České národní listy

Žiji si nad poměry

Všechno to začalo sdělením pana premiéra, že nás důchodců je moc, dětí zase málo a že důchodový účet to neunese. Jsem viník, státní kasu tuneluji již 18let.  Druhý den na cestě metrem jsem na cestujících viděl, že mě ta vina přímo kouká z očí, oni jedou z práce a já hříšník jedu od vnoučat zadarmo a dokonce sedím na sedadle mě cedulkou vyhraženém. Podobně to bylo i v supermarketu, kde jsem vzbudil pozornost vánočkou, citrony a třemi pomeranči.... Je nesporné, že mou vinou budou Vánoce pracujících chudší. Žiju si nad poměry.

Na Štědrý den jsem nemohl usnout z toho mého hříchu. A když jsem už zabral, přišel zlý sen... jsem jak ten zločinec na pranýři, pan premiér mě pleskuje za tu mou drzost, požadovat navýšení penze, když důchodový účet je v mínusu. Potím se a slyším jeho výtky : „ člověče,  vy jste se zbláznil, teď v době energetické krize, války na Ukrajině a v Gaze, vy chcete přidat. Nemáme peníze na sešity a barvičky pro školáky,  neurodily se brambory, mrkev, cibule... a vy chcete přidat.  Považte, to zvýšení pro důchodce by nás vyšlo pěkně draho a to v době, kdy potřebujeme stovky miliard na nová letadla F-35, na nové tanky, také pražská ZOO hledá u mne miliardu pro medvědinec. Člověče vy nevidíte stávky učitelů, protesty lékařů,  se mzdou jsou nespokojeni i školníci, uklízečky a kuchařky ? Je dokonce  možné, že v této chvíli ve Sněmovní ulici stávkuje  parlamentní kuchyně a já zítra budu bez oběda. A zrovna má být domácí svíčková s knedlíkem a s brusinkami,  na kterou jsem se tolik těšil a to vše za 30kč. A to nedej Bože, kdyby stávkovaly kuchařky celý týden. Vy si snad myslíte, že si ty peníze někde ve vládním sklepě tiskneme. Každému  říkám i my ve vládě šetříme, já například jezdím nakupovat do Německa Nutellu, tam ji koupím za polovičku.... !  Podobně pan prezident, ten zase zajede na motorce do Polska... Musíte se více snažit. “ Pan premiér pokračoval ve svém ekonomickém rozboru, vysvětlil mě tajemství výhodného nákupu zemního plynu (LNG) ze zámoří, místo toho levného ze Sibiře, k tomu přidal hněv na Orbána, Fica, že oni sobecky myslí jen na ty své domácí, nešetřil ani Babiše, ani Čínu, … ráno se mě z toho zlého snu rozbolela hlava.

Přitom jsem chtěl panu premiérovi toho tolik říci, o mých 40letech práce v ČKD, o desetitisících tramvajích, které jsem pomáhal kompletovat a které stále jezdí v Praze, Brně, Plzni... ale i v Kyjevě, Charkově, Koreji, dokonce i v Africe.  Chtěl jsem mu ještě povědět o milionech podnikových a družstevních bytech postavených v Československu, v jednom z nich již 45 let bydlím, ale i o vodních dílech na Vltavě, o cementárnách, o ocelárnách, o energetické soběstačnosti, o soběstačném zemědělství, o vesnici pulsující životem, ale i o populační explozi na počátku sedmdesátých let. Do penze se chodilo v šedesátí, maminky  dokonce ještě dříve. Povědět mu také o podnikové rekreaci, o zdravotní a sociální péči...  Omlouvám se panu premiérovi, vím, že má jiné starosti a na mne starého dědka nemá zrovna čas. Dnes je zde, zítra v Bruselu, pozítří v Kyjevě, popozítří  v Africe, ono řídit celý svět není legrace. Mezitím mu doma, ti podobní jako já stávkují, nebo nemravně chtějí přidat k platu, či k penzičce. 

Přemysl Votava