 1937 a dalších zákonů, které ponechali v platnosti, aby jich mohli využít ve svém zájmu.
Stěhování obcí etapy 1 b
Ihned po vyklizení obcí etapy 1a zahájili Němci přípravné práce na vyklizování obcí Radslavic, Radslaviček, Podivic a Zelené Hory, zařazených do etapy 1b. Vyklizovací termín byl určen na den 31. října 1941, kdy ve 13 hodin odpoledne měla být evakuace obcí skončena. Stěhování však bylo ukončeno již o dva dny dříve, 28. října…Podle údajů Státního archivu v Brně zajistila Přesídlovací kancelář v tomto období 1 607 náhradních ubytovacích prostorů, avšak jak uváděly samotné situační zprávy Němců, z těchto prostor bylo 70 až 80 % zásadně nevyhovujících a zdraví škodlivých. Proto byli přestěhovalci vesměs nuceni zajistit si slušnější náhradní ubytování sami u svých známých či příbuzných v okolí.
Aby byl v obcích etapy 1b zajištěn klid a pořádek, byl v době evakuace i značně zvýšen celkový stav četnictva. V Radslavicích a Podivicích byly zřízeny dva četnické strážní oddíly s celkovým stavem 40 osob… Jejich hlavním úkolem bylo vedle aktivní spolupráce s Přesídlovací kanceláří především preventivní odstraňování všeho, co by mohlo ohrozit „veřejný klid a pořádek.“
Vlastní evakuace obyvatelstva probíhala obdobně jako při stěhování obcí etapy 1a pomocí motorových vozidel, potahů nebo drahou. Za tím účelem vydala Přesídlovací kancelář celkem 836 potvrzení k dosažení padesátiprocentní slevy jízdného. Přestěhovalci nakládali své svršky a bytové zařízení v železničních stanicích Vyškov na Moravě, Ivanovice na Hané a Nezamyslice. Mimo dráhy se stěhování účastnilo celkem 22 autodopravců včetně stanice ČMD Vyškov…
Do 1. listopadu 1941 bylo vysídleno celkem 498 rodin ze 416 domů, jež obývalo 1 967 osob, z nichž 471 bylo mladších čtrnácti let… Celková katastrální výměra obcí činila 1 682 ha. Z toho bylo 912,50 ha půdy zemědělské.
Tím skončila celá první etapa stěhování, která postihla devět obcí vyškovského okresu. Současně pokračovala výstavba cvičišť a střelnice ve výcvikovém prostoru, již s využitím zabraných osad a pozemků.
