Volba - Globální nadvláda nebo globální vedení, část 3
Volba - Globální nadvláda nebo globální vedení, část 3
Zbigniev Brzezinski
Dilemata vedení aliance
Útoky z 11. září zvýraznily několik základních mezinárodních trendů, které až do té doby nebyly tolik zřetelné: 1) stále se rozšiřuje propast mezi vojenskými schopnostmi jednotlivých států, nejenom mezi Spojenými státy a jejich dřívějšími komunistickými rivaly, ale i mezi Amerikou a jejími základními spojenci; 2) politicko-vojenské sjednocováni Evropy zaostává ze její ekonomickou integrací; 3) Kreml stále více chápe, že má-li udržet svoji územní celistvost, nezbývá mu než spolupracovat se Západem jako jeho mladší spojenec; 4) vůdčí čínští představitelé se shodli na tom, že Čína potřebuje oddech od mezinárodní politiky, aby zvládla další fázi své obtížné vnitrostátní přeměny; 5) japonské politické špičky mají stále větší tendenci vytvořit ze země mezinárodně významnou vojenskou mocnost; 6) celý svět si stále více uvědomuje, že Amerika coby úhelný kámen globální stability může nechtěně tuto stabilitu vydat všanc. …
Boj proti terorismu nemůže být cíl sám o sobě. Klíčová strategická otázka nakonec zní: s kým a jak mohou Spojené státy účinněji vytvářet stále lepší svět? Odpověď si žádá historicky trvalou trans-atlantickou a trans-pacifickou strategii. …
Americká hegemonie je pro mnohé stravitelná právě proto, že se Amerika vnímá jako skutečně demokratický stát, který má za úkol šířit do světa lidská práva. …
Globální jádro
Spojené státy a Evropská unie společně vytvářejí pevné jádro globální politické stability a ekonomického bohatství. …Skutečnost je taková, že během celé studené války byla Evropa de facto pod americkým protektorátem. …
Vojensky soběstačná Evropa, dokonalá globální politicko-ekonomická mocnost podobná Americe, by postavila Spojené státy před bolestnou volbu: buďto se zcela oprostit od evropských vazeb, nebo sdílet s Evropou zodpovědnost za správu světa. Kdyby se americká moc přestala angažovat na západní periferii eurasijského kontinentu, vydala by Eurasii novým a nepředvídatelným konfliktům mezi hlavnímu eurasijskými soupeři.
Politicky mocná Evropa, schopná ekonomicky soupeřit s Amerikou a vojensky nezávislá, by nevyhnutelně zpochybnila americkou převahu ve dvou oblastech, které jsou pro Spojené státy strategicky klíčové: na Středním východě a v Latinské Americe. Nejprve bychom to pocítili na Středním východě nejenom proto, odmítal, že je Evropě geograficky blízký, ale především proto, že Evropa do značné míry závisí na tamní ropě. … Pokud by se Evropa nejspíš obrátila k Latinské Americe … latinsko-americký nacionalismus by citlivě reagoval na zesilující se politické, ekonomické a kulturní vazby se sebevědomou Evropou,což by oslabovalo tradiční americkou nadvládu v této oblasti. …
Více než před dvěma desítkami let německý premiér Helmut Schmidt pohrdlivě odmítal americkou politiku lidských práv a naopak schvaloval komunistické potlačování disidentů, následně francouzský prezident Valéry Giscard d´Estaing opovrhoval Reaganovou militantností a jeho následník, Francois Mitterand, odmítal Bushovo úsilí o znovusjednocení Německa. …
Vážné soupeření mezi Evropou a Amerikou by určitě uškodilo oběma velmocím. … Jednostranná americká legislativa, nové hospodářské dotace a uvalení vysokých cel na dovoz oceli značně posílily evropský názor, že americký zájem o otevřenou globální ekonomiku je neupřímný a falešný. Tomuto pohledu dodává na síle všeobecné evropské přesvědčení, že Spojené státy zásadním způsobem zanedbávají své povinnosti v případě globálních problémů, které dlouhodobě ovlivňují kvalitu lidského života a které proto vyžadují regulaci zavedením nadnárodních pravidel, určujících závazné chování všech států. Evropany obzvlášť popudilo, když Amerika náhle a neočekávaně zamítla Rámcovou dohodu o změnách klimatu (Kjótský protokol); … Evropané jsou přesvědčeni o tom, že americké odmítání autority Mezinárodního soudního tribunálu je v rozporu s častými proklamacemi Spojených států o ochraně lidských práv (raději ponechme stranou americký tlak na mezinárodní soudy s válečnými zločinci po několika jugoalávských konfliktech). Americké ekonomické sankce proti Iránu, Iráku, Libyi a Kubě se rovněž vnímaly jako projev americké svévole …
Kritika americké jednostrannosti a lhostejnosti vůči evropským zájmům časově předcházela iráckému střetu. Dokonce i obvykle proamerické Německo se občas poddalo rozšířenému pohledu, že Amerika jedná jednostranně a svévolně;tento názor předcházel nástupu George W. Bushe do prezidentského úřadu. Obvykle umírněné Frankfurter Allgemeine Zeitung ( v článku nazvaném Americká pěst z 2. března 2000) rozhodně odsoudily Spojené státy, protože neberou v potaz ´politickou váhu Evropy´. Důvodem má být to, že ´oba kontinenty se řídí odlišným systémem politických hodnot. Hegemonistická mocnost oíše zákony globalizace. Jedině Amerika se může smířit se stále narůstajícími společnskými rozdíly a s do očí bijící propastí mezi bohatými a chudými. Politické chápáni Evropanů vyžaduje více kontroly a regulace, sladění konfliktních zájmů a omezení moci. Evropská politika se zakládá na úctě a vzájemné podpoře partnerů.´ O týden později obvinil přední liberální týdeník Die Zeit Američany, že dávají přednost ´zákonu džungle´a že ´zabloudili při svém hledání nových nepřátel´. …
Evropané dobře vědí …, že skutečně vážný rozkol by byl vznikající Evropě osudným. … Opět by vzplanuly tradiční obavy z německé moci a vrátily by se staré národnostní spory. … Americká jednostrannost má své kořeny v tom, že Spojené státy chápou sebe sama jako světového nositele a posla svobody. …Polemika ohledně Iráku mezi Washingtonem na jedné straně a Paříží a Berlínem na straně druhé nicméně přinesla hrozivější lekci. Tato třenice vyslala varovný signál, že transatlantické vztahy jsou křehké a že vzájemné obviňování a nedostatek citlivosti svádí Evropu, aby svou snahu o získání nezávislé vojenské moci chápala přímo protiamericky. Evropa, která by se politicky definovala jako ´protiváha ´Spojených států (což je de facto protiamerická definice), by byla Evropou, která zničí Severoatlantickou alianci. Za současných okolností není příliš pravděpodobné, že by se splnily sny, ale ani noční můry obou stran. Potrvá nejméně deset let a nejspíš ještě déle, než Evropa dosáhne potřebné politické jednoty a bude ochotná podstoupit nezbytné finanční oběti, aby se stala globálně významnou mocností. …
Bouřlivý transatlantický střet ohledně Iráku by neměl zastřít skutečnost, že bytostně multilaterální Evropa a poněkud jednostranná Amerika směřují k dokonalému globálnímu sňatku z rozumu. … dohromady jsou globálně všemocné. …
Evropská unie a Severoatlantická aliance proto nemají na výběr: musejí se rozšiřovat, protože jinak by promrhaly své vítězství ve studené válce, musejí se rozšiřovat, ačkoli každý nový přírůstek oslabuje politickou soudržnost Evropy a komplikuje vojenskou operabilitu NATO. …Rozšiřování Evropské unie i Severoatlantické aliance bude i nadále pokračovat. S každým novým krokem … se nebezpečná geopolitická země nikoho posune dále na východ. …
V devadesátých letech získala Severoatlantická aliance novou úlohu, když pomohla stabilizovat rozbouřený Balkán zmítaný násilnostmi. V dalším desetiletí se začíná jasně ukazovat, že bude zapotřebí nový Pakt stability pro Kavkaz. … Součinnost Ruska se silami NATO je v ruském zájmu. ...
Další podnět k této geografické expanzi NATO dává strategické rozhodnutí Ruska akceptovat převahu Severoatlantického společenství v bezpečnostní struktuře světa. …
Vstup amerických sil na území dříve sovětských středoasijských republik Uzbekistánu, Kazachstánu, a Kyrgystánu, k němuž došlo po událostech z 11. září, a ruské rozhodnutí (zprvu zdráhavé) smířit se s touto skutečností navíc umožnilo mnoha postsovětským státům, aby snadněji rozvíjely úzké bezpečnostní vazby na euroatlantické společenství jménem společného boje proti terorismu. …Deklaraci o novém strategickém partnerství, kterou 24. května 2002 vyhlásili prezidenti Bush a Putin. Tato deklarace hovoří jasnou řečí: ´Ve střední Asii a na jižním Kavkazu uznáváme svůj společný zájem na prosazování stability, suverenity a územní integrity všech národů této oblasti.´ … Rusko do slova a do písmene nemá na výběr. Soupeřit s Amerikou nedává smysl a společná aliance s Čínou by se rovnala podřízení. …
V dlouhodobějším časovém horizontu Rusko možná pochopí, že by mu členství v alianci zajistilo větší územní bezpečnost, zvláště pak na vylidňujícím se Dálném východě. …
Jediná možná ruská volba, třebaže taktická, tudíž poskytla Západu strategickou výhodu. Vytvořila přeběžné podmínky, aby západní společsenství geopoliticky pronikalo stále hlouběji do Euroasie. Dříve výlučně ruským ´nejbližším zahraničím´začaly pronikat západní, zejména americké síly, a prohloubily se rusko-západní vazby. Rusko koneckonců nemá na výběr , pokud si chce udržet své nejdůležitější územní državy. Nezměrné přírodní bohatství Sibiře je příslibem ruské budoucnosti a bez pomoci Západu si Rusko vůbec nemůže být jisté, že si toto své panství udrží.
Evropsko-ruské vazby by mohlo posílit nadnárodní úsilí o osídlení a rozvoj Sibiře. Sibiř skýtá Evropanům podobné možnosti, jako kdysi poskytla Aljaška a Kalifornie Američanům: je to zdroj velkého bohatství, příležitost k dobrým investicím a El Dorado pro nejodvážnější osadníky. Chce-li si Rusko udržet Sibiř, potřebuje pomoc; samo na to nestačí kvůli demografickému úpadku a vzhledem k dnešnímu rozvoji Číny, která stojí přímo za dveřmi. Díky významné evropské přítomnosti by se Sibiř nakonec mohla stát společným euroasijským majetkem, využívaným na multilaterálních základech … a evropskou značně usazenou společnost by tak vyburcovala vzrušující ´nová hranice´. … Spolupráci s Ruskem musí doprovázet podpora geopolitického pluralismu v někdejším ruském imperiálním prostoru, což vytváří trvalé překážky jakémukoli pokusu o obnovu ruského impéria. Je proto zřejmé, že Severoatlantická aliance a Evropská unie musejí začlenit nezávislé postsovětské státy, především Ukrajinu, do rozšiřující se sféry svého vlivu. … Případné přijetí Ruska do euroatlantického systému jako normílního, středně důležitého evropského státu … by vytvořilo mnohem solidnější a komplexnější základnu, abychom se vyrovnali s narůstajícími konflikty v západoasijské a středoasijské části globálního Balkánu. …
Evropané nevnímají terorismus jako zjevení zla, ale spíše jako politický projev. S terorismem se musí bojovat způsobem, který uznává vazbu mezi přímými prostředky na vymýcení terorismu a mezi opatřeními, které mají odříznout jeho politické a sociální kořeny.
Východoasijská metastabilita
… Stabilitu v této oblasti ohrožuje rostoucí moc několika asijských států. V oblasti chybí jakákoli kooperativní struktura. … Asie je stále úspěšnější ekonomikou, společenským vulkánem a politickou sázkou: vše v jednom.
V tomto prostoru soupeří o regionální nadvládu Čína s Japonskem (podporovaným Spojenými státy), Korejský poloostrov je nepřirozeně rozdělen a neustále výbušný, budoucnost Tchaj-wanu je předmětem sporu, Indonésii mohou rozvrátit vnitřní neshody a Indie se cítí ohrožena Čínou, jíž by se zároveň chtěla vyrovnat. Čína a Indie (stejně jako její nepřátelský soused Pákistán) jsou atomové mocnosti. Severní Korea se o to vzdorovitě snaží a Japonsko nejspíš záhy vyrobí atomové zbraně. … Stabilní východní Asie zajišťovaná postupně institucionalizovaným a pečlivě vyváženým americko-čínsko-japonským strategickým trojúhelníkem by nám poskytlo klíčovou východní kotvu, abychom se mohli vyrovnat s širším eurasijským vířením. …
V příštím desetiletí je ovšem nejpravděpodobnější, že se z Číny stane jasná regionální velmoc, Japonsko bude i nadále udržovat svou převahu ve vojenské oblasti a Amerika se bude snažit obojí zvládnout. … V tomto ohledu bylo velmi výmluvné citlivé zhodnocení dnešní situace, které se objevilo 4. února 2002 v Jiefangjun Bao, oficiálním orgánu Politického odboru Lidové osvobozenecké armády. Říká se tu, že ´základní vzorec dnešního a nejbližšího vývoje mezinárodní situace je následující: celkový mír s místními válkami, celkový klid s lokálním napětím a celková stabilita s místními nepokoji.´ …právě japonsko-americké spojenectví nejvíce trápí stratégy v Pekingu. … Podle čínských politických a vojenských žurnálů nejenže má Japonsko velmi moderní námořní a vzdušné vojsko a druhé nejvyšší výdaje na obranu z celého světa, ale vytváří si také mocný potenciál balistických střel, které kvalitativně předčí výzbroj Francie i samotné Číny a snesou srovnání s americkou výzbrojí. …V čínských očích je ještě hrozivější, že Japonsko má určitě jenom krůček k tomu, aby se stalo jadernou mocností. … v míru má Čína dobrou šancí stát se naprosto doslova globální továrnou, světovým centrem průmyslových investic a největším vývozcem zpracovaných produktů. … Čínské firmy také začínají skupovat některé zbankrotované japonské firmy v jihovýchodní Asii. Číňané cítí, že díky těmto trendům by Čína v příštích desetiletích mohla získat vůdčí ekonomickou roli v oblasti a stát se také politickým vůdcem Asie. …
Navíc vůdčí představitelé Číny cítí, že v zemi sílí vnitřní politické a společenské napětí, které by dokonce mohlo ohrozit stabilitu celého systému. Z mnoha faktorů, které by mohly způsobit politický a společenský nepokoj, jsou zvláště dva významné: stále větší přístup mladé generace k internetu a stále významnější příznaky společenské nerovnosti. …Dokonce i oficiální orgán Komunistické strany Číny veřejně připustil, že ´se začala rozšiřovat a stále se zvětšuje mezera mezi chudými a bohatými a jsou stále zřetelnější rozpory v přerozdělování. (Pokud použijeme koeficient Gini, mezinárodní měřítko nerovnosti příjmů, které se pohybuje v rozmezí 0 až 1 , čím vyšší číslo, tím vyšší nerovnost, a 0,4 představuje nebezpečnou úroveň, pak nerovnost příjmů mezi čínským městem a venkovem dosáhla stupně 0,59, což je úroveň, která ohrožuje společenskou stabilitu. Abychom si udělali představu, Brazílie v roce 2002 byla na stupni 0,607.) …
Mnozí Korejci nevnímají Spojené státy jako ochránce, ale spíše jako mocnost, která má zájem na pokračujícím rozdělení ostrova . … přítomnost amerických vojenských sil v Jižní Koreji začíná být problematická. …
Existuje-li tento precedens, pak nedává žádný smysl, aby se z této struktury vylučovala Čína a Indie. Přijetím těchto států by se z ´G 10´stal významný mechanismus , který by mohl řešit celokontinentální záležitosti, a to jak ekonomické, tak politické.
Eurasijská pomsta
Tento nadějný scénář platí za předpokladu, že transatlantickou a transpacifickou strategii Spojených států bude i nadále určovat střízlivá definice jak stylu, tak podstaty americké globální vůdčí role. Jestliže tomu tak nebude, nelze vyloučit riziko, že se americká hegemonie stane předmětem celosvětové zášti a Spojené státy posléze ztratí strategickou převahu na eurasijském kontinentě. …
Situace by se změnila, kdyby Evropu a Asii opanovalo populistické protiamerické hnutí, které samo sebe definuje jako panevropanství, respektive panasijství. …
V Evropě by se typickým hlasatelem panevropanství mohla stát francouzsko-německá aliance, oživující říši Karla Velikého, kterou politicky živí nespokojenost s americkou hegemonií obecně a s rolí Spojených států na Středním východě zvlášť. (´Velká většina lidí dospívá k témuž závěru: válka proti Iráku, vedená Spojenými státy, je ilegální a nebezpečná´, Süddeutsche Zeitung, 26.3.2003)
