České národní listy

Vzpomínka pamětníka na 21. srpen 68

Vojenský historik pan Fiedler vzpomíná na Parlamentních listech na svůj 21.srpen roku 68. I já jsem pamětník, již tehdy poněkud starší nežli on, jemu bylo sedm let a mně devatenáct. Byl jsem student archeologie a národopisu brněnské univerzity (tehdy se nejmenovala Masarykova, ale Jana Evangelisty Purkyně) a do Brna se ten den vracel vlakem ze Znojemska, kde jsem pracoval na neolitickém sídlišti v Těšeticích-Kyjovicích pod tehdejším nezapomenutelným docentem Vladimírem Podborským, později profesorem katedry prehistorie. Přijel jsem vlakem na hlavní nádraží a zastavil mne námořník (měl námořnické tričko a čepici) s kalachem. Chtěl bumážku. Měl jsem potvrzení o práci v pohraniční zóně (bylo to blízko hranice čili čáry a my studenti jsme měli povolení od katedry pro pohraniční stráž). On to nečetl, uviděl, zasalutoval a pustil mne k východu. Jinak "kontrolovali" občanky, byla to formalita. Cestou po třídě Vítězství (dnes Masarykově) jsem viděl projet dva "skoty" čili transportéry s vojáky, jejichž národnost jsem neidentifikoval, snad to byli Ukrajinci nebo Bulhaři (?). Když jsem přišel na náměstí Svobody bylo plné lidí, vojáky nevidět. Budova Sovětské knihy (dnes galerie) byla ověšena provázky se spálenými legitimacemi Svazu čs. sovětského přátelství a KSČ. A  na místě dnešní budovy Policie ČR vyvěšen transparent "Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil".

Když jsem pak vrátil na nádraží a přijel vlakem do Bílovic nad Svitavou, kde jsem tehdy bydlel, tak na návsi byly  dva transportéry s vojáky, kteří šli ke Svitavě do řeky (!) nabírat do helem pitnou vodu. Zavedl jsem je zpět k obecní pumpě a rusky pravil : "Zděs vadá dlja konsumaciji". Porozuměli a odpověděli "Blagodarjá vi, my Bugari". A pokračovali "My ně saznajem, kdě to, što v Avstriji"?  Na to já "Što vaši oficeri, ně znajut? Vy v Čechoslovakiji! My nět vragi!" (Nejsme nepřátelé.) Ti prostí vojíni nevěděli vůbec nic, byli nakomandováni, plnili rozkaz.

Pak mi kolegové ze studií volali domů na pevný telefon (což mladí dnes znají jen z muzea...) Z Bratislavy jsem dostal zprávu - jsou zde Maďaři. Z Olomouce - zde jsou Poláci. Z  Rychnova - na severu jsou východní Němci. Takže pokud pan historik Fiedler zná, jen přípravu východních Němců, tak můj kolega z Čech volal, že přijeli přímo k nám.

Takže jsme to měli vskutku internacionální - nikoli pouze "rusácké", jak se to dnes ohavně říká. Moc dobře si vzpomínám na projevy soudruha Ceaucesca (dostal jsem zprávy i od příbuzných z Jugoslávie), ten se od internacionální okupace distancoval - Hlas Ameriky vždy říkal "invaze" a nikdy nevyslovil slovo "okupace". Interesantní, že? Tehdy by nás nikoho ani ve snu nenapadlo, že Ceaucescu, přítel ČSSR,  jednou bude popraven, jako nějaký Mussolini....

My jsme vždy poslouchali BBC, a Hlas Ameriky. To podle nás socialistů byly legální hlasy mocností.  "Svobodnou Evropu" jsme nikdy neposlouchali -  dle nás pro hnusný Mnichov. Náš tehdejší instinkt nedůvěřovat "Svobodné Evropě" se pak později stoprocentně potvrdil - vždyť to byli samí sudeťáci nebo jejich obhájci! Tož takové vzpomínky jsou mladíka, kterému tehdy bylo devatenáct.

Dr. Jiří Jaroš Nickelli