České národní listy

Z projevu P. Drtiny, ministra spravedlnosti,

na 55. schůzi ÚNS RČ dne 29.5. 1947 I

„Jelikož veškeré zlo, které postihlo republiku a národ a jež si vynutilo též mimořádné soudnictví, bylo v prvé řadě zaviněno zločinným útokem Německa a zločinnou zradou Němců tzv. československých, bylo předním a nejhlavnějším úkolem retribuce přísně a spravedlivě postihnout především všechny neslýchané zločiny, jichž se Němci na nás dopustili. Přehlížím-li nyní činnost mimořádných lidových soudů za celou dobu jejich působnosti, mohu prohlásit, že tento úkol byl splněn svědomitě a celkem v plném rozsahu. Všichni hlavní viníci z řad okupantů, kteří byli v naší moci nebo kteří nám byli spojenci vydáni, došli po vyšetření jejich činnosti přísného a spravedlivého trestu.

Poukazuji zde na odsouzení K.H. Franka, Kurta Daluega, prof. Pfitznera, Schwabeho, Judexa, Czerného a mnoho dalších osobností nacistického režimu. Vůdce sudetských Němců Konrád Henlein sám ušel stíhání tím, že spáchal sebevraždu. Řada poslanců Henleinových byla postavena před soud a potrestána. Většina všech bývalých poslanců SdP nemohla být námi stíhána, neboť mnozí z nich uprchli a někteří dokonce byli i odsunuti. Jiní za války padli nebo zemřeli.

¨

Tragédie Lidic byla potrestána  rozsudkem nad Wiesmannem a jeho společníky. Byly potrestány zločiny proti lidskosti, kterých se dopustil Jöckel v terezínské mučírně na našich uvězněných a týraných vězních, byly potrestány zločiny, kterých se dopustil Rahm a jeho druhové v terezínském ghettu, došel svého zaslouženého trestu nacistický šéf pankrácké věznice Soppa, bylo potrestáno povraždění našich četníků v Habersbirku u Chebu a mohl  bych uvést mnoho a mnoho dalších případů ze všech krajů naší země, které však neměly tak obecný význam jako shora jmenované.

Při tom musím s povděkem zde také zdůraznit, že spravedlivé potrestání zejména mnoha těžkých nacistických zločinců bylo nám umožněno jedině tím, že z obsazeného Německa, kam mnozí ze strachu před spravedlivou odplatou uprchli, byli tito na podkladě Atlantické charty a Moskevské dohody všemi našimi spojenci jako váleční zločinci našim úřadům a soudům ochotně vydáni. Používám této příležitosti, abych jménem československé vlády i jménem svým poděkoval všem spojeneckým vládám za tuto ochotnou právní pomoc při stíhání válečných viníků proti Československé republice.

Z vedoucích okupantských osobností jedině bývalí říšští protektoři Konstantin von Neurath a Wilhelm Frick nám nebyli vydáni, neboť byli postaveni před vojenský norimberský mezinárodní tribunál. A jím také odsouzeni. Neurath byl sice od 18. března 1939 do 27. září 1941 říšským protektorem v Čechách a na Moravě, byl však dříve za éry Hitlerovy  také říšským ministrem, prezidentem tajné kabinetní rady a členem obrany říše.  Z těchto důvodů byl zažalován v Norimberku,kde byl ovšem odsouzen za zločiny spáchané v Československu. Rovněž tak tomu bylo i u bývalého říšského protektora Fricka, u něhož norimberský rozsudek výslovně konstatuje, že nese odpovědnost také za útisk vykonávaný v Čechách a na Moravě, jako je terorizování obyvatelstva, otrocké práce a deportace Židů do koncentračních táborů za účelem jejich vyhubení, za dobu od 20. srpna 1943, kdy převzal úřad říšského protektora.“