Ztracené domovy, část 3
Ztracené domovy, část 3
Ing. Josef Mikš, PhDr. Dagmar Stryjová
Zahájení příprav ke stěhování českého obyvatelstva na Vyškovsku
Organizační přípravy k uvedené akci zahájila ministerstva protektorátní vlády na podzim roku 1940. Výnos předpokládal, že z Vyškovska a okolí bude postupně vysídleno obyvatelstvo ze 33 obcí ve čtyřech etapách tak, aby k 1. listopadu 1942 bylo stěhování dokončeno.
Během první poloviny září proběhlo za tím účelem několik porad konaných na ministerstvu vnitra protektorátní vlády v Praze. Na Moravu přicházejí první zprávy o stěhování 20. září 1940, kdy v časných ranních hodinách přijíždí do Brna ředitel Ústavu pro péči o přestěhovalce při ministerstvu sociální a zdravotní správy v Praze ministerský rada dr. Lev Zavřela. Ještě téhož dne se zde setkává s vrchním komisařem politické správy dr. Janem Vlkem z úřadovny téhož ústavu se sídlem v Moravské Ostravě. Jmenovanému je uloženo, aby do zítřejšího rána podrobně prostudoval spisy a pomůcky o právě probíhajícím stěhování obyvatelstva v prostoru Milovic v Čechách a podle daných pokynů připravil potřebné směrnice pro podobnou přestěhovaleckou akci, k níž má dojít, avšak v daleko větším rozsahu, na Moravě, v prostoru Drahanské vrchoviny. Současně je Vlk požádán, aby na následující den dojednal zasedání prezidia brněnského zemského úřadu, kde bude přestěhovalecká akce na Vyškovsku projednána.
21. září je předložen překvapeným členům prezidia – zemskému prezidentovi dr. Cahovi, šéfu prezidia dr. Josefu Poláchovi a vrchnímu radovi politické správy dr. Janu Korálovi opis výnosu říšského protektora ze dne 5. září téhož roku. Současně je jim sděleno, že ministerstvo vnitra, zde konkrétně ministerský rada Andriál, podniklo již v této věci patřičné kroky. Plně na sebe bere organizační opatření, jež jsou nutná k odsunu obyvatelstva z určených oblastí, jakož i udržování klidu a pořádku v oblastech dotčených rozšiřováním vojenského cvičiště. Zároveň bylo upozorněno, že později bude k řízení stěhování vytvořena zvláštní komise mající pravomoc politického úřadu první instance, jež se bude vztahovat na celou v úvahu přicházející oblast, tj. politické okresy Vyškov, Boskovice a Prostějov. Jejím hlavním úkolem bude vedle zajišťování podkladů pro přestěhovaleckou akci hlavně péče o přesídlení obyvatelstva z obcí dotčených rozšířením vyškovského vojenského cvičiště. Společně s ní bude zajišťovat podklady pro stěhování též Zemský úřad v Brně, úřadovna Ústavu pro péči o přestěhovalce při ministerstvu sociální a zdravotní správy v Moravské Ostravě a příslušné okresní úřady ve Vyškově, Boskovicích a v Prostějově.
1. října 1940 informuje zemský úřad o zamýšlené akci na Vyškovsku okresního hejtmana dr. Johanna Bergmana. Mimo již popsané organizace stěhování a seznamu obcí zařazených do etapy 1a, jíž tvořily obce Rychtářov, Lhota, Hamiltony, Pařezovice, Opatovice, Radslavice a Radslavičky a etapy 1b, tam byla zahrnuta pouze obec Zelená Hora, se v závěru dopisu důrazně upozorňovalo, že „veškeré poznatky, které by po zveřejnění přípisu nasvědčovaly tomu, že ve vyjmenovaných obcích, může být porušen klid a pořádek, je nutné ihned hlásit na zemský úřad, politickému radovi Chládkovi, předsedovi oddělení I/1. Na úplný závěr dopisu byla připojena ještě následující douška: „Protože úřad má zájem na tom, aby vyklizení bylo provedeno hladce a včas, bude dlužno s přípravami započít co nejdříve a co nejbedlivěji.“ Uvedené ukazuje, jaký eminentní zájem Němci na jedné straně na stěhování měli, na druhé straně je však z napsaného i patrné, jaké obavy měli z jejího provádění.
V té době již panovala mezi vyškovským obyvatelstvem značně nervózní atmosféra, i když nikdo nevěděl zatím nic určitého. Němci si dávali až příliš velký pozor na to, aby předčasně ze svých plánů nic nevyzradili. Přesto některá jejich počínání vyvolávají pocit strachu, nejistoty a zklamání, ubývá chuti k práci. První zmínka toho, že se něco chystá, pozorovali obyvatelé určených obcí již na jaře 1940, kdy si říšské úřady vyžádaly soupis ovocného stromoví. V době žní bylo možno vidět projíždět krajem německé důstojníky, kteří prohlíželi okolí, živě mezi sebou rokovali a zakreslovali něco do map. Koncem srpna se v polích objevily skupiny pracovníků 9. odboru ministerstva zemědělství, kteří prověřovali stavby všeho druhu, zjišťovali zastavěnou plochu, kubaturu zdiva, jeho druh krytiny.
Koncem září odjíždí proto do Prahy zjistit pravý stav věci první deputace občanů z Rychtářova ve složení bratří František a Vladimír Sedláčkovi a učitel Pavel Martinásek. V Praze jsou přijati ministrem zemědělství E. Reichem, který však tvrdí, že o počínání Němců na Vyškovsku není informován a odkazuje deputaci na ministerstvo vnitra k ministerskému radovi Andriálovi. Ten přiznává, že o stěhování obyvatelstva se na ministerstvu již jednalo, avšak zatím že se neví nic konkrétního. Aby zbytečně nešířili paniku, snažil se deputaci uklidnit tvrzením, že právě stěhuje Milovicko, jehož obyvatelům říká: „aby se zakupovali, protože se domů určitě vrátíte, tomu pevně věřím.“ Po skončení audience se zástupci obce Rychtářova vypravili ještě do státního pozemkového úřadu na 9. odbor ministerstva zemědělství, kde byli přijati ministerským radou Vodákem. Ten nikterak nezakrýval údiv z návštěvy, vždyť jednání v Praze a Brně byla zatím tajná. Během slyšení si dělal poznámky, které slíbil přednést komisařskému vedoucímu Pozemkového úřadu, avšak v závěru slyšení varovně pronesl: „Prohřešili by jste se, kdybyste nevěřili, že 31. března 1941 budete vystěhováni.“ Místo uklidňujících slov a určité naděje ve zvrat událostí vnesl tedy do mysli vyslanců další beznaděj, zoufalost a zklamání. Nato dodává Praha instrukce. Obyvatelstvo určené k přestěhování je třeba rozdělit:
1) na ty, kteří se po obdržení náhrad za postoupení nemovitosti v každém ohledu postarají sami o sebe včetně stěhování svršků, bytového zařízení, živého i mrtvého inventáře,
2) na ty, které bude třeba podpořit jen zařazením do stěhovací akce,
3) na ty, kteří ztratí jen pozemky s budovami,
4) na ty, kteří se pro stáří či nemoc nemohou nikde existenčně uchytit,
5) na ty, kteří mají nedospělé děti,
6) na mládež, která se stěhováním ocitne bez pomoci,
7) na rodiny pouze zemědělské, které bude nutno opět zapojit do zemědělství,
8) na rodiny sice zemědělské, které však bude možno zapojit do jiných zaměstnání,
9) na rodiny, které jsou sto si najít náhradní ubytování,
10) na obyvatelstvo zaměstnané jako úředníci, dělníci apod.,
11) na živnostníky,
přičemž u každé skupiny obyvatelstva bude třeba zároveň zjistit množství živého a mrtvého inventáře, bytového zařízení, zásob a svršků.
V závěru přípisu se uvádí, že pro 1 etapu stěhování byly již s definitivní platností určeny obce Opatovice (132 domů), Rychtářov (136 domů), Lhota (115 domů) s osadou Pařezovice (47 domů), menší část Podivic (10 domů) a severní část Ježkovic (30 domů), přičemž v případě dvou posledně jmenovaných vesnic nebylo až dosud říšským protektorem přesně určeno, které konkrétní budovy pro vyklizení v první etapě přicházejí v úvahu. Avšak jak se později ukáže, ani tato verze stěhování není definitivní.
