Zapomenuté pohraničí 4
Zapomenuté pohraničí 4
Jan Kouřil, Josef Bartoš, Jaroslava Čajová
Spojení se nepodařilo. Došel návrh jiný: Spojte se s Raiffeisenkou v Trübenz (Břevenci) a Pinkaute (Plinkoutě). Na spojovací schůzi plinkoutští nepřišli. Břevenečti chtěli dvě třetiny zastoupení v ředitelstvu a v dozorčí radě. V Břevenci přitom měli vkladů 80 tisíc RM, v Šumvaldě hylo 546 tisíc RM, ale na to nebrán zřetel. Prý se spoléháme na vrácení starých časů, máme být vděční, jako jsou Slováci, za ochranu vůdcovu atd. Šlo to již více politicky než hospodářsky.
Nakonec nařízeno pozvat břevenecké na naši valnou schůzi "Národní záložny" 17. prosince 1939 a zde provést spojení, což důrazně kladl na srdce německý revident ing. Dostal - po dobrém i zlém. Při jednání v určený den o těchto záležitostech podal diplomatický návrh staršina rolník M. K.: "bychom se jako loajální občané říše podřídili nadřízení shora, které jistě přijde", což všichni jednomyslně schválili. Po německu se nejednalo vůbec, ač břevenečtí mimo jednoho česky neznali. Tak skončila v roce 1939 jednání o spojení českého a německého peněžního ústavu.
Zabavený obchod konsumního spolku byl Němci nabízen po celém okoIí ke koupi za 15 tisíc RM. Nikdo jej nekoupil a tak zde zřízena německá mateřská školka.
9.2
Německým rolníkům v sousedních obcích po roční okupací počalo v hlavách pozdě svítat. Jelo několik loučských do "staré říše". Vrátili se zle zklamáni. "Nemají tam zemědělci nikoho k práci. Mladí všichni v uniformách." Mechanizace byla tehdy na výši jako u nás. Mnoho bylo nuceno nastoupit s koňmi do války aj. věci, které jsme jim ani věřit nechtěli o spokojenosti v Říši. ("Maul halten und weiter dienen", držet hubu a dále sloužit bylo případným heslem diktatury.)
K tomu jedna skutečná událost na dosvědčení. Starší Němec Urbaschek ze Schröffelsdorfu (Nová Dědina) k výzvě zvýšit dodávky cukrovky dovolil si odpovědět cukrovarské společnosti v Breslau, že dodá tolik, kolik mu vyroste. Za troufalou odpověď potrestán účastí na pořadovém cvičení v mládežnickém táboře u Uničova - (Mährisch Neustadt.)
Mnozí pozdě vzpomínali svobodných projevů v bývalé ČSR. Velké pokuty byly za nedodržování předpisů. Obchodník s ovocem F. B. za neoznačení druhu ovoce 22 RM pokuty. Za týrání zvířat a jiné taktéž. Pro lidi ve věznicích to však neplatilo. Pokuty za ovoce byly jen zpočátku okupace. Zanedlouho se odváželo do staré říše bez označení druhu vše, co se jen odvézt dalo. To již byly veškeré velkoněmecké sily v pohybu na dobytí světa.
Nálada lidu počátkem roku 1940, vzdor národnostnímu útlaku, lhaní v novinách a rozhlase, byla u valné většiny občanů z hloubi duše vzpurná, navenek opatrná.
Záležitostí znovu nepochopitelnou byla tříměsíční válka SSSR s Finskem. Co to bylo různých dohadů a kritiky tehdejší politiky. Poslech zahraničního rozhlasu, hlavně z Francie a Anglie, byl potajmu rozšiřován. Byly vysoké tresty při zjištění poslechu. Víra v porážku nacismu a znovunabytí svobody byla všeobecná a pevná. Byla-li někým vyslovena možnost opaku, byla ihned připojena pomyslná hrůza, co by potom následovalo.
Na zimní pomoc (Winterhilfe) byly sbírky každý měsíc. Často oberlehrer Klein v černé uniformě SS stál v neděli před vchodem na hřbitov s pokladničkou a žádal příspěvek. Proti sbírkám nebylo zásadního odporu pro zlikvidování žebroty na vesnici.
Zima toho roku byla tuhá a dlouhá. Od půli prosince 1939 do půli března 1940 velmi často až -28°C s množstvím sněhu a závějí.
Od února 1940 byl u nás německým komisařem Maitner z Hradečné. Byl sice "nacionál" (na dokladech), ale jinak člověk, u něhož pojem cti a citu k ostatním byl samozřejmostí. "Však zde dlouho nebude", je poznámka v zápise.
Surovost sudetských četníků, zvlášť strážmistra Spanbauera, vrátivších se z polské války (byli zde celkem tři v úřadovně ve staré škole), se projevila v případě rolníka R.W. při nehodě jeho povozu s autobusem. Při výslechu byl zbit a vyhozen za dveře. Při jeho prudké povaze učinil poznámku o nelidskosti, nato byl znovu uchopen, vtažen zpět a znovu bit. Když se vypotácel, byl sledován říšským četníkem až domů. Tento se surovosti nezúčastnil a volal pro lékaře. Lékař ze strachu trestný čin neudal. Vzbuzování strachu bylo vítaným pomocníkem nacistické diktatury.
15. březen, označený v tehdejších kalendářích jako památný den "Češi pod ochranou Velkoněmecké říše 1939", byl u nás dnem sbírky na čestný dar Hitlerovi. Oberlehrer Klein první věnoval 50 RM, ostatní podle pocitu strachu od 1 do 10 RM. Celkem vybráno 800 RM. Dar byl použit na stavbu nové válečné lodi Graf Spee, kterou před třemi měsíci Angličané potopili. To byly dosud ojedinělé válečné nepříjemnosti jimi činěné Němcům od vypovězení války v minulém roce. Tehdy jsme se přesvědčili o malichernosti našich nadějí v jejich pomoc v roce 1938.
O velikonocích z neděle na pondělí byla u nás znovu pozorována velká polární záře, což bylo "jako vždy v mimořádných dobách" považováno za nedobré znamení.
„Osvoboditel" Němců K. Henlein přijel 20. dubna krotit Němce v severomoravských městech. Poznali, jak byli oklamáni, "že prý oni chtěli jen autonomii a ne spojení na život a na smrt s Říší"'. V Šumperku jich bylo několik pozavíráno. Přijel krotit i do Uničova. Ale to již nebyl rok 1938, kdy byl s hurónským křikem a slávou vítán. Schůze byla jen pro vybrané a věrné. Německé vesnice již nenavštěvoval.
Oberlehrer Klein potřeboval nový dřevník ve škole. Za tím účelem byl vybrakován sokolský stadion, pódium pro hudbu vytrháno, až bylo zle pohledět. Skutečnou vizitkou jejich činnosti bylo vymalování několika hákových křížů na torzu stadionu.
