Západní inkvizici jsou lhostejné válečné zločiny na Rusech
Západní inkvizici jsou lhostejné válečné zločiny na Rusech
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB z.s.
Tak jsme dozvěděli, že ukrajinské orgány promlčely vyšetřování oděského masakru.
Upálení a vraždění půlstovky ruských občanů Ukrajiny kompetenti přikryli rouškou věčného zapomenutí. Paní Lenka Procházková ve své stati zde na Českých národních listech o tomto masakru připomíná výrok britského diplomata, podle mne hodný nacistického formátu, že prý ruské rozhořčení nad tímto masakrem je "umělé". V této souvislosti můžeme připomenout rovněž výrok jistého našeho poslance, který se již dříve vyjádřil o Oděse v tom smyslu, že je tam upálili a byl klid... Co k tomu dodat?
Snad jen to, že určité válečné zločiny jsou podle regulí mezinárodního práva nepromlčitelné. Dokonce i u nás na toto téma vyšla odborná kniha (Č. Klapal, Nepromlčitelné zločiny, NV ČSPB Praha 1980), která jako jedna z prvních upozornila na západní neudržitelná pojetí spravedlnosti a práva v případě válečných zločinů. Zdá se, jakoby tato pojetí opakoval jak britský diplomat, tak náš pan poslanec... Celé pojetí a tzv. "narativy Západu" o válečných zločinech na Ukrajině lze přirovnat ke středověké inkvizici, rozhodující o tom, co je a co není zločin. Takže upálení Oděsanů nebyl válečný zločin - pouze nějaký exces, vyříditelný dle orgánů mezinárodního soudu finančním odpustkem (!). Zavraždění dětí Donbasu ukrajinskou dělostřelbou na školy, školky, nemocnice a civilní domy, rovněž nebylo podle našeho ministra vnitra zločinem. Donbaská "Alej andělů" zdokumentovaná u nás paní Nelou Liskovou, podle pana ministra vnitra, byla pouhým výkvětem proruské propagandy (Sic!).
Dnes nás dostihly zprávy, že těchto pomníků zavražděných ruských dětí na Donbase je již více, že ze 198 původně zavražděných dětí jejich počet vzrostl na několik set...A to vše nejsou podle inkvizičního Západu válečného zločiny. Zločiny se konají jen speciální vojenskou operací "proti ukrajinským dětem a civilům".
Mně jako svědku bombardování Srbska a tamního poválečného kytaklysmatu to připomíná západní postoje vůči srbským obětem letecké války NATO. Poškozená porodnice v Bělehradě nebyl válečný zločin. Ministerstvo kultury zasažené kazetovou bombou nebyl zločin. Hotel Jugoslavija zasažený raketou nebyl válečný zločin. Klášter v Rakovici rozbořený tlakovou vlnou rakety, která zasáhla závod na výrobu traktorů, nebyl zločin. Mrtví na mostech v Novém sadu nebyl zločin. A tak dále, řada příkladů by vydala na pořádně dlouhý seznam. Takže podle narativu Západu to byly "kolaterální ztráty". Jak pěkně zahlazující vysvětlení, hodné jazyka literáta Huxleyho či Orwella.
Jak hluboko klesl Západ ve svém pojetí válečných zločinů, dokazuje již od vyšetřování těchto zločinů z období nacismu. Tehdy jako dnes, se americké, západoněmecké a další soudní orgány sice zabývaly těmito zločiny, ale vždy nalezly prací prášky, aby očistily obviněné zločince. Osvícení Němci, kteří s tím nesouhlasili, tyto metody nazývali "Persilscheiny" - "vypírací doklady".
A zdá se, že tento postup nyní aplikuji orgány Západu i ukrajinské orgány na vlastním území. Můžeme uvést i další příklad - vyšetřování zločinů Kosovanů na Srbech, jak to ve svých knihách pojednala komisařka Haagu paní Carla da Ponte.
Zločinci obvinění z unášení a prodeje srbských i albánských dětí na orgány pro západní boháče byli osvobozeni poté, co svědkové jejich zločinů záhadně zmizeli nebo zemřeli (zavražděni?)...
Takže přístup Západu k vraždění slovanských dětí a civilistů všeobecně připomíná středověk a inkvizici ve všech směrech. Je pouze otázkou času, jak dlouho si toto slovanské národy nechají líbit... A máme jistotu, že největší slovanský národ, naši Rusové, to spravedlivě zhodnotí a oplatí Západu patřičnou mincí. Je totiž naší všeobecnou tragedií, že menší slovanské národy to ještě nezvládají...
