České národní listy

 Volba - Globální nadvláda nebo globální vedení 3

Zbigniev Brzezinski

Plovoucí písky hegemona

V několika příštích desetiletích bude nejvíce vratkou a nebezpečnou oblastí světa, která by dokázala způsobit světový chaos, nový globální Balkán. Islámský svět je nejednotný, a to jak politicky, tak nábožensky. Je politicky nestabilní a vojensky slabý a ještě tak nějakou dobu zůstane. … Hlavní úkol Spojených států při zajišťování globální bezpečnosti bude přinejmenším pro příští generaci spočívat v pacifikaci a posléze v reorganizaci oblasti, ve které panuje největší politická nespravedlnost, sociální strádání, demografické přetížení a potencionálně nejhrubší násilí. Ale jsou tu také největší světové zásoby ropy a zemního plynu. … Toto území zajišťuje 32 % světové ropné produkce a 15 % produkce zemního plynu. … Přitom tři klíčové oblasti světa, Evropa, Spojené státy a Dálný východ spotřebují 60 % celosvětové produkce (16, 25 a 19 procent). …

Spojené státy tu musí podniknout ještě smělejší misi než před padesáti lety v Evropě. … Neexistují žádné samozřejmé odpovědi na zcela základní otázky: s kým a jakým způsobem stabilizovat a pacifikovat, případně znovu uspořádat tuto oblast. … Nakonec se dostáváme k otázce, zda se hlavním strategickým partnerem Spojených států při uklidňování eurasijské regionální vřavy může stát Rusko. Rusko nepochybně má potřebné prostředky a zkušenosti, aby mohlo pomoci. … Rusko dnes začíná vnímat své muslimské sousedy jako zdroj politického a demografického ohrožení … Avšak přítěží Ruska jako potencionálního spojence je jeho minulost a dokonce úplně nedávná minulost. Afghánistán zpustošila ruská desetiletá válka, Čečensko stojí na prahu genocidy …Můžeme tedy spoléhat pouze na jediného skutečného partnera, pokud se chceme vypořádat se situací na globálním Balkáně, a tím je Evropa. Ačkoli bude zapotřebí také pomoci ze strany předních východoasijských států, jako je Japonsko a Čína. … Otázka zní, zda Evropa, do značné míry zaujatá svým vlastním sjednocováním, bude mít dostatečnou vůli a velkorysost, aby se zapojila do společného programu. … V podstatě totéž platí pro Japonsko.

 Strategický, nikoli solitérní boj

… Už několik desítek let od nezdařeného francouzsko-britského dobrodružství v Suezském průplavu v roce 1956 je oblast mezi Suezským průplavem a Perským zálivem pod protektorátem Spojených států. …

Po 11. září začaly konzervativnější složky americké politické scény … prosazovat představu, že by Spojené státy měly na Středním východě zavést úplně nový pořádek a reagovat tak na novou hrozbu terorismu a šíření zbraní hromadného ničení.Sledování této vize již přineslo násilné ukončení diktátorského režimu Saddáma Husajna a možná je předzvěstí zásahu proto baasistickému režimu v Syrií nebo iránské teokracii. Neexistuje proto žádné dlouhodobě únosné řešení problémů této oblasti, aniž by Spojené státy a Evropská unie stále výrazněji nespolupracovaly. … Právě na Středním východě by evropská zahraniční politika…mohla získat výslovně protiamerickou podobu.

Problém, jak dovést do konce dohodu mezi Izraelci a Palestinci, je skutečně vážný. …Mezinárodní společenství se v zásadě shodne na základních rysech této smlouvy: vzniknou dva státy, jejichž území bude odpovídat hranicím z roku 1967, přičemž příměstské jeruzalémské osady se začlení do Izraele; v Jeruzalémě vzniknou dvě hlavní města; palestinští utečenci budou mít pouze nepatrné nebo jen symbolické právo na návrat a většina navrátilců se usadí v Palestině (nejspíše v uvolněných izraelských osadách); v Palestině vznikne demilitarizovaná zóna, kde by mohlo působit NATI nebo jiné mírotvorné síly; a konečně arabští sousedé Izraele jasně a jednoznačně uznají legitimitu izraelského státu. … Vyřešení arabsko-izraelského konfliktu by také napomohlo americkým snahám o postupnou demokratizaci přilehlých arabských států. …

Také vznik stabilního Iráku po vojenské intervenci z roku 2003 je mimořádně obtížný a dlouhodobý úkol. …Může se navíc ukázat, že dvacet pět milionů Iráčanů, obecně považovaných za nejsebevědomější arabský národ, je daleko méně poddajných vůči cizí nadvládě, než se očekávalo. …

Na rozdíl od energeticky bohatého  Ruska většina států v této oblasti, od Kazachstánu  a Azerbejdžánu až po Saudskou Arábii, téměř výlučně vyváží, ale nespotřebovává energii, kterou získává ze své země. … Jelikož tři ekonomicky  nejdynamičtější oblasti, Severní Amerika, Evropa a východní Asie, potřebují spolehlivý přístup k přiměřeně nákladné energii, byla by strategická nadvláda nad touto oblastí, byť by ji zahalovaly společné dohody, globálně klíčovým hegemonickým přínosem. …

Třebaže Rusko nestálo v cestě žádným vojenským snahám Spojených států změnit strategickou situaci v této oblasti, současné geopolitické zaměření v Perském zálivu může ohrozit americkou snahu o upevňování nezávislosti států kolem Kaspického moře. Jelikož Amerika má plno starostí se společenskými otřesy v Iráku ( o vzrůstajícím americko-iránském napětí ani nemluvě), Moskva by mohla obnovit svůj dřívější nátlak na Gruzii a Azerbejdžán, aby tyto státy přestaly usilovat o vstup do Severoatlantického společenství; Rusko by mohlo zesílit svůj tlak a podemlívat politickou a vojenskou přítomnost Spojených států v centrální Asii. Tím by se zkomplikovala americká snaha zapojit státy centrální Asie do širšího úsilí o potlačení islámského fundamentalismu v Afhánistánu a Pákistánu.  … Všechna zmíněná rizika by mohla snížit strategická spolupráce mezi Spojenými státy a Evropskou unii v Iráku a Iránu. …

Na rozdíl od představ vládnoucích mullahů, aby se Irán stal nábožensky fanatickou společností, má iránská země ze všech zdejších států nejlepší předpoklady následovat cestu, kterou se dříve vydalo Turecko. …

Dilemata vedení aliance

Útoky z 11. září zvýraznily několik základních mezinárodních trendů, které až do té doby nebyly tolik zřetelné: 1) stále se rozšiřuje propast mezi vojenskými schopnostmi jednotlivých států, nejenom mezi Spojenými státy a jejich dřívějšími komunistickými rivaly, ale i mezi Amerikou a jejími základními spojenci; 2) politicko-vojenské sjednocováni Evropy zaostává ze její ekonomickou integrací; 3) Kreml stále více chápe, že má-li udržet svoji územní celistvost, nezbývá mu než spolupracovat se Západem jako jeho mladší spojenec; 4) vůdčí čínští představitelé se shodli na tom, že Čína potřebuje oddech od mezinárodní politiky, aby zvládla další fázi své obtížné vnitrostátní přeměny; 5) japonské politické špičky mají stále větší tendenci vytvořit ze země mezinárodně významnou vojenskou mocnost; 6) celý svět si stále více uvědomuje, že Amerika coby úhelný kámen globální stability může nechtěně tuto stabilitu vydat všanc.  …

Boj proti terorismu nemůže být cíl sám o sobě. Klíčová strategická otázka nakonec zní: s kým a jak mohou Spojené státy účinněji vytvářet stále lepší svět? Odpověď si žádá historicky trvalou trans-atlantickou a trans-pacifickou strategii. …

Americká hegemonie je pro mnohé stravitelná právě proto, že se Amerika vnímá jako skutečně demokratický stát, který má za úkol šířit do světa lidská práva. …

Globální jádro

Spojené státy a Evropská unie společně vytvářejí pevné jádro globální politické stability a ekonomického bohatství. …Skutečnost je taková, že během celé studené války byla Evropa de facto pod americkým protektorátem. …

Vojensky soběstačná Evropa, dokonalá globální politicko-ekonomická mocnost podobná Americe, by postavila Spojené státy před bolestnou volbu: buďto se zcela oprostit od evropských vazeb, nebo sdílet s Evropou zodpovědnost za správu světa. Kdyby se americká moc přestala angažovat na západní periferii eurasijského kontinentu, vydala by Eurasii novým a nepředvídatelným konfliktům mezi hlavnímu eurasijskými soupeři.

Politicky mocná Evropa, schopná ekonomicky soupeřit  s Amerikou a vojensky nezávislá, by nevyhnutelně zpochybnila americkou převahu ve dvou oblastech, které jsou pro Spojené státy strategicky klíčové: na Středním východě a v Latinské Americe. Nejprve bychom to pocítili na Středním východě nejenom proto,  odmítal, že je Evropě geograficky blízký, ale především proto, že Evropa do značné míry závisí na tamní ropě. … Pokud by se Evropa nejspíš obrátila k Latinské Americe … latinsko-americký nacionalismus by citlivě reagoval na zesilující se  politické, ekonomické a kulturní vazby se sebevědomou Evropou,což by oslabovalo tradiční americkou nadvládu v této oblasti. …

Více než před dvěma desítkami let německý premiér Helmut Schmidt pohrdlivě odmítal americkou politiku lidských práv a naopak schvaloval komunistické potlačování disidentů, následně francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaing opovrhoval Reaganovou militantností a jeho následník, Francois Mitterand, odmítal Bushovo úsilí o znovusjednocení Německa.  …

Vážné soupeření mezi Evropou a Amerikou by určitě uškodilo oběma velmocím. … Jednostranná americká legislativa, nové hospodářské dotace a uvalení vysokých cel na dovoz oceli značně posílily evropský názor, že americký zájem o otevřenou globální ekonomiku  je neupřímný a falešný. Tomuto pohledu dodává na síle všeobecné evropské přesvědčení, že Spojené státy zásadním způsobem zanedbávají své povinnosti v případě globálních problémů, které dlouhodobě ovlivňují kvalitu lidského života a které proto vyžadují regulaci zavedením nadnárodních pravidel, určujících závazné chování všech států. Evropany obzvlášť popudilo, když Amerika náhle a neočekávaně zamítla Rámcovou dohodu o změnách klimatu (Kjótský protokol); … Evropané jsou přesvědčeni o tom, že americké  odmítání autority Mezinárodního soudního tribunálu je v rozporu s častými proklamacemi Spojených států o ochraně lidských práv (raději ponechme stranou americký tlak na mezinárodní soudy s válečnými zločinci po několika jugoalávských konfliktech). Americké ekonomické sankce proti Iránu, Iráku, Libyi a Kubě se rovněž vnímaly jako projev americké svévole …

Kritika americké jednostrannosti a lhostejnosti vůči evropským zájmům časově předcházela iráckému střetu. Dokonce i obvykle proamerické Německo se občas poddalo rozšířenému pohledu, že Amerika jedná jednostranně a svévolně;tento názor předcházel nástupu George W. Bushe do prezidentského úřadu. Obvykle umírněné Frankfurter Allgemeine Zeitung ( v článku nazvaném Americká pěst z 2. března 2000) rozhodně odsoudily Spojené státy, protože neberou v potaz ´politickou váhu Evropy´. Důvodem má být to, že ´oba kontinenty se řídí odlišným systémem politických hodnot. Hegemonistická mocnost oíše zákony globalizace. Jedině Amerika se může smířit se stále narůstajícími společnskými rozdíly a s do očí bijící propastí mezi bohatými a chudými. Politické chápáni Evropanů vyžaduje více kontroly a regulace, sladění konfliktních zájmů a omezení moci. Evropská politika se zakládá na úctě a vzájemné podpoře partnerů.´ O týden později obvinil přední liberální týdeník Die Zeit Američany, že dávají přednost ´zákonu džungle´a že ´zabloudili při svém hledání nových nepřátel´. …

Evropané dobře vědí …, že skutečně vážný rozkol by byl vznikající Evropě osudným. … Opět by vzplanuly tradiční obavy z německé moci a vrátily by se staré národnostní spory. … Americká jednostrannost má své kořeny v tom, že Spojené státy chápou sebe sama jako světového nositele a posla svobody. …Polemika ohledně Iráku mezi Washingtonem na jedné straně a Paříží a Berlínem na straně druhé nicméně přinesla hrozivější lekci. Tato třenice vyslala varovný signál, že transatlantické vztahy jsou křehké a že vzájemné obviňování a nedostatek citlivosti svádí Evropu, aby svou snahu o získání nezávislé vojenské moci chápala přímo protiamericky. Evropa, která by se politicky definovala jako ´protiváha ´Spojených států (což je de facto protiamerická definice), by byla Evropou, která zničí Severoatlantickou alianci. Za současných okolností není příliš pravděpodobné, že by se splnily sny, ale ani noční můry obou stran. Potrvá nejméně deset let a nejspíš ještě déle, než Evropa dosáhne potřebné politické jednoty a bude ochotná podstoupit nezbytné finanční oběti, aby se stala globálně významnou mocností.  …

Bouřlivý transatlantický střet ohledně Iráku by neměl zastřít skutečnost, že bytostně multilaterální Evropa a poněkud jednostranná Amerika směřují k dokonalému globálnímu sňatku z rozumu. … dohromady jsou globálně všemocné. …

Evropská unie a Severoatlantická aliance proto nemají na výběr: musejí se rozšiřovat, protože jinak by promrhaly sví vítězství ve studené válce, musejí se rozšiřovat, ačkoli každý nový přírůstek oslabuje politickou soudržnost Evropy a komplikuje vojenskou operabilitu NATO. …Rozšiřování Evropské unie i Severoatlantické aliance bude i nadále pokračovat. S každým novým krokem … se nebezpečná geopolitická země nikoho posune dále na východ. …

V devadesátých letech získala Severoatlantická aliance novou úlohu, když pomohla stabilizovat rozbouřený Balkán zmítaný násilnostmi. V dalším desetiletí se začíná jasně ukazovat, že bude zapotřebí nový Pakt stability pro Kavkaz. … Součinnost Ruska se silami NATO je v ruském zájmu. ...

Další podnět k této geografické expanzi NATO dává strategické rozhodnutí Ruska akceptovat převahu Severoatlantického společenství v bezpečnostní struktuře světa. …

Vstup amerických sil na území dříve sovětských středoasijských republik Uzbekistánu, Kazachstánu, a Kyrgystánu, k němuž došlo po událostech z 11. září, a ruské rozhodnutí (zprvu zdráhavé) smířit se s touto skutečností navíc umožnilo mnoha postsovětským státům, aby snadněji rozvíjely úzké bezpečnostní vazby na euroatlantické společenství jménem společného boje proti terorismu. …Deklaraci o novém strategickém partnerství, kterou 24. května 2002 vyhlásili prezidenti Bush a Putin. Tato deklarace hovoří jasnou řečí: ´Ve střední Asii a na jižním Kavkazu uznáváme svůj společný zájem na prosazování stability, suverenity a územní integrity všech národů této oblasti.´ … Rusko do slova a do písmene nemá na výběr. Soupeřit s Amerikou nedává smysl a společná aliance s Čínou by se rovnala podřízení. …

V dlouhodobějším časovém horizontu Rusko možná pochopí, že by mu členství v alianci zajistilo větší územní bezpečnost, zvláště pak na vylidňujícím se Dálném východě. …

Jediná možná ruská volba, třebaže taktická, tudíž poskytla Západu strategickou výhodu. Vytvořila přeběžné podmínky, aby západní společsenství geopoliticky pronikalo stále hlouběji do Euroasie. Dříve výlučně ruským ´nejbližším zahraničím´začaly pronikat západní, zejména americké síly, a prohloubily se rusko-západní vazby. Rusko koneckonců nemá na výběr , pokud si chce udržet své nejdůležitější územní državy. Nezměrné přírodní bohatství Sibiře je příslibem ruské budoucnosti a bez pomoci Západu si Rusko vůbec nemůže být jisté, že si toto své panství udrží.

Evropsko-ruské vazby by mohlo posílit nadnárodní úsilí o osídlení a rozvoj Sibiře. Sibiř skýtá Evropanům podobné možnosti, jako kdysi poskytla Aljaška a Kalifornie Američanům: je to zdroj velkého bohatství, příležitost k dobrým investicím a El Dorado pro nejodvážnější osadníky. Chce-li si Rusko udržet Sibiř, potřebuje pomoc; samo na to nestačí kvůli demografickému úpadku a vzhledem k dnešnímu rozvoji Číny, která stojí přímo za dveřmi. Díky významné evropské přítomnosti by se Sibiř nakonec mohla stát společným euroasijským majetkem, využívaným na multilaterálních základech … a evropskou značně usazenou společnost by tak vyburcovala vzrušující ´nová hranice´.  … Spolupráci s Ruskem musí doprovázet podpora geopolitického pluralismu v někdejším ruském imperiálním prostoru, což vytváří trvalé překážky jakémukoli pokusu o obnovu ruského impéria. Je proto zřejmé, že Severoatlantická aliance a Evropská unie musejí začlenit nezávislé postsovětské státy, především Ukrajinu, do rozšiřující se sféry svého vlivu. … Případné přijetí Ruska do euroatlantického systému jako normílního, středně důležitého evropského státu … by vytvořilo mnohem solidnější a komplexnější základnu, abychom se vyrovnali s narůstajícími konflikty v západoasijské a středoasijské části globálního Balkánu. …

Evropané nevnímají terorismus jako zjevení zla, ale spíše jako politický projev. S terorismem se musí bojovat způsobem, který uznává vazbu mezi přímými prostředky na vymýcení terorismu a mezi opatřeními, které mají odříznout jeho politické a sociální kořeny.