Žádoucí krachy bank
Žádoucí krachy bank
Podle slov svého vydavatele pomohl Ben Bernanke jakožto předseda Federálního rezervního systému USA (Fed) v době světové finanční krize v letech 2007-2008 odvrátit větší finanční katastrofu, než jakou byla světová hospodářská krize ve 30. letech minulého století. A učinil tak díky tomu, že přímo čerpal z poznatků získaných během studia příčin velké deprese - práce, za kterou mu byla později udělena Nobelova cena za ekonomii.
Norský Nobelův výbor uvedl, že základy moderního výzkumu bankovnictví položili počátkem 80. let Bernanke a spolunositelé Nobelovy ceny za rok 2022 Douglas Diamond a Philip Dybvig. Bernanke použil statistickou analýzu a výzkum historických pramenů, aby ukázal, jak rozhodující roli v celosvětové depresi 30. let 20. století sehrály krachující banky, uvedl výbor. „Bernankeho výzkum ukazuje, že bankovní krize mohou mít potenciálně katastrofální důsledky. Tento poznatek ilustruje důležitost dobře fungující bankovní regulace.“
V jedné ze svých dobových prací s názvem Nemonetární dopady finanční krize při šíření velké hospodářské krize Bernanke uvádí, že počet bank v USA na konci roku 1933 byl v důsledku krachů a fúzí jen o něco málo vyšší než polovina počtu bank, jaký byl v roce 1929. To znamená, že téměř polovina všech amerických bank během necelých pěti let zanikla. Mezi první světovou válkou a rokem 1930 nedošlo k žádným významným runům (útokům) na banky, jak říká Bernanke, ale špatné finanční zprávy z celého světa v letech 1930-1932 byly jako „jiskry kolem troudu“.
Podle něj se „značný počet bankrotů dal očekávat a pravděpodobně byl vzhledem k povaze prostředí dokonce i žádoucí.“ Převládaly malé banky, což bylo z velké části způsobeno regulačním prostředím, které odráželo obavy mezi občany z velkých bank a trustů, a existovala řada zákonů omezujících pobočkové bankovnictví na státní i federální úrovni. Konkurence mezi státními a federálními bankovními systémy kvůli členům měla také tendenci držet právní překážky pro vstup na trh velmi nízko, říká Bernanke.
Přesně však nevysvětluje, proč bylo „pravděpodobně dokonce žádoucí“, aby značný počet bank zkrachoval, ale zjevně se na to díval z pohledu systémového nebo koncepčního, a ne z pohledu těch, kteří o své peníze přišli. Jednotlivým vkladatelům zřejmě přisuzuje menší důležitost než společnému dobru.
Bernanke 9. června pro New York Times řekl, že americký bankovní systém se v současné době zdá být stabilním, ale že člověk nikdy neví. „Z bolestné zkušenosti jsem se naučil, že člověk nikdy neříká nikdy, vždycky je tu možnost selhání systému.“ Dodal, že dalším runům na banky by se dalo zabránit zvýšením stropu pro pojištění vkladů.
Tak se Bernanke vyhnul tomu, co představuje jedno z největších současných rizik globálních financí. Poté, co se v řadě malých bank objevily problémy, předseda Fedu Jay Powell dne 22. března prohlásil, že americká centrální banka ve spolupráci s ministerstvem financí a fondem pojištění vkladů FDIC přijala rozhodná opatření na ochranu americké ekonomiky a posílení důvěry veřejnosti v bankovní systém. „Tato opatření,“ uvedl, „dokazují, že úspory všech vkladatelů a bankovní systém jsou v bezpečí.“ Když byl o několik minut později na stejné téma dotázán, odpověděl, že Fed je připraven použít své nástroje na ochranu vkladatelů, pokud by hrozilo vážné poškození ekonomiky či finančního systému. „A myslím, že vkladatelé by měli žít v domnění, že jejich - že jejich vklady jsou v bezpečí,“ dodal.
Fed, ministerstvo financí a FDIC v podstatě stále ještě nabízejí plošnou záruku všem americkým vkladatelům, což je však samozřejmě nereálné a v případě, že bude někdy podrobeno zkoušce, nemůže obstát. Přesto vkladatelé na tuto záruku v zásadě spoléhají. To se nepřímo týká i těch, kteří se v České republice hrnou do termínovaných vkladů. Pokud by Fed náhle od svých garancí upustil a desítky amerických bank začaly krachovat, finanční systémy v České republice a dalších zemích by pak mohly bouchnout jako natlakovaný papiňák.
Vysoká inflace vede ke snížení averze vůči riziku a někdo to nejspíš bude muset zaplatit. Bankovní krize mohou mít potenciálně katastrofické následky, jak poukázal Nobelův výbor, ale taktéž může být „žádoucí“, aby značný počet bank zkrachoval, jak soudí Ben Bernanke.
Pokud by taková krize nastala, čeho by politici mohli chtít dosáhnout tentokrát? Záchrany bank formou bail-in? Nového mezinárodního systému vypořádání založeného na zlatě? Nebo snad zavedení digitálních měn centrálních bank, za něž by nenesly žádné úvěrové riziko ani riziko likvidity?
Článek původně vyšel 16. června 2023 v anglickém znění placeného bulletinu Friday Edition pod názvem Desirable bank failures.
