Vyrovnání s církvemi na úkor všeho a všech?
Vládní návrh vrátit církvím majetek v hodnotě 134 mld. Kč /s úroky za 30let splátek jde až o 170 mld. Kč!/ neprolamuje jen platné hranice roku 1948, ale i zákon č.142/1947, presidentský dekret č.12/1945 a „Masarykovu“ pozemkovou reformu, zákon č.25/1919. V Parlamentu ČR se též 3.2.2012 oprávněně kritizovalo, že vychází z nespolehlivých i nepravdivých podkladů. Církvím /tj. z 80-90% církvi katolické/ nemohlo např. r.1948 „patřit“ 72 tis.ha půdy, když jim před pozemkovou reformou r.1919 „patřilo“ jen 58 tis. ha půdy. Též odhady cen, z kterých vychází finanční kompenzace jsou až dvojnásobně nadhodnocené /Právo, 4.2.2012/. Návrh v situaci více než kritické, v zadluženém asociálním státě, jeví se naprosto neúnosný a neodpovědný. Zcela se ignoruje, že stát platí církvím 1,4 mld. ročně. Tyto platby z daní věřících i nevěřících /jdou hlavně na platy duchovních a správu kostelů/ trvají již 63 let podle zák.č.218/1949. Není divu, že 70% občanů návrh odmítá.
Církvím není co vracet. Faktické zestátnění majetků katolické církve /ostatně historicky pochybné provenience/ provedl už císař Josef II., což přetrvalo i v ČSR. Církevní majetek má od té doby veřejnoprávní charakter. Potvrdila to i expertíza právníků r.1998, kdy vicepremiér ČR Pavel Rychetský /dnes předseda Ústavního soudu ČR/ státoprávně konstatoval, že církve majetek nevlastnily.
Církev k svému poslání nepotřebuje pole, lesy ani rybníky. Lidí, kteří se v ČR r.2011 hlásili k nějaké konfesi je asi 10%. Je proto nesmyslné i nemorální, aby na církve povinně přispívali všichni. Postrádá to logiku i etiku. Odluka církví od státu je v ČR nezbytná. Vládní návrh tzv. „církevních restitucí“ však tento problém přijatelně neřeší, je spíše darem či dalším „tunelem“. Více morálních škod než hmotných požitků může taková kapitalizace majetku přinést i věřícím. Jde o akt krajně neuvážený, krutě nespravedlivý i nezákonný. Bude-li navržený zákon v době naší komplexní krize přesto přijat, půjde o legalizaci zcela nelegitimní, nebetyčně ultrapravicové i sebezáhubné svévole, která mimo jiné otevře bránu dalším velkorestituentům dokořán, na úkor všeho a všech.
/Glosa z inovovaného 4.vydání „Živých hodnot Masarykova Československa“, připravovaného k 75. výročí odchodu prvního presidenta, ke dni 14.9.2012./
