Žatec mezi válkami, část 14
Žatec mezi válkami, část 14
PhDr. Pavel Macháček
Významné únorové dny se projevily i v Žatci obdobně jako v celém Československu. Došlo k dalšímu znárodňování, ale i k názorovému tříbení a k různým čistkám.
Na podzim 1948 byla založena odbojová skupina Praha - Žatec, která chtěla vojensky přispět k převzetí moci při prvním výročí února. Kapitán Sábela měl vyslat 20 tanků na obsazení generálního štábu armády v Praze. Akce byla včas odhalena a od 30.5.1948 proběhlo soudní řízení, které přineslo 5 rozsudků smrti a ostatní obvinění dostali doživotí nebo 25 let.
Sčítání lidu v r. 1961 ukázalo, že v Žatci žije 14 775 obyvatel, počet Němců nebyl uveden, ale stále klesal. Vezměme celostátní počty Němců v ČSR v poválečných létech, kterým odpovídaly množstvím i počty žateckých Němců :
1947 – 206 000 699
1950 - 165 000
1961 - 142 000
1970 - 120 000 223
1980 - 58 211 185
1991 - 48 556 162
2000 - 38 000 108
Je pravda, že Němci, kteří v ČSR zůstali, to u nás neměli snadné. Hned po osvobození se právně dostali do stejné situace, ve které žili v protektorátu Češi. Např. měli na potravinové lístky nižší příděly, byly zrušeny německé školy a nebyly uznávány diplomy, vystavené na nich v době protektorátu apod.
Dokonce se pojem Němci neobjevil ani v ústavě mezi národnostmi u nás žijícími. K tomu došlo až v ústavě z r. 1968. Teprve 25.5.1946 byla zrušena pracovní povinnost našich Němců, kteří ztratili čs.státní občanství. Rovněž se ustoupilo od 20 % srážky ze mzdy. Všechny pracovní poměry se staly regulérní. Byla požadována všeobecná znalost češtiny.
Teprve v padesátých létech zde byla odstraněna další restrikční opatření. Zákonem č.34/1953 bylo uděleno kolektivně státní občanství všem Němcům, kteří u nás měli stálé bydliště. Proti tomu vystoupili němečtí právníci s tvrzením, že Němci, kteří získali německé státní občanství po Mnichovu a nežádali po válce o české, jsou považováni i nadále za německé státní občany. Dne 22.6.1968 byl založen přípravný výbor organizace "Kulturverband der Bürger deutscher Nationalität der ČSSR" (Kulturní sdružení občanů ČSSR německé národnosti.)
Dne 14.8.1990 byl zorganizován "Svaz Němců v Československu" a 14.8.1993 vznikla střechová organizace "Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku".
Ale vraťme se k Žatci.
Počet Němců ve městě se tak výrazně snížil, že přestala mít tato etnická příslušnost jakýkoliv vliv. Lze tedy konstatovat že za daného stavu jsou současné vztahy mezi Čechy a Němci ve městě bezproblémové. Čímž je naše téma vyčerpáno.
V celostátním měřítku podalo Shromáždění petici Petičnímu výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Nebyla procedurálně správná, proto byla zamítnuta. Nové vedení Shromáždění ji obnovilo a dosud se o ní jedná.
Můžeme tedy jmenovat konkrétní viníky, kteří se osobně v minulém století zasloužili o zánik německé menšiny v českých zemích, protože nepochopili neživotnost a nebezpečnost domnělé nadřazenosti Němců nad Čechy. Jsou to Lodgman von Auen a Josef Seliger v r. 1918 a Konrád Henlein s Karl Hermann Frank v r.1938. Z původních 3,306 099 Němců (podle sčítání lidu v r. 1930) zde zůstalo jen 38 000 Němců, tj. setina!
Závěry
Žatec založili Přemyslovci v 10.století jako české sídliště.
Od počátku 13. století zakládali čeští králové města a jejich obyvatelé byli jejich poddaní. V mnoha oblastech to byli Němci, proto byl i Žatec do 14.století německý s vyspělou kulturou.
Od začátku 15. století se Žatec počešťoval v souvislosti s vývojem v zemích Koruny české, tj. s dobou předhusitskou a husitskou. Většina obyvatelstva zůstávala, ale počeštila se, jak to dokládají např. jména měšťanských rodů. Česká kultura ve městě i okolí dosáhla vysokého stupně.
Tehdy byly národnostní rozdíly pouze věcné, nikoliv politické.
Tento stav národnostních vztahů trval do poloviny 17. století, kdy v době třicetileté války začala násilná germanizace společností souběžně s násilnou rekatolizací. Habsburkové donutili k emigraci většinu české inteligence a 2/3 české šlechty, jejíž majetek převedli na šlechtu cizí, většinou německou. Důsledně uplatnili princip, že poddaný musí sdílet náboženství svého pána, takže rekatolizovali přes 90 % obyvatelstva země.
Po vzniku absolutistické monarchie sloužila germanizace - tehdy ještě nepojímaná nacionalisticky - k centrálnímu ovládání říše.
Habsburkové však nedokázali znemožnit (ale zčásti umožnili) konstituování moderního českého národa, který se tím zařadil mezi ostatní moderní národy Evropy. Češi přednesli své politické nároky v revolučním roce 1848.
I po vzniku moderního českého národa čeští Němci užívali svého výsostného národního privilegovaného postavení ještě dalších 70 let, protože byli v zemích Koruny české používáni jako nástroj habsburské nadvlády. V habsburské říši byly potlačované všechny slovanské národy, přestože počtem dohromady převyšovaly Němce a Uhry. Český národ všestranně sílil a území Českého království se stalo průmyslovým centrem monarchie.
Uherská šlechta donutila císaře, aby vytvořil dvoustátí Rakousko-Uhersko. Austroněmci a Němci z českých zemí znemožnili vznik trojstátí s Českem. To byla největší politická chyba císaře a Němců. Češi byli donuceni, aby usilovali o vytvoření československého státu. I tím zanikla velká středoevropská říše, která by se jinak pravděpodobně udržela v nějaké podobě možná až do dnešních dnů.
Čeští politikově bojovali desítky let za zrovnoprávnění češtiny s němčinou v našich zemích. Stremayerova jazyková nařízení z r.1880 toto zrovnoprávnění zavedla ovšem pouze do "vnějšího" úřadování, tj. ve styku úředníků s občany.
Po několika snahách zrovnoprávnit češtinu i ve "vnitřním" úřadování, čemuž tvrdě zabránili Němci, se to podařilo prosadit v r. 1898. Byla vydána Gautschova jazyková nařízení - ovšem pouze v tzv. smíšených okresech českých zemí.
Bez ohledu na to byli Češi politicky pronásledováni v politických procesech. Důsledek toho všeho byl, že Češi využili 1. světové války k boji za vznik svobodného a nezávislého Československa.
Čeští Němci odmítli vznik Československa v historických západních hranicích. Z politických důvodů požadovali uplatnit u nás princip sebeurčení národů, přestože byli pouze menšína a německý stát existoval. Po nástupu Hitlera k moci v Německu v r. 1933 se stal Henlein realizátorem jeho cíle zničit Československo, což se stalo mnichovskou dohodou: nejprve byla ČSR okleštěna a ztratila 1/3 půdy i obyvatelstva, později rozdělena, zbytek vojensky obsazen Německem a byl zřízen protektorát Čechy a Morava s krutým utlačováním Čechů.
Prezident Beneš překlenul dobu 2. světové války ustavením exilových ústavních orgánů a tím zachoval integritu našeho státu.
Československo přijalo a uskutečnilo odsun Němců, žádaného odbojem. O něm pak rozhodla Postupimská konference, aby se Německu znemožnilo opětné zneužití německých menšin jako záminky pro rozpoutání 3. světové války. Tím byla odstraněna hlavní příčina věčných národnostních vnitropolitických konfliktů v historii a náš stát se stal etnicky homogenní. Další vývoj Československa ovlivnily ve velké míře politické děje ve světě a přirozeně i naše vnitřní problémy, které již nejsou zatěžovány vlivem národnostních rozporů s menšinami neochotnými k soužití v demokratickém státě.
