Vyškovsko 1945. Jak přicházela svoboda, květen

Ing. Josef Mikš

Vyškov byl sice 30. dubna s okolními obcemi a dvěma třetinami okresu svobodný, ale válka ještě neskončila. Nepřítel 1. května přisunul další zálohy a kladl houževnatý odpor na čáře Ježkovice-Lhota-Kozí horka – Vinohrady- jižně Radslavice a Zelená hora-jihozápadně Pustiměr- severně Marchanice a Křižanovice. Dále se frontová linie táhla jižně Drysice- severně Želeč - jižně Brodek a dále k Hradčanům a Ivani, mimo vyškovský okres.

Němci byli stále aktivní. Prováděli četné protizteče s pěchotou a tanky a tak docházelo v dalších dnech k urputným bojům. Některé terénní dominanty a osady přecházely v bojích na bodáky několikrát z jedněch rukou do druhých.. Četné byly také palebné souboje německých a sovětských tanků. Velká tanková bitva se rozhořela u Pivína, kde se jednotky 6. gardové tankové armády pokoušely o průlom na Prostějov. Ten se však nezdařil a tak protivnici setrvali na dosažených čarách. Obyvatelé Vyškova postupně opouštěli své úkryty, ale blízkost fronty byla stále patrná . O tom, že žijí ve frontovém pásmu je denně přesvědčovaly dělostřelecké přepady .německého dělostřelectva, které zabíjely a působily škody na budovách. Tak se 2. května rozhořela i budova okresního úřadu.

Atmosféru prvních květnových dnů roku 1945 dokreslují řádky spisku vydaného těsně po přechodu fronty: „ První máj 1945 byl den dovršení hrůzy. Město, raněné tisíci granáty a střelami, krvácelo ze smrtelných ran, ulice, cesty, i příkopy byly pokryty zaschlou krví. Čerstvé hroby všude: na hřbitově, na Riegrově náměstí, v zahradách, pod morovým sloupem na náměstí. Padlo 80 hrdinů a nad jejich hroby zažehly vandalské ruce budovu okresního úřadu, strašlivou svíci na cestu do věčnosti….Celých devět májových dnů padaly germánské granáty do města již osvobozeného. Ve stržích Hané a zpustošených lesích Drahanské vysočiny zmítalo se raněné zvíře v křečích umírání .“

Odbojové a partyzánské skupiny se po osvobození obcí, kde působily, vrátily k normálnímu občanskému životu. Některé z nich spolupracovaly se sovětskými vojáky při likvidaci zbytků nacistických jednotek v okolních lesích. V činnosti však pokračovala skupina Jindra –Gryc a partyzánský oddíl OLGA.

Příslušníci skupiny Jindra–Gryc, kteří již v dubnu 1945 pronikli do areálu kasáren na Kozí Horce a přerušili elektrické vedení k náložím, jimiž měly být zničeny vojenské objekty, začátkem května svůj záměr dokončili. Z pověření velitele skupiny vešel její člen Bedřich Nárožný ve styk s velitelem destrukčního oddílu poddůstojníkem Willy Müllerem a přesvědčil jej o bezvýchodnosti jejich situace. Výsledkem bylo že několik rakouských a maďarských vojáků posádku opustilo. Dva zaryté fašisty partyzáni zajali a 6. května v Hamiltonech likvidovali. Ostatní s poddůstojníkem Müllerem byli vzati do zajetí a na hájence u Kučerů předání Rudé armádě. Kromě toho přerušili partyzáni v okolí Vyškova několikrát a na několika místech telefonní a telegrafní vedení nacistů. Tak byly rozhodným zákrokem hrstky partyzánů zachráněny milionové hodnoty a vojenské objekty pak posloužily nově se tvořící vojenské posádce československé armády.

Také partyzánský oddíl OLGA, který 1. května spolu s rumunskými jednotkami osvobodil Velehrad, svou bojovou činnost neskončil. Když totiž 5. května vypuklo pražské povstání a Praha volala o pomoc, byly na Vyškovsku jednotky Rudé armády vystřídány rumunskými jednotkami a velení frontu připravovalo na pomoc Praze rychlé skupiny. A tak byli partyzáni oddílu OLGA v počtu 150 bojovníků, včetně sedmi partyzánek, jako projev důvěry včleněni do sestavy 13. gardového pluku 10. gardové divize Rudé armády, která spěchala na pomoc Praze. Po převozu nákladními auty byli partyzáni u Ostrovačic zasazeni do boje, odtud po osvobození Velké Bíteše působili jako průzkumná rota na směru Velké Meziříčí, Havlíčkův / tehdy Německý/ Brod a Benešov. Předvoj oddílu OLGA dosáhl . 9.května Prahu . V dalším pak oddíl postupoval s Rudou armádou až na demarkační čáru mezi sověty s americkou armádou v prostoru Louny, kde jejich bojová činnost v sestavě Rudé armády skončila. Ze svazku sovětských vojsk pak byli dnem 16. května propuštěni a železničním převozem i s bohatou kořistí se vrátili na soustředění brigády Jana Žižky do Zlína.. Pak následovala demobilizace a tím ukončení rozsáhlé odbojové činnosti, kterou se zařadili na čelné místo celého českého partyzánského hnutí.

Mezitím, co oddíl OLGA působil mimo hranic Vyškovska, situace se zde v podstatě až do konce války nezměnila. Pokračovaly drobné šarvátky na dosud zaujatých čarách a dělostřelecké přepady Němců dále ohrožovaly zejména Vyškov a blízké okolí. Všichni netrpělivě čekali na kapitulaci německých vojsk, vyhlášení konečného vítězství a tím i konce dlouholeté ničivé války.

Konečně 8. května se dočkali. V Remeši, ve štábu západních spojenců byla o půlnoci 7. května podepsaná zástupci nové německé vlády admirála Dönitze předběžná kapitulace se závazkem zastavení vojenských akcí všech vojsk dne 9. května v 00.01 hodin moskevského času. Následně 8. května před půlnocí byl v Berlíně za účasti představitelů SSSR,USA, Velké Británie a Francie podepsán oficielní závěrečný akt o bezpodmínečné kapitulaci Německa.

Zpráva o této události se rozšířila po celé Evropě a také na Vyškovsku se sovětských a rumunských vojáků, ale i civilního obyvatelstva zmocnila nevylíčitelná radost. Ale nadšení bylo předčasné. Velitel armádní skupiny Střed maršál Schörner, která byla rozmístěna v českých zemích, odmítl uznat kapitulaci a rozhodl se pokračovat v boji. Velitel 2. ukrajinského frontu maršál Malinovský v letáku, který byl rozhazován letecky v německých postaveních, vyzýval ke splnění kapitulačních podmínek a varoval, že pokud nebudou splněny, bude protistojícím německým vojskům zasazen zničující úder všemi silami a prostředky, které má k dispozici.

Varování se však minulo účinkem. Také na Vyškovsku protistojící síly Němců nesplnily kapitulační podmínky. Proto útvary Rudé armády a rumunské armády zahájily ráno 9. května bojové akce. Nepřítel hlavními silami ustupoval na západ a zabezpečoval se zadními voji, které měly zdržovat postup sil Rudé a rumunské armády. Přitom docházelo ke střetnutím a přestřelkám a také ke zbytečným ztrátám lidských životů v posledních hodinách války, ke kterým nemuselo dojít, kdyby nacistické velení splnilo kapitulační podmínky.

Při plnění tohoto posledního bojového úkolu došlo i k osvobození posledních osad a obcí vyškovského okresu v jeho severozápadní části. Během dopoledne 9. května tak byly osvobozeny Drysice, Podivice, Pustiměř, Pustiměřské Prusy, Zelená hora, Radslavice, Lhota, Pařezovice, Rychtářov, Studnice, Nové sady, Březina , Odrůvky, Ruprechtov, Podomí a Krásensko.Tím bylo osvobození vyškovského okresu dokončeno a pro jeho obyvatele definitivně skončila nacistické okupace a dlouhá válečná léta druhé světové války.

Připomínáme-li si v tomto období výročí těchto událostí a významného historického období naších dějin, ve kterém se rozhodovalo o bytí a nebytí celého národa, nesmíme zapomenout na odbojáře, partyzány, vězněné a umučené v koncentračních táborech, vojáky a letce a všechny, kteří nasazovali své životy k dosažení vítězství. Vždyť jen na Vyškovsku tuto nejvyšší oběť přineslo 590 občanů .Když k tomu připočítáme 985 vojáků Rudé armády a 55 rumunských vojáků, kteří padli při osvobozování Vyškovska, dostáváme se k celkovému počtu 1630 obětí.. Můžeme důvodně předpokládat, že skutečné počty jsou ještě vyšší, protože ne ze všech obcí byly údaje úplné.

Avšak i tato neúplná čísla podávají trvalé svědectví a lidech, kteří přes stále se stupňující nacistický teror, pronásledování, žalářování a popravy se nebojácně postavili na odpor a dávali pro budoucnost svého národa vše,co bylo v jejich silách. Umírali, abychom my mohli žít. Na to nesmíme nikdy zapomenout !