České národní listy

Život za  „protektorátu“ (1939-1945)

Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc.                                                           

Prvou propracovanou složkou nacistických genocidních záměrů vůči slovanským národům za druhé světové války byl oficiální program likvidace českého národa v „německém prostoru“.  Realizován byl důsledně, postupně, soustavně, intenzivně a účinně, za bezpříkladné horlivosti početných, dobře informovaných nacistů z řad bývalé německé menšiny v Československu.

Nejprve  bylo zlikvidováno demokratické Československo. (Zůstalo prakticky bez spojenců, kapitulovalo po ultimatu čtyř velmocí, po „Mnichovském diktátu“ 29.9.1938.  Došlo k  prvému dělení  Československa.)

Zbytek českých zemí byl vojensky  okupován od 15. března 1939. Zřízením „Protektorátu“ začala totální kolonizace, dekapitace a germanizace českého národa. Během války nechtěli  a nemohli nacisté  významný český hospodářský potenciál postrádat. Proto konečné „řešení“ české otázky dočasně odložili. O to intenzivněji utvářeli duchovní i hmotné předpoklady pro genocidu poválečnou. Sebemenší odpor byl krutě potlačován a likvidován. Hlavní ostří stupňujících se perzekucí mířilo vůči odboji a vůči československé inteligenci, která hájila národní svébytnost a humanitně demokratický odkaz T.G. Masaryka a E. Beneše. Likvidací všech českých vysokých škol zanikla hlavní centra české národní kultury již v roce 1939. Mnoho předních duchovních vůdců a odbojářů nacisté zavraždili.(Jedním z prvých byl i pedagog Masarykovy university, prof. dr. Jan Uher, někdejší Masarykův knihovník.)

Je smutnou skutečností, že souhrnné objektivní zhodnocení  tehdejší reality i dalekosáhlých mnohostranných důsledků  ohrožení našeho  národa, největšího  od 17. stol. (po roce 1620),  eskalací nacistických masivních a  brutálních politických a protinárodních perzekucí v letech 1938-1945, dosud chybí.

Vysoké školy byly zrušeny zcela. Ale i nižší vzdělání bylo omezeno a podrobeno drastické germanizaci. Do r.1944 klesl počet českých studentů středních škol o více než polovinu. Česká správa školství de facto neexistovala. Byla plně podřízena německé kuratele. Rozhodující kontrola, inspekce, koncipování obsahových, metodických i jiných změn, celková propaganda, ideologie a bezpečnost byly v rukou našich i říšských Němců, spolehlivých nacistů. Českým dějinám se např.  nevyučovalo vůbec. Na vysvědčení stálo: Geschichte  (a místo známky) - wurde nicht unterrichtet.  Vrchní dohled  nad školstvím mělo Gestapo.

Přes stupňující se teror, všudypřítomné slídilství a udavačství naprostá většina českých učitelů a studentů se chovala statečně, odolávala, vzdorovala a vydržela. (Nezapomeňme ani na totální nasazení populačních ročníků 1921 a 1924 na válečné práce do „Říše“ a hromadné povolání  středoškoláků na zákopové práce před postupující frontou.)  

Likvidace předních odborníků a znemožnění přípravy nástupců způsobily těžké ztráty mnoha oborům, jejich kontinuitě a příznivému vývoji. Nadto nedemokratický revanšismus militantních představitelů  někdejší rozbíječské německé menšiny přetrvává a po  mnoha desítiletích se dokonce stupňuje. 

(Z pozůstalosti)