Žatec mezi válkami 1
Žatec mezi válkami 1
PhDr. Pavel Macháček
1. Hledání cesty ve dvacátých létech
Vznik Československa 28.10.1918 s tisíciletými západními hranicemi zemí Koruny české s sebou nesl řadu problémů, které vznikaly po celou dlouhou dobu jejich dřívější existence
Podle sčítání lidu z r. 1921 měla ČSR 13,374 000 obyvatel. Z toho Čechoslováků 8,020 000, tj. 64,8 %, Němců 3,218 000, 23,6 %, Maďarů 762 000, 5,6 %, Židů 191 000, 1,4 %, Poláků 110 000, 0,8 %, Rusínů 477 000, 3,5 % (Václav Kural: Konflikt místo společenství /1918 - 1938/ str.213).
Jedna z nejvýznamnějších skutečností nového státu tedy bylo přes 3 miliony Němců, žijících především v českém pohraničí. Ti byli v českých zemích tři staletí vzhledem ke své národnosti výhodným nástrojem německy mluvících Habsburků při ovládání jejich mnohonárodnostní říše. Svého vlivného postavení se nechtěli Němci vzdát ani v nových státoprávních poměrech, což snad mohlo být z jejich strany pochopitelné - ale nově vzniklému demokratickému státu to velice komplikovalo situaci. Vůdcové českých Němců je stavěli do pozice nepřátel tohoto státu! Po celou dobu první republiky to byl jeden z nejvýznamnějších problémů, který výrazně negativně ovlivňoval každodenní život.
Nový stát byl budovám na principu občanském, kdy všichni občané měli stejná práva - a národnostní menšiny navíc práva menšinová, v Československu velmi rozsáhlá. Zdejší němečtí představitelé chtěli zachovat princip etnický, který Němcům v českém státě v minulosti zaručoval nadvládu, Lodgman von Auen i Josef Seliger odmítli podřídit se novému státoprávnímu uspořádání střední Evropy!
Při vzniku Československa měli čeští politikové dvě státoprávní koncepce, obě příznivé pro české Němce.Východiskem zakladatelské koncepce prezidenta T.G.Masaryka byla úplná státní samostatnost a rovnost všech občanů.
Předseda první československé vlády Karel Kramář ve své koncepci rovněž vycházel ze státní suverenity, ale bral v úvahu i nebezpečí germánské hrozby, vyplývající z dosavadní historické reality a pravděpodobné snahy navrátit českým Němcům ztracené mocenské pozice. Tomu lze čelit pouze naprostou vnitřní jednotou českého národa a velkou slovanskou federací v čele s Ruskem. Tato druhá část ovšem byla v tehdejším státoprávním rozvržením Evropy nesplnitelná a proto o to větší důraz byl kladen na vnitřní jednotu Čechů. Kramář tedy usiloval o ušlechtilý český spíše obranný nacionalismus. Z dnešního hodnocení české minulosti minulého století lze soudit, že se mu to podařilo a tento stav přetrvává dodnes. Kramář podle tehdejšího vývoje vnitřní politické situace v Československu dospěl k závěru, že "němectví bude vždycky agresivní ... a Němec zůstane vždycky Němcem."
Hned 29.10. 1918 odmítli poslanci českých Němců vznik ČSR a vyhlásili ve Vídni odtržení čtyř územních celků od něj. Měly být připojeny k Rakousku. Byla to třetina plochy zemí Koruny české. Žatec byl v té části, která měla název Deutschböhmen a rozkládala se od Chebu do Orlických hor s centrem v Liberci. Vláda tohoto území nařídila urychleně budovat Volkswehr jako zárodek budoucí armády. Zemský sněm vedl dělnický vůdce Josef Seliger a hejtmanem byl nejdříve R. Pacher, po něm Lodgman von Auen. Tito dva politikové se stali představiteli českých Němců. Čeští politikové oba ještě v r. 1918 čtyřikrát zvali k účasti na jednání o tvorbě koncepce nového Československa, ale ti vždycky odmítli .Nový stát totiž nepokládali za trvalý a jednali pod ideou amerického prezidenta Wilsona o "právu na sebeurčení". To jim ovšem jako menšině nenáleželo, právo na sebeurčení se vztahovalo pouze na národy, které neměly svůj stát.
