Walderode přísahal Hitlerovi
Walderode přísahal Hitlerovi
Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Moravská Třebová
V současnosti se zase po 29 letech kauzy rozpoutává mediální divok, iniciovaný dalším rozhodnutím váženého Ústavního soudu o případu. Na tomto místě lze podotknout, že vážený Ústavní soud nevrací přímo JUDr. Karlu des Fours-Walderodemu čs. občanství, jen věc vrací obecným soudům. V odůvodnění je sice i prohlášení, že nelze pokládat za nicotné udělení čs. občanství dotyčnému v r.1947, ale současně je nutno konstatovat, že kauza je daleko složitější, než aby bylo možné basírovat pouze na tomto konstatování.
Vzhledem k tomu že široká veřejnost byla po téměř tři desetiletí intensivně masírována polopravdami a někdy naprostými nepravdami o působení předka restituentů v éře okupace, musíme bohužel opět začínat od Adama, a vyvracet již po tolikáté účelová tvrzení o JUDr. Karlu des Fours-Walderodem. Nyní se budu věnovat oněm nepravdám.
Walderode člen Henleinpartei
První nepravdu lze doložit obecně rozšířenou mantrou, tvrdící:
"JUDr. Walderode předstíral členství v Henleinpartei". Této lživé mantře uvěřily i některé obecné soudy. Jak k tomu došlo?
Pan dr. Walderode podepsal přihlášku k němectví - tzv. listinu Fragebogen - dne 4. července 1939. Téhož dne, kdy navštívil říšského protektora von Neuratha a podepsal se do jeho Návštěvní knihy.
Jak to bylo s Fragebogenem? Takto. Pan dr. Walderode byl právník. Proto ve 12tém bodě dotazníku o příslušnosti k politických stranách napsal, že je členem ("Mitglied") SpD, čili Henleinpartei. Ovšem nato si uvědomil svou první chybu ve vyplňování Fragebogenu, přeškrtl slovo "Mitglied" a nahradil je slovem "Zugehörigkeit" (Příslušnost). Z tohoto úkonu pak jistý obecný soud vyvodil "předstírání členství", což je naprostý nesmysl. Proč to označuji za nesmysl? Protože žadatel o říšské občanství stvrzoval svým projevem osobnostní vůle - podpisem - pravdivost všech poskytnutých údajů ve Fragebogenu. Tudíž musel pravdivě zodpovědět dané otázky.
A proč říkám, že dr. Des Fours-Walderode učinil dvě chyby? Protože jako právník znal předpisy III. Reichu a uvědomil si zásadní požadavek dotazníku - zákaz jakéhokoli škrtání. S Reichem v té věci nebyly žerty, tato "provinění" se zkoumala a trestala pro podezření ze lži!
Proto si dr. Des Fours-Walderode opatřil druhý Fragebogen a tam vše uvedl správně, tj, příslušnost "Zugehörigkeit" místo chybného (i když věcně správného) Mitglied, Vše muselo odpovídat "Dienstreglamá" III. Reichu!
Je nutno poznamenat, že Národní archiv v Praze-Chodovci má oba Fragebogeny dr. Walderodeho k dispozici, a vyhledal je již dávno legionář Jan Hříbek, když je nevyhledal z úřední činnosti jistý obecný soud (mýlím se?). Zvláště pak soudci neznalému předpisů III. říše a reálií protektorátu musel přeškrtaný první Fragebogen - při neznalosti II. Fragebogenu - připadat jako podivná manipulace s členstvím. Toto podotýkám k vysvětlení a jisté omluvě obecného soudu.
Takže druhý Fragebogen nejenže dr.Walderode vyplnil bezchybně podle regulí říše, ale navíc tam uvedl odkaz na přílohy ("Beilage"), mající plně prokazovat jeho členství v Henleinpartei. Soud se tedy ve vysvětlení členství anobrž příslušnosti Walderodeho k Henleinpartei fatálně mýlil. Proč je to tak důležité?
Protože členství v Henleinpartei bylo podle dekretálního práva (např. dle dekretů 33, 100, 108 aj.) nepřípustné pro udělení čs. občanství po osvobození státu! A tím mnohem později i pro nemožnost restituce potomků či manželky.
A stát pochybil v péči řádného hospodáře, neboť ony přílohy (Beilage) nedochoval. Nicméně členství v SpD Walderoda je prokázáno nevyvratitelně.
Walderode a jeho rodina u protektora Neuratha
Tuto důležitou okolnost objevil doc. Josef Benda nálezem Neurathovy Návštěvní knihy v zámoří. (Benda J., 2010, I. vydání, 2013, II. vydání) Neurathova Návštěvní kniha obsahuje podpisy německé protektorátní šlechty (včetně Schwarzenberga otce a Lichtenštejnů). Každý šlechtic, který v době ohrožení státu ČSR "rozvrácením a zničením jeho republikánsko demokratické podstaty" (dle prof. Schelleho z MU Brno), navštívil von Neuratha, se tudíž podle právníků dopustil kolaborace s okupační mocí.
Český vlastenec, zastánce ČSR, nemohl reichsprotektora vůbec navštívit, aniž by nebyl zajatec nebo vězeň.
Toto v případě u Neuratha podepsané šlechty naprosto nehrozilo - pravdou byl opak. V Návštěvní knize Neuratha je doloženo, že JUDr. Karl Walderode navštívil von Neuratha dne 4.7.1939 a jeho rodiče 10.10. 1939. Všichni jsou tam podepsáni - tedy projevy osobnostní vůle. To ovšem znamená projevy loyality k říši, nikoli k okupované ČSR!
Je pozoruhodné, jak orgány státu zamlčují, nebo ignorují nález doc. Bendy, který znamená přelom v hodnocení protektorátní šlechty a její pozice k říši v době nacistické okupace republiky. Souvislost s protektorátními restitucemi je tu zjevná.
Walderode a Wehrmacht
Podle této mantry "Walderode sloužil ve Wehrmachtu nuceně". On sám toto napsal ve svém - jak správně praví I. badatel kauzy dr. Petr Stehlík z Brna - vylhaném životopise z roku 1993.
(Viz P. Stehlík 2003,str.74. Co se ještě týče Henleinpartei, badatel ovšem tehdy v publikaci vycházel pouze z nepodepsané legitimace SpD a z registrace Walderodeho v seznamu členstva SpD Praha, nikoli z podepsaných Fragebogenů... Oba Fragebogeny totiž vyhledal v archivu až legionář Jan Hříbek, blahé paměti, dnes odpočívající v odbojářském nebi, stejně jako Josef Kunetka, zastupitel Turnova, přes dvacet let bojující o restituci zámku Hrubý Rohozec. To jsou praví hrdinové kauzy Walderode, čest jejich památce!).
Takže. když Josef Kunetka poprvé publikoval v knize CUI BONO RESTITUCE (dvě vydání, cituji druhé vydání, Praha 2007:
"Od 15.5. 1942 do 25. 11. 1943 byl ve vojenském svazku Wehrmachtu ( z toho ve výcviku u pancéřového oddílu v Neu Ruppin do října 1942, potom do listopadu 1943 jako tlumočník českého a anglického jazyka v Praze, Clam-Martinicova 9.) čili uvedl prokázaný historický fakt o dr. Walderodovi.
(Kunetka 2007, str.62.)
K tomu podotýkám, že Abwehr měl služebnu i v Brně, kde později dr. Des Fours-Walderode pracoval ve Zbrojovce, jako vedoucí "určitého organizačního útvaru", což je jen další důkaz jeho spolupráce s říší ve smyslu dekr.100 a 108. (Srovnej Brož J., 1995, str. 70n.)
Službu Walderodeho ve wehrmachtu u Ersatz- Panzerregimentu v Neu-Ruppinu u Berlína prokázaly ověřovací nálezy legionáře Jana Hříbka z Prahy (později z Tábora), který požádal Bundesarchiv Spolkové republiky Německa o ověření Walderodovy služby ve Wehrmachtu, což Bundesarchiv potvrdil a vydal mu ověřené vojenské doklady o Walderodem.
K tomu podotýkám - služba v tankovém pluku Wehrmachtu předpokládala Němce oddaného III. Říši a Hitlerovi osobně, což branec musel potvrdit přísahou následujícího znění:
Přísaha Hitlerovi, platná v říši od 2. srpna 1934 až do konce III.říše, zněla:
"Ich schwöre bei Gott diesen heilegen Eid, dass ich dem Führer des deutschen Reiches und Volkes, Adolf Hitler dem Oberbefehlshaber der Wehrmacht umbedingtem Gehorsam leisten und als tapferer Soldat bereit zur Will jederzeit für diesen Eid mein Leben einzusetzen."
(konec citace Wikipedie, heslo Wehrmacht.)
Anobrž:
Před Bohem skládám posvátnou přísahu, že zachovám bezpodmínečnou poslušnost ADOLFU HITLEROVI, Vůdci Německé říše a nejvyššímu veliteli ozbrojených sil. Jako statečný voják budu připraven za tuto přísahu v každém okamžiku nasadit život."
Takže pan doktor Walderode - onen médii a jistými orgány adorovaný "přítel českých lidí" - musel přísahat jako vojín a později poddůstojník "Gefreiter" ( poznatek legionáře Hříbka z dokladů Bundesarchivu) samotnému Hitlerovi. Je v každém případě doložen jako neoprávněný příjemce čs. občanství, i kdyby mohly být pominuty předchozí uvedené reálie.
Nyní nakonec položme otázku. Jak bylo možné tuto kauzu, vyřešenou soudkyní Tauchmanovou již dávno v prvním instančním řízení ve prospěch republiky, prodlužovat celých 29 let?? A jak je možné, že Ústavní soud nezohlednil tato jednoznačná fakta - i když samozřejmě posoudil jeden z požadavků žalobkyně o původu dr. Walderodeho jako nevyřízený, a proto věc vrátil obecným soudům. K tomu se ovšem mohou badatelé vyjadřovat rovněž, ale to by bylo jen prodlužování Nekonečného příběhu dr. Des Fours- Walderodeho. Z hlediska dekretálního práva je kauza uzavřena a de facto mrtvá. Její resuscitace se hyperbolou označeno podobá kříšení úpíra minulosti jakoby v Transylvánii, kde soudy jaksi "postrádají onen březový kolík k zaražení vampyrismu". A přitom onen "březový kolík přísahy Führerovi" vyplynul na světlo boží. Tak jsem napsal.
