Za někoho se vlajka nevěší...
Za někoho se vlajka nevěší
Marek Řezanka
Devadesát devět: Dětem kopou hroby.
Kdo tehdy srbskou vlajkou zamává?
Tváře Bělehradu krev a nářek zdobí.
Z médií zněla hudba klamavá.
Když šlo o Kosovo, mohl ho vést Thaci:
Zločinec, jenž se vraždit nezdráhá.
Mrtvých byly mraky. Snad ten příklad stačí.
Je na něm vidět éra neblahá.
Éra, kdy rok byl dva tisíce třetí:
Na Irák ze lží zhouba dopadá.
Kdo tehdy želel mrtvých žen a dětí
a agresory nazval hovada?
Že snad Ukrajina „Jaro“ připomíná?
Jako to v roce osmašedesát?
Tohle zkrátka srovnat není nic než špína:
Zas někdo prahne pravdu přetesat.
Rozhodně zde nebyl prapor fašistický.
Občanská válka též tu nebyla.
Upálili živé, chce to říci vždycky,
v Oděse ti, jichž byla přesila.
Doněck, Luhansk slaví, že je konec trýzni,
trýzni, jež mnohé v klidu zanechá:
Koho? Ty, jež nejvíc po válčení žízní.
Demokracie? Jen zlá macecha.
Pokrytectví táhne. Přitom je tak hnusné.
Na lidská práva kašle zvysoka.
Kdo bdí s Ukrajinou, u Sýrie usne,
na dvojí metr je dlaň široká.
Za koho jít padnout? Že by Jaceňuka?
S Porošenkem jsou zrádci nazváni.
Zelenskyj pak rovněž kdesi v koutě fňuká.
Bakalář z Česka plní zadání.
Do puntíku plní přání z Ameriky,
ani to vlastně nijak neskrývá.
Až půjdete padnout, řekněte mu: „Díky“,
že poslal darem spoustu střeliva.
Savčenková dýku od Kalouska střeží.
Bakalář dodá rovnou granáty.
Jeho stín si zatím do kuželu běží,
v helmě se zdá být spíše hranatý.
Kolik jenom lidí padlo na Donbase?
Za ně se ovšem vlajka nevěší.
Jsou to dvojí metry – je to stejné. Zase:
Někdo je vzýván – jiný veteší.
Evropa je shnilá, k tomu zahrává si.
Bez plynu se jen střelí do nohou.
Ursula von Leyen o slovo se hlásí,
že nám prý její prdy pomohou…
Když se jednalo o uznání teroristického Kosova s válečným zločincem a mafiánem Thacim v čele, K. Schwarzenberg ani dospat nemohl, aby v hlubokém předklonu tento zločin posvětil.
Mnozí ti, kteří si dnes na sociálních sítích přidávají ukrajinskou vlajku ke své profilové fotografii, schvalovali jak zločinný útok na Irák, tak právě samostatnost Kosova. Tam ale umírali lidé včetně dětí.
Ozývají se hlasy, že poslední dění na Ukrajině má údajně paralelu v událostech Pražského jara v roce 1968. To je velmi zákeřná manipulace. Československo v roce 1968 nebylo v občanské válce a nemasakrovalo část své populace. Nikoho neupálilo, nikoho nevraždilo. Taktně se mlčí o tom, že Ukrajina dlouhodobě porušovala Minské dohody – a Západ, místo aby na ni tlačil, aby je plnila, ji vyzbrojoval k útoku.
Nevšiml jsem si, že by ti, kdo jsou teď údajně zděšeni, byli podobně šokováni puchem shořelých těl v Oděse. Nedivil bych se, kdyby jistý Bartuška, který neblaze proslul výrokem: „Prostě je upálili“, dnes hrdě vyvěšoval ukrajinskou vlajku.
Podpora Banderova kultu, antisemitismus, politické vraždy: U toho všeho se Evropská unie dlouhodobě tváří, že to na Ukrajině neexistuje. Ale toto vše tam je v krystalické podobě – a já to nazývám fašismem.
Kdo má navíc z ukrajinských politiků mít naši podporu? Jaceňuk s Porošenkem, kteří jsou již doma nazývání zrádci? Zelenskyj, který k tomu nemá daleko? Savčenková, která dostala od pana Kalouska dýku, aby mu ji metaforicky vrazila do zad, když mluvila o „vládě židáků“ a naplno ukázala, koho to tu glorifikovali jako spásu Ukrajiny?
Mnozí dělají, že si nevšímají jedné vojenské kolony za druhou, která ze Západu míří k hranicím Ruska. To jako by nebylo. Vždy je medializován jenom krok V. Putina – nikdy se ale nerozebírá, co mu předcházelo. A to je zásadně špatně. To právě napomáhá válečnému běsnění.
Podobně tomu bylo ostatně i v případě připojení Krymu k Rusku. Mainstreamová média tutlala, že za střelbou na Majdanu nestálo Rusko, ale někdo jiný. Že krvavý Majdan měl splnit jasný účel – a tím bylo destabilizovat dění u ruských hranic. Krymským občanům hrozilo vraždění podobné tomu na Donbase. Možná i horší. Navíc by se tak do rukou fašistů a teroristů dostalo území, odkud by bylo Rusko zranitelné. Ale tato historická pasáž se mediálně vynechává. Kdo z těch, kteří mají na sociálních sítích ukrajinskou vlajku, kdy sdílelo fotky zavražděných dětí ukrajinskými vojáky? Nezaslouží si ukončení občanské války spíše ocenění, než odsudek?
To by ale v první řadě každému muselo jít o humanitu a lidská práva, avšak o ani jedno dlouhodobě pod praporem hvězd a pruhů dávno nejde (pokud někdy vůbec šlo).
Odmítněme být poskoky válečných štváčů. Jedině tak můžeme ve světě udržet mír.
Namluveno: muamarek.cz/files/mp3/prdy-pomohou....mp3
