Ze stati prof. Alberta Pražáka „Květnové povstání roku 1945“
Ze stati prof. Alberta Pražáka „Květnové povstání roku 1945“
„… Za těchto podmínek zdálo se skutečně nejúčelnějším přiměti Němce ke kapitulaci a přiměti je k odchodu z Prahy. V tomto smyslu jednal zástupce Rady Dr. Kotrlý s velitelem Prahy Toussaintem a smluvil s ním na úterek dopoledne 8. května německou kapitulaci. Navzájem bylo ujednáno pro noc z pondělku na úterek i příměří, ale Němci je přerušili, sotva se zástupce Rady vrátil na své stanoviště. Noc na 8. května byla z nejhorších. Odnikud nezableskla ani jiskřička naděje na nějakou pomoc. Se všech stran Prahy zněla střelba, bojovalo se na barikádách zdvojenou silou, naši měli málo zbraní a začínal nedostatek munice…
Z předměstí ohlašovali, že Němci páší děsná zvěrstva na obyvatelstvu, že vyvádějí muže, aby je stříleli, že posazují ženy a děti na tanky a takto narážejí na naše barikády. (Naši lidé, včetně žen a dětí, starých lidí byli také hnáni před německými tanky k našim barikádám. Tento barbarský postup boje Němci zastavili až tehdy, když naše velení je varovalo, pokud budou takto „bojovat“, najdou na našich barikádách přivázané Němce. Pozn. red.)
Bombardéry byly nad Prahou v plné činnosti, a naše protesty u Červeného kříže a event. I u Toussainta byly marné…
Za těchto okolností bylo zahájeno dopoledne 8. května s generálem Toussaintem jednání o německou kapitulaci. Na výtku, proč přerušil Toussaint příměří, odpověděl, že již nevládne dostatečně vojskem na periferii, že v noci přibylo pět divisí Němcům ku Praze na pomoc…, ale s těmito divisemi nemá prý již dostatečného spojení, protože nevládne již telefonem a barikády ztěžují zásah na periferií. Toussaint upozornil na to, že má rozkaz maršála Schörnera srovnat Prahu se zemí a obyvatelstvo vyvraždit. Má prý k tomu všechny prostředky a dovede to. Revoluční Česká národní rada mu odpověděla, aby to jen zkusil.
Pomsta je blízko a Rudá armáda mu udělá totéž, co chystá nám. Na to prohlásil generál Toussaint, že po prvé jako voják se vzpírá svému veliteli, neudělá to, protože krveprolití bylo již dost a beztak je blízký mír. Nechtěl jen uznati, že mír začíná o půlnoci z úterku na středu, kladl datum o den později. Byl ochoten ke kapitulaci, ale požadoval, aby byly zbořeny barikády a aby mohl protáhnout s vojsky Prahou na západ. Byl energicky odmítnut. Žádal ochranu Červeného kříže pro raněné, ženy a děti, byla mu slíbena. Slíbil vydařil těžké zbraně přímo v Praze. Žádal lehké zbraně po demarkační čáru. Slíbil zneškodniti nálože a poručiti konec nepřátelství. Nemohl se jen zaručit za SS-many, protože jednali již na vlastní pěst... Podepsal za přítomnosti presidia Národní rady a zástupců vojáků kapitulaci. Po jeho odchodu začali Němci skutečně opouštěti Prahu. Ustávalo i nepřátelství až na hnízda SS-manů, kteří ovládali Petřín, část Dejvic a Malé Strany. Noc na středu byla ještě bouřlivá, ale daleko klidnější než předchozí noc, naši měli nyní již i německé zbraně, střelivo a těžké zbraně.
S rozbřeskem rána ve středu 9. května došla zpráva od trojského mostu, že k němu dojely ruské tanky v čele s maršálem Rybaltem… Maršál Rybalko přišel se svými generály dopoledne kolem desáté hodiny do Národní rady v Bartolomějské ulici a vděčně uvítán….Zatím od časného rána Rusové čistili Prahu od SS-manů. Znamenalo to těžkou práci, protože SS-mani bojovali na život a na smrt. Po pražských ulicích rozlévala se po prvé krev Rudé armády a mísila se s krví českou na zpečetění věčného bratrství. Rusů padlo na čtyři sta.“ (Str. 10 – 11)
