České národní listy

Z osvětimského pekla 1

Nejhorší však na této nemoci bylo nepředstavitelně rychlé vysilování. Nemocný ztrácel tři, čtyři kilogramy váhy denně, hubl tak nápadně, že během několika dnů z něho zbyla jenom kostra potažená kůží. Stával se musulmanem.

Slovo musulman byla jedna z nadávek, které si vymyslili esesmani, a udržela se ve všech táborech na označení člověka, jenž pro tělesné vysílení není schopen práce. Nikdy nebýt v táboře, nedovedl bych si představit, jak dalece může člověk zhubnout. Skutečně na kost a kůži. Že žebra ostře vystoupí, nad klíčními kostmi se vytvoří hluboké jámy a žaludek a střeva se propadnou tak, že visící záclona volné kůže je sotva naznačuje, to je samozřejmé. Ale zhubne i obličej, takže prázdnými tvářemi vystupují obrysy zubů, a oči ustoupí tak dozadu, že zanikají v prázdném stínu důlků. Z krku zůstane jen ohryzek. Ramena a ruce ztratí veškeré maso, takže zůstanou jen slabé kosti a kulaté boule kloubů, a kůže na nich visí v prázdných lalocích. Nejhorší jsou nohy. Kyčelní kosti ostře vystoupí, takže dojem kostry je úplný, a pod nimi visí holenní kosti, nic než holenní kosti v kůži a veliké boule kolena. Kotníky pak jsou kyjovitě oteklé. Noha nad kotníkem je třikrát tlustší než stehno u slabin. To je musulman.

Je to snad neuvěřitelné. Avšak každý, kdo byl v táboře, viděl tisíce musulmanů. V Auschwitzu stále, někdy i denně, vybírali musulmany a odváželi nahé do plynových komor. Mnozí byli tak zesláblí, že je házeli na auto společně s mrtvolami a pak společně s mrtvolami je spalovali v ohromných jámách.

Z knihy "V německém zajetí", autor Jiří Beneš, synovec pana prezidenta R. Beneše