České národní listy

Zamysleme se! Potřebujeme stranu důchodců?

V 90. letech minulého století u nás existovala politická strana, která sdružovala ve svých řadách především důchodce, jejichž zájmy chtěla obhajovat a prosazovat. Od roku 1994 nesla název Důchodci za životní jistoty. Nebyla příliš úspěšná. Nestala se parlamentní stranou. V parlamentních volbách získávala však tolik hlasů,  nad 3%, že dosáhla na státní příspěvek. Ten jí umožňoval vybudovat potřebné organizační i jiné struktury, vydávat tiskoviny a celkově zajišťoval existenci strany.

Ač nebyla zastoupena v parlamentě, byla pro některé zavedené strany žádoucí nevěstou. Byl jsem u některých jednáních, kde jí zástupce takovéto strany nabízel jedno volitelné poslanecké místo na kandidátce. Předseda důchodců však tento návrh nepřijal, ač právě takto zvolený poslanec mohl v parlamentě podávat návrhy, upozorňovat na základní zájmy důchodců. Důchodci mohli být jeho prostřednictvím slyšet. Strana časem nastoupila sestupnou linii, způsobenou více či méně vnitřními spory, také však byly nedostatkem potřebné kvalifikace jejích vedoucích činitelů. A tak pomalu mizela z naší politické scény a časem zanikla.

Jedním ze širších důvodů, který tehdy limitoval růst důchodcovské strany, byla oddanost členů zavedených politických stran, a to i těch v důchodcovském věku. V ČSSD, KDU, KSČM se cítili téměř jako doma. Tyto vazby členů stran se postupně uvolňovaly, členové odcházeli a v současnosti „historické“ politické strany mají jen zlomek dřívějších členů. To je jeden z faktorů, který by umožňoval vznik nové důchodcovské strany. Pro její založení hraje i skutečnost, že počet důchodců od 90. let 20. století značně stoupl. Když vidíme, jak současná společnost, především její určitá část – asociální a protinárodní Pětikolka, zosobněna více či méně premiérem P. Fialou, se chová až nepřátelsky  k důchodcům, myslíme si, že založení důchodcovského hnutí či politické strany se již zřejmě stává společenskou objednávkou, na kterou by, možná, bylo dobře pozitivně zareagovat. Pokud by zpočátku jen skupina aktivních důchodců reagovala na známe excesy protidůchodcovské, mohla by svou činností položit základ dalšího politického subjektu. Věřit v to, že vrchní odborář, Josef Středula, bude skutečně bojovat proti snaze současných „vládců“ okrást důchodce v míře více než vrchovaté, je značně pomýlené. Od Středuly tak můžeme očekávat řečnická cvičení adresované vládě, možná i nějakou neduživou demonstraci, aby se neřeklo, a to bude zřejmě  vcelku vše.

Je třeba si však v těchto souvislostech též uvědomit, že počet různých hnutí nejrůznějšího zaměření stále roste, a to je negativní tendence, a k tomu je nutné přičíst i nesporně pozitivní prodůchodcovská opatření, která činila vláda premiéra A. Babiše, který zavedl vzorce zvyšování důchodů a dala jim zákonnou formu. A právě toto hodlá fialovská vláda napadnout, rozšlapat, zničit a důchodce nekřesťansky okrást, a to i za účinné pomoci „křesťana“ Mariana Jurečka, momentálně ministra práce a sociálních věcí.

Pokud však zapomeneme, že všichni jsme velcí proto, že stojíme na ramenou obrů, tj. na dílu předcházejících generací, především jejich velkých mužů a žen, a současné vedoucí elity budou v rozporu s uvedeným dále absolutizovat kult mládí a důchodce vytěsňovat na periferii společenského zájmu, najdou se jistě lidé, kteří se myšlenkou vybudovat důchodcovskou stranu začnou zabývat. V takovém případě, pod dojmem faktického odkazování důchodců na periferii společnosti, bude i větší zájem o politickou reprezentaci, která bude bránit a prosazovat zájmy důchodců. Vznikne příhodná situace k politickému osamostatnění části důchodcovského společenství. Stačí ještě pár dalších kroků nevycválanců a nové hnutí se může narodit.

O úspěšnosti projektu bude podstatně rozhodovat i to, zda u jeho kolébky od počátku budou stát lidé, kterým skutečně půjde o zájmy důchodců a lidí, blížících se důchodcovskému věku, nebo „podnikavci“, vidící v této příležitosti podnikatelský záměr, umožňující jejich obohacení a společenský vzestup.

Alternativou samostatného důchodcovského hnutí, politické strany, může být i přilnutí větší části důchodců k politickým stranám, hnutím, které v současnosti rozhodně a účinně bojují za zájmy důchodců. Již blízký čas ukáže, zda  tato možnost je vhodným řešením při prosazování zájmů důchodců a lidí v předdůchodovém věku.

Dr. O. Tuleškov